Pokud někdo neznal krajánky Glad For Today a čekal pozvolnější rozjezd, trošku se přepočítal. Kluci nastoupili v top formě, po uspěšným létě a následné tour v Kanadě jejich sehranost dosahovala levelu severokorejců při oslavách kultu osobnosti Kim Čong-una. Řekla bych, že po Kanadě byl tohle jejich největší koncert a obě strany si to užily. Texty už nezpívali jen skalní fanoušci(tzn. já, haha) a atmosféra byla na to, že šlo o první předkapelu, nadstandardní. Pěknej zvuk, klub zaplněnej, mosh proběhl, prostě velký dobrý, jak by řekla věstkyně Jolanda. Takže kluci, teď už jen, prosím, dejte dohromady další věci, ať si vás můžeme užívat dýl.

Mimochodem, jestliže jste přece jen udělali tu chybu a GFT včera nestihli, máte šanci tento pátek 1.11. v Hradeckým klubu Továrna, kde proběhne další KlubovnaFajftest Night.

Druhou předkapelou byla britská kapela Modern Error, která se k nám dostala jakožto ofiko support pro celou podzimní tour Boston Manor. Zároveň to byla zvukově zřejmě nejtvrdší část z celé trojice, ale do konceptu zapadli dobře(což je evidentně důvodem, proč si je Bostoni na tour přizvali). Emotivní riffy a příjemnej projev zpěváka by působily jako fajn zahřátí před Boston Manor, pokud by už nebyli lidi dostatečně vyhypovaní od našich GFT. Ti měli z mýho pohledu lepší ohlasy z publika než zmínění Modern Error. Mimochodem Modern Error letos na jaře vydali album Lost in the Noise, ke kterému se tahle tour pojí, takže pokud jste je doposud neznali, zkuste jim dát šanci a poslechněte si je na některé hudební platformě.

Myslím, že kdo byl letos na Good Charlotte nebo na RFP, tak měl dost jasnou představu o tom, jak bude vypadat podzimní koncert Boston Manor. Kapela se s vydáním nové desky Welcome to The Neighborhood posunula zvukem od pop punku (kterej dle jejich slov nadobro opustila) k alternative rocku, kterej jim prostě sedí a kterej je zase o něco dál. Kapela se na pódiu umí sebevědomě prodat, hudebně jsou za roky strávený na tour sehraní a naživo vám předvedou stejně skvělej výkon jako na desce. Koncert začali “staršími věcmi” a to singlem Liquid a Lead Feet z alba Be Nothing.

Potom už najeli na nový věci, kde za zmínku stojí England’s dreaming, který nás ze snění probralo a odstartovalo všechny moshe, circle pity a stage divingy. Naštěstí se neopakoval trend z koncertu Hockey Dad a TSSF a nikdo na pódiu dlouho neotálel, neselfiečkařil a lidi prostě byli fajn. Bostoni toho při koncertě moc nenapovídali, Henry se jen dojal nad skvělým přijetím v Praze při jejich oficiálně první headline show a taky zmínil před písničkou Hate you aktuality ze země brexitové. Jestli mě něco vyloženě dojalo, tak to byl sborovej zpěv doslova všech při mojí srdcovce Bad Machine, závěrečný Halo pak připomínalo v refrénu kotel na hokeji. Protože jsme byli rozparádění, tak nám kluci věnovali jeden přídavek v podobě If I Can’t Have It No One Can s circle pitem, kde se zapojilo téměř celý Futurum a kde jsme si to naposledy udělali hezký a tím se večer(a kruh) uzavřel.

Text: @pandaxsranda

Fotky: @mklenotic