Colours of Ostrava 2024 – Lenny Kravitz splnil očekávání! Nejvíce fanoušků přitáhl až sobotní line-up se Zarou Larsson či Dennisem Lloydem (report)

PRVNÍ DEN ANEB ROZKOUKAT SE A VEČER ZAKONČIT KYTARAMI

Po vstupu do areálu jsme si připadali jako trosečníci na ostrově plného poznání… Areál Dolní oblasti Vítkovic je impozantní prostor a bude chvíli trvat, než se v něm zorientujeme. Otázkou je, jestli se to vůbec povede? No máme na to čtyři dny…

Hned naproti vstupu se tyčí hlavní pódium nesoucí název Česká spořitelna stage a první plus je na světě – snížené molo u pódia… děkujeme! Nás ale kroky vedou k prvnímu vystoupení, které se odehrává na nedaleké ORLEN Drive stage. Kapela The Silver Spoons sice sídlí v Praze, ale její frontman se narodil ve Francii anglickým rodičům, takže o jeho zahraničním projevu není pochyb. Kluci měli pod pódiem i přes brzký čas slušnou podporu fanoušků, kteří kapele pomohli částečným zpěvem refrénů.

Čas na přesun k hlavnímu pódiu, kde po úvodním proslovu ředitelky Zlaty Holušové přichází na řadu Vojta Dyk s kapelou D.Y.K. a chemie mezi vystupujícími byla zcela značná! Trochu jsme doufali, že se dostane i na nějakou pecku z dob Nightwork, ale „gule doprava“, ani přiznání k „já jsem gay“, jsme se nedočkali. Vojta střídal anglické songy s českými a žánrově obsáhlé vystoupení bylo jako šité festivalu na míru.

Na Colours jsme vyrazili s cílem poznávat, což se bohužel u zpěváka Genesis Owusu nepovedlo, ale dali jsme na doporučení od našich fanoušků a vyrazili na zašitou REC.stage, jenž patřila české partičce Circus Problem, kteří ve své tvorbě prolévají dechové nástroje se smyčci ve ska rytmu, což na první dobrou může znít trochu zvláštně, ale věřte, že naživo to bylo super.

Závěrečná vystoupení patřila kytarám a co si budeme… proto tu jsme! Gary Clark Jr. byl zbožným přáním pořadatelů a přes veškerá úskalí se geniálního kytaristu povedlo dostat na ročník, který zrovna o šestistrunném nástroji byl. Americký hudebník vsadil na přesvědčivě odehrané vystoupení a na nás už čekala závěrečná tečka večera.

Queens of the Stone Age zrušili své evropské turné ze zdravotních důvodu, ale jako zázrak se pořadatelům povedlo sehnat náhradu ve formě Toma Morella. Kytarista Rage Against the Machine nebo Audioslave se v poslední době věnuje řadě spoluprací s velkými hvězdami, kteří kdyby dorazili společně s ním, tak by se festival nejspíš nedoplatil.

„Ahoj, my jsme Queens of the Stone,“ vtipkoval z počátku vystoupení Tom Morello, načež rozjel kytarovou smršť a dal zapomenout tomu, kdo tu měl dnes večer kralovat. Jeho vystoupení bylo plné kytarových sól, instrumentálních pasáží a vzpomínání na časy s Rage Against the Machine či Audioslave, ale došlo i na sólovou tvorbu. Samozřejmě nás mrzelo, když jsme se dozvěděli, že Královny nedorazí, ale z pozice objektivního pozorovatele nám byla představena adekvátní náhrada, která skvěle zakončila první den festivalu.

DRUHÝ DEN ANEB MALOTRAKTOREM PRO VODU ŽIVOU, PROTOŽE I’M NOT THE ONLY ONE

A startujeme opět českou kapelou. Festivalová klasika Mig 21, dle slov frontmana „chlapecká, taneční a striptérská kapela z Prahy 5 – Smíchova” si umí omotat (spíše ženskou část) už kolem třetí hodiny odpoledne. Mig 21 z počátku vsadili na nové písně, ale když se rozezněla trumpeta s úvodem k písni „Malotraktorem”, tak už se zpěv táhl celým areálem. Co si budeme… Jirka Macháček je ukázka toho, jak má fungovat frontman! Práci s davem má za těch pár let v paži a jejich vystoupení nikdy nezklamou.

Přesunuli jsme se na druhé největší pódium, T-Mobile stage, kde hrála slovenská partička Billy Barman. Rodáci z Bratislavy mají ve své domovině slušnou fanouškovskou základnu, kterou se snažili rozšířit na českém území během hodinového setu plného alternativy.

