Paleface Swiss rozkrájeli Futurum na minikousky jako výběrovej ementál (Report)
Deathcore, beatdown, agresivní riffy, smrt a nezničitelný frontman Zelli. To všechno tě napadne, když si vzpomeneš na Paleface Swiss! Přidej k tomu support v podobě The Acacia Strain a Desolated a máš večírek silnej jako noha u prdele.
Tuhle sobotu jsem byl na akci výjimečně opravdu včas (jakože 19:30), hodně jsem se totiž těšil už na první kapelu, britské Desolated, jediné vyslance klasického hardcoru. Ty jsem měl včera možnost vidět poprvé, pár měsíců po tom, co se za mikrofonem nově usadil Tony Evans.
Bohužel mě Desolated naživo úplně nenadchli. Po vlažnějším začátku nedošlo k žádnému většímu nakopnutí ani po těch víc heavy peckách. Kluci na mě působili trochu z formy a na hardcore to bylo takové nezúčastněné… Potěšil aspoň part ke konci, o který se Tony podělil s někým z davu.
Co naopak maximálně mile překvapilo, byla banda, která hraje metalcore/deathcore už skoro 25 let, američtí The Acacia Strain. Hromada lásky k řemeslu, neutuchající energie a prvotřídní štěkot singera Vincenta nakopávaly líp než redbull s keťákem. Kromě hromady „blegh!“ jsme slyšeli taky moc milé výplně mezi songy o tom, jak těžký je přežívat v tomhle občas dost posraným světě a o tom, že právě tady můžeš být sám sebou.
Jak Vincent řekl: „Forget your problems and have a good time!“ A tak se i dělo. Moshe se točily, stagediverů přibylo a bylo to krásný. Když už docházela energie pod pódiem, Vincent neváhal a pořádně nás zkropil svojí vodou se slovy „get fuckin’ stupid!“ a ke konci si dal stagedive dokonce i fotograf… Prostě super nalazení na hlavní hvězdu večera.
21:30, c’mon baby! Začíná nekompromisní diktát Paleface Swiss, kteří do nás hned na začátku nasypali pecku Hatred a dalších asi 75 minut nás nenechali vydechnout. Frontman Zelli ve svém typickém síťovaném topíku potvrdil své obrovské kvality a skills jako když nakřížíš Eminema s Corey Taylorem.
Paleface nechali při své první české headline zastávce ve Futuru víc děr, než najdeš ve švýcarském sýru. Zelli svými skřeky dával pocit, že není člověk, a svými slovy zase potvrzoval, že je naprostý zlatíčko. Třeba u „prevent suicide“ vsuvky. Co víc k tomuhle setu psát? Byl to kolotoč jak od Páji Poulíčka, který zastavil jen jednou, při kytarovém sólu. Pokud chceš vědět, proč ho mají v setu, odpověď najdeš v kapelních reelskách, je to cute.
Po melancholické River of Sorrows jsme poděkovali všem včetně crew a zvukaře a show gradovala do největších pekel. Zabíjačka na Please End Me, pak nová Love Burns (na které fakt Zelli zní trochu jako Corey) a epický přídavek s hororovým a až nervydrásajícím intrem 666 a Pain. Prostě krásný večer plný dobré nálady a písniček o smrti. Tohle byla Switzerland’s finest heavy music!
Text // Gerli
