Melanie Martinez: Storytelling a personifikace prostřednictvím hudby
Prostřednictvím hudby toho můžeme komunikovat mnoho. Není tak žádným překvapením, že spoustu umělců využívá hudbu jako médium k vyprávění příběhů, které díky kombinaci vizuálů s audio podobou nabydou úplně nových rozměrů. Jedna z výrazných tváří světové scény takto nese celou svou kariéru. Od Cry Baby, přes doprovodný film K-12 až k PORTALS – jeden dlouhý příběh, který je odrazem života umělkyně Melanie Martinez.
Cry Baby
Debutové album americké popové hvězdy Melanie Martinez zobrazující její stejnojmenné alter ego. Toto album započalo dlouholetý příběh a vývoj světa, který si Melanie za roky působení na scéně vybudovala do naprostého detailu. Vše začalo u tohoto alba, které Američanka dle vlastních slov napsala jako reflexi sebe samé a svých prožitků. Možnost přenést sebe a své zranitelnosti na Cry Baby bylo pro Melanie něco jako terapie a pomohlo jí to přijmout samu sebe.
Prostřednictvím skladeb z alba se postupně dozvídáme o životě Cry Baby jako pohádkové verzi Melanie. Skladby se věnují traumatickému dětství, konkrétně tématům jako predátorství na dětech („Milk and Cookies“), zneužívání drog („Dollhouse“) a vyrůstání v problematické rodině („Sippy Cup“). A samozřejmě mnoho dalších témat. Každá skladba v sobě skrývá nějaké hlubší téma a dává prostor pro reflexi nejen Melanie, ale i samotným posluchačům.
Není se čemu divit, že album ve své době oslovilo tolik mladých duší a stalo se velice úspěšným. Zpěvačka k sobě zkrátka přitáhla a dodnes přitahuje mnoho fanoušků prostřednictvím chytlavých unikátních melodií v kombinaci s poetickými metaforami symbolizujícími citlivá témata, která jsou pro nemálo lidí každodenním chlebem.
Album Cry Baby však bylo teprve začátkem storytellingu a světa, který si pro nás Melanie připravila. Dodnes album dokazuje, proč je hudba jedno z nejlepších médií pro komunikaci a tvoření příběhu, který může umělec vyprávět.
K-12
Po několika letech jsme se dočkali pokračování příběhu Cry Baby. K albu K-12 zároveň vyšel i muzikálový film, který je dodnes volně dostupný ke zhlédnutí na YouTube. Celý film a veškeré skladby v něm tentokrát nabývají mnohem fantasknějšího charakteru. Už se nejedná o jednoduché a poměrně přímočaré metafory, ale bohatý metaforický příběh s fantaskními prvky od nereálného chování většiny charakterů až po superschopnosti hlavních aktérů příběhu.
Cry Baby se zde opět ujímá hlavní role, její představitelkou je po celý film samotná Melanie. Setkáváme se taky s Angelitou, která byla taktéž představena již v albu Cry Baby. Film nám společně se skladbami skládá další část příběhu o Cry Baby, která se představuje jako empath – nadpozemská bytost, která nikdy nezemře a prochází neustálým cyklem reinkarnace a učení se z předchozích životů. Tuto část příběhu následně více do hloubky rozebírá album PORTALS.
Zde se Cry Baby nachází v internátní škole, kde se setkává s několika formami zneužívání, špinavého lidského chování a dalšími tématy, které si člověk na střední škole může zažít. Až na to, že Melanie ve svém filmu vše táhne do extrémů. Cry Baby zde bojuje sama se sebou, kdy se vše snaží řešit citlivě, ale extrémní situace občas mají extrémní řešení.
V průběhu celého filmu pozorujeme, jak Cry Baby vyrůstá hlavně po emoční stránce a učí se, jaké bytí středoškolačkou může být. První romantické zápletky, falešná přátelství, ale i šikana a zneužívání od vyšších figur, např. učitelů. Cry Baby však nakonec všemu odolá a díky pomoci od Lilith, její duchovní průvodkyni, se ze školy dostane. Závěr filmu a příběhu Cry Baby zůstává nejednoznačný. Její přátelé se vydají skrz portál otevřený od Lilith, Cry Baby se však v závěru filmu stále ohlíží, jako by na reinkarnaci a svůj další život nebyla ještě připravena.
PORTALS
Portals je album uzavírající svět a několikaletý projekt Melanie Martinez. Do hloubky rozebírá téma reinkarnace a toho, kdo je skutečně Cry Baby. Zde se Melanie představuje jako fantasy bytost s křídly, několika očima a růžovou pokožkou. Tuto formu můžeme vnímat jako skutečnou formu bytosti empath.
Skladby nás doprovází posmrtným světem, ve kterém má Cry Baby aka The Creature za úkol zpracovat zkušenosti ze života Cry Baby a připravit se na další život – projít tedy procesem reinkarnace.
Setkáváme se s metaforami úplně jiného druhu a i samotné album je hudebně úplně jiné než jeho předchůdci. Skladby postupně provázejí procesem reinkarnace pomocí symboliky – tunel (můžeme vnímat jako světlo na konci tunelu a proces smiřování se se smrtí, „TUNNEL VISION“), opakovaný návrat The Creature po smrti („DEATH“), zpracování prožitků a emocí ze svého předchozího života („LIGHT SHOWER“) a nakonec i samotné znovuzrození („WOMB“).
Tímto se uzavírá příběh Cry Baby aka The Creature, která ukončila jeden ze svých životních cyklů. My už ale víme, že pro The Creature tohle nikdy neskončí.
HADES
I Melanie Martinez využila tento moment k otevření úplně nového příběhu a vytvoření alba ze zcela rozdílného soudku. Album se tentokrát nesnaží tvořit fantaskní realitu a hypermetafory. HADES je první z tematického dua alb – později tento rok ještě můžeme očekávat ELYSIUM. Tato alba tvoří dva opačné světy, utopii a dystopii. Při psaní alb Melanie přiznala, že vše odráží od skutečného světa. Cílem HADES bylo vytvořit dystopický svět, ale v průběhu tvorby si samotná Američanka uvědomila, kolik z dystopických „představ“ je dnes již dějící se realitou.
Každá skladba rozebírá problémy skutečného světa. Naší reality, ve které všichni každý den žijeme. Melanie tedy tímto albem, a pravděpodobně i jeho nadcházejícím druhem, uzavřela svět fantazie a bohatých metafor, a naopak zamířila do skutečného světa a každodenní reality. Naše realita je dystopická.
Co tohle všechno tedy znamená?
Hudba byla, je a vždy bude komunikačním médiem. Ať už se umělec vydá cestou fantaskních metafor a zpracování svých traumat, nebo se rozhodne sílu svého hlasu využít ke zdůraznění globálních problémů, vždy se jedná o formu komunikace.
A je jen na nás, zda dané sdělení chceme slyšet.
