Martin Čadex: Rozhodnutí nepít alkohol považuju za nejlepší rozhodnutí v životě. Dětem chci předávat co nejvíc otevřeného myšlení (Rozhovor)

Únor klepe na dveře, což znamená, že se blíží i naše United Klubovny, ke kterým se bude vázat i série rozhovorů s vybranými interprety nebo členy jednotlivých kapel. Začínáme se současným basákem kapel Dead Stone, YI, někdejším vyhlášeným flamendrem a nyní velice uvědomělou personou – Martinem Čadexem. S populárním „Čádou“ jsme zavzpomínali na zlatou éru Pilot Season, probrali plánovanou derniéru Dead Stone, začátky ve YI, ale i zásadní životní rozhodnutí, ke kterým Martin coby muzikant i rodič přistoupil.

Čau Čádo, vítám tě u našeho rozhovoru. Už 13. února nás společně čeká United Klubovna v Divadle Ponec. Půjde o předposlední (a poslední pražský) koncert tvých Dead Stone. Jsi ten typ, který tyhle derniéry moc neprožívá, nebo se ti naopak promítne celá ta etapa, kterou jste s kapelou prožili?

Ahoj Gumi, v první řadě díky za pozvání. Je to asi poprvý v životě, co dávám osobní rozhovor, haha :). Hele, asi se nedá říct, že bych to úplně nějak prožíval. Přece jen jsme na scéně nepůsobili úplně extra dlouho, ale za těch pár let jsme zahráli spoustu super koncertů, na který budu určitě rád vzpomínat. A na tenhle předposlední a poslední se obzvlášť těším. Zároveň bych chtěl teda pozvat všechny na naší „FINAL SHOW”, která se uskuteční 21. 2. v budějovický Žižkárně spolu s kámošema Srha, Brighter Days a Hopes. S Hopes jsme tenkrát zahráli náš první koncert, tak s kým jiným to ukončit než s nima.

Relativně nedávno jste vydali EPčko Safe, kde vám hostují i Míra ze Scoop a Dominik z Brighter Days. V jaké atmosféře tenhle počin vznikal? Věděli jste už, že to bude vaše poslední nahrávka?

Během roku 2023 jsme dali dohromady několik nových songů, který jsme postupně začali hrát live, ale pak jsme si právě řekli, že by bylo fajn je ještě nahrát, než se Stouni uloží ke spánku. EP jsme nahráli v dubnu 2024 a chtěli vydat co nejdřív, aby se to ještě šířilo mezi lidi, dokud hrajeme, což se trochu nepovedlo a vydali jsme to až koncem roku. Pozdě, ale přece, haha.

Z výsledku máme ale velkou radost. Nahrávali jsme u Lukáše Rybíčka v Záhořanech, za což mu moc děkujeme, s Lukášem je vždycky radost spolupracovat. Co se týče featů, tak jsme dopředu věděli, koho pozvat. Když jsem totiž tehdá složil jeden punkovej a druhej emo track a ukázal to na zkoušce, tak jsme rovnou řekli, že až se to jednou bude nahrávat, tak támhle musí bejt Míra a támhle zase Domáč. A kluci do toho šli se vší parádou a výsledek je skvělej, za což jim patří náš dík.

Když byly hotový featy, Lukáš to dal dohromady a poslal nám všechny tracky, furt jsme netušili, kam to poslat na mix a master. V tu dobu akorát vyšlo album kapely Locked Shut a ten zvuk mě strašně bavil. Zjistil jsem si, kdo jim to dělal, a tady nebylo o čem. Poslali jsme to do amerických Phoenix Studios, kde se o mix a master postaral Seger Rauls, kterej tu celkovou nahrávku posunul o několik levelů vejš. 

Zmiňovanou United Klubovnu bereme jako poctu domácí hardcorové a corové scéně. Ty na ní už nějaký ten pátek taky figuruješ. Jak vnímáš, kam se scéna vyvíjí? A kde vidíš největší změnu oproti časům, kdy jsi začínal v kapelách hrát? 

