Jak se dá do jednoho týdne nacpat světový festival a dovča u moře i v horách? Odpoví ti Klubovna ve spolupráci s Monster Energy, Punk Rock Holiday fesťákem ve Slovinsku a naším melonball drinkem politým deníčkem. Tak pojď zjistit, jací byli v Tolminu Rise Against, Flogging Molly nebo Comeback Kid a jestli voda byla studená…

Odjezd, akreditace, nocování, areál, gastro:

Směr Slovinsko vyráží naše posádka už v sobotu ráno, i když fesťák startuje až v pondělí. Díky své destinaci se dá totiž tahle akce skvěle proložit hajkem a koupačkou v Rakousku nebo Itálii. Přeskočíme ale na pondělní příjezd, který nastává kolem 16:00. Zjišťujeme, že dorážíme mezi opravdu naprosto posledními a většina lidí tady kempuje už pár dní i bez hudby (klasika germánský karavan styl). Výhodou ale je možnost postavení stanu vedle auta a celá akreditace probíhá relativně v pohodě. 

Ještě než začnou kapely, jdeme projít areál (jak se od naší poslední návštěvy z před 5 let změnil). Nijak převratně, možná jen působí o něco prostorněji a komfortněji, food zóna je pořád super velká s top výběrem (včetně vegan věcí, tady se může CZ scéna učit) a potěší i přírůstek v podobě stanu s craft beerem Bevog. Cena sice lehce zabolí (6,5 EUR za Bevog, 5 za místní klasiku Laško), ale v zahraničí a kor na místě jako je tohle s tím prostě počítáš. Koho by cena odrazovala, můžeme potvrdit, že ke stanu je to pár minut a security nijak moc neřeší, co za pitíčko si neseš v kelímku dovnitř. 

První den a warmup s Rise Against a Descendents:

Pojďme ale k hudbě, kvůli které tady primárně jsme. První den je nazván jako *warmup show*, ale tento název neber nijak vážně. Začínáme po sedmé večerní pohodovým houpáním na skáčkové The Toasters a po nich Mad Caddies, u kterých se areál postupně zaplňuje. Co je tady extra roztomilé, že jde opravdu o rodinný fesťák a věkový rozptyl tancujících je asi tak od 4 do 76 let. 

Na punkrockové legendy Descendents je pak už u hlavní stage pořádně narváno a jde vidět, že pro místní starší cílovku jsou jedním z headlinerů. Noví security guys také brzy zjišťují, jak náročná směna na pódiu je čeká a skokani přibývají stejným tempem jako piva na našem lístku. Ano, enormní počet návštěvníků stage, zpěváků, tanečníků a stagediverů je jednou z hlavních devíz tohoto fesťáku a myslím si, že není moc míst, kde by to tímto způsobem žilo víc. 

Hodně zvědavý jsem pak byl na to, jak bude působit gigant jako Rise Against na takhle malé rodinné stage. Hned zahajující Satellite ale rozmetala všechny obavy. Kapela byla z prostředí evidentně happy, Tim rozdával úsměvy, objetí i mikrofon a lidi rotovali jako zmíněný „Satellite“. Při třetím songu Give It All pak bylo jasné, že tady to klukům opravdu sedlo a půjde o jasnej highlight festivalu. Ke konci setu nám ukápla slzička u akustických Hero of War a Swing Life Away a celej večer pak spasil závěrečný epický Savior! 

Druhý den: Flogging Molly, Comeback Kid a taky první plavba po Soči

První ráno na festivalu = první kocovina. Jenže tady nemá žádnou moc. Léků proti ní je tady víc, než na jakýchkoli jiných fesťácích. Městečko plné skvěle vybavených supermarketů, kaváren a barů je opravdu jen pár minutek chůze, ale to není to hlavní. Je čas nafouknout jednorožce, kachny a další vodní kreatury a vydat se zchladit do řeky Soča, která teče podél celého areálu i kempu. 

Od stanu tady totiž nemusíš do areálu šlapat po uchozenejch kopýtkách rozpálenou pěšinkou, ale až k Beach Stage pohodlně dopluješ na nafukovačce se snídaní nebo osvěžujícím drinkem, který si v říčce můžeš chladit. Unikátní je i atmosféra samotného plutí, spousta nových kamarádů a „soulodících“ nafukovaček, punkrockové hity a pohoda v krásné přírodě. Tohle nakopne i mrtvého.

Odpoledne jsme teda u vody poslechli menší kapelky jako Charlie Bit My Finger, Bloodstrings nebo Spider, vypili pár jumbo drinků (další pecka, která udržuje vtipnou atmosféru: basic drinčík je za 9 EUR, ale litrová jumbo edice jen za 18) a těšili se na další večerní headlinery. 

Prvním z nich byli po předvečerním odpočinku divočáci Zebrahead. Ti předvedli jako vždy veselou a propracovanou show včetně plavby kostlivců-bedňáků na nafukovačkách a taky pár vydařených walls of death. Kreace jako na olympijském breakdance byli vidět i při „I wanna party party, we wanna party party“, kterou si na pódiu zazpíval i random chlapec z davu. Pouto mezi návštěvníky pak upevnila klasická „Drink, drink“. Mimochodem, záznamy úplně všech kapel můžeš zpětně zkouknout na FB stránce Punk Rock Holiday. A pokud nás na nich najdeš, možná radši dělej, že nevidíš :)). 

