Vzduchem létaly balóny, trička i auto. Bryan Adams ovládl Park 360 (Report)
Summer of ‘25 možná po většinu pátečního dne připomínalo spíše listopadový deštivý splín, ve finále se ale přeci jen zadařilo. Park 360 nakonec rozzářilo nejen večerní slunce, ale také nabušená show nestárnoucího Bryana Adamse.
Kanadská rocková legenda, která stále válcuje pódia s nevídaným šarmem i entuziasmem, se do Česka vrátila 1. 8. za organizace Rock for People a s připravovanou deskou Roll With The Punches v rukávu. A výsledek? Osmdesátky jsou zpátky a v tomhle konkrétním případě vlastně nikdy nevyšly z kurzu. Během dvouhodinového setu plného energie, bezchybného zvuku a nejznámějších hitů došlo i na vysvlékající se fanynky nebo problémy s koulemi… Ale popořadě.
První srpnový den totiž nabídl také množství hostů. Během odpoledne se předvedlo irské duo Dea Matrona či „český James Dean“ Simon Opp. Před největší průtrží mračen jsme se vyrazili schovat za zvukem příznačné „Let It Rain“ a kovbojskými klobouky Frankie & The Deadbeats, kde nás atmosférické country kytary aspoň na chvilku přenesly někam do rozpáleného Nashvillu. Mračna (a tak i nálada v areálu) se naštěstí rozvolnila na následující set
Anny K., která dorazila vybavena štosem dobře známých skladeb i šestičlennou kapelou. My si tím pádem
mohli vychutnat první správné tleskačky, pohupovačky i trochu té kýžené poprockové nostalgie při hitech jako „Ty jsi jako já“. A výkonově? Jak zaznělo o pár řad vedle: „Pořád stejná frajerka.“
To samé platí o hlavní hvězdě večera… ba možná rok od roku větší. Bryan Adams doručil 24 skladeb bez zaváhání a jediné hlasové chybičky. Jasně, samet se možná s přibývajícími dekádami přetavil v trochu vyzrálejší chraplák (v tom nejlepším slova smyslu). Co je ale důležité – v případě Bryana naštěstí nejsme svědky stejné chyby jako u jiných hvězd „mládí našich rodičů“. Netlačí na pilu, nestylizuje se na sílu do toho, co bylo, a nechává svou hudbu zrát spolu s ním. Závěrečný hit „All For Love“ tak dostává nový, zato neméně zářivý lak a při akustických chvilkách jako „Shine A Light“ se třepotala nejen světýlka telefonů, ale také chlupy na zátylku.
Staré dobré pecky kouzlily úsměvy a nové kousky do setlistu zapadly bez zádrhelu. Ale co energie? Nechyběla náhodou? Kdepak! Adams svým projevem opakovaně dostává vlastnímu textu – „18 Til I Die“. Že to pořád šlape ostatně dokázala hned druhá „Run To You“ a dvě hodinky i díky vydařeným detailům prosvištěly rychleji než náhle se zjevující auto plachtící nad našimi hlavami během „So Happy It Hurts“.
Ještě před samotným startem obecenstvo zabavila projekce s leitmotivem boxerského pláště (po vzoru připravovaného alba Roll With The Punches) i možnost zasáhnout skrze QR kód do samotného setlistu. Ten pak vyváženě prostřídal dojáky jako „(Everything I Do) I Do It For You“ s rockovými klasikami i pár covery. Za zmínku zajisté stojí k tanci úspěšně vybízející „Twist and Shout“. Dav se ale ochotně zapojoval po celou dobu koncertu. Zádrhel přišel snad jen v moment, kdy se vyskytly drobné trable s koulemi… Ne, nejsme vulgární. To se jen publikum neprojevilo jako největší volejbaloví přeborníci, když se snažilo splnit Bryanovu výzvu a dopravit obří nafukovací balóny až na zadní tribuny.
Nepovedené smeče sice nebyly nejúčinnější, vysloužily si zato spršku lépe mířených vtípků a smích napříč areálem. Takže celková atmosféra? Čirá euforie. Zprvu se „jen“ tleskalo o sto šest, u „You Belong To Me“ se už ale kromě zábran odhazovaly také desítky triček nadšených fanoušků i fanynek. V závěrečné třetině pak nad pódiem i pod ním
panovala jen směsice dojetí a euforie, jež vyvrcholila při nostalgické hymně „Summer Of ‘69“. A co že bylo klíčem k tomuhle úspěchu? Právě Bryan s celou kapelou, kterým to stále nejen šlape, ale především z nich s každou notou čiší čiré štěstí a angažovanost. Tohle není o tahání peněz z desátého „posledního“ turné nebo dokazování si, „že na to ještě mám“. Tohle je prostě o radosti – z hudby, z vystupování.
Takže jo, všude, kam Bryan Adams přijede, stále platí, že „the kids wanna rock“.
Text // Šárka, Foto // Kačer
