SLEEP TOKEN V O2 UNIVERSU! DÁVKA ABSURDNÍHO CHAOSU, SVĚTELNÉ MAGIE A HUSÍ KŮŽE NA DRUHOU (REPORT)

15. listopadu se v pražském O2 universu sešly dva světy – jeden barevný, absurdní a hravý, druhý temný, emocionální a mysteriózní. Bilmuri a Sleep Token vytvořili kombinaci, která bavila i dojímala a rozhodně stojí za zmínku.

Do O2 universa jsem na koncert zavítala poprvé a hned mě přivítala dlouhá fronta táhnoucí se až k vedlejší O2 areně. Po 15 minutách, kdy jsem si už skoro plánovala, jak sprintem doběhnu na začátek koncertu, jsem zjistila, že polovina vstupních turniketů je prázdná. Moje blbost. Po tomto drobném faux pas už ale šlo všechno hladce a stihla jsem najít místo právě ve chvíli, kdy začínala předkapela.

Americká kapela Bilmuri, projekt bývalého člena Attack Attack! Johnnyho Francka, přinesla příval nespoutané energie a chaosu, což ocenilo nejen mé ADHD, ale i vyprodaný sál. Jejich styl balancuje na hraně mezi tanečním rockem, popovými melodiemi a tvrdými žánrovými prvky, vždy s pořádnou dávkou absurdity. Na pódiu nechávají naplno vyniknout svou kreativitu – od netradičních nástrojů, jako jsou flétna a saxofon, až po nečekané přechody mezi žánry. Kombinace hlasových poloh, melodického zpěvu, screamů a saxofonových sólíček byla tak kontrastní, že působila až legračním dojmem.

Mezi songy došlo i na vtipné momenty. Když někdo hodil zpěvákovi tričko s motivem Ameriky, s nadšením si ho oblékl, i když se do něj sotva nasoukal. Zpěvačka ho pobaveně zpovídala, jestli není jeho, že má doma určitě stejné. Na konci ho majiteli vrátil, celé to působilo skoro jako náhodná reakce na aktuální dění v USA. Celé vystoupení bylo absurdní, ale geniální zároveň. Místy jsem se smála, místy mi naopak naskakovala husí kůže. Rozhodně mě tahle sestava zaujala.

Po téměř třičtvrtěhodinové pauze, kdy se sál skoro ani nepohnul pro doplnění tekutin, přišli na řadu britští Sleep Token. Bylo to moje tokeňácké poprvé, takže očekávání byla opravdu velká. Jejich show začala s minutovým zpožděním, ale od prvního tónu bylo jasné, že tohle čekání stálo za to. Masivní světelná konstrukce a práce s barvami – od jemných růžových odstínů po dramatickou modrou – vytvořila atmosféru, která byla tajemná jako z fantasy světa.

Sleep Token si nepotřebují diváky získávat slovy. Frontman Vessel jen poskakoval za svým „oltářem”, ale jeho přítomnost byla tak silná, že celý sál hltal každý jeho pohyb. Emoce z něj doslova sálaly a když začal zpívat, husí kůže se stala mým permanentním stavem.

Show měla vše – těžké riffy a screamy, při kterých vznikaly moshpity a headbangy na tribunách, i jemné, emocionální pasáže, při kterých jste cítili, že vás hudba bere někam hluboko do sebe, skoro jako návštěva terapeuta. Výrazně mě bavila i jejich práce s dynamikou scény – vysouvací panely a světla – vlastně úplně jednoduché prvky, které využili na maximum a dotvořili tím perfektní tajemno na stagi.

Během show jsme jsme slyšeli průřez celou jejich tvorbou. Nechyběly ani nejočekávanější songy jako „Chokehold”, „The Summoning” nebo „Take Me Back to Eden”! Během „Granite” se otevřel i solidní moshpit a diváci si vyměňovali přikyvující pohledy se vztyčenými chlupy všude po těle. Na konci setu, který zahrnoval asi 16 skladeb, ale pocitově trval jen pár minut, si kapela vysloužila i menší standing ovation. Vessel se jen poklonil a pokorně poděkoval. Žádné vytleskávání přídavků – jen tiché a skromné uznání.

Bilmuri a Sleep Token ukázali, jak různorodá může hudba být. Jedni bavili svou absurditou, druzí nás vzali na emocionální cestu do jejich světa. Večer v O2 universu pod taktovkou Rock for People Concerts byl vším, co jsem si přála, a vlastně ještě trochu víc. Tokeňáci utvrdili své úctyhodné postavení na scéně a jejich shows jsou opravdovým uměním od A do Z. Příště znovu a ve větším! (A příště už si frontu rozhodně zkontroluju!)