Baby Lasagna dokázal, že není hvězdou jednoho hitu (Report)

„Je nám líto, koncert se ruší!“ … ne, klid. To jen tímto vydařeným aprílovým vtípkem otevřel večer manager chorvatského Marka Purišiće, vystupujícího pod jménem Baby Lasagna. A my si tak mohli úterní vystoupení ohýbající žánry a sršící energií vychutnat v plné parádě.

Baby Lasagna si za minulý rok prošlapal nevídanou cestu –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ z pozice náhradníka v národním kole, se kterým nikdo moc nepočítal, se témeř přes noc stal jedním z hlavních adeptů na vítěze loňské Eurovize. Výsledkem byla nakonec strhující show, zasloužené druhé místo, domácí arénové koncerty vyprodané v řádu minut i aktuální obsáhlé evropské turné. Ale o tomhle příběhu až později. Ještě před začátkem koncertu se nám totiž naskytla milá příležitost pořídit s Markem rozhovor, který na našem webu můžete vyhlížet v následujících dnech.

Již při našem brzkém příchodu je však jasná jedna věc; o pevnou fanouškovskou základnu v MeetFactory nebude nouze. I hodiny před koncertem se to totiž před vchodem začíná hemžit natěšenými fanoušky. Na svého favorita si však musí ještě chvilku počkat.

S úderem osmé hodiny večerní si totiž stage přebírají jediní předskokani večera –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ rovněž chorvatští Ogenj. Ti svůj set otevírají intrem jak z řádné westernovky, po němž zahajují dostatečně zábavné vystoupení poskakující někde mezi vlivy rocku, punku i folku. Obecenstvo si na svou stranu získávají zdárně hned úvodní tleskací rozcvičkou a není nouze ani o společné zpívánky. Jak totiž rychle zjišťujeme, jazyková bariéra mezi češtinou a chorvatštinou je mnohem menší, než by člověk mohl čekat. Opakovat chytlavé refrény v rodném jazyce kapely tak není žádný problém a po chvíli frontman rezignuje na angličtinu i v průpovídkách mezi songy.

Svižná půlhodinka (mimochodem slavící desetileté výročí kapely) plná písní o lásce a zvuků kytar, houslí či akordeonu utekla jako voda a dostala publikum tak akorát do varu. Ten kapela řádně oceňuje větou: „Neiste normalni!“ a na závěr přihazuje ještě cover na kytarovým i eurovizním fanouškům dobře známý hit „GOSSIP“ od Mäneskin.

Radost však na drobný moment pozastavuje devastující sdělení: „Hrozně nás to mrzí, všechno je ready, ale Baby Lasagna schytal alergickou reakci na večeři a nezvládne dneska vystoupit… APRÍL!“ A tak o pár infarktů později nabíhá tahle energetická bomba na stage, obrněná poutavou prezentací i jedním z debutových singlů „IG BOY“, strhává publikum a jeho pozornost nepouští až do závěrečné „Don’t hate yourself but don’t love yourself too much“. A že se čeští fanoušci nenechali zahambit; myslím, že Markovým vzpomínkám na minulou pražskou zastávku, tehdy ještě v pozici kytaristy kapely Manntra, jsme dostáli. 

Na očekávaný hit „Rim Tim Tagi Dim“ vévodící závěrečné části setu se vyřvávaly hlasivky, na zpomalení ve formě „Stress“ se zas máchalo světýlky i transparenty vyvolávajícími jedno kolektivní „awww“.  Největší mayhem se však rozpoutvá ke konci „Biggie Boom Boom“, kdy se Baby Lasagna téměř teleportuje rovnou do středu nacpaného MeetFactory a užívá si tak jednu skákačku do mixu riffů, elektroniky i rapu hezky s námi.

Humorem to navíc v první dubnový den nesrší jen na pódiu, ale i pod ním. Během akustické sekce složené z coverů na populární songy každého druhého karaoke, kterou se členové kapely navrátili zpět ke kořenům, se totiž se začátkem „I’m A Believer“ nad všemi hlavami synchronizovaně objevují podobizny Shreka… well played. 

Jak to tedy shrnout? Dostali jsme „Dopamine“ –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ nejen skrz povedenou živou verzi tohohle bangeru z letošní debutové desky DMNS & MOSQUITOES, ale rovnou do žíly. A ze mě na odchodu z povedeného večera ve znamení fresh žánrového mixu a hudebních kudrlinek chčije jak z aprílových spršek.

Text: Šárka