Jonas Brothers poprvé vystoupili v Praze! Přivezli 5 studiových alb, velkolepou show a došlo i na nepříjemnou detektivku (Report)

Na tento návrat do teenage let jsme si mnozí museli počkat dlouhou řadu let, až do včerejšího večera, kdy naše Disney Channel srdce zaplesala a v O2 aréně se tak konečně mohl uspořádat tento „OG” fanouškovský slet.

Koncert Jonas Brothers však mohl proběhnout již o pár měsíců dříve. Původní termín byl totiž ohlášen a naplánován na 2. června tohoto roku, bratři byli ale kvůli pracovnímu vytížení a jejich dalším aktivitám nuceni posunout data evropského turné. A tak jsme si místo letní párty zašli v podzimní čas sentimentálně zavzpomínat, jaké asi bylo naše dospívání. Co bylo překvapením od začátku oznámení pražského koncertu bratrů Jonasových, jelikož se jednalo o jejich první show v naší kotlině? Že nebyl vyprodaný. A tak jsme byli zvědaví, jaký bude dav v předních řadách a na předních tribunách, které byly naplněné téměř k prasknutí.

Než ale přejdu k samotné recenzi koncertu, pojďme si v rychlosti shrnout, co za kultem Jonas Brothers vlastně stojí.

Již v roce 2005 bratři Kevin, Joe a Nick vstoupili jako bratrské hudební trio na platformu tehdejší televize Disney Channel, kde debutovali se svým tehdejším singlem „Year 3000”. Následně zde pak figurovali i ve svém seriálu Jonas, který dostal dvě série. Po jeho úspěchu všichni tři bratři dostali i nabídku na hlavní role v hudebním filmu Camp Rock, který byl natolik úspěšný, že taktéž dostál druhému dílu. Skupina tak byla v roce 2010 na vrcholu své kariéry a měli za sebou tou dobou velmi úspěšná pop-rocková alba: Jonas Brothers (2007), A Little Bit Longer (2008), Lines, Vines and Trying Time (2009). V tu dobu a v naší generaci byli vlastně oni jednou z prvních bratrských skupin, kterým se podařilo se takto proslavit a udržet se na vrcholu.

Avšak i po takové úspěšné kariéře se ani Jonas Brothers nevyhnulo vyhoření a následný rozpad kapely, který nastal v roce 2013. Nejmladší z bratrů, Nick Jonas, se vydal na sólovou kariéru a vydal několik alb, která byla velice úspěšná. Zahrál si i v několika filmech a hostoval i na Broadwayi. Prostřední z bratrů, Joe Jonas, se nějaký čas hudebně hledal a po neúspěšné sólové desce si založil hudební projekt DNCE, který ho vystřelil na přední příčky hudebních žebříčků. Jeho skupina ale na nějaký čas pozastavila své působení na hudební scéně a Joe teď opět zkouší nastartovat svoji sólovou kariéru chystaným albem Music for People Who Believe in Love, které vychází již 25. října. Nejstarší bratr, Kevin, se tehdy stáhl do soukromí a věnoval se převážně rodině a podnikání.

Nikdo v naší generaci asi ani nedoufal, že bychom v případě Jonas Brothers mohli někdy mluvit o chystaném comebacku. Ten však přišel před pěti lety, v roce 2019, kdy bratři oznámili vydání nového alba, světové turné a také vypustili single „Sucker“, který je opět vystřelil do hitparád.

Jelikož Jonas pro mě znamenají velký kus mého dospívání a tehdy jsem si svůj dětský sen splnit nemohla, rozhodla jsem si ho vyplnit v roce 2020 a vyrazila jsem do Berlína na jejich comebackové turné, kde se mi poštěstilo vidět všechny tři bratry zblízka, a doteď na tuto „teenage flashback párty” ráda zavzpomínám. Včerejší večer v O2 aréně ale přinesl mnohem víc než jejich minulé turné, jelikož se skupina rozhodla oslavit 20leté působení na hudební scéně a tour nazvala Five Albums, One Night. Ano, čtete dobře, pět alb za jednu noc. Když s tímto turné kapela přišla, říkala jsem si, že je to přesně pro nás „OG fans”, kteří ocení i ne tak známe a profláklé hity a dostanou alespoň kousek od každé písně ze všech alb. Ale je to vůbec zvládnutelné? Harmonogram koncertu uváděl, že set kapely bude mít téměř 3 hodiny. To je oproti klasickým koncertů ostatních interpretů, kteří se leckdy vejdou i do 1,5 hodinové setu, v případě Jonas Brothers dost obdivuhodné… a také že bylo i co obdivovat.

