Králové dekády: na jaké české desky se bude vzpomínat a jaké předčily domácí rybníček?
Ku příležitosti startu jarní United Klubovny, kterou pojímáme jako velkou oslavu domácího hardcoru, metalcoru, metalu i indie, jsme se ohlédli za nejvýraznějšími akty, které prošly našima ušima za posledních deset let. Za zúčtovací období jsme si vzali éru napříč roky 2015–2025. Mezi vyvolenými releasy se mohly vyskytnout výrazné počiny na poli punkrocku, coru, hardcoru, metalu, indieček a rapu, tedy žánrů, které na Klubovně dlouhodobě reflektujeme. Do volební komise se pak usadili Gumi, Šárka, Lucka a Hadrabák.
A nás samozřejmě zajímá, jakou pětici byste zvolili vy. Zapojte všechny mozkové závity a podělte se s námi o své nostalgické okénko.
Anna Vaverková – Pozdravy z polepšovny (2023)
Písničkářsky nejlepší album současné indie-popové české scény. Královský debut Anny Vaverkové, která přinesla Pozdravy z polepšovny, které jsou plné slovních hříček a hrátek s jazykem, jež se dotýkají společenských témat, pocitů nejistoty a obav. (Lucka)
Call Tracy – Disfavor (2017)
Když jsem se při zadání pokynů ke článku vychcaně dotázala, zda se počítají i EPčka, důvod tkvěl zde. Jo, jasný, předchozí album Golden Cage (2015) je taky výborný a Disfavor čítá jen čtyři skladby. Call Tracy vás ale za pár minut vezmou na větší emoční horskou dráhu než jiné kapely na plnohodnotných LPčkách. Texty hodné vykřičení do nebes, balanc pop-punku s vlivy emíčka a songy, které jako by zvukem i kvalitou Real Friends či The Story So Far z oka vypadly… To je sound, který mi na aktuálních českých pódiích lehce schází, a vzhledem k tomu, že Call Tracy své aktivity pověsili na hřebík už nějaký ten pátek nazpět, nezbývá mi než nadále hledat adekvátní náhradu… Tipy vřele přijímám! (Šárka)
Delusion – Long Rope (2020)
Vrchol strakonické hardcore legendy. Album se nese v duchu rychlého HC. (Hadrabák)
Dukla – Stejný lepší (2024)
Milovaná Dukla. A tvrdím si říci, že deska Stejný lepší je opravdu jejich nejlepším dosavadně vydaným albem. Inspirace osmdesátkovým soundem, hrátky s elektronikou a rapem. Vlastně tak trochu i mainstreamově taneční album, které do českého hudebního mainstreamu vstupuje a nakukuje zcela přirozeně. (Lucka)
Glad for Today – Common Noise, Common Voice (2020)
Představovat (nejen) loňské obhájce pozice vítěze TOPek v kategorii živých vystoupení je asi bezpředmětné… Naskýtá se tedy lepší otázka – proč ne Melting Youth? Objektivně řečeno, Common Noise, Common Voice prostě nabízí ucelenější poslech, v rámci něhož opravdu není možné přeskočit jedinou skladbu (ačkoliv je nutno uznat, že je to u EPčka podstatně snazší úkol). A osobně? Tohle byla přesně ta první deska, která mi tehdy v karanténě rozrazila dveře do české scény a donutila mě říct si: „Doháje, my tu máme fakt poklady!“ (Šárka)
Good Times Only – Teď na to myslim (2023)
Druhé album klubovních oblíbenců Good Times Only. Deska Teď na to myslim je pro kapelu průlomovou. Zvukově nejvyzrálejší album, které soundem může konkurovat zahraničním synth popovým počinům. A ano, i takhle se dá žít! Co track, to jeden příběh, který se dotýká témat zamilovanosti a vypisování se z lásky. (Lucka)
Hopes – Summer Vibes (2021)
