„Na zdraví!“ aneb Jiskřivé popíjení s Postym v Letňanech (Report)
Pražské Letňany v úterní večer rozsvítily ohňostroje, jiskry a ohně. Další rocková show? Ale kdepak, do Česka poprvé zavítal Post Malone. Kdo si na koncert pár let počkal, ten se dočkal Postyho – jak se mu přezdívá – ve vrcholné formě. Hodil se ke koncepci The BIG ASS World Tour zvolený český support? A jak Post Malone vyvažoval starší a novější tvorbu?
Kdo se do Letňan vydal již v odpoledních hodinách, ten se mohl vyděsit, jestli si náhodou nespletl den – oproti davu, který se obvykle tvoří už od metra, se tentokrát naskytl výhled na poloprázdný areál, což se však stalo předností atmosféry celého večera. Fronty tak alespoň rychleji odsýpaly a návštěvník si mohl najít místo s dobrým výhledem na stage i ve vzdálenějším sektoru stání. O důvodech menšího zájmu o The BIG ASS World Tour se dá jen dohadovat, příčinou by mohl být Postův „o několik let opožděný příjezd“ (Evropě se doposud poměrně vyhýbal) a s ním související žánrový vývoj – svou první českou zastávku si Post Malone načasoval až po loňském vydání country alba F-1 Trillion. Odradilo snad jeho posluchače z počátku kariéry právě country? Jejich škoda. Navzdory všudypřítomnému duchu country šlo především o hudební událost nadšeného muzikanta, kde je žánrové škatulkování zcela vedlejší. Ale popořadě!
Areálem se rozléhaly country skladby, slunce prahlo a tu a tam se objevovaly i ty kovbojské klobouky. Americký jih jako vyšitý. Ve stylu country se nesla i výzdoba stage, nad níž bděl nápis „Posty Co.“ připomínající nashvillské bary. Doplňovaly jej postranní obrovské neonové postavy. V této scenérii se v podvečer objevil NobodyListen, který si postupně přizval Nik Tenda a Steina27. Volba rozhodně zajímavá, ale relevantní spíše pro dřívější turné – na většině aktuálních zastávek předskakuje Jelly Roll, který do Postova pódiového baru zapadá mnohem lépe. Zmíněná česká trojice rozpohybovala své fanoušky v předních řadách a snažila se o energický set navzdory okolnostem, ale zjednodušeně lze říci, že předskakovali na špatném místě a ve špatný čas. Dokážu si je představit jako Postův support o pár let dříve v uzavřené hale či klubu, ale v rozpálených Letňanech se jejich set táhl podobně jako mé podrážky, co se lepily k vylitému pivu. Nezapomněl tady někdo náhodou vzít v potaz aktuální tvorbu Marpa?
Letňanský areál byl sice prázdnější než jindy, ale estetice The BIG ASS World Tour padl do noty – s postupně zapadajícím sluncem, které umocňovalo projekce americké krajiny, se Post Malone v tričku s nápisem „Prague“ vydal na molo-dálnici, na níž nás provázel svou tvorbou. „Somebody pour me a drink, somebody bum me a smoke“ ze skladby „Pour Me A Drink“ by se mohlo stát mottem turné: Post popíjel pivo z kelímku, opakoval frázi „Na zdraví!“ a nezapomněl si ani zapálit. Působil prostě jako kluk od vedle, se kterým trávíte večer v baru. Přátelským vystupováním si snadno získal publikum – zašel pozdravit fanoušky u barikády (a nejednoho z nich potřísnil pivem), ale také dvakrát přerušil show, aby nasměroval zdravotníky do davu a následně se ujistil, zda jsou všichni v pořádku.
Civilnost lehce kontrastovala s pravidelnými ohňostroji a plameny k zintenzivnění pasáží některých skladeb, starší hity a pomalejší části zase střídala nejnovější tvorba. Při intimnější „Feeling Whitney“ předstoupil Post Malone před publikum pouze s kytarou. Následně navázal s dojímavou „Yours“, kterou napsal pro svou dceru. Všechno držela pohromadě neutuchající energie Posta a jeho kapely, díky které dostaly některé songy nečekaný náboj, a především hudebníkova upřímnost, pokora a radost z hudby. Reakce publika se měnily tak často, jako jednotlivá tvůrčí období zastoupená v setlistu – při rapové éře („Better Now“, „Goodbyes“ nebo „Sunflower“) fanoušci obvykle vykřičeli své oblíbené texty, u country (např. „I Had Some Help“ a „M-E-X-I-C-O“) se zase více tančilo. Co na tom, o jaký žánr zrovna jde, vždyť účelem hudby je ve finále vždycky pospolitost.
Na závěrečnou „Congratulations“ se Post Malone přesunul mezi oba sektory stání, kde byla vystavěna konstrukce – původně překrytá plachtou s nápisem „Posty’s – 24 hours“, díky čemuž nejen znovu dostál soudržnému barovému vizuálu, ale také jako by naznačil, že prostřednictvím tvorby je tady pro své posluchače kdykoliv budou potřebovat. Během posledního proslovu následovaného finálním ohňostrojem připomínal, jak je důležité, aby si každý plnil své sny nehledě na to, co mu říkají druzí – vždyť kdysi podceňovali i jeho a teď vystupuje v Praze. Kýčovitá reklama na americký sen? Možná trošku. Pokud však alespoň v jednom posluchači zažehla jiskru naděje nebo pocit, že není úplně sám, tak to za to stálo. A myslím, že tady se to podařilo.
Text: Anet x Foto: Kačer