O něco tvrději pak prořízlo zvuk první hardcorové želízko ve slovinském ohni, a to kanadští miláčci Comeback Kid, které mimochodem můžeš vidět už o víkendu ve Volyni! A rozhodně je o co stát. Tahle mlátička totiž vykazuje už spoustu let extrémně stabilní formu. Tolminský mejdan pojali v o něco plážovějším duchu, některé pohyby místních punkerů nazvali jako „Lollapalooza shit“ a Andrew přiznal, že spálil tolik weedu, že zapomněl setlist, ale i tak šlo o fantastické lopatoidní oživení tohohle večera! 

Kdo si nestihl zatančit doteď, o půlnoci už roztáčel bůčky jako Růža se Samvědem Křepelkou. Na irskou notu nám totiž brnkli mazáci Flogging Molly. Ti zahájili set hned největší divočinou Drunken Lullabies, což způsobilo znatelný odliv posledních sil obecenstva. Proto pak o to víc sedly klidnější zpívánky jako If I Ever Leave This World Alive. Jedinou kaňkou mohly být security, kteří si tentokrát (naštěstí jen jedinkrát) podivně posedali přímo na stage a snažil se je roztančit i sám frontman Dave. Sice neúspěšně, ale upřímně, na to v tu chvilku sral bílej tesák… Úterý prostě nemělo strop a do stanů se odcházelo radostně zemřít. 

Třetí den = středa, Terror je třeba:

Na ranním harmonogramu nebylo co měnit – zelená na osvěžení dechu, obchůdek, čepovaný do skla, řekoplavectví a příprava na večerní program. Ten odstartovala příjemným punkrockem další parta s javorovým listem v duši, Belvedere. Tady jsme zatím spíše šetřili síly, potěšila ale třeba hezká speech o punkrocku a jeho komunitě plné přijetí a lásky. Po nich nastoupili Feine Sahne Fishfilet. Jako německá kapela byli ve Slovinsku absolutně doma (největší podíl návštěvníků byl totiž z Německa a Rakouska) a rozpoutali totální madness. Pálení pyra jako na pražský Letný, lití piva stagediverům přímo do hrdla a počet lidí na pódiu (možná největší, co jsme kdy viděli), až jsme se báli o celou konstrukci. Ač Fishfilet není po hudební stránce náš headliner, show musíme zhodnotit jako jednu z nejlepších! 

Naši headlineři přicházeli tradičně se závěrem dne. Jako první naběhl na stage blázínek Scott Vogel a předvedl nám svůj pódiový Terror. Neustálé hecování ke stagedivům a pohybu, jak jsme zvyklí a jak to máme rádi. Až dojemně pak zapůsobila Scottova řeč o tom, jak moc jsou rádi, že jsou právě na takovémhle krásném festivale, kde jinak vládne hlavně punkrock a šlo vidět, že si zdejší angažmá užívají na 120 %. Prostě Keepers of the Faith a všechny pěstičky ve vzduchu!

A co se hodí víc do letních dní u vody než ska-punk z Floridy? Na mysli máme Less Than Jake, kteří jsou záruka nejen živelné show, ale taky naprosto skvělého projevu plného vtípků. Navíc tihle pardálové točili na PRH klip, takže show měla skutečně grády. Tenhle set byl extrémně milej, potěšila pochvala za to, jak moc lidi kalej v asi 74% vlhkosti a 30 stupních a pobavila příhoda o tom, jak na hajku potkali 3,5 metru velkého hada, a že maj lidi dávat v toikách ráno pozor. 

Čtvrtý den: H2O, A Wilhelm Scream a blížící se kóma

Nebudeme lhát, čtvrtý den nám už skutečně docházely síly a tak se neplánovaně stal naším posledním (nojo, už nám není dvacet let…). Po klasickém denním programu jsme se večer těšili primárně na dva headlinery. A Wilhelm Scream byli prvním z nich, parta z New Jersey, u které nikdy neumím rozlišit, jestli hrají tvrdý punkrock, nebo melodický hardcore, jak tvrdí oni sami. Každopádně je to hudebně extrémně povedená a propracovaná věc. Přidali se navíc do výčtu kapel, které si set na PRH užili opravdu na maximum. Rozdali nám hromadu lásky a energie na zbytek večera. 

Poslední bandou, kterou jsme na letošních Holiday dali, byli legendy NYHC: H2O. Tihle hardcoroví pardálové působili, jakoby se skoro styděli, ačkoli si explicitně pochvalovali atmosféru a naprostou absenci jakýchkoli bariér. Kdo ještě mohl, skákal a moshoval naplno, ten zbytek postával vzadu a broukal si songy. Atmosféra každopádně byla tak skvělá, že přinutila kapelu k přídavku, kterej ale nebyl ready. A tak jsme si dali závěrečnou hymnu What Happened ještě jednou, podruhé za sebou. 

Shrnutí aneb PRH nejde popsat, PRH musíš zažít!

Co říct závěrem? Asi nic, už tak je to dlouhý as fuck. Prostě, Punk Rock Holiday se nedají popsat, to prostě musíš zažít. Dost možná ale budeš mít už jen posledních pár šancí. Tenhle magickej fesťák totiž už několik let bojuje o svou existenci kvůli různým problémům (klasika jako hluk a bordel, ale tady navíc v chráněné přírodní oblasti). Pokud to teda chceš vyzkoušet, neměl bys příští rok váhat a rozšířit české řady ve Slovinsku. 

Text // Gerli & Foto // Paya Dolanská