Přichází klasická část – toulat se po areálu a hledat, co nás zaujme. Japonský producent Yogetsu Akasaka nám na chuť nepřišel… Zajímavé bylo multižánrové vystoupení texaské formace Khruangbin, načež taneční boky rozhejbalo vystoupení na vedlejší stagi. DJ Ummet Ozcan kombinoval elektronické prvky s organickým živým zvukem či sám do vystoupení zasáhl svým zpěvem… jen za světla to není úplně ono. Což nás vedlo k tomu, kam teď? V ten moment mi přišla zpráva od Matyho z Rock for People, ať dorazíme na ORLEN Drive stage, kde bylo zase o zábavu postaráno. Tchajwanskou kapelu Jhen Yue Tang lze přirovnat k The HU, takže i metal si našel na Colours své zastoupení.

První objev Colours of Ostrava! Konečně! Díky Spotify přípravě nás cesta zavedla na německou kapelu ClockClock. Tato partička kombinuje elektronickou hudbu s pop melodiemi a po poslechu máte pocit, že „tohle už jsem někde musel slyšet”. Píseň „Over” má mainstreamový přesah a místy jsem měl pocit, že z reproduktorů slyším Post Malona. Po odchodu z koncertu jsme se museli prodírat slušným davem, který si na menší Fresh stage našel cestu.

Na Rock for People se kryla s Avril Lavigne… chuť jsme si ale spravili v Multifunkční aule Gong. Aneta Langerová svůj koncert začala akustickou verzí písně „Hříšná těla, křídla motýlí” a husině nešlo zabránit! Co si budeme… hlasový rozsah má parádní! Jak jsme zmínili, tak koncert se odehrál v Gongu, takže na vystoupení bylo potřeba si zajistit vstupenku navíc, ale za takový zážitek to stálo. Škoda, že jsme nemohli zůstat do konce, jelikož s posledními tóny se na hlavní stagi odehrávalo hlavní vystoupení daného dne.

Sam Smith začal o pár minutek dříve, než bylo avizováno, čímž ale nerozhodil svoje skalní fanoušky. Ti již napjatě čekali u pódia, aby si mohli hned na začátku dopřát dvou největších hitů „Stay With Me” a „I’m Not The Only One”. Zatímco předchozí headliner, Tom Morello, stage design vůbec neřešil, Sam Smith byl pravý opak! Podél celé stage ležel obří ženský monument, jenž sloužil jako kulisa, ale plnil i roli tanečního parketu. Zpěvák po druhém songu sešel blíž k davu a po krátkém dojemném proslovu pokračovala show plná tanečních kreací, změn kostýmů, efektů, ale převážně neskutečného zpěvu! Zlato v hrdle… Sam Smith je opravdu fenomenální zpěvák a závěrečná „Unholy” jen podtrhla genialitu anglického umělce.

TŘETÍ DEN ANEB ZAČÍNÁŠ LENNY – KONČÍŠ LENNY KRAVITZEM

Ráno nás trochu rozhodila zpráva, že IT výpadek komplikuje provoz na letištích, ale Lenny Kravitz využil služeb autobusu a tím se všem příslušným rázem tepová frekvence zpomalila na běžný chod. Bohužel koncert zpěvačky Sevdalizy byl v ten moment v ohrožení…

Kam vedly první kroky třetího dne? Opět začínáme na hlavním pódiu pod taktovkou české zpěvačky Lenny, která patří mezi tuzemské stálice a její anglicky zpívané songy mají mezinárodní přesah! Zpěvačka zahrála nové skladby z rockové desky. Dostalo se i na pianovou verzi písně „Safír“ od Calina s Viktorem Sheenem, ale největší ohlas samozřejmě sklidily hity jako „Wake Up“ nebo letošní song Mistrovství světa v hokeji „Hello“. Lenny patří mezi nejlepší tuzemské zpěvačky, ale přijde mi, že je částečně nedoceněná… Můžou za to anglické texty? Těžko říct… my ale práci Lenny velmi ceníme!

Naše klubovní smečka se rozrostla o posledního člena! Dorazila za námi fotografka Lucy a vyrážíme na klasickou tour poznání. Cesta nás zavedla na REC.stage, kde se odehrál koncert české popové kapely WYFE.

