Nejlepší i nejvymakanější ročník historie. Rock for People si téměř jistě řekl o titul akce roku (Report)
Rok se s rokem sešel a my jako Klubovna (ať už v pozici redaktorů či civilních návštěvníků) jsme opět vyrazili do stále více zvelebovaného Parku 360, který lákal na rekordní ročník Rock for People. Známá pravda, která už se ukázala několikrát, sice tvrdí, že ne všechno je o line-upu, ale tentokrát nás tenhle ve skrze fyzicky zničující pobyt bavil tak nějak víc. A opravdu se nám nechtělo zpátky do reality.
Už při příjezdu bylo vidět, že bude tentokrát spoustu věcí jinak – posunuly se kempy, místa k parkování a změnila se kapacita i charakter jednotlivých stagí. Na samotnou aklimatizaci ale nebyl čas, protože hned první den nabídl asi největší epicentrum kvality a kapely, které nás před samotným festivalem zajímaly nejvíc. Ve zpětném zrcátku se nám to díky té ohromné náloži zážitků zdá pocitově skoro před deseti lety.
DEN 1 aneb moshpit kam se podíváš
Naši pouť zahajujeme na Lorna Shore, kterou předchází pověst jedné z největších deathcorových hvězd posledních let. Na zvuku to ovšem moc znát nebylo a znepokojený dav pořvával: „Louder!“, protože čekali trochu větší palbu. Samotný výkon kapely byl fotbalovou terminologií spíše na nulu vzadu, což nás bohužel spíše zklamalo. Hlavní stage na RfP se nedá hrát na remízu, ale musíš to chtít vyhrát! I Prevail to poměrně jasně pochopili a podařilo se jim rozeskákat obecenstvo do solidních otáček; v tomto případě naopak panuje spokojenost a vlastně šlo o milé překvapení.
Na letos nejmenší stagi Petra Svobody (zdravíme do rockového nebe!) mezitím úřadovali No Face No Case, kteří nakonec opanovali letošní Planetrox. Upřímná opičí radost kluků byla nakažlivá a i díky výrazně zlepšenému výkonu a přístupu jedou reprezentovat Česko do Kanady – zaslouženě, gratulace! Anti-Flag zas jednou dokázali, že prostě patří k létu a fesťákům, a jako jedni z prvních se dočkali opravdové lásky publika znásobené předstagovými nepořádky. Poměrně mile nás překvapili i Architects, kde sice pořád trochu haprujeme s novou tvorbou, ale naživo je to pořád ten stejný válec. Aby taky ne, když za sebou mají i nedávné stadionové tour s Metallicou.
Je vám to málo? Čtvrtek začal teprve nabírat na obrátkách. Postarali se o to protinožci Polaris, kteří už si u nás vybudovali solidní základnu, což bylo znát i po osmé večerní prvního dne. Svůj set odehráli na obří Evropa 2 stage, kde musíme oproti loňsku ohromně ocenit parkety; ubylo tak prachu i zranění, díky za to! Druhá část týmu si vyrazila zavzpomínat na staré dobré časy s Shogun Tokugawa a ono to znělo strašně fresh! Fantastické výkony muzikantů, které jste mohli a můžete reflektovat také ve formacích Donnie Darko, Birds & Wolves nebo Dinerin.
Vzpomínalo se také na další formaci. Svoje pocity naše korektorka Šárka popsala následovně: „Simple Plan pro mě byli takovým splněným dětským snem a mám mega radost, že mé obavy z toho, jací budou naživo, byly absolutně smetené ze stolu. Byli prostě skvělí, a to nejen díky nostalgii (i když ta tomu určitě taky pomohla).“ Tak popisuje svůj splněný sen, který nezněl vůbec špatně. Svou pouť také zasvětila nevšednímu koncertu domácích holoubků: „John Wolfhooker a jejich „rozhodně ne akustický” set byl milým překvapením dne, které k maličké stagi (a ještě v souběhu s headlinery) přitáhlo velmi solidní a zasloužený dav,” hodnotí překvapivý koncert.
Trochu méně nadšení jsme byli z prvního headlinera – Slipknot. Metalová legenda se mohla tentokrát pochlubit mnohem lepším zvukem, než bylo jejich prdítko v O2 areně, a také suverénně nejkreativnější fan base, ale něco tomu chybělo. Je dost možné, že se na kapele podepsaly aktuální personální veletoče, ale set působil trochu zdlouhavěji, než by bylo zdrávo.
