„Na pódiu je to skoro taková nostalgie. Jako bych se díval zpět na jinou část vlastního života.“ Palaye Royale se rozpovídali o splněných snech i plánech do budoucna (Rozhovor)
V rámci naší série rozhovorů z Rock for People jsme si mimo jiné popovídali s Palaye Royale, kteří se jen chvíli předtím objevili na hlavní festivalové stagi jako secret show (důmyslně schováni pod krycím jménem „Zdena“), a to těsně před svou zastávkou v Brně. Bratrské trio se rozpovídalo o tom, co by rádi vzkázali fanouškům, jaké sny si ještě chtějí splnit i co můžeme v budoucnosti očekávat. A Min zas čekalo jedno milé překvapení…
Rozhovor jsme si pro vás připravili jak ve psané formě, tak ve video podobě, kterou najdete na našem YouTube!
(R = Remington Leith, E = Emerson Barrett, S = Sebastian Danzig)
Zdravíme na klubovní YouTube a dneska jsme na Rock for People se Zdeno- Teda, s Palaye Royale…
R: Jsme Zdena, taky známá jako Palaye Royale. A jsme nadšení, že tu můžeme hrát. Bylo to fakt neskutečný. Milujeme Rock for People. Milujeme Česko a dnešek byl výbornej.
Takže jste si dnešní show užili?
R: Ježiš, užili jsme si to neskutečně. A milujeme české fanoušky. Bylo to fakt nejlepší možné publikum. Dorazili jste a užili si to s námi. Nemohli bychom si přát lepší obecenstvo.
To je super.
S: Nerad to přerušuju, ale Ty (ukazuje na Min) fotíš, že jo? Ty jsi Min? Fotíš fantasticky! Od Tebe je ta nejlepší fotka Remingtona s tou blbou maskou. (Odkaz na fotku zde)
R: Jó, jasný…
S: Jo? Fotíš? Odvádíš fantastickou práci! Fantastickou.
R: To teda, jsme velký fandové.
S: Každopádně, pardon…
Hele, dnešek byl fakt milé překvapení. Protože jsme Vás čekali v Brně a Vy se najednou objevíte už tady. Takže, bylo těžký to tajemství udržet?
S: Já se určitě prokecl. V Budapešti za námi přijelo pár českých fanoušků. Ptali se: „A kdy jedete zpátky?“ a já: „No, my teď hrajeme na Rock for People.” A pak mi došlo: „Sakra, to bych neměl říkat.“
R: Jo, udržet tajemství nám fakt nejde, takže jsme to prostě vykecali.
Pokud vím, tak jsi to i tak nějak zmínil na Instagramu, že jo?
S: Jo, zmínil. Bylo to vtipný. Jeden z promotérů pro Rock for People mi napsal mail. Říká: „Sebastiane, tys to postnul do komentů.“ Protože, jakoby, já si pro sebe do poznámek ukládám všechna data na tour, co mě čekají, a prostě jsem to zkopíroval, což se úplně nepovedlo. Ale bylo to vtipný. Jsme tady, odehráli jsme to a byla to fantastická show.
R: Jo, fakt jsme si to užili.
V line-upu jste byli schovaní pod názvem „Zdena“. To už jste taky zmiňovali… Ale mě by zajímalo, jestli Vám ten inside joke někdo vlastně vysvětlil. Protože to muselo být strašně matoucí.
R: Jo, vysvětlili. Viděli jsme i to video s tou ženskou pod stromem, takže jo. (smích) „Zdená!“
S: Myslím, že to tkví v tom, že Česká republika se pro Palaye Royale konec konců stala obrovským domovem. Od alba Fever Dream až po současnost. A zároveň, pro ty, co to neví, naše crew je tak z 80 % česká. Jako by všichni v crew byli z Česka. Náš osvětlovač, technik od LEDky, tour manager… to je spousta Čechů. Takže když slyšeli něco takového, s českým původem, hned říkali: „Musíte vidět to video!“ Ukázali nám ho a najednou to dávalo smysl.
E: Říkám jim moji „Czech-mates“.
Jasný. Musím říct, že miluju Vaše dnešní outfity. Pozorujeme celkem změnu od toho, v čem jsme Vás byli zvyklí vídat dřív, po to, do čeho se oblékáte na nedávných koncertech. Takže, je to možná tak trochu ochutnávka toho, co nás čeká v nové tvorbě?
R: Rozhodně.
S: Jestli něco, tak oblečení na tomhle – všem co teď děláme – ještě není plná verze toho, co chystáme na podzim. Ale určitě to půjde tím směrem. Je těžký toho neprozradit příliš moc příliš brzo… Copak?
E: Je to Death Or Glory, to to je.
R: … a to je Enrique Iglesias. (smích)
E: Jsou to vlastně celkem Kim Possible vibes…
R: Jo, to je přesný. Je to Kim Possible. Mám na sobě i kalhoty jak Kim Possible.
Tak jo. No, jsem si jistá, že spoustu lidí sesbírá zbytky energie a vyrazí na Vás znovu do Brna. Takže, můžeme tam čekat nějaký změny, vzhledem k tomu že budete hrát jinak dlouho a vůbec… Takže jasný, změny v setlistu, ale…
S: Umm… Určitě budeme hrát „Dead To Me“. Budeme hrát „Punching Bag“, budeme hrát „Fever Dream“. Budeme hrát spoustu věcí z téhle starší desky, z Fever Dream, a… Já Ti nevím, prostě… je to divný. Když jsme s tím začínali, s Davem Greenem a s Loganem, kteří s námi psali tuhle novou desku Death Or Glory, tak jsme si společně sedli a bylo to… celá tahle deska je… je to zábava.
Jakoby, většina našich desek má něco mezi 50 a 60 minutami. Tohle album má minut asi 36. 12 písniček, spousta zábavný hudby, a to je prostě to, co davy chtějí slyšet. Tohle jsme se naučili za ty roky hraní…
R: Prostě jsme si to psaní užili. A myslím, že to je něco, co… Víš co, vždycky jsme se dotýkali toho temného a smutného. A, takhle, myslím, že stopa toho bude v naší hudbě vždycky. Ale když vlezeme na pódium, tak to je ten moment, kdy se v životě bavíme nejvíc. Myslím, že jsme tam nejšťastnější, co jsme kdy byli. Takže chceme vzít kousek tohohle pocitu a vložit ho do toho alba. Víš co, prostě jen trochu radosti.
S: No a další singl „Showbiz“ má vyjít… příští týden?
R: Jo.
S: Ten je prostě skvělej.
R: Ten… nemá úplně veselý text.
S: Ne, veselý není. Ale upřímně, jsme prostě strašně nadšení, že se můžeme vracet. Myslím, že budeme hrát ve Foru (Karlín) v listopadu… nebo tak nějak.
R: Jo, v listopadu nebo tak nějak. Takže mějte oči na stopkách.
E: A pak budeme příští rok hrát na Pražském hradě.
Tak ale to by bylo boží.
E: Plány na to pro teď nejsou, ale myslím, že manifestace je krásná věc. Takže příští rok koncert na Pražském hradě.
R: To je náš cíl.
S: A pak jako headlineři na Rock for People 2026.
E: A já si obléknu ten outfit české hradní stráže.
Beru Tě za slovo. Zmínili jste „Dead To Me“, což je song, o kterém jsem chtěla mluvit, jelikož ve Vaší diskografii celkem vyčnívá, protože je to takový agresivní rap, který graduje po celou písničku. Takže jsem se chtěla zeptat, jestli potřebuješ přepnout do specifického mindsetu, aby na stagi správně vyzněl…
R: Je to vtipný, nikdy jsem neměl v úmyslu, aby ta písnička vyšla. Fakt ne. Byla to spíš taková moje osobní cesta, jako zápis do deníku. A prostě jsem ten text jen poslal našemu producentovi a on na to: „To je skvělý. Pojďme to sepsat.“ Musel jsem to chvilku prostě nechat ležet. A myslím, že pak to slyšel ředitel našeho labelu a říká: „Do hajzlu, proč to není venku?“ A já jen: „Bylo to dost osobní a já prostě nechtěl…“ a on: „O tom to celý je! Lidi do prdele chtějí slyšet osobní věci.“ A tak je to na pódiu celkem vtipný, protože, víš co, posunul jsem se v životě do mnohem lepší etapy. Takže je to na pódiu skoro taková nostalgie. Jako bych se díval zpět na jinou část vlastního života. Ale zároveň jsem tak nějak zvláštně nejšťastnější, co jsem kdy byl, takže…
E: On je hrozně zamilovaný…
R: Jo, jo. No, je to… je to Sebastian. Miluju Sebastiana. (smích) Ne, prostě ty pocity, když to musím znovu zpívat… Víš co, dokážu se na to naladit, ale… jsem prostě fakt šťastný.
Je zajímavý, jak může hudba fungovat skoro jako deník…
E: Přesně.
