Letošní Rock For People už před jeho samotným začátkem ovlivnil nástup silného festivalového konkurenta, který se uskutečnil jen pár dní před začátkem RFP. Line-up tradičního “Rokáče” se zkrátka nemohl megalomanskému projektu vyrovnat, což se bohužel podepsalo i na samotné účasti. Po návštěvě obou festivalů bylo však nad slunce jasné, že méně je někdy více. A to už od prvního vkročení do areálu, kde bylo jasně znát, že je vše vyřešeno do těch nejmenších detailů. Gastro, hygiena, logistika… Nezbývalo nic, než řešit to hlavní – kapely.

Hned nultý den festivalu začal pěkně zostra tradiční soutěží o kanadský sen – Planetrox! Svou životní šanci nakonec získala mladičká poppunková naděje STIFLED, která o píď předstihla svou metalcorovou konkurenci Anthems a Something Like. Svým výkonem mě překvapili především druzí jmenovaní, kteří  se po technické i obsahové stránce můžou rovnat i věhlasnějším světovým jménům. Hadrabákovy zvěsti zkrátka nelhaly. Večírek pro nedočkavé poté uzavřeli Th!s s loňskými vítězi Planetroxu I Love You Honey Bunny. Právě druzí zmínění pak svým nástupcům ukázali, jak rychle se dá kýžený krok využít. Dnes jsou hotovou kapelou. Nejvíc nás ale zaujali Mydy Rabycad, kteří se často považují za špičku domácí scény, což potvrdili i na RFP. Viděli jsme výborný výkon a první roztančené střevíce fesťáku ještě před jeho ofiko začátkem.

Festival oficiálně odstartovali naši (podobně hluční) kempoví sousedi ze Severals. Kluci byli za šanci hrát na RFP očividně vděční a i přes počáteční stud se lehce oklepali a více než důstojně otevřeli první den festivalu. Lokální core scéna se letos dočkala početně velkého zastoupení, a tak se dostalo i na další kapely jako Brando´s Eyes, Fall From Everest, nebo domácí Glad For Today. Návštěvnost těchto kapel ukázala, že se vůbec nejednalo o špatný krok. Dost možná se tak otevřela cesta dalším kapelám. Kandidátů by se našlo víc.

Poté přišel jeden z vrcholů festivalu, kterým se stalo vystoupení JOHN WOLFHOOKER. Kluci možná překvapili sami sebe, ale tu obří stage naproto sežrali a rozskákali několika tisícový dav, jako kdyby to dělali každý druhý den. Sebevědomí pak potvrdili i nasazením svého jinak fotografa Rustyho při povedeném coveru Linkin Park. Holoubci se definitivně stali jedním z nejvýraznějších mladých CZ (a SK) uskupení a sebe tak svým výkonem definovali jako velkou kapelu.

V patách jim jsou i Pilot Season, kteří si na festivalu střihli dokonce dvojáček a ukázali progres, kterým za poslední rok oplývají. Zejména zpěvák a textař Aleš opět ukázal, že je prostě třída a jeden z největších talentů na scéně.

Opakovaným úrazem RFP se stala chvílemi až nesnesitelná hangár stage, která v krátkém časovém úseku degradovala očekávané sety Touché Amoré, Basement i Astroid Boys. Kde ty stanové časy jsou?

Samotným tématem jsou pak Enter Shikari. Jedna z nejlepších klubových kapel, o které se traduje, že neumí hrát venku. Letos toto tvrzení dostalo konečně trhlinu, i když jen částečnou. Na kapele bylo vidět mnohem větší zaujetí než před dvěma lety, ale opět nás úplně nepřesvědčili. Narozdíl od Ho99o9, kteří nás před dvěma lety zaujali a letos už regulérně nadchli. Jejich rap-moshpit show jste museli buď milovat, nebo nenávidět. Já se rozhodně řadil do té první skupiny, která si šla zamoshovat na rap. S oběma zmiňovanými kapelami (a ještě s Marmozets) máme mimochodem rozhovory. Máte se nač těšit!

 

Druhý den, stejně jako ten první, otevřeli již zmiňovaní zástupci domácího coru – Glad For Today. Na kapele bylo znát, že je v určitém meziobdobí, kdy pomalu upouští od starších songů a začíná sázet na mnohem ráznější novinky. A je to správná volba, protože táhnou mnohem víc a i na kapele samotné je dost znát, co hraje radši. O něco lépe se s brzkým časem popasovalo nové jméno na scéně v kombinaci se staršími – Brando´s Eyes. Kapela přesně ví, co a jak má hrát a šlape jí to. Menší limitáž naopak spatřuju v tom, že by klukům trochu víc sednul pohyblivý zpěvák bez nástroje. Celkově však působili velmi dobrým dojmem.

