Zastaralá forma, nebo žánr, co se nebojí odvázat? Muzikál ve 21. století

Přestože mnozí ho mají stále zafixovaný jako „něco, co poslouchali naši prarodiče“, ve skutečnosti se jedná o rozmanitý hybridní žánr, kterému se dokonce i v tuzemsku dostává aktivní pozornosti. Muzikál dnes překračuje rámec, s nímž byl dlouhodobě spojován, a postupně se uvolňuje z výlučné vazby na divadelní jeviště. Jeho otevřenost k experimentování a oddanost k tradici vytvořily flexibilní formát, který se hravě přizpůsobuje současným prostředkům produkce, ale i šíření nebo konzumace hudby. Kde tedy aktuálně leží hranice muzikálu jako žánru a je vůbec ještě nutné ji ostře vymezovat? 

První krůčky 

Zrod žánru muzikálové hudby je úzce spjat s vývojem populárního divadla na přelomu 19. a 20. století, především v angloamerickém prostředí. Muzikál jako svébytný žánr totiž nevznikl náhle, ale postupně se vyvinul syntézou několika starších forem. Za jeden z klíčových předstupňů muzikálu bývá považována opereta, která byla oproti klasické opeře přístupnější, méně vážná a více orientovaná na zábavu publika, čímž položila základní princip muzikálu: propojení hudby, mluveného slova a děje. Paralelně se rozvíjeli i vaudeville, revue a burleska – varietní formy s důrazem na jednotlivá čísla, která však postrádají jednotící dramatickou linii.

Tyto lehčí hudebně-dramatické formy, založené na melodické přístupnosti a komediálním ději, byly importovány do Spojených států, kde se postupně transformovaly působením místní kultury. Zde se setkaly evropské operetní vlivy s afroamerickými hudebními tradicemi, ragtimem, jazzem a s formami populární zábavy, jako byl kabaret. Tato směsice vytvořila podmínky pro nový typ divadelní tvorby, kde hudební čísla přímo vycházela z charakterů postav a posouvala děj, místo aby fungovala jen jako vložená atrakce.

Významnou roli sehrála také lokalita Broadwaye, která se stala centrem produkce a inovace žánru. Vznikly zde první velké muzikály jako West Side Story nebo Chicago, a systém tzv. „Broadway shows“, který definoval moderní muzikálovou kulturu. Dnes je Broadway považována za „nejvyšší úroveň“ komerčního divadla v anglicky mluvícím světě. Premiérově se zde uvádějí tituly, které pak často putují do jiných měst i zemí a stále se tu hrají jak klasické muzikály, tak nové moderní inscenace každoročně lákající miliony turistů.

Současná podoba muzikálu

Fantazii se meze nekladou. Současně se muzikál výrazně vzdaluje své zažité podobě a stále častěji funguje jako hybridní umělecká forma, která propojuje divadlo, populární hudbu a digitální kulturu. Tvůrci experimentují s narativem, hudebními styly i scénickým zpracováním, přičemž reagují na proměněné publikum formované sociálními sítěmi a streamingem.

Heathers: The Musical (2014)

Co stojí snaha zapadnout mezi ostatní a kam až může zajít? Muzikál Heathers (Laurence O’Keefe a Kevin Murphy) vychází z kultovního stejnojmenného filmu, tematizujícího toxickou středoškolskou hierarchii, šikanu a identitu dospívajících. Hlavní hrdinka Veronica se zaplete s elitní skupinou dívek a později i s nebezpečným outsiderem J.D., což spustí řetězec dramatických událostí. Kombinuje černý humor a ironii, a ačkoliv si bere na paškál středoškolský život, nijak jeho problematiku nezlehčuje. Hudebně čerpá z rocku a popu, přičemž jeho unikátnost spočívá zejména v jeho schopnosti oslovit mladší publikum, které muzikálům dříve neholdovalo.

