I Am Rosie: Ráda podporuji LGBTQ komunitu v Česku

Není tomu tak dávno, co se na české hudební scéně objevila vzhledově a hudebně výrazná electro-popová zpěvačka I Am Rosie. Svou kariéru odstartovala singlem Room 594, který režíroval Benjamin Buttler. My jsme pro Klubovnu Rosie vyzpovídali…
Foto: Kryštof Macha

Foto: Kryštof Macha

Je tě hodně vidět s rapperkou Sharkass. Jak jste se zrovna vy dvě potkaly? Mám totiž pocit, že hudebně jste každá přeci jenom trochu jinde.

S Šárkou jsme se potkaly úplně náhodně ve Faust Records před 3 lety. Chvíli jsme si povídaly a začaly jsme postupně zjišťovat, že si dost rozumíme. Nikdo z těch, co nás znají, tomu nevěřili. Že by zrovna z nás dvou mohly být kamarádky, a ještě spolu vystupovat! Jsme opravdu každá úplně jinde. Vlastně si myslím, že tenkrát jsme ani my dvě netušily, že by to vlastně šlo. Já pak odehrála pár koncertů a Šárka mi řekla, že kdybych chtěla, že mi tam může někdy něco zarepovat. No a pak přišlo zakončení Prague Pride na Letný a my jsme si řekly, že zkusíme udělat společnou show. A tehdy se to zlomilo. Od té doby, pokud to jde, vystupujeme spolu. Je to celkem sranda, já anglicky, Šárka česky. Ale myslím, že o to blíž to lidem je.

Jak bys popsala váš vztah? Je to čistě jen pracovní záležitost nebo jste i kamarádky, co spolu zajdou na pivo? 

My máme naprosto nejlepší kamarádský vztah na světě. Jsme pro sebe navzájem obrovskou oporou a podporujeme se ve všem, co děláme. Chodíme spolu ven, na jídlo, a hodiny si povídáme o hudbě, ale i osobních životech. A když se nevidíme, často si voláme. Jsme prostě každá pro tu druhou částí života; toho soukromého i toho na stage.

Na jaké hudbě jsi jako dítě vyrůstala? Tvoje hudba je dost specifická a není to rozhodně něco obyčejného.

Vyrůstala jsem na klasice, táta poslouchal Rolling Stones, ACDC, Black Sabath. Mamka zase Michaela Jacksona, ale i české interprety jako například Brontosaury.

Co ti poslední dobou hraje ve sluchátkách?

Hodně teď poslouchám Halsey, G-eazy, Alison Wonderland Noah Cyrus.

Prozradíš něco z tvojí hudební minulosti? Jsi z hudební rodiny?

Z takové té klasické hudební rodiny nejsem. Jen můj děda je docela šikovný hudebník a umí na spoustu hudebních nástrojů. Já jsem začala ve čtyřech letech zpívat ve sboru, kde jsem vydržela asi jedenáct let. Potom jsem chodila na soukromé hodiny zpěvu a klavíru. A když mi bylo asi 15, našla jsem si jednoho producenta v Liberci a jela jsem tam nahrát svůj první song.

Jak dopadl?

Byla to sranda, protože to bylo takové první studio v obýváku. Dokonce si vzpomínám, že mikrofon byl přišroubovaný k trubce, co vedla k topení. Ale bylo to super. Dali jsme tam asi za tři sessions dohromady můj první, opravdu můj první vlastní song.
Jmenoval se Your Turn a když ho teď slyším, vždy se pousměju. Na první pokus to vlastně nebylo až tak špatný.

Foto: Jakub Bobuski

Kdy se zrodila myšlenka okolo “I Am Rosie”?

Ta myšlenka ohledně Rosie se zrodila asi před 4 rokama. Chtěla jsem vytvořit úplně novou osobnost, nový charakter. Aby ta holka Rosie byla ode mě vlastně úplně jiná. Je to takový dvojí život, který si můžu žít. A zároveň skvěle oddělit, kde je práce a kde je můj osobní život.

Je mezi I Am Rosie a Kájou nějaký rozdíl?

Rozhodně! Rosie dělá často věci, na které bych si já sama netroufla. Vlastně jsme každá úplně jiná. Lidi, kteří mě znají, to chápou a vědí, že tak, jak působím třeba na lidi na instagramu jako Rosie, taková jako Kája nejsem. Jsem hrozně citlivý a empatický člověk. Moji kamarádi a rodina jsou pro mě vším. Hodně snadno si vytvářím pevné vazby s lidmi, a to i co se týče umění. Moje tvorba je pro mě hodně intimní a citová věc. Lidé, co se mnou pracují na projektech, jsou pro mě také moje rodina. Trávíme spolu spoustu času i mimo práci. A jsem strašně vděčná za to, jaký vztah mezi sebou všichni máme.

Jsi hodně odvážná.. Fotíš fotky, kde se nebojíš ukázat, na pódiu líbáš náhodný fanynky.. Jak se na to koukají třeba tvoji rodiče? Respektují všechno, co děláš nebo ti sem tam řeknou, že už je něco na jejich vkus moc?

Myslím, že všechno, co dělám je sice provokativní, ale stále ještě v rámci vkusu. Není to nic vulgárního. A ohledně líbání holek na stage… ráda podporuji LGBTQ komunitu u nás.

Co ty a hudební nástroje? Hraješ na nějaký? Je nějaký, na který bys chtěla fakt umět hrát?

Hraju na klavír a chci teď začít hrát na kytaru. Hrozně bych si přála být taková ta “rockstar”.

A klasická otázka na závěr.. Tvé plány, sny nebo něco, co bys chtěla svým fanouškům a obecně lidem sdělit skrz svou hudbu?

Máme teď hodně hudebních projektů. Nejvíc se všichni soustředíme na vydání nového singlu a přípravě videoklipu ke skladbě Addicted. Hrozně chci dát dohromady kapelu a celkově postavit show. Mám také rozjeté nějaké spolupráce a chci hned, jak se dodělá Addicted, začít točit nový song a v návaznosti na to hned připravovat i nové vizuály. Je toho strašně moc a já bych nejradši chtěla všechno hned. Hodně se učím trpělivosti… Ještě do toho hodně cestuju, protože cestování miluju. Jsem moc ráda a vděčná za to, jak se lidi pozitivně postavili k Room 594, není to totiž úplně typický český mainstream. Taky mám upřímnou radost z toho, že lidi ten electro-pop baví. Každý nový song přináší nový příběh a novou kapitolu mého života a já jsem moc ráda, že to lidi prožívají se mnou.

13. 2. 2013 – v toto na oko banální datum vzniklo něco, co z původního skromného a ne úplně sebevědomého článku přerostlo v nynější podobu. Právě v tento den totiž světlo světa poprvé spatřila Klubovna. Z původně hudebně publicistické rubriky na jednom z webzinů vznikl samostatně soběstačný projekt, který se však snaží navázat na původní ideu. Nedělat ze svých fanoušků pouhé bezduché konzumenty, ale aktivní součást celého mimořádně interaktivního projektu.

Sleduj nás na: