Jako již tradičně jsme si pro vás s blížícím se koncem roku letos už popáté připravili souhrn toho nejlepšího podle Klubovny.

Dneska je to souhrn hudebních plusů a mínusů indie maniaka Péti, která se do našeho klubovního teamu letos s velkým nadšením přidala a obohatila rozsah Klubovny o indie hudbu.

DESKY ROKU

The 1975 – A Brief Inquiry Into Online Relationships 

Uuu.. co k tomu říct? The 1975 jsou kapela mého života a tohle album to opět jenom potvrdilo. Deska je plná emocí, je komplexní, dechberoucí a je na ní několik fakt obsahem vyjímečných textů, které vás, pokud umíte poslouchat a přemýšlet, chytnou za srdce. Deska vyšla po dvou letech od vydání I Like It When You Sleep For You Are So Beautiful Yet So Unaware Of It a měla totálně zvládnuté kreativní promo. To obletělo celý svět křížem krážem. Ale ani to vás na takovou desku nemohlo dostatečně připravit. K desce vyšlo i několik opravdu kvalitních na sebe navazujících videoklipů. Prostě bomba a za mě nejlepší deska minimálně roku 2018.

Top tracky: I Always Wanna Die (Sometimes), Love It If We Made It

Leoniden – Again 

Německá kapela, která letos vystřelila do vesmíru “na plný koule” svůj talent a originalitu již druhou deskou Again. Tahle deska je leonidenovská klasika. A je to jenom dobře! Deska má grády i díky množství rytmických nástrojů, které kapela aktivně používá i během live koncertů a tím si stále získává nové fanoušky. Pro mě je to druhá osudová kapela, na kterou nedám dopustit. A to i pro jejich live shows, o kterých se nedá psát, ale které prostě musíte zažít. Osobně jsem vydání jejich letošního alba prožívala stejně emotivně a natěšeně jako letošní desku The 1975. Asi už to není moc zdravý..

Letos Leoniden navštívili Českou republiku hned dvakrát. Prvně v rámci festivalu United Islands a podruhé jako předskokani na křtu debutové desky I Love You Honey Bunny. Příští rok přijedou do České republiky také dvakrát, a to do Prahy a do Brna, oba koncerty budou v březnu.

Top tracky: Kids, Not Enough

The Neighbourhood – Hard To Imagine The Nieghbourhood Ever Changing

Existuje nějaká větší klasika novodobé indie hudby? Na comeback The Neighbourhood jsme všichni netrpělivě čekali. Kapela jako odměnu za dlouhé čekání fanouškům darovala hned několika EPček. Krásný indie s lehkým electro nádechem, překvapivými featy a úžasnými texty.  Za mě jednoznačně palec nahoru. Po dlouhé i koncertní odmlce navštíví Prahu ve Foru Karlín na začátku února příštího roku.

Top tracky: Heaven, Kill Us All

George Ezra – Staying At Tamara’s

Letošní setkání s Georgem Ezrou a jeho mladším bráchou Tenem Tonnesem otřáslo Klubovnou.  George Ezra k inspiraci na Staying At Tamara’s využil svůj několikatýdenní pobyt v Barceloně. A rozhodně se to vyplatilo. George na desce ukazuje svou pokoru a neskutečný talent pro psaní textů a hudby. Po megahitu Budapest vůbec nezklamal. Hráči na dechy, co dotváří náladu písní na desce, George doprovází i na turné k vydané desce. Z vlastního koncertního prožitku chválím live dechy a jejich show, která dotváří atmosféru vyprodaných arén a prožitek dělají ještě silnějším.

 I Love You Honey Bunny – Background Cosmic Radiation 

Tahle česká senzace se do toho letos fakt opřela a po pár letech své existence vydala dlouho očekávané debutové album, které rozhodně stojí za to. Na křtu alba jim zahrála již zmíněná německá kapela Leoniden a ta si je na oplátku vzala s sebou na své turné. Tihle kluci mají v sobě neskutečný potenciál, který si postupně získává své příznivce a to i mimo naši republiku. Já jsem mezi nimi už dlouho.

Top tracky: Lazer Queen, Introduction

The Hunna – Dare 

Tahle britská partička říkající si The Hunna si poslední dobou získává své fanoušky hlavně skrz Spotify. Osobně je vnímám jako velkou naději novodobý indie hudby. Příští rok čeká Českou republiku jejich odložený koncert v Café V lese, na který jsem hodně zvědavá.

Top tracky: Dare, Mother

The Academic – Tales from the Backseat

The Academic – další naděje novodobýho indie rocku, které se letos v listopadu podařilo vyprodat Café V lese, kde odvedla naprosto kvalitní a skvělou show. Prahu navštívili už minulý rok jako předskokani The Kooks v Malé sportovní hale. Tales from the Backseat je debut. Velice podařený debut. Je plný skvělých melodií, které chytnou každého.

Top tracky: Girlfriend, Different

Peach Pit – Being So Normal 

Pokud máte rádi kytarový riffy, Peach Pit jsou přesně pro vás. Nádherný kytarový riffy posazený do krásnýho pozadí za doprovodu skvělých textů. Peach Pit si mě, mimo jiné, získali i svým chováním a přístupem k fanouškům. Letos odehráli koncert v rámci turné k této desce i ve smíchovské Klubovně a byl to jeden z nejlepších koncertů, na kterým jsem kdy byla. Being So Normal je deska, ke který musíte postupně dojít a přijít na to, že je to klenot. Jakmile si vás získá, už na ni nedáte dopustit.

