Možná tomu tak chtěl osud, možná náhoda… Tak jako tak na faktu, že se britští Hot Milk pro svůj první český headline koncert navrátili do pražského Futurum Music Bar, shledávám něco kouzelného. Vždyť právě tady před téměř 6 lety ukradli nejedno srdce jako předkapela You Me At Six. Tehdy se ještě skupina mohla kasat přesně jedním songem na Spotify kontě. Dnes se vrací jako etablované jméno, které si zahrálo po boku kapel jako Foo Fighters či blink 182.

Je tomu jen pár měsíců, co jsme Hot Milk v našich končinách přivítali naposledy. Původně pop-punková, nyní spíš už emíčkem řízlá rocková čtveřice si pochvaly za svůj předchozí výstup vysloužila na letošním Rock for People. Není však čas ztrácet čas, a tak nadešla chvíle pokořit další metu – první headline koncert na našem území. Finální destinací pro tento úkol se stalo poměrně symbolicky pražské Futurum. Místo, kde se Hot Milk blýskli vůbec poprvé, tehdy po boku You Me At Six jako mladá kapela s celou jednou vydanou písničkou a hromadou snů po kapsách. A nutno říct, že se za ty roky vyplnily… zaslouženě.

Tak jo… jak máme ve zvyku, pojďme si to říct hezky upřímně. Občas se to prostě stane. Měsíce se tetelíš na koncert, ten moment přijde, věci se udějí, je úterý, ty máš pocit, jako by tenhle týden trval už 2 roky a poslední, co chceš, je zjevit se mezi lidmi… No, z osobní perspektivy, nastartovat včera produkci serotoninu nebyl zrovna ten nejlehčí úkol. Díky někomu tam nahoru, že Hot Milk si s ním poradili levou zadní. A nejen oni.

Do Prahy si čtveřice z Manchesteru odskočila v rámci právě probíhající tour po boku tuzemsky milovaných Palaye Royale a nám se tak dostalo toho privilegia vychutnat si jeden z pár samostatných koncertů tohoto podzimu. V sestavě se tím pádem vyskytl prostor i pro lokální support v podobě Glad for Today a pojítko večera tak bylo jasné. Linka Británie – Česko se nesla v duchu upřímné lásky k hudbě hezky bez přetvářek a textů mistrně žonglující se všemi strastmi života i nezdolným zbytkem optimismu… Vždyť právě za to obě kapely tak ceníme. Jako by tak včera stěnami Futura rezonovala jedna myšlenka: „Život ti občas hází klacky pod nohy. To neznamená, že stojí za hov-“

Glad for Today se stage ujímají s úderem sedmé hodiny. Hradecká čtveřice zraje jako víno a klubovnímu čtenáři ji asi netřeba dlouze představovat. A zdá se, že ani Futuru. Během krátkého půlhodinového setu kluci odvádí přesně to, co mají. Rozehřívají klub na tu správnou provozní teplotu, nabízí průlet selekcí toho nejlepšího a dokazují, že na české scéně už mají své jasné, právem vydobyté místo.

Hned úvodní „Boundary“ úspěšně roztleskává přední linie, „Burning Out“ rozcvičuje hlasivky i posluchačů předem neznalých, novinka „Butterfly Closures“ naživo funguje ještě mnohonásobně více než na nahrávce a „Burning Out“ dokazuje, že i v malém prostoru se dá odehrát velké kytarové divadlo. To vše doplněno o typickou lidskost a pár Kašpiho mouder zpoza mikrofonu, z nichž si jedno dovolím citovat: „Choďte na živou hudbu, je to potřeba.“ A ve včerejším případě to rozhodně stojí za to.

A pokud vás o tom nepřesvědčili Glad for Today, u Hot Milk už není žádných debat. Ti se na stage vrhají o hoďku později a již s úvodní novinkou „Where Does The Light Get In“ dokazují, co nám sami tvrdili v rozhovoru (na který se můžete těšit již brzy) – že živá vystoupení jsou jejich prioritou číslo jedna. A je to znát. Set jede jako po másle, průřez tvorbou, ač se v průběhu let neostýchala vyvíjet, do sebe zapadá jak sakra drahé puzzle a Jim s Han dokazují, v čem tkví jejich skrytá zbraň. Využít navzájem své energie, umocnit ji na druhou a vyslat ji plnou parou do publika. Již při druhé „HORROR SHOW“ se tak rozjíždí počáteční pit, při třetím songu si ochotně zamácháme rukama a při čtvrté „ZONED OUT“ si to už Han štráduje přímo doprostřed davu.

Jak již bylo řečeno, Hot Milk se však nezdráhali nabrat od debutového alba A Call To The Void odbočku i ke starším kouskům, některých z niž jsme se na této tour dočkali (minimálně na nějakou dobu) možná naposledy. Dochází tak například na „June Gloom“ či úplně první, tehdy ještě ryze pop-punkový banger „Awful Ever After“. Vyseknout poklonu si pak bezpochyby zaslouží i fanynka přizvaná na pódium v závěru „Candy Coated Lies“, kterou zandala do kapsy, jako by tam snad s kapelou patřila odjakživa. Není divu, že se to úsměvy hemžilo nejen na stagi, ale i daleko pod ní.

A když z nás náhodou netekl pot, žádaly si o to slzičky. Emíčko se totiž v krvi téhle partičky rozhodně nezapře a jak řekla sama Han: „Hot Milk jsou emoce“. Ty se na povrch derou zejména při silných „Breathing Underwater“ a přídavkové „Glass Spiders“, jíž předcházející skandovačka jasně signalizuje, že tahle headline show měla proběhnout už nějaký ten pátek zpátky.

Ať už to bylo vyburcování fanoušků na ramena druhých, skok do davu při „PARTY ON MY DEATHBED“, provizorní sprcha z petky či prostě a jednoduše nepopiratelné charisma a um celé kapely, v úterý ve Futuru proběhla definice moderní rockové show ve svém nejlepším kabátě.

kombo duo Šárka & Min