Kam kráčíš, Fajtfeste? Na Fajtově kopci přestává pulzovat někdejší energie (Fajtfest report)
Hned na úvod musíme přiznat, že se nám tenhle report nepsal vůbec snadno. FAJTFEST jsme svého času vyhlásili jako událost roku a stále jde o akci s obrovským potenciálem do budoucna. A v dnešní době i o akci s výrazným mezinárodním přesahem. Možná právě proto nás ale tak moc mrzí to, kam se začal ubírat. Letošní ročník měl spoustu světlých bodů, ale také spoustu faktů, od kterých nemůžeme odhlédnout…
Na rovinu, vzhledem k situaci posledních týdnů jsme delší dobu zvažovali, jestli na námi milovanou akci vůbec vyrazit. Je to dobrej nápad? Pochopí to naši fanoušci? A vezmou to lidi v areálu? Nakonec jsem se relativně na poslední chvíli vzájemně shodli, že je potřeba zahodit ego stranou a akci naší aktivitou a účastí podpořit. Zároveň jsme se ale také interně dohodli, že letos osekáme někdejší privilegia na minimum a konečně si FF zkusíme primárně jako návštěvníci. Stanovali jsme v klasickém kempu (ačkoliv nám bylo opět nabídnuto spaní a za to děkujeme), nelezli jsme vůbec na stage, stravovali jsme se po vlastní ose, ale zároveň jsme využili sprch v penzionu, což se vzhledem k občasným komplikacím v rámci sociálek v areálu hodilo.
Hned na úvod nás trochu nepříjemně překvapila vylidněnost stanového městečka. Když jsme se tu kdysi mihli za našimi kamarády, zakopávali jsme o stany. Letos jsme kolem sebe měli relativně hodně prostoru, což jsme v zásadě ocenili. Bohužel bylo zároveň patrné, že to letos bude s účastí asi slabší. A taky že bylo. Oproti předchozím ročníkům jsme nepotkali spoustu známých tváří, na které jsme se (stejně jako na samotný festival) celý rok těšili. A moc youngstas nepřibývalo. Něco bylo zkrátka jinak…
FF = FRAJER FUXO
Jako každý rok jsme se těšili na krásný areál, který jsme chtěli letos poprvé naplno využít. Oproti předchozím letům jsme festival nemoderovali, a tak jsme měli konečně trochu více času. Chtěli jsme si dát v klidu langoš, koupačku a připomenout si tak rok 2018, kdy jsme na Fajt zamířili prvně a do tohohle místa se zamilovali. A rovnou bychom našli několik pozitiv. Oproti jiným festivalům zde najdete spoustu místa na chillout. Je si kam sednout, a to jak pod střechu do stínu, tak na volném prostranství. Monster zóna nabízela krom autogramiád kapel také možnost lehčího gamblingu, které jsme hned první den využívali snad více, než by bylo zdrávo. A když už jsme u těch pozitiv, jedno se nacházelo přímo na stagi a jmenovalo se FuXo.
Festivalový symbol letos přebral moderátorské žezlo a zhostil se jej znamenitě. Z minulých let sami moc dobře víme, jak složité je se na jednotlivé vstupy připravit. Nás na to bylo v průměru 5 a dalo nám to zabrat. Tenhle frajer na to byl sám a předával svou energii často velmi unavenému davu. Respekt, tohle byla skvělá volba a jedno z největších pozitiv letošního roku. Tenhle člověk je chodící srdce tohohle festivalu a letos si toho na svá bedra vzal evidentně docela hodně. Zvlášť když přihlédneme k tomu, že festival se svými Head2down pomáhal při Dni legend otevřít a se svou Narijuanou také uzavřít.
FF = FEMALE-FRONTED (KAPELY, KTERÉ POZVEDLY FESTIVAL)
Na pozitivní notu, FAJTFESTu se opět povedlo dotáhnout spoustu kapel mimo radar. Obzvlášť silnou linkou se po roce stal blok female-fronted kapel, které letos dostaly ještě silnější zastoupení. Loňské žezlo od SPACED a Buggin letos převzali Dying Wish, Ithaca a adidasově odění Blood Command. Dying Wish potvrdili svůj politický přesah a zároveň i tuhý kořínek. Lead vokalistka Emma to drtila i přes bolesti hlavy. Na dost odlehčenější notu zabrnkali norští Blood Command někde na pomezí hardcoru, punku a popu. Frontmanka Nikki probudila prořídle ospalý dav svou hyperaktivitou a ačkoliv se nejednalo o dokonalý set, BC byli svou nečitelností jednou z nejvýrazněji zapamatovatelných kapel letošního ročníku. Dojemné proslovy střídal twerk a my doteď nevíme, co si o tom vlastně myslet. Ithaca vynahradila svou neúčast v Parku 360 a poslala pro změnu poselství proti elitářství na hardcorové scéně, která by měla být skutečně pro všechny bez ohledu na gender a postavení ve společnosti… Pod to se podepisujeme. Stejně jako pod to, že tři zmíněné kapely posunuly line-up festivalu.
