Of Mice & Men odehráli v Praze velmi komorní set (Report)
Jak jinak zakončit tak koncertně bohatý měsíc, jakým byl letošní listopad, než další corovou akcí, obzvlášť když ji má pod taktovkou talent formátu Of Mice & Men? Odpověď zní, že nijak, kroky mnoha žánrových příznivců tudíž poslední den měsíce směřovaly do pražského MeetFactory, kam slavná americká banda dorazila po dlouhých sedmi letech. Přivezla s sebou i lákavý support v podobě oblíbených Ghostkid a naprostých nováčků Gore.
Právě Gore. celý večer zahajovali. Jejich úloha jakožto předskokanů byla ještě ztížená tím, že téměř nikdo netušil, co od dosud neznámé kapely čekat. Znáte ten pocit, když váš kamarád na schůzku přivede dalšího kamaráda, kterého neznáte, a nechá vás s ním o samotě? Tak přesně takhle to působilo, když se frontwoman Haley Roughton a její tři spoluhráči bez intra i jakékoliv pompy nesměle vyloupli na podium před hrstku návštěvníků, kteří se v Meetfactory zatím nashromáždili. Nastalé trapné ticho a výměna pohledů obou stran nakonec přerušila zpěvačka stydlivým pozdravem, který následovalo několik nejistých zasmání. Pak se ale kapela chopila nástrojů a jala se předvádět, co v ní dřímá. Jejich hudba přináší nové polohy corové a metalové hudby svou kombinací jemného, čistého vokálu, který dává vzpomenout na gotické a symfonické žánrové umělce, a tvrdých breadownů s klasickými metalcorovými pasážemi. Jedním takovým vyvolali pod podiem i slušný mosh pit, který, jak podotkla dojatá zpěvačka, byl jejich úplně první.
Přestože Gore. z lineupu večera malinko vybočovali, byla jejich hudba příjemnou změnou a důkazem, že každý na corové scéně nemusí být jen hlučný drsňák nebo citlivý emař, ale i elegance a éteričnost zde mohou najít své místo. Haley svým opaskem s kříži a zlatým topem zářila do daleka jako opravdová vycházející hvězda, kterou v jistém smyslu i byla. Gore. jsou po dvou letech existence na svém prvním velkém turné a zatím se ukázali jako velmi nadějná a zajímavá formace. Přejeme jim hodně zdaru a aby se jim další evropská vystoupení dařila tak dobře, jako u nás v Praze.
Po vystoupení Gore. začalo lidí v klubu přibývat. Začínalo být jasné, že někteří fanoušci sem míří hlavně na druhého hosta večera. Kapelu Ghostkid přivítal nadšený jásot mnohem většího počtu diváků. A není divu. Jejich frontman Sebastian “Sushi“ Biesler se zapsal do srdcí mnoha fanoušků Electric Callboy ještě v dobách, kdy kapela vystupovala pod jménem Eskimo Callboy. Ghostkid vznikl jako jeho nový projekt po odchodu z kapely, a za pět let si dokázal vytvořit malou, ale nadšenou fanbase. Ke svým východním sousedům za tu dobu zavítal již po sedmé, po vystupování na hudebních festivalech, předskakování Bad Omens a Blind Channel a vlastním koncertě v Rock Café se vrátil do MeetFactory, tentokrát už jako headliner. Popularitu si Ghostkid získali nejen příjemným metalcorem s chytlavými melodiemi a temnějšími tématy, než na jaké jsme zvyklí u Electric Callboy, ale i energickými shows a výraznou image. Nic z toho nechybělo ani tentokrát.
Kapela vybavená černými hábity, černou warpaint a očními čočkami rozeskákala fanoušky a rozjela několik mosh pitů oblíbenými songy „Hollywood Suicide“, „FSU“, „Dirty“ a „Heavy Rain“. Zatímco Sushi hypoval fanoušky z podia, ostatní členové se i se svými nástroji neohroženě pohybovali po celém MeetFactory. Jedním z vrcholů večera byl rozhodně circle pit okolo hrajícího kytaristy. Přestože byla show příjemná, nepřinesla prakticky nic jiného než to, co už jsme za poslední dva roky viděli a slyšeli několikrát. Zamrzel i nedostatek komunikace s publikem.
O půl desáté večer konečně nastal čas na slavné Of Mice & Men. Tato ikona metalcoru a post hardcoru nultých let vstoupila na scénu v pro tento žánr tehdy typických černých outfitech a s emo patkami pod vedením známého Austina Carlilea. Stala se jednou ze stálic festivalu Vans Warped Tour, vydala devět alb, vyhrála několik hudebních cen a dosud kraluje hudebním žebříčkům. V roce 2016 nahradil původního zpěváka Aaron Pauley, ale kapele to na úspěšnosti nijak neubralo. Aby ne, Aaron je velký sympaťák na kterého se dobře dívá a ještě lépe se ho poslouchá. A nejinak tomu bylo i dnes.
Of Mice & Men rozjeli pravý metalcorový set plný breakdownů, mosh pitů i walls of death. Přes hodinu dlouhý set zahrnoval třináct songů, a to především z jedenáct let starého alba Restoring Force. Došlo na pecky „Another You“, „Feels Like Forever“, „Would You Still Be There“ a „You Make Me Sick“, v přídavku pak zaznělo „Bones Exposed“ a také „Second & Serbing“ z úplně prvního alba. Ochuzeni jsme ale nebyli ani o právě vydané album Another Miracle, z něhož jsme mohli slyšet titulní „Another Miracle“ a písně „Flowers“, „Troubled Water“ a „Wake Up“.
Z Aarona jsme během koncertu viděli především jeho husté dlouhé vlasy, které mu v publiku jistě záviděl nejeden metalista i metalistka, občas jsme zahlédli i úsměv v obličeji, jinak ale na sebe příliš pozornosti nepoutal. Připomněl, že se jedná o první koncert kapely v Česku od roku 2018 (nepočítáme-li festivalová vystoupení) a přivítal zpět věrné fanoušky, kteří se před sedmi lety zúčastnili jejich vystoupení po boku Bullet For My Valentine, i ty, které si kapela získala v mezidobí. Mimo to s publikem nijak více nekomunikoval a jejich set byl velmi minimalistický.
Možná že začátek adventu přinesl zklidnění a ztišení i mezi fanoušky coru, ale i přes velké jméno a formát headlinera, který se v Praze už pěkně dlouho neukázal, a oblibu, které se Of Mice & Men i Ghostkid těší, bylo v MeetFactory tak nějak prázdno a koncert působil spíš komorním dojmem. Kapelám ani fanouškům jakoby se nechtělo do obvyklých divokých kousků, šílených mosh pitů ani neutuchajícího paření, a přestože několik malých circle pitů a walls of death proběhlo, o žádný odvaz v podobě obřích mosh pitů a proudu crowdsurferů rozhodně nešlo. Dav pod podiem byl jaksi řidší a nehybnější, než bývá u koncertů tohoto typu zvykem. Snad za to mohla únava způsobená brzkým soumrakem a sychravým listopadovým počasím venku. A možná nám to nakonec bude opravdu všem víc slušet zpátky na čerstvém vzduchu, v záři slunce a zvířeném prachu festivalového areálu.
foto: Frank Fišer // text: Kai Klen
