Tanečky i tajemná estetika – Bambie Thug učarovali Futurum (Report)

Není čas ztrácet čas! Podzimní klubová sezona už jede na plné obrátky, a tak nás to v nedělní večer táhne do Futura, kam zavítali irští umělci bořící genderové i hudební škatulky. Bambie Thug si svou rostoucí popularitu vysloužili nejen 6. místem v letošní Eurovizi, ale zejména nezapomenutelnými shows, které jen tak někde jinde neokusíte.

Českému publiku to ostatně potvrdili již na letošním Rock for People. Uhrančivá, a přesto stále vlídná persona vás spolu s jedinečnou aurou těhle živáků prostě pohltí a nepustí. A když jsem si tam tak v červnu stála pod oným modrým šapitó, říkala jsem si kromě samých superlativů asi jediné: „Tak tohle v klubu by byla jiná bomba!“ A taky, že byla… V neděli totiž ve Futuru neproběhl koncert, ale show s velkým S. A právě proto dneska začnu trochu jinak – mám problém! Ne snad s nedělním vystoupením Bambie Thug, v tomto ohledu bylo vše více než v pořádku. Postavilo mě ale před jeden zapeklitý reportérský oříšek – jak popsat nepopsatelné?

Než se ale dostaneme k hlavním aktérům večera, pojďme si trochu představit The Darklings, rozehřívače tohoto turné. Ačkoliv na svém Spotify kontu ještě nedisponují jediným singlem, lásku na stejnou vlnu naladěného publika si získávají dost nonšalantně. Píšu si tak do imaginárního diáře: „18.10., první oficiální song“. Jen mě upřímně zajímá, jestli to ze studia bude mít ty stejný grády…

Bylo to totiž zejména kouzlo osobnosti, co The Darklings hrálo do karet, a my se tak dočkali krásného kontrastu. V jeden moment nám servírují electronic indiečko plné queer sexappealu i „mámvpi*ismu“ pro všechny, kdo si potřebovali upustit trochu frustrace a pozvednout ten prostředníček uprostřed tanečků, které by se daly nazvat takovou „naštvanou macarenou“. Vzápětí však se širokým úsměvem na tváři pouští mezi lidi slova vděku i jeden vtípek za druhým. Korunu nepopíratelnému charisma pak nasadil samotný konec vystoupení. Známe tu běžnou rutinu – kapela dohraje, poděkuje za potlesk, na chvilku zmizí a pak si jde zabalit saky paky, zatímco se půlka klubu snaží rychle splašit pivo či záchod a druhá už nedočkavě vyhlíží headlinery. Ne The Darklings! Ti i balení gearu proměnili v cosi na pomezí stand-upu a svůdné show. No, zaznamenávám po dlouhé zas jedno koncertové poprvé a, ačkoliv stejně jako posledních 30 minut vlastně moc netuším, co se to děje, náramně se bavím.

Pak už ale nastává čas na hlavní aktéry večera, Bambie Thug. Nedočkavost houstnoucího davu roste a kromě občasných natěšených výkřiků se Futurem s posledními odtikávajícími minutami rozeznívá i notoricky známé „ZDENOOO“. To pravé prokopnutí ušních bubínků ovšem přichází až s devátou hodinou večerní, kdy se za potemnění světel v sále nespouští jen intro vybízející fanoušky k tomu, aby se nebáli být, kýmkoliv jen být chtějí, ale také masivní ovace. Přichází Bambie Thug a zaujímají své právoplatné místo na trůnu v zadní části stage.

Monarchové ouija popu ve svých písních prolínají elektroniku, tajemnou estetiku, rapové pasáže, scream breakdowny i andělské výšky. A co je nejdůležitější, naživo dokazují, že všechny disciplíny tohohle hudebního pětiboje mají v malíků. Přihoďte k tomu dva tanečníky, tunu energie a máte vydařenou sexy show jako třeba při „Kawasaki (I Love It)“. A když říkám „sexy“, myslím to bez jakýchkoliv servítek. Mysleli jste si, že už na RfP to místy bylo 18+? To jste ještě neviděli, co se odehrávalo na prknech Futura.

Se silnou uměleckou personou ovšem přichází také jedno riziko. Existuje totiž velmi tenká hranice mezi tím, zachovat si uhrančivou tajemnou masku a zároveň neztratit upřímnost a kontakt s publikem. Bambie Thug po ní naštěstí balancují jak provazochodci, a tak když vám zrovna nezírají přímo do duše, až z toho přejíždí husina po zádech, učí vás rozesmátě choreografii k novému singlu. Úsměvy to pak srší nejen na pódiu, ale i v podstagí. Je vidět, že Bambie si svým společensky angažovaným vystupováním vybudovali komunitu, jež drží při sobě… a také se drží vyladěné estetiky. (Ne nadarmo tu při úvodní čekačce startujeme osobní výzvu „najdi jiné boty než Martensky“.)

Ostatně tohoto faktu si všímají i samotní Bambie, kteří svého stylového obecenstva využívají během „P.M.P.“, kdy se Futurum rozestupuje na nám dobře známé poloviny. Pokud by vás ale instinkt corového fanouška nabádal krýt se před blížící se tsunami v podobě wall of death, byli byste pro tentokrát na omylu. Namísto drtičky se totiž improvizovaná ulička slávy mění na molo pro přehlídku nejodvážnějších z fanoušků. „Tsunami (11:11)“ tak přichází až o pár songů později, kdy se nám zas Bambie rozhodli ulehčit práci s večerním odličováním, a tak schytáváme plnou palbu z vodních pistolek (i když v tomto případě spíš vodních děl). Nikdo si však nemůže stěžovat. Vše akorát dotahuje chaotičnost okamžiku do maxima… a navíc jde po hoďce poskakování v sexappealem i tanečky rozžhaveném klubu o poměrně příjemnou studenou sprchu.

A jelikož ani dlouhosáhlé závěrečné skandování „one more song“ není nic platné, nezbývá, než si vyřvat hlasivky na eurovizní „Doomsday Blue“, jako by další den už snad opravdu neměl přijít, a doufat že si tohle budeme moci co nejdřív zopakovat.

Moje tušení z RFP bylo nejen potvrzeno, ale překonáno – dotažený stage design, ohulené beaty vibrující až někam do hlubin DNA a atmosféra potemnělého klubu, která dává prostor vyniknout světelné show, dotahují celý zážitek na nový level a vážou úhlednou mašli na už tak vydařeném dárečku. Co víc říct, Bambie Thug nás prostě učarovali.