Top tracky: Tommy’s Party,  Drop The Guillotine

Matt Maeson – The Hearse 

Když už jsme u těch hudebních nadějí.. Matt Maeson je zas naděje písničkářství. Podivín, který když vezme do ruky kytaru a začne zpívat, přestanete dýchat. The Hearse byla pro mě hodně aktuální v květnu a červnu a mám na písničky z ní spoustu vzpomínek. Deska je fakt povedená a Mattovi rozhodně pomohla k nabrání spousty fanoušků.

Top tracky: Cringe, Hallucinogenics

Bára Poláková – Ze.Mě 

Barča je moje oblíbenkyně a jedna z těch, který v Česku držím strašně palce. Zpívá česky a má vážně talent na texty. Trefný, skvělý a harmonicky kouzelný. Tohle album je hodně speciálním už tím, že prostě je. Klipy k němu rozhodně nejsou odbytý a celý je to krásnej počin český hudby, co stojí za pozornost.

Top tracky: Po Válce, Turci A Pressa

Alba pod čarou

Two Feet – A 20 Something Fuck

Twenty One Pilots – Trench

Slaves – Acts Of Fear And Love 

Pinegrove – Skylight 

OBJEVY ROKU

Tenhle rok byl ve znamení hudebních objevů (díky ti, Spotify!). Níže zmíním pět z nich.

Bryce Fox

FIDLAR

LIFE

The Shouting Matches

HUNNY

5 AKCÍ ROKU

Stejně jako byl tenhle rok ve znamení objevů, ani o akce nebyla nouze. Nutno říct, že vypíchnout z nich top 5, je vážně těžký.

OPEN’ER FESTIVAL

Můj první velký zahraniční festival. Na Opener jsem jela hlavně kvůli Arctic Monkeys, kteří nebyli zas až tak dobří jako jsem čekala, ale určitě to stálo za to. Festival hned u moře, s perfektním servisem, jídlem, line-upem, i mimohudebním vyžitím. Bomba. Mimo Arctic Monkeys navštívili letos Opener třeba i Gorillaz, Depeche Mode, Bruno Mars nebo Kaleo.

NOUVELLE PRAGUE

Česká hudební konference a showcase festival, na který by měl zajít každý muzikant aspoň jednou. Spousta přednášek o hudbě, o hudebním rozvoji, moře koncertů, kontaktů a talentovaných, světově uznávaných osobností. Mezi letošními panelisty byl třeba manažer Biffy Clyro, booker pro Sziget, Glastonbury a další.

AERODROME FESTIVAL

Ačkoli na Aerodrome slyším ze všech stran samá negativa, já bych to zas tak černě neviděla. Každý festival někde začíná a pokaždý je co zlepšovat. Hodně kladně hodnotím line-up i snahu o něco novýho, i když se to třeba na první pokus nepovedlo. Není všem dnům konec a rozhodně bych to nevzdávala. Hodně lidem tenhle festival dal možnost vidět jejich oblíbené interprety. A mezi nimi jsem i já.

PRAHA ŽIJE HUDBOU

Můj srdcovej projekt, kterýho jsem s pokorou a s upřímnou úctou součástí už dva roky. Nenásilný boj proti nesmyslný vyhlášce Magistrátu hl.m. Prahy…. a taky skvělá možnost pro lidi, jak poznat a slyšet po Praze hodně hudby… a taky skvělá možnost, jak lidem, i těm z Magistrátu hl. m. Prahy, ukázat, že busking není vůbec špatná věc. Na tomhle projektu dělají ty nejlepší lidi, kterým jde o budoucnost Prahy z lidsky uměleckýho pohledu. Vždycky se mezi ně moc ráda vracím.

KONCERT LUCIE V O2

Kdo mě zná, ví, že jsem příznivcem spíš klubových koncertů a prostory jako je O2, Malá sportovní hala nebo Tipsport moc nemusím. Koncert Lucie je ale něco, o co jsem vážně stála a riskla to. A rozhodně to nebyla chyba. Mýmu nadšení z hudebního zážitku rozhodně pomohla i první řada na stání.  Ať si kdo chce, co chce říká, Lucie prostě do české hudby patřila, patří a patřit bude.  Jejich comeback  je událost český hudby za rok 2018. Koncert byl skvělej, projekce neskutečná, profesionální a výkon prostě klasicky solidní.

PRŮŠVIH ROKU

Nad touhle položkou jsem dlouho uvažovala a tak nějak se rozhodovala mezi dvěma koncerty. Tím prvním byl pro mě koncert Nicka Cavea, který ani nechápu jak, ale přežila jsem. Není to prostě můj šálek kávy. Ale nakonec jsem se rozhodla pro koncert Post Malona, z kterýho jsem odcházela znechucená a naštvaná po třetí písničce. Post Malone je poslední dva roky výraznou osobností světový hudby. Na OPENERu byl jako jeden z headlinerů a svou show měl hned po koncertu Bruna Marse. Kdo čekal muzikanty, světelnou projekci, nedejbože tanečníky, odcházel asi se mnou. Po obrovském potlesku a očekávání nastoupil Post Malone na stage sám. SÁM! Bez muzikantů, na playback, světelná projekce kvality klubu na malým městě. I když ani on není můj šálek kávy, byl tenhle “koncert” obrovské zklamání a zároveň záruka toho, že příští koncert tohoto interpreta bez výčitek už vždycky vynechám..

Péťa, 2018

TOP 2018 PODLE GUMIHO

TOP 2018 PODLE KAČI

View this post on Instagram

Za chvilku jdeme dělat rozhovor s @ten_tonnes , ale ještě předtim jsme potkali jeho slavnějšího bráchu 😀✌️ #TenTonnes #GeorgeEzra #Klubovna

A post shared by Klubovna – www.klubovna.net (@klubovna_cz) on Oct 22, 2018 at 7:02am PDT