Podle mě je v CZ, co se týče hc/punk scény, dobrejch fungujících kapel, že bych je spočítal na prstech ruky. Ale to je zase jenom můj osobní pohled, já mám hrozně individuální vkus. Na druhou stranu jsem rád, že vznikají nový projekty, který drží tuhle scénu nad vodou. Například v ČB jsou teď dvě nový kapely – Srha a Last Encounter. V těch kapelách jsou mladý kluci, co začali i u nás na jihu pořádat super koncerty pod jménem HC Hakis Crew, což je skvělý a zase to nějakým způsobem nakopává tuhle malou scénu u nás. Nesmím opomenout ani pražský No Traitors Booking a písecký Do Something Crew. Posílám srdíčko. ❤

Jinak si myslím, že ta scéna u nás je furt nějakým způsobem stejná od dob, kdy jsem začínal. Kapely vznikají/zanikají, lidi na koncerty chodí/nechodí. S tím rozdílem, že v dnešní době hodně funguje síla sociálních sítí. Za nás kdysi existoval jen Bandzone a Myspace.

Osobně vnímám, že se hodně lidí vrací ke kořenům. Jako by hudba už dosáhla stádia dokonalosti a lidi se naopak vraceli k tý čistý, ryzí formě… Když už jsme u tý nostalgie, nemůžeme nezabrousit k Pilot Season. Nedávno jsem se vracel k A Deep Dive a pořád ji považuju za jednu z nejlepších desek poslední dekády. Jak se za érou PS zpětně ohlížíš? A je reálný, že se ještě někdy společně vydáte na stage?

Nemůžu s tebou jinak než souhlasit, že je to jedna z nejlepších desek poslední dekády. Nedávno jsem si to s odstupem času pouštěl a je to prostě mrda. S klukama jsme na tom tenkrát hodně dřeli, hodně koncertovali a dařilo se. Co se týče mýho celkovýho bandlajfu, tak to byly nejlepší roky, co jsem zažil, ale to bych ti tu mohl vyprávět do aleluja. Samozřejmě na to zpětně rád vzpomínám a vzpomínat budu. A jestli se ještě někdy vydáme na stage? Budu citovat Aleše: „Až bude krize středního věku.“ A já k tomu dodám, že jestli se to někdy stane, tak k jedině s Call Tracy a Skywalker, haha.

Aleš s Otou se vydali hledat štěstí do Brightonu, Selda do Kanady a ty jsi byl jeden z těch, kteří zůstali v Čechách. Měl jsi během těch let taky někdy zaječí úmysly? 

Když se tenkrát kluci takhle rozhodli, tak já už byl v tu dobu ženatej, měl stabilní zaměstnání a závazky vůči začínající rodině. A jediný, na co jsem do budoucna myslel, bylo budovat rodinu dál. 😊 Samozřejmě jsem věděl, že chci v hudbě pokračovat. Jen už to tolik nehrotit, ale dělat na pohodu a protože mě to baví.

Nově tě můžeme vídat taky v YI. Viděl jsem vás v Eternii a byl jsem nadšenej. Jak tohle spojení vzniklo? A co od vás výhledově můžeme čekat?

S Vlastou a Ondrou se známe léta, ale vezmu to od začátku. Po rozpadu Pilot Season jsme dávali já, Matěj, Ondra a Vlasta (kteří už fungovali jako YI) dohromady novej projekt. Měli jsme název, asi 3 hotový tracky, pravidelně jsme zkoušeli, ale po pár měsících z toho nějak úplně sešlo a nebylo z toho nic. Když jsem byl po nějaký době na koncertu YI, tak jsem říkal klukům, že by se do jejich hudby hodila basička, že tam úplně slyším „brnky brnky”. Ale oni si zakládali image tím, že jsou jen bicí a kytara a že basu nechtěj a nepotřebujou. Tahle debata se táhla několik let vždy, když jsme se viděli, haha. Začátkem loňskýho roku mi Ondra ale napsal, jestli bych s nima teda někdy nezkusil, jak by to znělo s basou. A jelikož mi od dob Pilot Season chybělo hraní na basu, tak jsem byl pro všema deseti. Asi po měsíci zkoušení byl první gig rovnou v Drážďanech, což bylo naprosto skvělý.

No a co se vlastně od YI může očekávat – máme teď naplánovaný koncerty na jaro, v řešení je ještě tour s Brighter Days a weekend runs s Bitter Season a GFT. Na podzim plánujeme nahrát cca 3-5 songů u Damiána ze SWK. Tak se můžete těšit.