Mezi další objevy letoška se zařadili mexičtí bojovníci Ace Kool, Space Of Variations a vyrostli i Britové Grove Street, kteří se předvedli už na FAJTFEST Help Party.
PŘEKVAPENÍ Z RÁNA, KTERÉ PŘEKVAPILO I NÁS…
„V Třebíči na recepci překvapení z rána,“ pěje v jednom ze svých hitů rodák z nedaleka Rohony a my se jednoho překvapení dočkali pro změnu na Fajtově kopci. Překvapení, o které, soudě dle páteční návštěvnosti SkiBaru po skvělých Bizkit Park, nikdo v zásadě nestál. Na rovinu, rozhodujícím faktorem, proč jsme se letos nakonec na FAJTFEST vydali, byla naše Pouštěčka. Nikde jsme nezažili takový party jako právě tady. Jezdili jsme sem od roku 2018 a měli tu výsadu vždycky po kapelách lidi ještě zabavit. Milovali jsme to tady a dělali to s láskou k FAJTFEST family. A letos to bylo naposled. Vystřízlivění ze čtvrteční kocoviny přišlo dříve, než jsme čekali. A na uklidnění posíláme long island, protože tohle budeme zpracovávat ještě hodně dlouho.
Skrze instagramovou notifikaci se z jednoho z veřejně komunikovaných postů dozvídáme, že se před nás ještě vměstná kapela STELLVRIS a náš set se tím zkrátí, což vzhledem k událostem posledních týdnů nabírá opravdu bizarní konotace. Tohle překvapení s námi nikdo předem nekonzultuje a Hadrabák se jej dozvídá ve vlaku, tou dobou napůl cesty do Velkého Meziříčí. A nám začíná být jasné, že v původně zamýšlených 2:30 opravdu nezačneme. V průběhu dne za námi přijde spoustu lidí, že to nechápou a jsou tím zklamaní, kulantně řečeno. Nás nevyjímaje. Ve 2:30 opravdu nezačínáme. Na všechno je spoustu času. Všechno se podřizuje zájmu prominentní kapely. Základní muzikantská poučka říká: „Nejdřív se vynáší,“ jenže tady je na všechno času hromada. Nejdříve fotky, pak cajky. Vskutku profesionální…
Bereme to jako totální disrespekt, zvláště když se oficiální Pouštěčka smrskla na minimum. Díky všem, kteří to i přes tu neplánovanou vložku vydrželi. A za všechny ty roky a šílený mejdany, který jsme na Fajtu mohli zažívat. Nebudeme lhát, jednalo se o emotivní rozlučku. A ačkoliv jsme měli sto chutí se sbalit domů a odjet, nechtěli jsme vás zklamat.
Vždycky šlo hlavně o vás, bez ohledu na situaci a okolnosti. Odér znechucení si však domů rozhodně odvážíme.
HEADLINERŮM TO SEDLO
Co se naopak povedlo, byly přední sloty. Agnostic Front to sedlo více než na Mighty a Stigmův elixír mládí se přenesl i na trochu odtažitější čtvrteční dav. A ačkoliv se festival snaží cílit spíše na mladší publikum, AF toho večera zanechali výraznější stopu než moderna ERRA a Alpha Wolf. Bavila nás i intervence německých Pizzařů.
Na pochvalu byli rovněž While She Sleeps, kteří ovládli Monster Energy Stage s velkou suverenitou. Jejich aktuální počin SELF HELL nás sice moc nebaví, ale naživo je to prostě mrda. Jejich set přinesl i spoustu highlight momentů, vzduchem si zaplavali i vozíčkáři a na stagi si zahráli i jindy utajení členové band crew. Absolutním vrcholem se pro nás stal set další dooznámené kapely Harm’s Way. Hardcore rovina v čele s kolosem Jamesem Pliggem sekala hlavy a nechala daleko za sebou i větší jména na plakátu. O výraznou show se postarali i excentričtí Tallah, kteří nás ze všech bavili zvukově nejvíc a Hungry Lights na sebe strhával veškerou pozornost. Král Ryo nás zase přesvědčil, že dokáže suverénně fungovat i bez Crystal Lake.