Když se poví „metal z Indie” , tak si spoustu lidí představí kdo ví co, ale Bloodywood jsou rozhodně skvělí! Stejně jako The Hu využívají domorodé nástroje a bylo to skvělý zakončení prvního dne.
DEN 2 aneb výprava po menších stagích a my objevujeme
Pokud jste si mysleli, že si dáme druhý den něco jako voraz, byli byste šíleně na omylu. Tenhle den patřil především rozhovorům, takže se naše posádka vydala vyzpovídat Call Me Karizma, No Face No Case, Renneho Danga felícího v areálu a málem také Mod Suna, který to ale, jak se dozvíte níže, na stagi fakt přepískl a nebyl dále provozuschopen. V úvodní brázdě opět předáváme slovo Šárce:
„Set It Off z barikády pro mě byl dalším ze splněných snů. Čekala jsem hodně, ale to, že se celou dobu v podstatě nezastavíme a hned při druhém songu budeme Codymu držet nohy při jeho výpravě do publika, to zaskočilo i mě, kor takhle ve dvě odpoledne.
Vzhledem k začínající rýmičce jsem pak utekla před deštěm do stanu za Cold Years. Ti se do toho i přes poměrně komorní účast publika opřeli od srdíčka a naplno… a to až tak, že se kytarista při jednom z výskoků zamotal do kabelů a hodil ukázková záda. Ale žádné strachy, k újmě na zdraví nedošlo a zbytek songu tak dohrál sice vleže, ale se smíchem,” hodnotí úvodní body programu.
Velký dojem na nás udělal sympaťák Mod Sun, který nás dojal nejen svou tvorbou, ale především nefalšovanou radostí a upřímností, které dokázal na dojaté publikum přenášet. Jako by vůbec nevěřil, že se právě ocitá na největší stagi RfP, a nebál se to dát najevo. K tomu nám věčně zlomeným srdíčkám dodal potřebnou vzpruhu a sám mluvil o svých vlastních bolístkách. Set končil v neskutečné euforii a v takovém stavu, že údajně nebyl schopný ani mluvit. Na rozhovor sice nedošlo, ale i tak si získal naše srdce a pro nemalou část týmu byl jedním z vrcholů festivalu.
Podobně sympaticky na nás zapůsobil také Call Me Karizma. Ještě před koncertem jsme stihli rozhovor, ale asi jsme nečekali, že dojde i na narozeninový dort lítající vzduchem. Velký showman i sympaťák, se kterým jsme v kontaktu i po jeho vystoupení, také všechny usadil na zem, aby si uprostřed davu mohl střihnout svoji akustickou chvilku. To charisma tam je! Kdo nás naopak nepříjemně zklamal byli Hollywood Undead, kteří se za pár let propadli ze zábavné sebranky na vyprázdněnou buraniádu. Tenhle set trval snad 10 hodin, i když to bylo fakticky jen něco málo přes 75 minut.
A pak jsme se vydali mrknout na českou reprezentaci. Nejprve v podobě olomouckých Sunset Trail, následně pak plzeňských Severals – v obou případech dobrá volba a super sety bez chvilky nudy. Zabodovali především Severals, kteří si loňskou smůlu vynahradili životním setem, kde je podle informací, které se k nám dostaly, sledovalo kolem 3000 lidí – just wow a velká gratulace do Plzně! Další část posádky se vydala na Tcherta, který nekompromisně cupoval vše, co mu přišlo do cesty. Tenhle all stars tým hraje opravdu světově a jednoznačně apelujeme na všechny progresivní bookery, nechť je zařadí do svých line-upů. Jednoznačný kandidát na domácí set festivalu.
MGK bohužel naplno potvrdil naše zvěsti o nekonzistentnosti. Začátek setu vypadal solidně, ale postupem času mu začal padat nejenom řetěz, ale především intenzita. Na konci setu už se jelo opravdu na hlemejždě. Podobně rozporuplně dopadl i set Ashniko, která na jednu stranu předvedla show plnou tanečníků a konceptuální performance, na druhou stranu silně pokulhávalo to nejdůležitější, tedy samotný přednes. Half-playback s cenzurovaným „fuck“, nasamplovaný potlesk či vrácení kvůli „wrong version“, sorry not sorry, tohle nebylo hodno největší stage v primetimu. Naopak Rikas v poloprázdném stanu jsme si užili daleko víc.
