Dobře, jako parádní mi to nepřipadalo, když jsem ve dvanáct hodin stepovala v Otrokovicích na nádraží a musela čekat na zpožděný vlak. A už vůbec mi to nepřipadalo parádní, když jsem při přestupu v Břeclavi zjistila, že další vlak má taky zpoždění a to krásných 40 minut. A UŽ VŮBEC mi to nepřipadalo parádní, když jsem se konečně dostala do BA a kamarád na mě nečekal na smluveném místě, naopak, musela jsem čekat já na něj. (Ahoj Tome, furt jsem naštvaná). Když jsme se konečně sešli a měli plán jít hledat směnárnu (do koncertu zbývaly krásné čtyři hodiny), nebe se rozhodlo pro apokalypsu a začala průtrž mračen. Deštěm jsme se hnali na první zastávku, odkud jel spoj 61 směr Avion, kde měla mít směnárna otevřeno, no jo, koncerty v neděli. Žel, bůh nám nepřál a ani za použití interaktivní mapy se nám nepodařilo najít nic, co by jenom vzdáleně připomínalo směnárnu. Já jsem si ovšem koupila peněženku s kočkou, takže jsem náladu neměla na bodu mrazu. Vzdali jsme to a peníze jsme vyměnili v bance, dali si výbornou pizzu a vydali se směr Majestic Music Club. A ten najít těžké nebylo, stačilo následovat skupinky corově vyhlížejících lidí.

První příjemné překvapení – žádná fronta. Druhé příjemné překvapení – čepovaný Excelent. První nepříjemné překvapení – čepák stál dvě eura. Ale abych se konečně dostala k tomu, co vlastně všechny zajímá, o pět euro později začala hrát první kapela.

SHVPES – pro mě dost příjemná záležitost, byla jsem za barbara, protože jsem kapelu do koncertu neznala, ale hned po první písničce se mi zalíbili a přidala si je na seznam kapel „must listen“. A když se začala formovat wall of death, neodolala jsem. A odolat jsem měla. Pohoda, pohoda, pohoda, kotel úrovně střetnutí mega shark a giant octopus, krásička. A pak na mně ten giant shark přistál a vzal mě s sebou k zemi. Naštěstí, lidi nejsou hovada a nenechali mě rozmačkat. Každopádně, od té doby jsem se od kotle držela pro jistotu dál. Měla jsem trochu nahnáno a navíc moje udeřené koleno začínalo nabírat barvu a velikost Neptunu.

Novelist – Vzhledem k tomu, že jsem byla indisponována a šla jsem si sednout na vzduch a chladila si koleno, většinu koncertu jsem bohužel propásla. Ale z toho co jsem viděla, nebo spíše slyšela (god bless vysoké lidi v prvních řadách) sice nemůžu říct, či se jim celý koncert povedl, ale poslední dvě písničky byly moc fajn.

Northlane – Asi teď nepodám objektivní názor, Northlane jsou srdcová záležitost už nějaký ten rok. Když kapela vylezla na pódium, tak jsem poskakovala a to ani ještě nezačali hrát. Naprosto úžasná hodina mého života. Co jsem slyšela, některé dost zklamala přemíra písniček z nejnovějšího alba, ale to se dalo čekat. Rot zaznělo, Quantum Flux zaznělo a i milovaný Obelisk, takže za mě palec hore. Pak mě radost trochu opustila, když se mi podařilo chytnout paličku, ale prohrála jsem ji při kámen, nůžky, papír s nějakou random slovenou. Dobře, ne trochu, chodila jsem sklesle, dokud nezačali While She Sleeps.

While She Sleeps – Nebudu přehánět, když řeknu, že při této kapele MMC praskal ve švech. Zabralo mi dvě písničky, než jsem se dostala pro pivo a zpátky ale není se čemu divit. WSS byli naprosto perfektní. Koncert jsem si užívala, dokud se mi nezačalo chtít na záchod. Jasně, zní to debilně, ale můj den se hned potom stal mnohem, MNOHEM lepší. A ne, nemám problémy s močovým měchýřem. Chvíli jsem poskakovala, ale pak už jsem opravdu musela jít, prodrala jsem se ke dveřím (závan čerstvého vzduchu byl jako pohlazení po duši) a vydala se směr záchod. Už jsem se courala zpátky (přimyslete si Neptun místo kolena a zničený výraz protože jsem POŘÁD TRUCHLILA NAD PALIČKOU) když tu najednou celou Bratislavu osvítilo světlo Boží (nebo vlastně kohokoliv, I dont judge) a otevřeli se nenápadné dveře a víte, kdo z nich vylezl? MARCUS BRIDGE. Přísahám na svoji kočku. Kdybych nešla ze záchodu, hádám, že bych si…no…chápeme se. Samozřejmě, že mě viděl, červený vlasy a výraz alias uletěly mi všechny včely, vosy, sršně i berušky, to je nepřehlédnutelné. Tak se zeptal, jak jsem si užila show, či chci fotku, objala jsem ho a šla jsem zase pryč, ale bože. Požehnaný buď malý měchýř. Takže i z WSS jsem viděla asi pět písniček, ale i ty stály za to.

A aby toto nebylo jenom o mě, přihodím ještě to, že kamarád si během koncertu Northlane odskočil na záchod a u dveří potkal kytaristu WSS.

Bližší setkání záchodové druhu

Ráda bych řekla, že tímto příběh Bratislavy končí, ale stále nám zůstávali čtyři hodiny, než jel vlak domů, během kterých jsme stihli:

• Vypít si vodku s dvěma random Blaváky
• Přivřít si ruku do dveří od tramvaje (já)
• Dát si kebab a pizzu
• Usnout na půl hodiny v podchodu a málem se nechat přepadnout bezdomovci
• Být poučena o významu čísla 27 (opět já)
• Být nazváni milunkou češkou (taky stále já)
  a slovenský budižkničemu (můj kamarád z BRNA)
• a nakonec, byl nám nabídnut mobil

Takže myslím, že výlet byl více, než úspěšný!

PS: Pokud se chystáte do BA, nedávejte se pivo v hospodě u hlavní stanice, stojí 1,50€ a je to Staropramen.

Pro Klubovnu Helena Večerková