Húrka, Wonder Brass a Goran Muz – ladí mladí ještě jazz a kytarovky? (Report)

Večer 16. září propůjčilo Rock Café své skromné prostory dvěma uměleckým seskupením a jednomu písničkáři. Tento večerní čas se ale v Rock Café netáhl v rockových rytmech, tentokrát se rozezněly tóny kytar a saxofonů. Na kytaru vše otevřel Goran Muz, následovalo talentované seskupení Wonder Brass Company a vše uzavřel Projekt Húrka.

Goran Muz aneb nejsilnější témata hned na začátek

S tímto začínajícím a velice talentovaným písničkářem u nás před nějakou tou chvílí vyšel rozhovor, kde jsme si s Goranem popovídali o novém albu, jeho hudbě a textech. Na tento večer jsme se proto velmi těšili – jednalo se totiž o jeho první pražskou show.

Tak trochu osobní anekdota na začátek – po cestě na tento koncert jsem se náhodou ocitla i na Jiřího z Poděbrad. Po cestě na metro mě zastavili ultrapravicoví Save Europe Act, kteří rozdávali letáčky. Následná návštěva koncertu Gorana byla po tomto setkání příjemným osvěžením a návratem do skutečné reality.

Goran se totiž nebojí politických a sociálních témat, kterých jsou jeho skladby plné. Ať už se jedná o skladby ze staršího alba, jako třeba „Náčelník“, nebo jeho novější kousky jako „Drž Se Dítě, Drž Se“. Goran dokonale kombinuje něžné poetické prvky se surovou realitou a vulgárními výrazy pro dodání důrazu. A jinak tomu nebylo ani naživo.

Rostoucí písničkář teprve začíná s živým vystupováním, patřičná nervozita tudíž byla znát a do koncertu se vmetlo i pár drobných chybiček, které ale nijak neubraly celkovému dojmu na kráse. Naopak tomu přidaly lidskost, kterou už třeba větší shows prostě nemají. Je normální a lidské být nervózní a nechat to na sobě znát, za chyby se nikdo vůbec nemusí stydět.

Po návštěvách větších shows světoznámých umělců tohle byla skvělá připomínka toho, o čem to všechno vlastně je – umění je forma komunikace. Je místem, kde jeden může něco předat druhému, nebo zkrátka jen ukázat kousek sebe. A přesně o tom tento večer byl.

Set byl skvěle navržený – jako publikum jsme dostali ochutnávku nových a ještě nevydaných kousků, ale i starších oblíbených skladeb. Vše krásně utíkalo, atmosféra byla v celém Rock Café uvolněná a příjemná. Jen ten celý set utekl možná až moc rychle. No, zkrátka se nemůžeme dočkat, s čím Goran přijede do Prahy zase příště!

Wonder Brass Company aneb lze jazz kombinovat s elektrem?

Po krátké desetiminutové pauze přišla na řadu devítičlenná skupina Wonder Brass Company. Kombinace dechových nástrojů s elektro klávesami? No, proč ne! Těchto devět talentů z pražské Ježkárny přineslo něco, o čem jsme nevěděli, že je to vůbec možné, a už vůbec ne, že to lze udělat takhle dobře!

Klávesy dodaly instrumentálním skladbám jedinečný background track a skladby tak nabyly úplně nové úrovně. Obyčejný jazz tak přešel do svého subžánru fusion jazzu a skladby se staly mnohem komplexnějšími. Hudebně neskutečně obdivujeme talent těchto devíti muzikantů.

Komplexní a dlouhé skladby se linuly music barem Rock Café, a dokonce i přibylo pár lidí všemožných věkových skupin, kteří si toto unikátní seskupení přišli poslechnout. Mladí přece jen jazz ještě ladí.

Projekt Húrka aneb ženská něha a přírodní mystično

Poslední třešničkou na dortu byl Projekt Húrka. Atmosféra na místě rázem zhoustla a dav zaplnil prostor před pódiem, kde tento pražsko-brněnský indie počin zahájil svůj set. Ani oni nešetří politickými a ekologickými tématy a nebojí se prolínat několik různých žánrů.

Kombinace jazzu, indie rocku, elektroniky, ale třeba i folku, kapele dává unikátní nádech – něco, co ji dělá jedinečnou a zapamatovatelnou. Něco, co člověk neslyší na každém koncertu a na co nenarazí stokrát denně na TikToku.

Syntetizátory a dechy zároveň s bohatým repertoárem nástrojů dávají skupině široké možnosti, kam lze její skladby směřovat. Hudební portfolio je díky tomu různorodé a bohaté, přičemž ale není pro posluchače přehlcené.

Silný hlas obou hlavních zpěváků, který se nesl místností, přilákal každého, kdo se do té doby držel v ústraní chill zóny. U pódia to najednou ožilo a pro nás to bylo skvělé úvodní setkání s hudbou této kapely.

Podtrženo, sečteno…

Hudebně nabitý a bohatý večer. Ničeho nebylo málo, ale ničeho ani příliš. Stejnak jsme se všeho nemohli dostatečně nabažit. Každou kapelu jsme s chutí hltali. Kéž by si folk, kytarovky a jazz našly v lokální hudební scéně větší zázemí. No, nezbývá nic než o tom psát, mluvit a vzájemně si sdílet tyto hudební radosti!

Z pohledu organizace vše fungovalo skvěle. Nebylo by na škodu mít přesněji vypsaný časový program – všeobecný start totiž neznačil start gigu, ale otevření dveří, díky čemuž jsme se setkali s nejednou zmatenou skupinou lidí, kteří si již mysleli, že show skončila, když ještě ani nezačala. Samotné ozvučení fungovalo skvěle, stejně tak světelný doprovod u všech tří aktů.

A nám nezbývá víc než přání – více jazzu a kytarovek na lokální scéně!