Na závěr večera už z naší strany panovala spokojenost. Šárka viděla set jednoho z největších tajemných lákadel festivalu, Sleep Token: „Natěšení skandujícího publika bylo jasně slyšet už před začátkem setu a rozhodně nezůstalo bez odměny. Krásná atmoška a krásný zážitek. Jen škoda toho zpoždění a kvůli němu seškrtaného setlistu.“ Fanynky si pak vyřvaly hlasivky také na stále populárnějších Palaye Royale, kteří zas jednou ukázali, že rostou i pro ty největší stage.
DEN 3 aneb spoustu tance a milých překvapení i lidí
A nás hned ze začátku potěšila další rozhovorová vstřícnost. Štěstí se na nás usmálo v případě While She Sleeps, Landmvrks a MC Geye, kterého jsme dokonce obklíčili našimi otázkami ve třech. V tomto odstavci bychom tak chtěli na úvod moc poděkovat PR týmu Rock for People, který se o nás staral naprosto neuvěřitelně. Po celou dobu byl velmi vstřícný, věcný i empatický. A hodně nás překvapil i servis, který letos pro novináře byl. Měli jsme k dispozici dostatek vod a nealko nápojů, což nám při těch „bazénech“, jaké po areálu naběháme, moc pomohlo. Jste srdcaři a máme vás v srdíčku, Klubovna!
A teď už zpátky ke kapelám. Giant Rooks udali pozitivní vibe pro celý den a ještě se stihli omluvit lidem z kempu za budíček. A podobně milé bylo shledání s navrátilci z From Our Hands, kteří představili také novou tvorbu. I Love You Honey Bunny pokračovali na stejné pozitivní vlně, rozpohybovali stan a jasně dokázali, jak moc se za ty 4 roky, před nimiž jsme je na Rokáči viděli naposledy, posunuli.
The Hunna – sympaťáci, kteří dokázali, že i s obměněným setlistem od březnového předskakování You Me At Six a bez pořádných světel a dalších serepetiček zvládají stále předvést skvělou show. Šárka také výrazně upozorňuje na Picture This: „Ocitla jsem se tam vlastně čirou shodou okolností, ale rozhodně toho nelituju. Ačkoliv byl dav pod pódiem překvapivě nevelký, tleskalo a pohupovalo se vlastně na každou písničku a vznikla tak krásná letní atmoška.“ A když k tomu přičtete, že ani letos skoro nezapršelo, máme tu léto fakticky zpátky. Glad for Today se pak v rámci akustického setu vytasili se smyčci. Publikum se zas nakazilo jejich smyslem pro humor a předvedlo slow-mo verzi moshipů i crowdsurfingu. No prostě rozhodně unikátní zážitek.
A pak došlo na breakdowny! Evropu nejprve opanovali kontinentální mistři metalcoru Landmvrks, kteří už v podstatě dokáží vytvořit kompletně hitový setlist, což MOSHuchtivé publikum jednoznačně ocenilo. Jejich parťáci While She Sleeps ale vysekli ještě lepší show a výsledek? Crowdsurfeři kam se podíváš, absolutní mayham a spousta energie proudící oboustranně mezi stagí a publikem. Tohle bylo finále Ligy Mistrů, kde řádil celej stan.
Ve stejném čase si vzal slovo král slova i lidského přístupu MC Gey. Tuhle show jsme si mohli dát přímo ze stage a byl to neskutečný zážitek! Headliner našeho Klubovna Festu rozjel dokonalou one-man show, kde stihl bavit a posílat do světa důležité zprávy. Narvanej stan dával vděčnému rapperovi ohromnou porci lásky a Gey ukázal, že prostě dokonale zapadne kdekoliv. V dojemném postu po fesťáku zvládl poděkovat organizačnímu týmu, fanouškům, ale i nám, čehož si moc vážíme! Mimochodem z rosteru našeho Klubovna Festu se nakonec objevili hned 3 interpreti a Renneho Danga a další doufejme uslyšíme v dalších letech!
Papa Roach byli rozhodně TA kapela, která si vysloužila místo headlinera. Nejen, že překvapili autogramiádou, ale rozhodně převedli jeden z nejvíce energetických setů za celý festival. Jacoby měl energie na rozdávání a s velkou radostí ji předával každému, kdo dorazil a taky máme dojem, že na jejich set se přišlo podívat dvakrát tolik fanoušků než na samotné headlinery The 1975.
Set The 1975 vzbudil rozporuplné reakce, což bylo vidět i v naší interní komunikaci, kde to bylo doslova 50/50. Zatím co Šárka shrnula jako „jedno velké „meh”… prostě žádný životní zážitek (ani v dobrém, ani ve špatném slova smyslu)” , Gumi pěl ódy a označil je za jednoznačně nejlepšího headlinera festivalu. Na ADHD coru Paledusk byla ovšem shoda jednoznačná a náš Ríša se opět hrdinně vydal pro nejlepší záběry přímo do pitu!
DEN 4 aneb „a o tomhle Rokáč je”
Čtvrtý den už jedou všichni na morál a ten máme v Klubovně vysokej, takže Šárka dobíhá na Stand Atlantic, které i přes pozdní budíček hodnotí velice kladně. Spát můžete doma, ne na fesťáku! Bury Tomorow předvedli svůj vysoký standard, ale přeci jen už bylo vidět, že publikum samo mele z posledního – respekt všem mosherům čtvrtého dne! Nova Twins opět potvrdily skvělou show a v daným moment pro nás byly jako powerbanka.
„Že vystoupení Václava Neckáře bude zas jeden obří zážitek jsem tak nějak tušila… a byl! Valčík v moshpitu, hromadná objímačka kolem ramenou nebo moře crowdsurferů na Stín katedrál – prostě ‚just Rokáč things‘,“ shrnuje Šárka set, který nás dohnal k slzám dojetí i do jednoho z nejzábavnějších moshpitů posledních let. Legendární hitmaker se dočkal neskutečného přijetí, které dojalo všechny přítomné. V cirle pitu pajdal týpek o berlích, na sedačkách seděly stařenky a v lůně zábavy došlo na kreace, jaké jste viděli na While She Sleeps – tohle mělo všechno. Děkujeme a smekáme, Václave!
„Dalším momentem, který mě upřímně zahřál u srdíčka, byli The Hara na hlavní stagi. Nebudu kecat, měla jsem strach z toho, jak si s tím poradí, ale když jsem pak viděla tu Joshovu energii a zasloužené pozitivní ohlasy z přilákaného početného publika, musela jsem se jen usmívat,“ hodnotí Šárka last minute náhradu za odpadnuvší Incubus. Moc nás bavili také Nothing More zosobňující hudební Matrix.
Popovější háv závěrečného dne plynul příjemně s Nothing But Thieves, na které se už moc těšíme do klubu, a Benny Cristo, který ukázal svou všestrannost, když vystoupil s čerstvě operovaným ramenem a sehranou kapelou. Mezi hosty se pak mihli Fiedlerski, Sofian Medjmedj a Adam Mišík, který si celkem solidně zascreamoval. Naše torzo, které ještě překypovalo energií se vydalo podpořit i téměř domácí .themayrevolution, kteří si svůj debut na Rokáči užili mírou vrchovatou a to i za značné pohybové podpory naší medvědí posádky.
Závěr patřil Muse s promakanou a tradičně megalomanskou show, kdy jsme chvílema skutečně jen zírali s otevřenou pusou. Prostě wow. A hned poté přišel gigantický ohňostroj a nám bylo jasné, že se tahle pohádka pomalu, ale jistě chýlí ke konci. A i když jsme toho měli chvílema nad hlavu, vůbec se nám nechtělo z areálu.
Rock for People letos překonal legendární ročník 2010 a začal psát novou kapitolu, na kterou nikdo z přítomných nezapomene. Těžko se to popisuje, ale Rokáč letos působil víc celistvě, komunitně a pestře. Žánrové přesahy dodaly nadstavbu, přestávkový a doplňkový program dokázal zabavit a vám se prostě vůbec nechtělo z areálu. Působilo to domovsky a zároveň extrémně profi. Můžeme jen smeknout a děkovat, že jsme u toho mohli být. Tak zase za rok!
Galerii fotek z jednotlivých dnů najdete na našem facebooku.
TEXT // Gumi & Šárka x FOTO // Small Kid Min
SLEDUJ KLUBOVNU
