Jestli jsme se letos na nějakou akci FAKT těšili, tak to byl Fajtfest. Loni jsme ho jako tlupa absolvovali poprvé a byli jsme nadšení. Z FF se z našeho pohledu stala loňská akce roku a my se zařekli, že sem budeme jezdit každý rok.

Letos v trochu jiné roli: s obrovským očekáváním a kupou zodpovědnosti k tomu. Letos jsme se totiž do dění kolem Fajtfestu mnohem víc zapojili. A taky solidně zapotili.

Pořadatelé si totiž na Fajťáku dali i po roce mimořádně záležet. Na relativně malém prostoru se proto povedlo hned před akcí dotáhnout téměř k dokonalosti několik možná nenápadných, leč veledůležitých detailů: patřila mezi ně gastronomie, která letos nabídla mnohem víc variant potravin a pochutin a to v takovém rozsahu, že by jim mohli závidět i mnohem monstoznější festivaly. Areál jako takový nepatří mezi největší, ale rozhodně si v něm nepřipadáte nějak ztísněně naopak. Je velice komfortní. Prostoru pro moshery i nesmohery je dostatek. V areálu můžete navštívit hned tři druhy naléváren, nechybí ani chill out zona a nebo můžete kapely sledovat i z laviček na jednom z přilehlých kopců. Z využití prostor jako takových vychází Fajtfest jako jasný král, kterému může konkurovat snad jen rozlehlý Brutal Assault nebo podobně “imtimně” působící Summer Punk Party ve Volyni.

Jedenáctý ročník malého, ale vlastně po všech stránkách velkého festivalu tedy neslevil ze své pověstné pečlivosti, na které si Bob a jeho crew zakládá, a se kterou jsou dlouhodobí návštěvníci Fajtfestu již suverenně obeznámeni. Stejnou chronologii si Fajťák drží i v rámci line-upu, opět tedy došlo na mix dravého corového mládí, ale ke slovu se dostali i “staří mistři”- premiéru na Kopci proto, třeba zažili legendární Locomotive. A na samotný závěr pak obstarali neméně zásadní The.Switch.

Samotný úvod festivalu přinesl jeden z nejlepších domácích výkonů – hyperaktivní My Hard Lesson se totiž už ve tři hodiny čtvrtečního programu přihlásili o velkou pozornost do nadcházejících měsíců. A podobných výkonů bylo k vidění za tři dny hned několik – mezi objevy letošního ročníku můžeme rozhodně zařadit Fall From Everest, chalany ze Stercore nebo striktní hradeckou lopatu Flashback. Obřího stage se nezalekli ani kreativní čutálisti Marked As Enemy, kteří se za pomoci obří mičudy a krokodýla postarali o první pořadný nepořádek před stagí. Za kočárem se pořádně zaprášilo i na sebevědomou Marinu, která i za pomoci nezdolného basáka Martina roztočila kolotoč pohybu. Trochu nervozně na velké stagi působili Homesick a lehčí technické fuck-upy srazili jinak mimořádně energické Denoi.

Mezi mezinárodní komety a kometky rozhodně musíme zařadit zdrcující breakdownovou seanci britských InVisions, kteří se sice do line-upu vměstnali jako last minute, těžko bychom, ale v davu hledali člověka, kterého by nepřesvědčili. Trochu pomalejší čtvrteční rozjezd pak nakopli i italští Drown In Sulphur, kteří nadiktovali tvrdší show, než pověstné skluzy milánského patriota Gennara Gattuza. O kvalitách britské školy umně přesvědčili i Our Hollow, Our Home, kteří se i díky absenci Rise Of The Northstar posunuli do časově zajímavějšího slotu. A obstáli. Nu-metalově smýšlející publikum (a že mají i na fesťáku fakt silnej mandát) potěšili i poláci Hope. Účastníci autobusového festivalového zájezdu ve žlutých tričkách si taky notně zařádili na protinožce Polaris. Australská metalcorová senzace ovládla stage a jednomu z polských pařmenů připadli podepsané rukavice patrona festival Radka Sňozíka za nejlepší mosh večera.