Na Colours of Ostrava se představila i naše milovaná Ewa Farna. Z domoviny to nemá úplně daleko, tak si střihla vystoupení s polskou kapelou Kwiat Jabłoni. Bohužel tato secret show nás minula o pár metrů… což nás mrzí. My totiž kempovali u hlavního pódia. Ještě před samotným vrcholem celého festivalu se na pódiu představila sedmičlenná holandská formace Son Mieux. Kapela vás hned zaujme extravagantním stylem oblékání… důležité je, že nezaostávají ani v hudební prezentaci. Jak vyplývá z názvu, tak píseň „Multicolor“ se stala dokonce hymnou daného festivalového ročníku.

Jdeme do finále… Lenny Kravitz si neodpustil hvězdné manýry a na pódium nakráčel s desetiminutovým zpožděním… Vše bylo prominuto, když hrábl do strun a rozjel úvodní riff k písni „Are You Gonna Go My Way“. Tohle byl přesně ten moment, kvůli kterému jsme vyrazili na Colours of Ostrava! Americký multiinstrumentalista sice trochu seškrtal setlist a nedostalo se tak třeba na novinku „Human“ nebo „Low“, což s Lucy koušeme těžko… Kdyby radši místo dlouhého představování kapely zahrál zmíněné skladby, tak by nebylo co vytknout!

Headliner, jak má být! Lenny Kravitz byl sázka na jistotu… a po závěrečné smršti hitů, kde nechybělo ani „It Ain’t Over ‘Til It’s Over“, „American Woman“ nebo „Fly Away“, nebylo pochyb o tom, že tohle bylo nejlepší vystoupení Colours of Ostrava.

Po loňském zmaru, kdy festival přišel o půlku headlinerů, se letos usmálo štěstí! I páteční zrušený koncert zpěvačky Sevdalizy se povedlo nahradit v sobotním line-pu, takže se vlastně vše povedlo! I když? Jednu výtku bych ještě našel: Lenny, kde jsi měl kožený kalhoty?

 

ČTVRTÝ DEN ANEB MAINSTREAM OSAZENSTVO TÁHNE NEJVÍC

Poslední den Colours of Ostrava jsme nezačali klasikou předchozích dní… dnes se na tuzemského interpreta nedostalo. V plánu byla jiná aktivita. Lucy s Kačerem obešli pár návštěvníků, kterým vložili před ústa klubovní mikrofon a zjišťovali odpovědi na otázky, které se brzy dozvíte na našich sociálních sítích, tak nás koukejte sledovat!

Ankety dotočený a vyrážíme na první zahraniční hvězdu sobotního line-upu. Sean Paul přilákal slušný dav, který si užíval plno „summer hitů“. Cením, že si k vystoupení dovezl doprovodnou kapelu, což hned projev hodí o level výš, ale problém nastává v případě, kdy máte větší část songů založenou na spolupráci a featy jedou z playbacku. No, lidi si trsli, takže z tohoto pohledu? Účel splněn…

Švédská zpěvačka Zara Larsson se už letos českým fanouškům představila během sólového tour ve Foru Karlín, kam si přivezla o poznání větší stage design, což se v případě Colours of Ostrava říct nedalo. Přesto nám zpěvačka na lehce ostrouhaném festivalovým pódiu zahrála show přední popové hvězdy! Její vokální posun je znát každým vystoupením a když k tomu přidáte sladěnou taneční show s výraznými efekty, tak co tomu vytknout? Možná nějaká ta konfeta mohla vyletět k nebesům, ale to je pouze detail…

Dennis Lloyd! Na tohoto týpka chci, už jen kvůli miliardovému hitu „Nevermind“. Samozřejmě, že se na zmíněný hit dostalo, stejně jako na „Never Go Back“, ale nebylo to jen o dvou hitech… hudební přednes se nesl na příjemné notě, které pomohl i doprovodný saxofon. Skvělá kombinace a za mě nejlepší vystoupení večera!

Poslední den festivalu se role headlinera ujal britský hudebník a producent James Blake. Ten měl do Prahy zavítat před 4 lety na svůj první sólový koncert, ale tenkrát se musela jeho zastávka zrušit kvůli covidu. James u nás možná stále není tak velkým jménem jako v Británii, proto main stage na Colours ve včerejší večer zaplnil sotva do půlky. Vystoupení prokládal jemnými skladbami a došlo i na jeho elektroničtější experimenty. Dojemným momentem pak byl cover písně „No Surprises” od Radiohead a závěrečná (jeho asi nejznámější) skladba „Retrograde”.