Kluci jsou veselá kopa, mám je moc rád, jsou to takoví divočáci a nestoři každý afterparty. Ty jsi naopak po letech pít přestal. Pamatuju si tě jako naprostýho démona, kterej byl v tomhle ohledu skoro nezastavitelnej. Jak se v tobě rodilo tohle velký osobní rozhodnutí? A co ti život bez alkoholu za tu dobu, kdy jsi přestal, dává? Všímám si, že alkohol přestává konzumovat stále víc lidí okolo kapel. Viděl jsem i dost osobně napsaných postů a následných vzájemných repostů. Konzultovali jste tyhle rozhodnutí a změny lifestylů spolu? 

Je tomu tak. Teď je to zhruba třičtvrtě roku, co nepiju alkohol, a považuju to za nejlepší rozhodnutí v životě. Ta myšlenka se mi v hlavě rodila už delší dobu. Před tím, než jsem se tak rozhodl na 100%, jsem nějakej pátek hodně ujížděl na sXe kapelách a celkově obdivoval životní styl lidí, co jsou sXe. V tu dobu jsem byl ale stále milovník zlatavého moku piva, kolem sebe měl jen lidi, co pijí, a neměl jsem vůli přestat. Za poslední dva roky jsem se ale začal víc stýkat a být v kontaktu s kámošema z pražských kapel, kteří se takhle rozhodli několik měsíců přede mnou, a jelikož jsme v kontaktu denně, tak jsme se v tom nějakým vzájemným způsobem podporovali.

Jak moc tě v tom ovlivnila role otce dcer? 

Role otce dvou dcer mě v tom zezačátku moc neovlivnila. I když jsem byl už dvojnásobný otec, tak mi to nebránilo pít a být šílenej. Ale jednou po koncertě, na kterým jsem to (opět po několikátý v životě) přestřelil s alkoholem, jsem se dostal do bodu, kdy jsem si samozřejmě (opět po několikátý v životě) řekl: „Mám já to za potřebí?” Ovšem tohle bylo myšleno opravdu vážně a řekl jsem si, že se svým životem musím sakra něco dělat. Že chci být lepší táta, manžel a cejtit se líp jak psychicky, tak fyzicky. Což se mi zatím daří skvěle a jsem za to vděčnej. Momentálně už i pár týdnů bez cigaret, takže let’s go sXe.

Pokud se nemýlím, tak se živíš jako řidič. Jsi neustále na cestách a teď se tomu díky kapele a abstinenci taky nevyhneš. Nezapadá ti to do stereotypu, že jsi vlastně neustále za volantem? 

Tak samozřejmě, že mě YI chtěli k sobě proto, že jsem teď sober, profesionál ve svém oboru a abych je vozil a oni mohli dávat pivka – haha vtípek. Ne hele, v mým zaměstnání to není úplně stereotypní, jelikož každej den/týden jezdím jinam, potkávám se s různýma lidma a objíždím velkou část republiky. Práce jako taková mě baví, dělám to už skoro 10 let. A to, že pak řídím na koncert, mi nedělá absolutně žádnej problém, ale ono se stejně většinou v řízení střídáme. Kluci by mě v tom samotného nenechali. 😊

Tenhle rozhovor vznikl v týdnu inaugurace staronového prezidenta USA, který hrozí zavřením hranic či perzekucí komunit. Zeptám se trochu složitěji a zeširoka. Upřímně mě tenhle výhled do budoucna (jak ve světě, tak u nás) dost děsí. Spoustu z nás, i z pozice rodičů, má postupem času problém chápat změny, které se ve světě dějí; a ještě složitější pak musí být tyhle věci vysvětlit potomstvu. Máš už v hlavě nějak to, jak budeš dceři tyhle věci komunikovat? Není to jednoduchý ani pro naši generaci, ale to, co se teď děje, ovlivní nejen nás, ale především generace po nás.

Tohle je otázka, kterou si se ženou pokládáme často, a nevíme, kam až to všechno může zajít. A zároveň si uvědomujeme, že právě my jako rodiče máme maximální odpovědnost. Doma se snažíme našim dětem předávat co nejvíc otevřeného myšlení, empatie a lásky, protože tohle jsou hodnoty, které v budoucnu něco změní. Bude těžký jim vysvětlovat, proč se pořád děje něco, co si samotný nedokážou vždycky racionálně vysvětlit. Ale myslím si, že klíčem je s dětmi mluvit otevřeně i o složitých věcech. Ne je děsit, ale ukazovat jim, že třeba oni jsou ta generace, která překročí hranice, co se tu teď staví.

LUPENY NA UNITED KLUBOVNU S DEAD STONE: https://www.unitedklubovna.cz/cs/vstupenky