Letos se povedla i volba headlinerů. Zatím co loni mohla působit sázka na Emmure a Betraying The Martyrs poněkud rozpačitě, letošní sázka na Polar a Comeback Kid nedala nikomu důvod k nejmenším pochybnostem. Polar to vypálili od prvního do posledního tonu jako Pendolíno stylem start – cíl. Comeback Kid po trochu rozpačitějším začátku odpálili neutronku energie a postarali se o největší a nejagresivnější mosh celého festivalu. Suverénně největším překvapením se ovšem stali výborní Eskimo Callboy, kteří se z pozice party radovánky stávají respektuhodnou formací, která svým vibem dokáže strhnout core omladinu i usedlé starší pány. Komfety, výstavba show, euforie – za nás dost velký překvapení. Se zábavností jejich setu se tak mohli měřit pouze toaletní čuníci Gutalax, kteří i díky tradičně kreativním fanouškům pobavili všechny přítomné a přidělali práci uklizečkám s doplňováním toaletního papíru na sociálních zařízení. Tradiční karneval hovínek každopádně rozhodně nezkalamal. Formu z Rock For People si přenesli i ohnivý Sunset Trail, v trochu lepším světle jsme naopak na RFP viděli Skywalker a zdravotně indisponované Glad For Today. Jejich zařazení do line-upu bylo i přesto jednoznačným oživením festivalu, stejně jako tomu bylo v případě pop-punkových Pilot Season nebo něžně nu-metalových Post-It.

Nu-metal ovládl i afterparty. O skvělou a zničující plavbu na baru se postarali NU-FRIENDS, kteří zcoverovali všechny zásadní nu-metalové fláky. Pořádně divoká byla i KLUBOVNÍ POUŠTĚČKA, která se nesla v loňském duchu. Hodně se řvalo, hodně se skákalo z barů a byla to jízda, takže Vám musíme opět neskutečně poděkovat! Oproti loňsku se nám afterka taky pořádně protáhla, protože se končilo s korkháním kohoutů a buzení lišek někdy kolem šesté hodiny ranní…

…a druhý den opět na stage. Letošek pro nás byl totiž i moderátorskou premiérou, protože se nám dostalo velké příležitosti a především cti letošní ročník uvádět. A bylo nám velkou ctí se této role zhostit! Měli jsme tak příležitost si vyzkoušet úplně novou roli, která obnášela velkou zodpovědnost, na kterou jsme se, ale neskutečně těšili. Za nás můžeme říct jediné: snažili jsme se do toho dát, co nejvíc ze sebe, přidat na drivu a dát do toho srdíčko, protože bez něj na Fajtfestu neobstojíte.

Tahle akce je totiž něco mnohem víc, než jen “pouhý” hudební festival. Fajtfest je unikum, které u nás troufnu si říct nemá obdoby. Propojuje snad všechny myslitelné metalo / corové žánry, propojuje návštěvnickou i kapelní omladinu se zkušenými kmety a nebojí se sáhnout relativně do neznámých končin (zdravíme Lethal Creation z Mexika). Málokdy je k vidění tak silná symbioza mezi fanoušky, kapelami a pořadateli. Všichní vědí a vidí to, že tenhle festival vznikl z podstatě ničeho a vyrostl v něco čemu se říká FAJTFEST FAMILY. A víte, jak se to říká?

Rodina, až na prvním místě! Tenhle rodinej vejlet plnej moshpitů, žánrového pojetí všeho druhu, abstintovejch limonád a zničujících afterparty je sice hodně náročnej, ale stojí za to. Fajtfest nás i po roce přesvědčil o to, že se má i po roce kam posouvat, za pochodu vychytává i drobnější mušky a pomalu, ale jistě začíná šlapat na paty i těm nejvyhlášenějším tuzemským festivalům.

Ne rozpočtem. Ne návštěvností. Ale profesionalitou a poctivostí, se kterou v kombinaci s rodinnou atmosférou dokáže působit. Málokde se cejtíte, tak doma jako na Fajtu.

A kdo ví?

Možná, že se tu budete cejtit ještě víc doma, než u sebe doma.

View this post on Instagram

ONLINOVKA: Po pár hodinách odpočinku se vrháme opět do akce 😎 Část naší posádky vyráží už o den dřív do Velkýho Meziříčí na @fajtfest 🤘Ten si letos i premiérově odmoderujeme a už se nemůžeme dočkat 🖤 Vidíme se na Kopci! #FajtFest #Premiere #Tesivost

A post shared by Klubovna – www.klubovna.net (@klubovna_cz) on Jul 10, 2019 at 7:41am PDT

Text: @Gumi_krc

Foto: @Luccybern