V sobotu už to bylo lehce diskutabilnější. Better Lovers nás moc potěšili, ale pro běžného FF návštěvníka to bylo v neděli před půlnoci možná příliš složitý sousto. Sympaťáci Black Bomb A, kteří nás před pár lety bavili za hromobití, potvrdili, že jim klima pod mrakem na Vysočině sedí… Bavili i tentokrát. Konzistenci prokázali i bostonští kmeti Unearth, byť jsme na trochu jiný metaly.
JEDEN TCHERT VLÁDNE VŠEM
Domácí scéna letos výrazně prokoukla a až na jednu výjimku nedošlo k otravnému reedování. Nejvýraznější stopu zanechal závěrečný TCHERT, mající v repertoáru symbolický „rain“, který provázel celý set. Areál, jenž se tou dobou už lehce topil v kalužích, zažil poslední letošní moshpit a TCHERT se po Mighty vysekl s dalším parádním výkonem. Zpátky někdy do let 2010 nás přenesli Shogun Tokugawa s originálně úsporným mluvčím Jakub Šmucrem. Jedno jsme však pochopili – na skladě by měly být i nové songy. Obě kapely propojovala osoba bubeníka Dominika Macha, který se musel vyrovnat nejen s dvojákem, ale i s nevolností. Zkouškou morálu i vlastních fyzických hranic ale statečně prošel (a díky bohu nepošel). Třetí nejvyšší slot odehráli The Truth Is Out There, kterým sice podobně jako loni The Ghost Inside spadl hned první drop, ale poté už odehráli set ve velký parádě. A část našeho týmu konečně slyšela skvělou desku Colors naživo.
Mezi novici si o další šance rozhodně museli říct nu-metalový Black Row a cryout. Obě formace hrají něco úplně jiného, ale jak nu-metalovou, tak beatdownovou partu spojilo totální nasazení na stagi i zdravě sebevědomí frontmani. Zpátky na stage se krom Rya vrátil i další hrdina jednoho z předchozích vydání FAJTFESTu – Adzik, který opět pohání Meresiew, a co si budem, je to změna k lepšímu. Rozhodně na sebe pozornost upoutali také krabicoví lidé MeinKraft, kteří zaujali svou žánrovou směskou, která měla i v sobotních 11:20 ten správný wow efekt. Dobrá volba.
Výraznou stopu zanechali také slovenští coroví nájezdníci. Nejvýrazněji se nám do paměti zapsalo slovenské duo Abyss Above a Sinner Self. Obě kapely patří ve svých subžánrech k tomu nejzajímavějšímu, co můžeme napříč českými a slovenskými kluby vidět a slyšet. Příliš nás naopak nezaujali BREAKING THE TAROT, kteří v kontextu letošního ročníku působili spíše jako klasická výplňovka.
JAK TO HODNOTIT? NEVÍME.
Tenhle report se psal fakt těžko. Píšeme o festivalu, který máme vnitřně pořád dost rádi, jinak bychom sem nepřijeli. Ale bohužel vnímáme, že se nám trochu vzdaluje. A asi nejenom nám. Těžko říct, kde přesně je příčina. FAJTFEST letos přivezl jeden z nejzajímavějších line-upů. Nebyl líný a dovezl spoustu kapel, ve které jsme ani nedoufali. Z druhé strany zel areál často téměř prázdnotou. Ta pověstná energie, která festival všeobjímala, byla ta tam. A i přesto přímo v areálu vidíte, jak nasazení FF crew nepolevuje. I díky pobytu ve stanoveném městečku jsme viděli, že se snaží starat, doplňovat toaleťáky… řešili všechno, co se dalo. Možná je to nečitelnou komunikací, o které jsme psali už v našem průvodci. A nebo tím, že obrovským progresem předehnali vlastní vývoj. Jako by jim lidi během té cesty nahoru přestali rozumět. Těžko říct, tohle hodnotit asi není ani naše úloha…
I přesto, že jsme letos sami odjížděli trochu zklamaní, tak přejeme, aby se FAJTFEST probral a aby si k němu lidi zase našli cestu. Dělají to pořád s láskou, jen ji možná zvláštně formulují. Závěrem chceme dodat, že se v žádném případně nejedná o hate na festival. A chtěli bychom zároveň poděkovat za všechny ty roky a zážitky, který jsme tu mohli prožít. Krásný roky, který jsem si moc užili. Jen jsme prostě upřímně napsali, jak na nás letošek působil, to je celý.
FOTO DEN 1 II FOTO DEN 2 II FOTO DEN 3
foto Min & text: Klubovna tým
