Hodina hudební nauky ve Fuchsu. Tors proměnili dav v jeden velký sbor (Report)

Stará dobrá rada zní: čas od času není od věci trochu zvolnit… a vylít si srdíčko. A tak v pátek před tou smrští, co nás v příštích týdnech čeká, trochu měním žánry a vyrážím do pražského Fuchsu. Právě tam byli totiž po vyprodání Café V lese přeloženi Tors, kteří k nám zavítali v rámci své The Miracle Tour k nejnovějšímu EPčku. A ačkoliv si tu tahle sympatická trojice z Devonu střihla headline premiéru, svým dřívějším předskokanstvím Welshy Arms či Lime Cordiale nám již v minulosti dokázala, že jim to naživo šlape. Laťka tak rozhodně neležela někde ve sklepě…   

Nebudu ale lhát, když jsme si to kráčeli po Hlávkově mostě, pesimista ve mně se rozhodl zas jednou promluvit: „Bylo to přeložení do větších prostor fakt dobrej nápad? Co když se to nezaplní a pod pódiem bude děr jak v ementálu?“ Při prvním pohledu na frontu rýsující se před Fuchsem byl naštěstí rychle umlčen. Chvíli na to se už posílaly lístečky na fanouškovský projekt či se kapele předávalo narozeninové přání, a tak bylo ještě před otevřením dveří jasno, že oddanost ani pozitivita tady scházet nebudou. „Jo, dneska to bude fajn…“

Než se ale zmíněné atributy mohly projevit ve vší parádě, přišla milá povinnost vyslechnout si, co má na srdci první účinkující večera, Benedict Cork. Tenhle popový zpěvák totiž kromě piana a (zjevně velmi milovaného) fukaru na páru přichází i se setem unikátních hlasivek, které nás místy nesou až někam do výšin nebeských. A i když se mi to při prvních tónech jeví tak trochu jako recept na instantní cukrovku, zbytky pesimismu mě rychle opouští a začínám chápat, že tady půjde spíš o půlhodinku skupinové terapie (a to nejen při songu „Therapy“ hranému na přání). Benedicte, nevíme, kdo Ti takhle ublížil, ale jsme rádi, že nám z toho kápla aspoň dobrá hudba… A kdo ví, třeba si pak zpěvák opravdu vyrazil zalepit šrámy do klubu Benedict, který mu byl z fanouškovských řad několikrát doporučován.

Ačkoliv mi byl tenhle sympaťák na stagi předem neznámý, příležitost zazpívat si se přeci jen naskytla. A to si pište, že jsem ji při povedeném coveru na „Good Luck, Babe!“ od Chappell Roan spolu s většinou plnícího se Fuchsu nepromarnila! Osobními highlighty pro mě ale musí být instantní husina z krásného příběhu za „The Lucky Ones“ a nový adept na oblíbenou rozchodovou hymnu v podobě závěrečné „Have a Good Life (See You Never)“.

Pak už ale přichází čas oklepat se z dojáčků a naladit se na vlnu pozitivnějšího, avšak stále brutálně upřímného chytlavého indie rocku v podání Tors, v případě kterých navíc naživo až překvapivě ohulené nástroje potěšili i nás, kytarověji laděné fanoušky. Britské trio zároveň přijelo vyzbrojeno nejen zpěvnými refrény a emotivními texty, ale i sympatickým vystupováním a šiky oddaných fanoušků v prvních řadách, kterým tímto patří jeden drobný klobouček dolů. I díky jejich entuziasmu, tanečkům či mávání květinami při „Garden On The Kitchen Floor“ se totiž radost z živé hudby šířila Fuchsem jak epidemie v roce 2020. Největší zásluhy na tom ale samozřejmě nese samotná trojice na pódiu, která potvrdila, že má práci s publikem v malíku a dokáže roztančit celý klub, zatímco hned vzápětí vytáhne z rukávu harmonie, které pohladí po duši.

Svou hudební versatilitu navíc dokazují, i když v půlce setu přeřazují na akustiku a v rukou Jacka Bowdena se místo paliček objevuje banjo. Postupem času se pak nástroje z mixu vytrácí více a více, až při „Only For You“ nakonec zůstáváme jen s hlasy Jacka, Matta, Thea a asi každé hlavy shromážděné přímo pod pódiem… A taky teda se spoustou světýlek a husinou, která se podruhé za večer hlásí o slovo, a to už od momentu, kdy si to kluci zas naštrádovali přímo doprostřed davu a do hrobově ztichlých prostor Fuchsu vyslali slova předchozí „If It Takes All Night“.

Nutno však konstatovat, že tahle chvíle, která si o zamlklost žádala, byla asi tou jedinou, kdy klubem nezněly nadšené zpívánky. Ať už to byla úsměvná vsuvka „praHA“ do songu „Amsterdam“, improvizovaný sbor na „Lonely“, energií nabitá „Miracle“ věnovaná všem snílkům nebo pozvání vyvolených fanynek na pódium při „Empty Hands“, hlasivky všech přítomných si v pátek jen tak neodpočaly.