Po Jamesovi jsme se přesunuli na druhou stage, kam se organizátorům podařilo přesunout nizozemsko-íránskou zpěvačku Sevdalizu, která měla vystoupit již v páteční večer, ale kvůli výpadku IT systému na letištích se nemohla dostat do České republiky. Jsme rádi, že to organizátoři festivalu nevzdali a udělali všechno pro to, aby nám i tak vystoupení této talentované umělkyně zprostředkovali. Sevdaliza je ve svých performance a přednesu hodně konceptuální a celou show má velmi propracovanou a promyšlenou, což se opět potvrdilo i včera. Její pěvecký a taneční výkon je fenomenální. Bylo vidět, že publikum ji miluje a ona miluje je. Proto také po skončení svého koncertu přišla ještě dojemně poděkovat fanouškům. Závěrem festivalu nás pak čekalo nabité vystoupení DJ a producenta NobodyListen, který s sebou přivezl řadu hostů.

 

DOJMY NA ZÁVĚR

Jak to viděl Kačer?

Ostravo, bylo mi ctí! Jsem rád, že jsem mohl poprvé zažít atmosféru jednoho z největších českých festivalů! Ale že bych odjížděl s pocitem nezapomenutelného zážitku? Tak to se bohužel říct nedá… i když. Důvod návštěvy byl jasný – Lenny Kravitz! A tohle vystoupení bavilo!

Pojďme si teda shrnout, co se povedlo a nepovedlo. Končit negativně nechceme, tak začneme právě tím, kde festival tlačí bota. První věc je jasně line-up, kde se z větší části jedná o čekání na večerní vystoupení. Dle anket jsem se ale utvrdil v jedné věci: Přítomní sem vyráží z větší části za atmosférou a zážitkem. Vystupující jsou až vedlejší věc. S nadsázkou… jako by se jednalo o městské slavnosti. Každý to může mít jinak, což je v pořádku. Z mého pohledu bych vsadil na více známých jmen. Co je velký průser, jsou jednorázové obaly. V době, kdy má většina akcí vratné kelímky, stojí za zvážení, jestli k této variantě také nepřistoupit? Zahlédl jsem během vystoupení Zary Larsson, že docházelo k průběžnému sbírání odpadu, ale to bohužel nestačí… po Lennym Kravitzovi jsme se prodírali slušnou skládkou kelímků! Co se týče občerstvení, tak bych v letních dnech uvítal více svěžího jídla, protože z většiny stánků byl cítit smažený olej. Areál je opravdu kouzelný, ale místy se v něm až ztrácíte! Občasné ukazatele skvěle pomohou k lepší orientaci. Poslední bod je doplňkový prodej do Gongu, který vás může přijít na slušný peníz, pokud se chystáte převážně na přednášky…

Nechci končit negací, takže si pojďme shrnout, co je na Colours of Ostrava super! Nelze začít jinak než areálem… tento prostor je opravdu boží a máte potřebu se kochat každou stavbou, což nás zavádí do Gongu, kde jsme měli press centrum. Klimatizovaný prostor se stolečky, menším občerstvením a možností tisknout si dokumenty. Poslední den zbyla z nealka pouze voda, ale i tak si nemůžeme na pohostinnost stěžovat. Pro ostatní návštěvníky beru jako plus keramické WC a dostatečný přísun pitné vody – ZDARMA! Informační stránka? Zde se organizátoři poučili z loňského roku a přehled o aktuálních změnách byl vždy přehledně a včas sepsán. Co se týče pódia, tak jsem již zmiňoval snížené molo, přes které bylo skvěle vidět na celou plochu stage. Během festivalu jsme využili nákupu festivalové lítačky a jezdili MHD. Vše bylo naprosto v pohodě a posílené spoje jezdily včas a vždy jsme se v pořádku vešli. A na úplný závěr mi udělala radost návštěva prezidenta, kterého jsem měl tu čest zahlédnout při odchodu z Lennyho Kravitze.

Colours of Ostrava, děkuji za první příležitost zažít festival z jiného úhlu pohledu!

 

Jak to viděla Lůca?

Na Colours Of Ostrava jsem byla naposledy v roce 2022, kdy jsem sem závítala cíleně na vystoupení The Killers.

Festival jsem před covidem navštěvovala velmi pravidelně, např. ročník v roce 2019 byl z mého pohledu opravdu fenomenální. Bohužel to o post-covidových ročnících už říci nemohu. Mrzí mě, že se covid podepsal na festivalu a zahýbalo to s ním po všech směrech, proto je škoda, že v porovnání s dalšími českými festivaly si tento patos nese stále sebou a ne a ne se z něho vymanit.