 

Přesně tenhle element naopak nechybí Hentai Corporation. Divočák Radek byl ostatně řádně slyšet už při zvukovce, kdy diváky uvítal na “Votvíráku”. Specifická komunikace i hudební genialita ale opět zafungovala a Hentai si velkou stage uhájili s větším přehled, než spousta zahraničních hostů.

Svůj progres poté potvrdili i původně plzenští Donnie Darko, kteří na Rokáči působili ještě lépe, než loni. Kapela má na pažbě i nefalšovaný hit “90”, který by si nezadal ani se starší tvorbou Foo Fighters. Jejich basák Filip Fendrych se poté podílel i na dalším z vrcholů festivalu – setu CITY LIGHTS. Kapela “vytažená z hrobu” natrhla půlky většině HC scény, protože to, co “Hubič boys” předvedli, byl neskutečnej diktát. Kluci, kteří se údajně vrátili jen na dva sety speciálně pro potřeby RFP, působili, že jsou v neskutečný formě a předvedli světově působící show a donutili dav k nekončícímu moshi i slzám. A že tekli stejně tak, jako se v předních řadách šířil prach. Pokud to byl poslední koncert, skončili CL v nejlepším.

Hned poté už jsme přeběhli na vyhypované Marmozets, kteří prokázali, že jsou nahypovaní právem. Frontmanka Becca předvedla skvělý výkon, ze kterého i v teplém letním večeru mrazilo. Marmo jsou často srovnávaní s Paramore, ale jejich výkon na RFP ukázal, že je to nesmysl. Jejich show má totiž mnohem větší drive.

Poslední den poznamenaný značnou únavou davu a absencí stínu rozparádili famózní Krang. Pravděpodobně nejukecanější kapela festivalu rozpařila dav natolik, že byl k vidění i vskutku nevídaný jev, kdy část publika tvořila jakési rugbyové formace 3 na 3. K dokonalosti chyběl už jen šišatý nesmysl. Show ogarů milujících VHSky naopak smysl dávala a zejména basák Staňa nevynechal jedinou příležitost k tomu si udělat srandu ze sebe, davu nebo kapely jako takové.

Tradiční hláškující apetit nechyběl ani Maťo Hoťkovi z From Our Hands. Zavedení bratia dostali jako jedna z kapel šanci poprat se s obří stagí a opět si poradili na výbornou. FOH se vytasili i s coverem songu “Enjoy The Silence” a ukázali, že mají fakticky jen jedinou slabinu – hrají u nás setsakra málo. Snad chalany velká stage na RFP i předskakování Rise Againts nakopnou natolik, že s tím něco udělají!

Víc v Čechách totiž hrajou snad i Stick To Your Guns, kteří prokázali, že i obří stage Vám může připadat někdy fakt malá. Kapela byla neustále v pohybu, Jesse neopomenul několik proslovů a STYG, které doprovázel i řádně omerchovaný dav, si u nás řekli o další koncert. Tentokrát by jim už mohl sednout samostatnej klubovej set v obřím prostoru. Co říkáte?

Čtyři dny se v areálu poté začali projevovat. A jelikož nás Volbeat ani Skillet zrovna nezaujali, tak nezbývalo, než začít šetřit síly. Na co? Na závěrečnou steč, která přišla přesně ve 2:40. Celý fesťák jsme totiž uzavrěli Klubovní Pouštěčkou. Už jen samotná příprava na akci byla velkou zkušeností. Nebylo to vůbec snadný, ale povedlo se a ještě po čtvrté hodině ranní s námi vydržela spousta lidí. Vám všem patří dík a obří respekt!

Stejně jako celému týmu Rock For People, kterému se letos i ve skromnějších podmínkách podařilo uspořádat další skvělý ročník. Letošní RFP mi vlastně dost připomínal loňský Mighty Sounds. Odbivuhodnou symbiozu velkých stagí a rodinné atmosféry, což je něco, co si za žádné peníze nekoupíte. Pokud ale děláte věci srdcem a pečlivě, lidé to ocení.

Naše závěrečné dík tak patří lidem, kteří se na letošním RockForu podíleli. Ať už to byli David Nguyen s Filipem Štanclem, kteří se starají o domácí scénu, Lucka Čunderlíková, která nám předávala včasné informace ohledně rozhovorů, nebo Petr Svoboda z info centra. Díky nim se totiž Rokáč pořád vyvíjí a rozhodně neslevuje na tom nejzásadnějším – celkové kvalitě a průhlednosti festivalu, který má tradici a taky nadějnou budoucnost. Když to vezmu kolem a kolem, pro mě byl letos zatím akcí roku. Všechno do sebe totiž obdivuhodně zapadlo. Opět.