Můžeš se ohlédnout za těmi starými písničkami a říct si…
S: Jo, my jsme určitě lidi, co… potřebují terapii, aby se protloukli všema těma sračkama, který jsme v životě překonali. Ale myslím, že hudba je ten nejlepší způsob, jak to pustit ven. A to, že můžeme mít v rámci skupiny lidí, se kterými to děláme, ale taky s fanoušky, takový přátelství. Je to prostě… já nevím. Nikde jinde si nepřipadám tak naživu jako na pódiu. Je to nádherný. A v životě mám jen pár momentů, kdy si připadám stejně. Takže mám pocit, že je to taková naše droga.
R: Je to dobrý. A ono to se spoustou z těchhle písniček dopadlo obdobně, jako tomu bylo u „Lonely“. Nikdy jsem neplánoval, že z toho bude písnička. Prostě jsem jen sepsal text o tom, jak jsem se zrovna cítil, a poslal jsem to producentovi. Což byl nejspíš špatnej nápad, protože pokaždý, když mu něco pošlu, tak je hned jakože: „To musíme nahrát, ne?“ … Díky, Matte Paulingu, protože ze mě vždycky dostaneš to nejlepší a já Tě za to miluju.
S: A taky si říkám, že… Víš co, šli jsme sem s Remingtonem zpátky od cateringu a procházeli jsme kolem té stage, kde jsme hráli teprve před rokem. A prostě jsem si vzpomněl, jak jsme tam hráli, poslední kapela na stagi, a jak to bylo skvělý. Strašně jsme si ten koncert užili, měli jsme dvojitý přídavek… ale když jsme odtamtud šli, došlo nám: „No do prdele.“ Jakože, ta stage je velikostně tak čtvrtina té, kde jsme hráli dneska večer… nebo teda dneska odpoledne. A prostě… jsem jen hrozně vděčný, protože tohle je něco, o čem jsme snili celý život, a ono se to fakt začíná dít. A myslím, že to má dost co do činění s houževnatostí, kterou v sobě všichni máme, a vůbec…Vždycky jsme se viděli v pozici headlinerů. A když se jimi teď fakt stáváme, je to prostě fakt cool. Víš co, mám pocit, jako by v sobě všichni naši fanoušci nacházeli takovou naději. Nebo aspoň já to tak mám. Jakože v tomhle životě můžeš dokázat cokoliv jen chceš. Jen pro to musíš tvrdě pracovat a opravdu věřit v to, v co věřit chceš.
E: A taky je to jako by nám naše máma vštípila tuhle neskutečnou pracovní morálku a drive. Takže myslím, že v téhle nové životní etapě si prostě budujeme odkaz pro nás i její památku a tak.
R: Jo, takže velký shout-out naší mámě. Milujeme Tě. A pokud si to můžeš vysnít, můžeš to dokázat.
A teď, když jsme u toho tématu plnících se snů… V našem posledním rozhovoru jsme se Vás ptali: „Kdybyste si mohli vybrat někoho, s kým byste chtěli sdílet stage, kdo by to byl?“ A vy jste se shodli na Måneskin. No a v červenci…
S: Jo! Manifestace.
R: Je to fakt šílený. Ale jo, vážně jsme se sblížili se všemi v kapele a máme je hrozně rádi. Byli k nám hrozně milí a jsme strašně nadšení, že s nimi fakt můžeme odehrát show. Bude to skvělý.
E: Jo. Myslím, že další takový člověk by byl Post Malone. Myslím, že to by bylo… prostě mu dělat předskokany nebo něco.
S: Jen to tak vysílám do vesmíru…
R: Jo, vysíláme přání…
S: Budeme mít Lanu Del Rey na našem songu…
E: Harry Styles?
S: Harry Styles je…
R: Rolling Stones!
(Sebastianovi zazvoní telefon)
R: (smích) To je šílený. Wow.
Okej. A když jsme u toho, taky jsme se Vás ptali, co je Váš dlouhodobý sen nebo cíl… A jednou z těch věcí, co jste zmínili, byla Wembley aréna, což se taky splní…
R: Jo, to je… je to šílenost.
E: Další věc, co pustím do éteru, je začít s vlastním festivalem. Něco ve stylu 1800s, tak nějak celý stylizovaný do muzeí umění a cirkusových stanů a toho všeho.
R: A je fakt skvělý vidět třeba jednoho z našich kámošů, Yungbluda, který pořádá BludFest. A my jsme na něj neskutečně pyšní. Je to strašně cool. Víš co, prostě bere vlastní iniciativu, jde do toho. A myslím, že my nepřestaneme, dokud se tam nedostaneme. Takže příště Wembley Stadium a pak kdo ví, kam to můžeme dotáhnout? Třeba první kapela na Měsíci.
S: Mars?
E: Pojďme hrát v Louvru.