Dost ale negace. Colours bude i tak vždycky jedním z festivalům, kde je prostě skvělá atmosféra a skvělí lidé. Kdo jste nikdy nebyl na Colours, tak těžko pochopíte, jak moc je v tomto ohledu festival výjimečný. A kdo nikdy nebyl v areálu Dolních Vítkovic, kde se festival pravidelně koná, tak to, jak je areál předělaný a uzpůsobený pro festival, je prostě něco neuvěřitelného.

Na čem by se dalo zapracovat do budoucna je určitě line-up. Je velká škoda, že většina návštěvníků tu je jen kvůli headlinerům, protože odpolední vystupující nejsou lákadlem. Což je možná i proto, že Colours nabízí v rámci festivalu nespočet přednášek, rozhovorů, stand-upů a divadelních vystoupení. Pestrost je skvělá, ale je vidět, že kvůli této části programu je ošizen hudební program.

Dále je vhodné zmínit, že po covidu festival přišel s jednorázovými plastovými kelímky, což vyvolalo 2 roky zpátky velký rozruch. To, jak se k tomu rozhodnutí festival postavil, nám nepřijde úplně obhajitelné. Po každém interpretovi u hlavních stagí jsme se prodírali kelímky, které byly všude po areálu na zemi, stojany na odložení kelímků byly věčně plné a během vystoupeních jsme zaznamenali, že zaměstnanci festivalu kelímky ručně sbírali ze země. Je zvláštní, že kdysi zálohovatelné kelímky Colours využíval a nyní najednou tento přístup obnovit možný není.

Věříme a doufáme, že festival na těchto aspektech zapracuje. Protože co se týče třeba uzpůsobení hlavní stage, to jsme vždy na Colours obdivovali. Sklopení stage tak, že ať už stojíte blízko nebo vzadu, vždy vidíte vystupujícího interpreta odkudkoliv. Tahle drobnost zlepší vždy celý koncert, protože si poslech užijete na maximum.

Už teď jsme zvědaví, co přinese další ročník a jaká jména se přidají k prvnímu oznámenému headlinerovi pro rok 2025, The Chainsmokers.

 

Jak to viděla Naty?

Zkusit se má všechno. Říká se to tak, že? Letos se tohoto motta s Kačerem držíme jako dítě mamky, když v prosinci chodí čerti. Kromě tradičního Rock for People jsme se letos na den otočili na německý Rock Im Park a právě teď jsme na cestě domů z Colours of Ostrava. A jaké dojmy v nás ostravský festival zanechal?

Začneme pěkně zhurta a to samotným line-upem! Ten byl, bohužel, z mého pohledu i největším kamenem úrazu a ani skvělá show Lennyho Kravitze mě nezbavila dojmu, že jsem spíše na ostravském Majálesu než na největším českém festivalu, za který by se kapacitně mohl Colours bez problému považovat. Další věc, která mě trochu zarazila, byl trochu retro návrat k jednorázovým kelímkům. Co si budeme, všichni jsme nadávali, když se začaly zavádět zálohované kelímky, ale pro festival, který se snaží jít cestou ekologie a třídění odpadu, je tohle velkým krok zpět. Pohled na areál po páteční headline show, kde jsme se brodili kelímky byl opravdu smutný.

Ale konec negativit. Co musím u Colours opravdu vyzdvihnout, je zázemí, které pro návštěvníky připravili. Už jen samotný areál v Dolních Vítkovicích je zážitek sám o sobě. Skvělý sociální zázemí s keramickým WC ZDARMA a několika stojany s dezinfekcí – za tohle dávám pořadatelům velké plus! Další věc, na které celým tým Colours pořádně zapracoval, je komunikace s návštěvníky – o všech změnách včas a průběžně informovali. Skvěle zorganizovanou měli také dopravu, kdy jsme neměli ani jeden den problém odjet z areálu bez většího čekání. Posilněné svozy jezdily na čas a s dostatečnou kapacitou!

Suma sumárum – děkuji Colours za fajn zážitek a doufám, že třeba do budoucna více zapracují na tom, o čem hudební festival je – o poznávání hudby. Další ročníky by bylo fajn i na ostatní stage dosadit zajímavější jména hudební scény, třeba i z českých luhů a hájů. Přeci jen je škoda nevyužít plný potenciál areálu, který se festivalu nabízí.