Hardcore formace zrozená v Liberci (teď už spíše liberecko-pražská) a jejich pro mě nejlepší počin za celou dobu jejich existence, přestože předchozí album Breathing Underwater bylo také skvělé. Hotovky „ViBE“ a „Can Do Better“ se budou, myslím si, ještě dlouho hrát na akcích. (Hadrabák)
I Love You Honey Bunny – We Just Had a Wonderful Time (2023)
Má první TOPka za Klubovnu a album, co navždy bude držet speciální místo. I po roce (a kousek) od tehdejšího textu si stojím až tím, že I Love You Honey Bunny tímhle počinem udělali obrovský krok kupředu, možná do neprobádaných teritorií a rozhodně správným směrem. Jak jsem už jednou napsala: „Propracovanější produkce, větší láska kytarám i závěrečná pecka „Mess“, tohle se prostě povedlo.“ (Šárka)
IF – Stop Play (2016)
Skvělá deska, která mě moc baví i s odstupem. Přišla rok od přelomového Rapu, ale Stop Play mě bavil ještě o kus víc. Reprezentuje dobu, ve které se nachází – „Ve státě, kde vládne Kabát, respektuje se Dělnická strana a ve školách denně musíš čumět na Zemana.” Byl jsem mladej, blbej, naivní a neměl se moc rád, ale tahle deska mě tehdy dost formovala. Co působí skvěle i po letech, je vizuální stránka. Každý ze songů dostal vlastní vizuály, celý koncept byl vizuálně unifikován, což se prospalo i do ještě křiklavějších titulů Tempo a Puls. U Stop Play jsem ale trávil nejvíc času, a tak zmíním právě jej. Tvrdý pravdy, ponurá atmosféra a autenticita, která nemizí ani po 8 letech. (Gumi)
Kalle – Saffron Hills (2017)
Kalle a jejich druhé album Saffron Hills navazuje svým specifickým zvukem na to debutové, které bylo taktéž nahrané doma na magnetofonový pásek. Album, které se může pyšnit cenou Apollo, je velmi upřímnou a svobodnou zpovědí tohoto hudebně-životního páru. Deska, kterou nedokážete poslouchat po jednotlivých singlech, ale nutí vás si ji vychutnat celou. Rozpláče vás i rozesměje a pohraje si i s dalšími emocemi. Výjevy lesa a dozvuky přírody, na které odkazuje i její booklet, jsou cítit v napojenosti ve všech skladbách. (Lucka)
Krang – Listens To Krang Once (2024)
Od dob Pilot Season rozhodně nejvýraznější deska, co se týče songwritingu. Většina materiálu by všude jinde byla pilotními singly, ale tady je těch áčkových songů třeba deset. Jde z toho neuvěřitelná fazona, radost, síla a především láska k hudbě. Po prvním poslechu jsem měl zimomriavky a zůstaly mi i po roce. (Gumi)
Krang – Make Arcade Great Again (2021)
Předchůdce novějšího alba, které vyšlo loni (2024). Prostě melodický punkrock stále táhne. A kluci budou ještě růst (si myslím) a udělají punkrock znovu skvělý! (Hadrabák)
Máří – Léto znovu přijde (2023)
„Jsem sama a je mi trochu zima, léto od Bergmana zase jednou přijde.” Text z písně „Sama“, kterou jsem od zpěvačky Máří úplně náhodně objevila na Spotify. Překvapil mě hlas, sound a niternost textu, do kterého jsem se zamilovala a vcítila. Máří je pro mě i díky Klubovně velkým objevem na současné české hudební indie a alternativní scéně a její debutové album je, si myslím, dost nedoceněným počinem. (Lucka)
Nocturnal Pestilence – Fire & Shader (2018)
Metal s blackovými prvky. Zpěvačka Alena umí skvělé growly i melodické pasáže. (Hadrabák)
Pilot Season – A Deep Dive (2018)
Svého času jsem tento titul označil za desku roku a jsem velmi blízko ji označit za českou desku dekády. Stojím si za tím, že Pilot Season byli možná nejtalentovanější kapelou, která se v našem rybníčku objevila. Jejich schopnost napsat skvělé songy, zabalit je do komplexního balíčku a posunout nad úroveň byla neskutečná. Tenhle příběh se nikdy plně nedopsal, a tak mě vlastně fascinuje ta představa, kde mohli Pilot Season touhle dobou být, kdyby… (Gumi)
Co víc dodat k tomu, co už bylo řečeno od Gumiho? Zaprvé snad jen dík, že si mě k tomuhle pokladu z českého depozitáře nevědomky dotáhl, jelikož od prvního poslechu byla jasná jedna věc – tohle z hlavy jen tak nedostanu. A zadruhé, asi mám typ, co? Rozumějte jím alt-rock čerpající z Anglie, rvoucí za srdce, vrývající se do mozku a rozpohybovávající všemožné končetiny. (Šárka)
post-hudba – Není se na co těšit (2019)
První plnohodnotné album dvojice z původní skupiny Děti mezi reprákama, nyní vystupující pod názvem post-hudba. Poetika, důvtip a zamyšlení nad životem, běžnými situacemi i společenskými otázkami, všechno to najdeme na albu Není se na co těšit. Ale ono se je na co těšit. Album je dokonalou spontánní životní výpovědí. Recita textů, kterou doprovází ostré elektronické beaty, k sobě výborně pasují a v této kombinaci podtrhují naléhavost nad některými otázkami a odpověďmi, které desku provázejí. (Lucka)
Severals – Algorithm (2022)
Skrytý klenot, který docenila doba, což jsme mohli vidět i na naší stagi na United Islands. Matematicky přesný Algorithm vyšel na konci roku, kdy už byla většina bilančáků zapsaná, jinak by se muselo hromadně přepisovat. Je to funkční univerzum, kde všechno sedí, dává smysl a krásně šlape. Jeden z vrcholných momentů českého metalcoru! (Gumi)
Skywalker – Late Eternity (2021)
Primetime Skywalker na vrcholu sil. Někde mezi covidovou depresí a nově nabytou svobodou vzniklo vrcholné dílo reprezentující nejvýraznější kapelu poslední dekády na vrcholu sil. Bangery, energie a silná sdělení. A k tomu tradičně neskutečná smršť naživo. Zásadní kapela, která na scéně ovlivnila všechny a k tomu se ještě loni královsky rozloučila. Mám rád asi všechny etapy Skywalker, ale tady jsou v největší fazoně. (Gumi)
Kapela, která mě doprovází od počátků mého účinkování v téhle hudební branži. Jsou příkladem pracovitosti a toho, že člověk může dosáhnout úspěchu, když chce. Z alba bych vyzdvihl songy „Ignis“ a „Soundtrack“ jako své nejoblíbenější. Dobrých songů je tam samozřejmě více. 🙂 (Hadrabák)
Je jen málo alb, která by na scéně v poslední dekádě zarezovonala takovým způsobem a s takovým přesahem jako Late Eternity. A zaslouženě. Skywalker na svém vrcholném počinu světových kvalit předvedli neskutečnou směsici frustrace, energie i vzdoru. Z alba vyvstal víc než jeden poklad a já si jen neodpustím poznámku, že emocemi nabitá „Setting Stone“ je pro mě osobně jednou z nejmilovanějších věcí, co na domácí půdě kdy vyšla. (Šárka)
Zmínky pod čarou:
- Bert and Friends – Supr (2019)
- Donnie Darko – Yesterdays (2020)
- MIDI Lidi – Give Masterpiece A Chance! (2016)
- PAST – Tinnitus (2023)
- Petrol Station – Tracy (2021)
- Stifled – Overcome (2018)
- teepee – Mirrors (2017)
- The Valentines – You All Look Beautiful When You Dance (2024)
- TOKYO DRIFT – Scorpio Season (2022)
- viah – Tears of a Giant (2018)
- WWW Neurobeat – Neutopíš se dvakrát v téže řece (2017)
- Zrní – Jiskřící (2017)
