Protančit střevíce při horečce sobotní melancholické noci s Blood Red Shoes? Výborný nápad! (Report)
Říjnová sobota přinesla melancholické podzimní počasí, spoustu deště, spadaného listí a na smíchovské lodi Cargo Gallery koncert, jako k tomu malovaný. Blood Red Shoes přijeli do Prahy ve formě, ze které se až rozvazovaly tkaničky. A hlavně s novou povedenou nahrávkou Stay Lonely, která není ještě ani měsíc na světě.
Role předskokanky se ujala britská hudebnice Imogen Mason pod pseudonymem sm^sher. S úderem osmé večerní přišla ke svému pultíku a začala zvolna s přehlídkou nejrůznějších beatů, loopů, klávesových prvků a občas přidala i zpěv. Dostali jsme porci čtyř písní (nebo spíše asi hudebních bloků zakončených tleskáním) a publikum se soustředilo i na zajímavou abstraktní videoprojekci na plátně za muzikantkou, která běžela celou půlhodinku, co jí byla vyhrazena.
Zazněly třeba kousky „heavy handed“ a „chaos match“ z jediného LPčka pit of mine. Avšak na nějaký ten moshpit jsme si museli počkat. Přítomní si lehce pokývali hlavou, ale že by se žhavila půda pro hlavní kapelu večera se říct úplně nedalo. Sympatický projev jednočlenného projektu nás tak trochu víc vtáhl do jiné dimenze. Místy jsem měl pocit, že má před sebou kotlík ve škole čar a kouzel, vhodí pár ingrediencí a uvidíme, co z toho bude. Celkem jsem si přišel jako v nějakém kině s moderním uměním nebo galerii, ne na koncertě. Na mě to bylo asi až moc experimentální a alternativní, ale dle potlesku solidně zaplněného klubu se to líbilo.
Po skončení setíku nastal čas na rychlou otočku na baru a šup zase pod pódium, kde se to již řádně zahustilo a loď se šplhala ke stropu své kapacity. Alternativně indie rockoví Blood Red Shoes se do našeho velkoměsta vrátili po třech letech, akorát se přesunuli o pár stovek metrů z Futura až k Vltavě. Na plátně se zjevil nápis „Stay Lonely“ a za všudypřítomného bouřlivého uvítání na pódium vkročili na své pozice kytaristka Laura-Mary Carter a bubeník Steven Ansell. S tóny úvodní novinky „Start to End“ se publikum konečně začalo pohybovat a ve vzduchu byl cítit pořádný večírek. Skrze následující „Morbid Fascination“ byla na řadě dnes již klasická „Light It Up“. A nastal čas bárku na Smíchově taky poprvé pořádně rozhoupat! Tenhle flák prostě vždycky funguje a fanoušky zaručeně rozskáče skoro až do výkonů Armanda Duplantise. Akorát bez tyče v rukou. Tím bych se dostal ne k tyčím, ale ke sloupům kousek od stage. Což je asi jediná věc, co mi na Cargu vadí v jinak skvělém a útulném klubu na břehu Vltavy.
Další píseň v pořadí „It’s Getting Boring by the Sea“ pokračovala v rozjuchaném tempu a my se na vodě rozhodně nenudili. Zbrusu nová deska dua z Brightonu se povedla, zní to prostě a jednoduše jako klasický Blood Red Shoes, na který jsme poslední roky zvyklí, za mě jednoznačně super. Z novinky se servírovaly pochutiny jako „Useless Sentiment“, „Get Back Into Myself“ a především můj nejoblíbenější track „Screams“. V koncertním setlistu do sebe zapadly výborně jako kostičky Chevy. Bez zbytečných průpovídek sypala kapela jeden song za druhým rychleji, než vytahoval kouzelník Pokuston králíky z klobouku: došlo na rozhopsanou pecku „Bangsar“, uličnickou „An Animal“ a melancholií protkanou „This Is Not For You“. Emoce tryskaly na všechny strany a bubeník Steven ve stoje na židličce paličkami roztleskával pulzující dav.
Juchalo se v moshpitu, div se Cargo neodrazilo od břehu. Atmosféru krapet kazil jen jeden německy mluvící opilý účastník, jenž byl místy až moc otravný. Dostalo se minimálně po jednom zástupci z každé desky, krásný průřez napříč tvorbou britské dvojky, jíž v některých písničkách doplnil koncertní baskytarista. Set se kvapem blížil ke konci, a proto přišel čas nasekat do nás nejpunkovější věc z diskografie: „Je Me Perds“ následovanou bangerem „I Wish I Was Someone Better“ z první desky Box of Secret, při kterém se v kotli strhla největší vřava. Poté nás hudebníci na chviličku opustili a zmizeli do backstage, aby si nadšený dav mohl vytleskat dvojpřídavek. Následovala závěrečná „Elijah“, děkovačka a oboustranná spokojenost.
Tenhle koncert se zatraceně vydařil a jen otiskl razítko, že Blood Red Shoes naživo prostě setsakramentsky umí. Viděl jsem je už pošesté a vždy jsem odcházel nadmíru spokojený. Těším se, až nazuju kecky na jejich příští show.