Bezmála 3hodinový set bratři zvládli s přehledem a kdo čekal, že bude nějaká pauza nebo přeměna outfitů, ten se šeredně mýlil. Skupina odehrála celý setlist na jeden zátah. Koncert ale i přes délku nebyl utahaný, držel tempo, přeměny a mash-upy skladeb měly skvělé přechody a celý večer šlapal jak švýcarské hodinky. Co je třeba vyzdvihnout, jsou i pěvecké výkony bratrů, které byly skvělé. Ve skupině však vokály střídá jen Nick a Joe, kde každý vyplňuje určité pasáže v jednotlivých skladbách.

Začátek koncertu byl pompézní. Bratři se vynořili z koncertních mol na obrovskou světelnou stage, která sahala až do půlky celé plochy na stání v aréně, a dokonce i na druhé straně bylo připravené malé pódium, kde se odehrálo nemálo písní. Strop zdobily obří LED obrazovky, kde se promítaly vizuály a dění celého koncertu. Nad pódiem pak byly svěšené řady světel, které doplňovaly ozářenou stage.

Set bratři odstartovali písní „Celebrate!” z předchozího alba Happiness Begins. Píseň se rozezněla za mohutného zvuku, za kterým jsme mohli zpozorovat velký kapelový ansámbl, jenž obsahoval nespočet hudebníků s několika nástroji. A nechyběli ani perfektní vokalisté, což bylo znát na dokonalé ucelenosti a muzikantnosti všech skladeb.

Co se setlistu týče, harmonogram byl jasný – začalo se od prvního alba kapely a skončilo se předposledním. Pasáže mezi nimi vyplňovaly skladby z alba nového, které nese symbolický název The Album, a nebo písně ze sólových projektů Nicka a Joe Jonase. Nejvíce pak s davem samozřejmě zarezonovalo, když došlo na skladby z hudebního filmu Camp Rock, kde jsme se dočkali kousku ze skladby „Gotta Find You“ od Joa a „Introducing Me“ od Nicka a následně nám byla naservírována celá skladba „Play My Music”, kterou celá hala screamovala z plných plic.

Bohužel, s čím se potýkáme častěji a častěji, je nazvučení v O2 aréně, které ani ve včerejší večer nebylo perfektní a vokály tak byly přes nástroje sotva slyšet. Překvapivým momentem bylo také, když před slotem skladeb z předposlední desky skupina zahrála cover. Na pražské zastávce jsme dostali live cover od Bruna Marse na píseň „Locked out of Heaven”, která v podání velké živé kapely a vokálů obou bratrů zněla skvostně. Na předchozí zastávce v Paříži skupina zase odehrála cover písně „Shallow“ od Lady Gaga. My tyto maličkosti máme rádi, jelikož se díky tomu každý set a koncert stane v něčem speciální a není unylý.

Co nás ale během koncertu velmi znepokojilo? Když téměř v půlce setu musela kapela koncert přerušit, jelikož někdo z davu fanoušků namířil Nicku Jonasovi červeným laserem do tváře, akorát když usedal v druhé polovině stage za klavír. Zpěváka okamžitě odvedli z haly a celá O2 aréna čekala, co se bude dít dál. Na stagi vystoupil někdo z pořadatelů akce a apeloval na dav, aby toto neopakovali a nezkoušeli, jinak bude koncert zrušen. Naštěstí se tomu tak nestalo a po několika minutách bratři i s celou kapelou opět nastoupili na stage a pokračovalo se dál, bohužel ale bylo vidět, že celé uskupení je ze situace rozhozené a zklamané z chování davu. Tímto bychom chtěli apelovat na všechny, aby toto na koncertech či jiných davových akcí nedělali.

My doufáme, že skupina ze situace, která nastala, není příliš paralyzována a snad v budoucnu i přes tuto nepříjemnost dorazí třeba v rámci dalšího turné znovu do Prahy.

Text: Lucka

V Klubovně jsem od roku 2020, ale vlastně mnohem déle. Velkou částí se podílím na fotoreportech, reels videích a také obsahu na náš klubovní YouTube. S Gumim jsme spoluvytvářeli podcast Mike Check, který sklidil velký ohlas a tento rok opět spojíme hlavy dohromady na dalším společném projektu.

klubovna logo banner

13. 2. 2013 – v toto na oko banální datum vzniklo něco, co z původního skromného a ne úplně sebevědomého článku přerostlo v nynější podobu. Právě v tento den totiž světlo světa poprvé spatřila Klubovna. Z původně hudebně publicistické rubriky na jednom z webzinů vznikl samostatně soběstačný projekt, který se však snaží navázat na původní ideu. Nedělat ze svých fanoušků pouhé bezduché konzumenty, ale aktivní součást celého mimořádně interaktivního projektu.

Sleduj nás na: