Brutal Assault – svátek všech metalheads (Report)

Letošní ročník Brutal Assaultu, který se konal od 7. do 10. srpna v pevnosti Josefov, opět potvrdil svou pozici jednoho z nejprestižnějších evropských metalových festivalů. Na čtyři dny se historické prostory pevnosti proměnily v epicentrum tvrdé hudby, kde se setkaly tisíce fanoušků z celého světa, aby společně oslavily tento metalový svátek.

První den – středa

Když se ve středu dopoledne otevřely brány festivalu, příliv fanoušků neměl konce. Všechny cesty vedly na první kapelu Brutalu. Skeletal Remains a jejich kalifornský death metal byl prvotřídní volbou na zahájení celého festivalu. Hned u prvních tónů se otevřely první circle pity, které se nezastavily až do konce festivalu. O pár hodin později vystoupili na té samé stagi ještě například britští Sylosis, králové hardcoru Hatebreed nebo legendy thrash metalu Exodus. Přes neúnosné vedro jsme se také byli podívat na nejmenší venkovní stage Octagon, kde hráli němečtí DETHRONED, kteří potvrdili že kopačky a lokty v pitu na Brutal také patří! Mezi dalšími kapelami dne, které stojí za zmínku, jsou určitě Spiritbox, Deicide nebo The Black Dahlia Murder, ale přece jenom se u jedné kapely zastavím trochu víc.

Belgičtí post-rockově alternativní Brutus vytvořili tak nádhernou atmosféru, že mi skoro ukápla slza. Melancholické pomalé linky střídaly až hardcorové riffy a vokální rozsah zpěvačky a bubenice Stefanie nechával na tvářích publika jen mile překvapený výraz. A když řeknu, že to byl jeden z nejlepších setů celého festivalu, myslím, že se mnou bude většina návštěvníků souhlasit, protože další dny v areálu byl merch Brutus vidět na každém rohu. Ve středu jsme taky mohli zažít jeden z nejočekávanějších koncertů tohoto festivalového léta. Motionless in White zahráli dobrý set, ale to je tak jediný, co bych k tomu mohl napsat. Možná to je i tím, že jejich tvorbu nemám tak naposlouchanou, ale stejně mě to ničím moc neuchvátilo a nepomáhali k tomu ani dost zřetelné backing vokály. Nicméně skalní fans si to užili, a to je hlavní. Po jejich setu začíná docela silná bouřka a já tak odcházím domů, ačkoliv jsem ještě chtěl vidět vystoupení Abbatha a Dark Tranquallity – spánek a suchá postel ale vyhráli.

Druhý den – čtvrtek
Druhý den začínáme slušnou ranní rozcvičkou s Guilt Trip. Ty už jsem měl možnost vidět tuším po čtvrté a každým dalším koncertem potvrzují svou kvalitu. Dokonce bych se nebál říct, že jejich set na Brutalu byl nejlepší, který jsem od nich viděl. Po nich nastupují na vedlejší stage mathcoroví Pupil Slicer, kteří byli minimálně pro mě velkým překvapením. Nadupané dopoledne pokračovalo s americkými šampiony těžké váhy Bodysnatcher. Mysleli jste si, že si dáte konečně pauzu na oběd? Tak ani náhodou! Hned první tóny setu grindcorových Escuela Grind přilákaly hromadu lidí a pro mě se tahle kapela stala objevem letošního ročníku. Groovy riffy, energická a zábavná show mi vykouzlily usměv na tváři a set jsem si užil v pitu. Určitě doporučuju!

U Whitechapel bylo něco špatně a z jejich setu jsem odcházel zklamaný. Phil Bozeman, frontman jedné z největších a nejuznávanějších deathcorových kapel, působil jako by se nudil, nebo ho do vystupování někdo tlačil. Bylo vidět, že si koncert neužívá, a to i přes obrovskou energii fanoušku. Bohužel se čtvrtek nesl i ve znamení technických problémů, a to hlavně u kapel Obcura a Born of Osiris, kteří kvůli výpadkům zvuku museli své sety zkrátit na minimum. The Amity Affliction jsem měl za jednu z horších live kapel, hlavně kvůli jejich vystoupení na RfP 2019, ale letos se vyšvihli, a ačkoliv byli bez svého zpěváka a kytaristy Ahrena, který momentálně bojuje s psychickými problémy a závislostí, zahráli super set, kterej jsem si moc užil. Headlinerům večera Testament bych vytkl akorát pro mě nezajímavej setlist a pomyslnými králi večera s dračími křídly a křivými rohy se stali norští Satyricon.

Třetí den – pátek
V pátek nám snídani naservírovali slamoví Party Cannon. Pit plný nafukovacích zvířat, oblečků a dokonce pokusů o rekord v klikování, to je přesně to, co ti vynahradí obyčejnou ranní rutinu. U těžkých tónů zůstáváme a jako další jsou na řadě holandští Distant s charismatickým Alanem v čele. Po jejich nadupaném setu máme konečně chvilku času na důkladné projití areálu. Oproti minulým ročníkům se ale žádné velké změny nekonají. Otázkou ale je, jestli to vůbec vadí, protože horrorový Pit of Doom, post-apokalyptické zákoutí od Convoy nebo procházka po hradbách jsou prostě unikát. Rád bych ještě vyzdvihl program, který si připravili naši kamarádi z Music City. Dva kontejnery plné hudebních nástrojů, které si můžete vyzkoušet nebo na které si dokonce můžete zajamovat se svojí kapelou – top! Kolikrát improvizovaný jamy zněly líp jak oficiální program. 😀

No a tím se oslím můstkem dostáváme k velmi oslavovaným Imperial Triumphant. O nich jsem vždy slyšel jen chválu, takže moje očekávání bylo vysoké. Bohužel hned spadlo na nulu, když začali hrát. Jako sorry, ale to byl totální průjem. Já jsem velkej fanoušek divný, nechutný a chaotický muziky, která nedává kolikrát smysl, ale tohle bylo prostě špatný. Po dvou písničkách s celou partou odcházíme někam hooooooodně daleko. Při skvělém setu Aborted se legendární producent kapel Cattle Decapitation, Shadow of Intent nebo Archspire – Dave Otero – zasnoubil se svou přítelkyní a my jim přejeme jen to nejlepší do jejich společného života! The Omnific zahráli asi nejzajímavější progresivní set festivalu a Left to Die skladbami jako „Leprosy“, „Zombie Ritual“ nebo „Pull the Plug“ uctili památku legendárních Death.

Absolutním vrcholem letošního Brutal Assaultu se stali Cult Of Fire s Bohemian Symphony Orchestra Prague a jejich speciálním setem na oslavu 200 let od narození jednoho z největších skladatelů české vážné hudby Bedřicha Smetany. TOHLE POTŘEBUJEME VIDĚT ZNOVA! Hned po nich vystoupili britští metalcoroví velikáni Architects. Songy jako „Gravedigger“, „Nihilist“, „Doomsday“ nebo „Hereafter“ stále fungujou dobře, ale tahle partička už má asi nejlepší léta bohužel za sebou. Ale abych jim jenom nekřivdil… byl to určitě 1000x lepší set než loni na Rock for People. Na chvíli se jdeme taky podívat na KAL stage, kde hrála česká EBM dvojce Body of Pain a my litujeme, že jsme nepřišli dřív. Nakonec pátečního dne dostáváme ještě dobře trefenou dávku nostalgie od industriálních Deathstars.

Čtvrtý den – sobota
Poslední den začínáme se symfonickým deathcorem od Mental Cruelty, kteří i přes nechutné vedro zahráli dobrý a energií nabitý set. Po nich následuje kapela, na kterou jsem se z celého Brutalu těšil nejvíc. Od newyorské kapely Show Me the Body jsem dostal přesně to, co jsem chtěl. Nasranost a energie hardcoru, lyrické obraty hip hopu, něžná dávka elektroniky a jako celek nejlepší vystoupení festivalu! Tenhle typ kapel potřebujeme na Brutalu víc, prosím. Mohl bych je tady vychvalovat ještě víc, ale asi to nemá stejně cenu – ti, co tam byli, mi doufám dají za pravdu a vy, co Show Me the Body neznáte, tak ŠUP NA SPOTIFY!

Cancer Bats s energií taky nešetřili, a to i přes fakt, že v publiku už byli spíš jen zbytky přeživších a zombies. Vedro a únava si vzali svou daň a já trávím odpoledne hledáním alespoň malého neobsazeného místa ve stínu. Poslední den už jedu na autopilot, a tak si jen užívám ladné tóny kapel jako Plini nebo Textures. Z celodenního mikrospánku mě probudí až set legendárních matematických králů chaosu The Dillinger Escape Plan. Celá kapela jako utržená z řetězu doslova ničila Sea Shepherd stage a vzduchem při jejím setu lítají jak členové kapely a fanoušci, tak stojany na mikrofon nebo reprobedny. Headlineři posledního dne Behemoth zahráli svůj klasický a velmi solidní set plný ohňů, převleků a blackmetalových riffů. Zazněly legendární songy jako „Conquer All“, „Ov Fire and the Void“ nebo „Chant for Eschaton 2000“ a my už se těšíme na jejich koncert v O2 Universu!

Děkujeme Obscure Promotion a celému Brutal Assault týmu za další skvělý ročník!
(Speciální poděkování patří také zdravotníkům za ošetření úrazu z moshpitu a za skvělej přístup. <3)

Text // Tomáš Kopecký & Foto // Lety