S: Jo, jdeme na Louvre. Ale víš co, upřímně, jsme jednoduše neskutečně vděční. A mám pocit, že to nikdy neříkáme dostatečně. Ale jsme prostě vděční, protože konec konců jsou to ti lidé, kteří v tuhle kapelu věří, naši fanoušci, to je ten jediný důvod, proč to sakra děláme. Není to proto, že hudbu budeme dělat napořád. Ale ten důvod, proč tu dneska jsme, je ten, že v nás lidi věří, a my se každý den snažíme vydat ze sebe to nejlepší. A doufáme, že si všichni budou nadále užívat to, co děláme.
R: A pokud ne, tak nám to prostě neříkejte. Nechte nás žít v týhle falešný bublině.
Ale zas připravovat se na tak obrovskou show a takový milník, to musí být dost stresující. A musí to trvat dlouho…
E: Už pracujeme na osvícení… Tak nějak připravujeme takovou 3D grafiku a modely pro ní. A máme spoustu věcí, na který se těšit. On (Remington) má šílenej nápad, kterej plánuje provést. Ještě to nechci prozrazovat, ale…
R: Řeknu jen tohle… Je to ta největší magořina, o který jsem si nikdy nemyslel, že by mi mohla projít. Ale nějakým způsobem někdo řekl „ano“. Takže pokud to vyjde, uvidíte to ve Wembley.
S: Myslím, že na koncertech, nebo třeba i videoklipech, je zábavný to, když prostě chceš něco udělat, jdeš si za tím a vymyslíš, jak teda na to. A my jsme všichni dost neúnavní, když přijde na to dosáhnout, čeho chceme, ať už jakkoliv.
R: Je to jako ta historka o tom, jak Tom Cruise natáčel Mission Impossible.
E: Já ho miluju.
R: Chtěl seběhnout po boku budovy a říká: „Jo. Týpek přes bezpečnost mi řekl: ‚To nemůžeš ani omylem udělat…‘ A tak jsme sehnali jiného týpka přes bezpečnost.“ A pak to prostě udělal. Takže myslím, že tímhle směrem si pořád půjdeme i my.
E: Tak teď se fakt musím kouknout na Mission Impossible…
S: Vlastně takový Yes Man.
Tak jako šílený nápady jsou často ty nejlepší…
R: Jo, přesně.
S: Jo, hráli jsme na Greenfieldu. Hrajeme Greenfield Festival, děláme interview a ptají se nás: „Vy se prostě dotknete každého místa na stagi.“ A pak: „Ještě jsem neviděla žádnou kapelu, co by to dělala.“ A já říkám: „A proč ne?“ Jakože, lidi se chtějí bavit. Je důvod, proč se tomu říká „živá zábava“. Lidi nechtějí jen poslouchat blbou nahrávku. Chtějí sledovat „živou zábavu“.
R: Jako takhle, to je něco, s čím jsme se dávno smířili, aspoň dokud nebudu mít hlasové schopnosti Adele. Pak budu jen sedět na stoličce a vy můžete poslouchat můj hlas…
S: Ale ona za sebou pořád má šlehající plameny!
R: Ale má prostě jeden z nejúžasnějších hlasů vůbec. Každopádně já pořád miluju předvádět zábavnou show. I když mi přeskočí hlas, i když to není dokonalý… I tak se ujistím, že se dav baví.
E: Ale přesto mám pocit, že jednoho dne bude jako P!nk a bude… víš co, jak ona…
R: Jo, jasný. Ona prostě furt dělá nějaký přemety a tak. Takže bacha, P!nk, jdu si pro Tebe.
S: Něco jako Jared Leto, když skáče z toho… Udělal to Jared Leto na koncertu v Praze? Jakože seskok z balkonu na stage?
Ty jo, to si teď nejsem jistá…
S: Dělá to celkem často. Dělal to často na festivalech – seskočí z toho místa, kde je mixážní pult a dojede na stage. A já si říkám…
E: Jenže on je AI. Není to skutečný člověk.
S: Jared Leto není skutečný… (smích)
No, budeme se těšit na cokoliv, co si pro nás chystáte. Takže se nemůžu dočkat, až se všechny ty šílený nápady uskuteční.
R: Děkujeme.
Já moc děkuju.
R: Díky, že jsme tu mohli být. Milujeme Prahu.
Kromě skvělého rozhovoru se Palaye Royale vrací na podzimní evropskou tour s novou deskou Death Or Glory, která vychází 30. srpna a pražská zastávka se odehraje ve Foru Karlín, a to 10. prosince 2024, čímž budou tour dokonce uzavírat!