LAST DANCE, KTERÝ DOJAL A PŘINESL BETTER PLACE. SKYWALKER SE LOUČILI VE VELKÉM STYLU (FOTOREPORT)

Páteční večer se v Café V lese nesl v hořkosladkém duchu. Křest letošního All News Is Bad News byl totiž zároveň posledním vale Skywalker, aspoň na nějakou dobu. Spíš než o tečku šlo ale o středník značící příchod nové kapitoly i oslavu scény, kterou kapela za ty roky pomohla zásadně budovat a pozdvihnout. A tak bychom kromě páteční noci rádi zavzpomínali i na všechny ty roky.

O start tohohle milostného dopisu lokální hudební komunitě se s přehledem postaraly rakety STRU66LED a We the Gods, které jako by si zaslouženě převzaly onu pomyslnou zažehlou pochodeň. Moravští nájezdníci zaujali výraznou výzdobou stage, ale i solidní dávkou energie. A ačkoliv se celý večírek nesl především v nostalgickému duchu, tak jsme se paradoxně dočkali nových kapel složených ze známých tváří. Například kytarista Milan von Bamboocha byl na tuzemské metalcorové scéně aktivní ještě dávno před přelomovým rokem 2010. STRU66LED, kteří čítají například ex-členy z Depression Islands nebo My Hard Lesson, zase reprezentují svěží vítr, který si rychle získal solidní fanouškovskou základnu.

A o chvíli později už hořelo celé Caféčko; Skywalker na stagi, staré i nové bangery, upřímná radost z hudby na pódiu i pod ním a troška toho dojímání se bez špetky patosu. Nezvyklý úvodní předproslov sice evokoval tak trochu motocrossové závody, ale pak už jsme dostali show, na jakou jsme čekali, ale v takové intenzitě, jakou jsme už dlouho nezažili. Skywalker prokládali pár vybraných zářezů z letošního počinu All News Is Bad News hity našeho mládí. Průřez skywalkerovskou poutí postupně vytáhl na světlo tracky z vrcholného alba Late Eternity, EPčka Sugar House a dočkali jsme se také dvou krásných vzpomínek na éru Liberty Island v podobě závěrečného „Survival” a akustické „Jelly School”. Nemalou část OG fans pak strhnul banger „Lost”.

Každá tahle etapa pomohla formovat nejen Skywalker, ale celý zbytek scény. Babylon dokázal, že se i v Čechách můžou objevit zajímavé, současně znějící kapely. Late Eternity bylo pro změnu potvrzení kvalit kapely, která dlouhou dobu sahala po velké kariéře i v mezinárodním kontextu. Zároveň však nerezignovali ani na zbytek scény. Zpěvák Honza dával vokální lekce spoustě dnešních screamerů, basák Tom se staral o výrobu a distribuci pro další kapely a nesčetně releasů prošlo rukama i bubeníkovi Damiánovi coby producentovi. Nikdy se nebáli říkat, co si myslí, byť jim to častokrát z pragmatického hlediska mohlo uškodit. Ale i tohle bylo ono „to”, čím se dokázali od zbytku scény odlišit. V dobách, kdy se mluvilo o temnotě v kódech padlých andělů, dokázali přesně a jasně pojmenovat nebezpečí v podobách rasismu, xenofobie nebo absence solidarity s těmi nejpotřebnějšími. Kapela Skywalker sice dává sbohem, ale jejich odkaz bude žít i nadále. A kdo ví, třeba se ještě někdy shledáme. Pokud to byl pomyslný last dance, tak odešli rozhodně na vrcholu a troufneme si říct, že na tenhle večer všichni přítomní jen tak nezapomenou.

A mně (Šárce) tak po posledním gongu nezbývá, než ke Gumiho shrnutí dodat jen drobný rýpanec do svého mladšího já – kdo tvrdí, že v Česku nemáme dobrou hudbu, měl by čas od času vytáhnout hlavu z písku, rozhlédnout se kolem sebe a zapadnout do nejbližšího klubu. Podporujte lokální kapely, choďte na živou hudbu a, jak včera zaznělo z pódia, „budujte tu scénu.“  

Teď už ale patří slovo těm, kdo stejnou chybu neudělali a se Skywalker si za ty roky prožili a užili víc než dost. A zároveň děkujeme i za krásnou rozmluvu směrem k nám, protože jsme spolu „fakt zestárli”. My to ještě nebalíme, ale pár závěrečných slov a vzpomínek směrem k neoodiskutovatelné žánrové legendě přeci jen máme:

JAK ŠEL NÁŠ ČAS SE SKYWALKER

GUMI
První koncert: Myslím, že vzpomínka na Skywalker se vlastně docela váže i k naší Klubovně. První článek vznikl s Kachnou a tak nějak nás provázeli celou dobu. Na ŽN v Kainu jsme se uprostřed moshe zapřáhli s Hadrabákem. A to je něco, co přerostlo hudbu samotnou.

Čím mě bavili: Určitě přesahem. Během songů to pro někoho mohlo být na sílu kázání, ale já to vnímal trochu jinak. Během těch setů jsem cítil takovou tu pospolitost, pocit, že někam patřím a že jde o víc, než se jen domlátit v moshi. Prime time Skywalker to navíc dotáhli i ven a pomohli v růstu dalším kapelám.

Nejoblíbenější songy/album: Vrcholem bylo určitě Late Eternity. Ale mám moc rád i éru kolem EPček Babylon a Arham. Neříkám, že mě od nich bavilo úplně všechno, ale víceméně vše jsem si pustil. A vždycky u mě budou mít respekt a místo v srdíčku.

HADRABÁK
První koncert: To bylo na Žižkovské noci v dnes již neexistujícím Rock Clubu Kain. Epický mosh vepředu vedle stolů na hrozně malým prostoru, psal se tuším rok 2013. Z toho klubu tenkrát udělali ono „A Better Place“. Tam jsme se blíže seznámili s Gumim.

Čím mě bavili: Pozitivní energií, která byla při jejich shows cítit všude kolem a dobře skloubeným mixem hardcoru a melodického punk rocku. Jejich skladby byly chytlavé a dobré, což jsou doteď.

Nejoblíbenější songy/album: Výše zmíněný song „A Better Place“ byl dlouhou dobu jeden z mých nejoblíbenějších. Hodně se mi líbilo jejich druhé album Arkham a „London / Plán“. Z dalších alb to byly songy „Truthers“ a „Lost“ z alba Babylon (2012), skladba „Island“ z alba Liberty Island (2014). Za úplně nejlepší počin považuji „Survival“ ze stejného alba. Další oblíbené songy mám „Ignis“ a „Charon’s Song“ z Late Eternity (2021) a z nejnovějšího počinu All News Is Bad News potom „Effigy“ a „House of Gloom“.

JANČA
První koncert: Skywalker jsem viděla poprvé na svém prvním ročníku RfP. Byl to rok 2015, kdy jsem měla svou metalcore éru a české kapely znala minimálně. Já kapelu v té době neznala, ale šli jsme zrovna okolo, tak jsme tomu dali šanci a během prvních pár sekund bylo jasný, že zůstaneme do konce! No, hned po show jsem si šla koupit merch, který nosím dodnes?!

Čím mě bavili: Jelikož jsem v té době poslouchala spíš učesaný metalcore a emíčko, tak mě bavila ta nespoutaná surovost. Lidi byli úplně crazy, nohy-ruce lítaly vzduchem, ale přitom byli neskutečně ohleduplní. Nic takovýho jsem do té doby nezažila. Jay už tenkrát kladl důraz na lidská práva, což mé náctileté já fakt dojalo a cítila jsem se být něčeho součástí, i když jsem je vlastně ani neznala.

Nejoblíbenější songy/album: Mé srdcové album je rozhodně Liberty Island, které mi otevřelo cestu k hardcoru. „Survival“ byl pak na pár měsíců můj nejpřehrávanější song. Každopádně musím říct, že jsem si vždy našla cestu i k jejich novější tvorbě, dost možná jsem přesně ten člověk, co s nimi odzpívá celou show.

Foto: @marriphoto Text: Gumi, Hadrabák, Janča, Šárka