Hamilton (2015)

11 cen Tony, Pulitzerova cena i Grammy. Kritiky uznávaný muzikál Hamilton (Lin-Manuel Miranda) představuje zásadní milník ve vývoji moderního hudebního divadla. Počin reinterpretující život amerického státníka Alexandera Hamiltona kombinuje hip hop, R&B i klasickou broadwayskou orchestraci. Inovativní je nejen hudební jazyk, ale i casting a způsob práce s historií, která je prezentována dynamicky a současně. Hamilton tak dokazuje, že muzikál dovede být pokrokový, politicky i kulturně angažovaný a zároveň komerčně úspěšný, čímž posouvá hranice toho, co publikum od muzikálu očekává. 

Six: The Musical (2017)

Co kdyby se dějiny tudorovské Anglie přenesly z učebnic dějepisu na divadelní jeviště? Muzikál Six (Toby Marlow a Lucy Moss) narušuje obvyklou dramatickou strukturu a přibližuje se spíše koncertnímu vystoupení. Všech šest manželek Jindřicha VIII. zde vystupuje jako popové hvězdy, které prostřednictvím stylizovaných sólových čísel připomínají své historické osudy. Jednotlivé písně vycházejí z různých současných hudebních směrů a kladou důraz na schopnost fungovat nezávisle na sobě, což vytváří snadno sdělitelný obsah jdoucí s dobou. 

Back to the Future: The Musical (2020)

Muzikálová předělávka klasiky Roberta Zemeckise, Back to the Future (Alan Silvestri a Glen Ballard) taktéž následuje trend adaptací známých filmových značek do divadelního prostředí. Filmovými fanoušky zbožňovaný příběh Martyho McFlye snažícího se dostat zpět do své doby pomocí stroje času, aniž by ohrozil vlastní existenci, je převeden do podoby vizuálně i technologicky náročné inscenace. Muzikál nabízí nejen moderní divadelní zážitek, ale i nostalgické elementy – hudebně se opírá o svou filmovou předlohu a texty písní vychází z jeho původních hlášek.

Servírováno na stříbrném podnose

Jak už z předchozích odstavců vyplynulo, muzikál neustále rozšiřuje své pole působnosti a už dávno se neomezuje pouze na prostory divadelního jeviště. Export muzikálové hudby se v současném kulturním průmyslu stává stále více multifunkční záležitostí, přičemž její šíření často nepřekračuje způsoby, kterými se šíří hudba obecně. 

Streamingové služby dnes umožňují posluchačům po celém světě přistupovat k soundtrackům, živým nahrávkám či playlistům, a to prakticky kdykoli a odkudkoli. Významným kanálem exportu jsou ale například i sociální média, zejména platformy jako TikTok, kde objevuje novou hudbu až 75 % uživatelů. Krátké klipy zde mohou dosáhnout milionových zhlédnutí a virálně tak písně rozšířit, čímž fungují jako obrovský discovery engine, který dokáže i starší nebo méně známé muzikály vrátit do popředí zájmu. Vedle digitálních platforem zůstávají nadále zásadní i živá vystoupení. Mimo události typu londýnského West End Live či výročních a tematicky laděných koncertů se také uchytilo vyvážení původně lokální produkce na turné za hranice, čímž je dopřána možnost zažít představení naživo i lidem, kterým by byla normálně nedostupná.

Další a asi nejdéle fungující strategii globalizace muzikálové hudby představují filmové adaptace. Filmy adaptující muzikály, jako třeba Pomáda, Moulin Rouge! či do kin nedávno uvedený Wicked, jsou oproti klasickým divadelním inscenacím daleko přístupnější širší veřejnosti a nabízejí rozsáhlejší produkční možnosti, což nejen zvyšuje jejich komerční potenciál, ale zároveň otevírá prostor pro vizuálně i zvukově komplexnější provedení. Všechny zmíněné formy distribuce tak dohromady výrazně rozšiřují mezinárodní dosah muzikálu a odstraňují historickou bariéru mezi tzv. „scénickou“ a běžnou hudbou. 

Čím dál tím rozmanitější?

Budoucnost muzikálové hudby se jeví jako dynamické pole, v němž se budou nadále prolínat tradice s inovací. Lze proto očekávat, že výhledově bude muzikál ještě více hybridní, interaktivní a kulturně pluralitní – vývoj žánru posílí individualizaci hudebního jazyka jednotlivých děl a bude pružně reagovat na výzvy i možnosti 21. století.

Text: Marri