TOP 2018 PODLE KLUBOVNY / NAVRCC
Další rok je za náma a můj souhrn před náma.
Letos to byl z mýho pohledu hrozně silný rok. Ať už z osobního hlediska, tak z Klubovního. Poprvé mě Gumi vyvezl na festivaly a velký koncerty. Poprvé jsem dostal možnost rozjet vlastní pořad a udělat rozhovor i se zahraniční kapelou. Na první dobrou rovnou s obrovskou stálicí BFMV. Klubovna udělala merch, který během dvou týdnů zmizel a já na Moravě rozdal snad kolem dvaceti kousků. Jsem hrozně rád, že můžu být součástí týhle party.
Teď jen doufat v podobně povedený rok 2019.
DESKY
Architects – Holy Hell
Architects letos vydali nejenom album, ale před ním i singly a dokument, který je věnovaný Tomovi a jeho roli v kapele a jak těžké pro kluky bylo se vypořádat s jeho odchodem. Pokud vás alespoň trochu zajímá jejich hudba, nic z tohodle vás nesmělo minout. Tohle album se zvukem zásadně neliší od dvou předchozích, ale poselstvím určitě. Je v něm už překlenuta smrt hlavního songwritera, je vidět hudební progres, kapela roste a roste. Rozhodně bych se nedivil, kdyby přerostli kapely typu Slipknot nebo Korn. Spíš je to otázka času. Album za mě komplexní, na poslech skvělý a za pozornost stojí rozhodně singl Hereafter, který mě baví nejvíc.
Otázkou je, jak na to v lednu odpoví WSS a další velikáni žánru, kteří alba teprve chystají.
TyNikdy – Akta X
Letos to moc kytarový rok z hlediska TOP desek nebyl. Za mě spíš válely alternativy a nepřímý kytary. Jediním ze skvělých alb tuzemské scény jsou dozajista reprezentanti labelu TyNikdy s jejich AktaX, kteří jsou silní, texty vás donutí přemýšlet, jsou plný metarof a jsou v nich vidět odkazy třeba i na naši politiku. Vypíchnout z alba nejlepší song je těžký, zatraceně těžký. Za mě rozhodně track Soused, který nemá konkurenci, zvláště pak Ideův part.
Paulie Garand – Dank
Dalším počinem, na který bych chtěl poukázat, je kousek od libereckýho rodáka Paulieho. Ten vybombil letos album, který není prvoplánový, není o prvním poslechu, ideálně tak na tři, čtyři a i přesto budete přemýšlet, o čem to vlastně celý je. Tracky plný emocí, textů o přátelství, lásce a slovech díku všem těm, kteří si to zaslouží. Z tohodle alba vypíchnu track Návraty. Slaďárna lvl milion, ale baví mě neskutečně.
Twenty One Pilots – Trench
Tohle emíčko na mě spadlo jak z čistýho nebe. TOP mě bavili v předchozích letech singlama ať už z filmů, nebo třeba Stressed Out. Letos jsem se dostal i k jejich plackám a s přicházející letošní novinkou jsem byl dost natěšený. Jumpsuit byl jako první singl skvělá volba. Navnadil, neurazil a příjemně zkrátil čekání na placku, kde se urodilo dost povedených věcí. Tohle duo je zábavný, dokáže překvapit a hlavně nikdy nenudí. Z alba bych vytáhl song Levitate.
The Amitty Affliction – Misery
Tohle album má šíleně rozporuplné reakce. Mě jeho obsah baví i přes obrovský mimožánrový posun. Klipová trilogie skvěle vykresluje atmosféru celého alba. Čistý zpěvy tvoří většinu vokálů a vůbec to není na škodu. Naživo už kapela tak neválí. Bohužel jsem je i letos prošvihl a opět je naživo nezahlédnul, ovšem dle kolegů jsou Amity na tom stejně jako třeba AA, který poslední dobou stojí naživo za prd, ale na nahrávkách vás prostě baví. Ovšem pokud je tohle směr, kterým se chtějí Amity vydat, tak jim rozhodně vytvoří větší fanbase.
Sunset Trail – Reflections
Musím zde upozornit i na lokální stars Sunset Trail, kteří vydali placku Reflections. Album, který se nebojí říznout do strun a zároveň být melancholický a držet se čistých vokálů. Co musím vyzvednout.. povedený olomoucký křest desky i s after v podobě Pouštěčky. Na desce jsou slyšet vlivy starších desek Linkin Park nebo Korn, ale přitom je v tom vidět osobitost kluků, což mě hrozně baví. Vypíchnout by se měl rozhodně titulní song Reflections, který má rapový sloky a vůbec to není na škodu. Touhle cestou by se klidně mohlo vydat víc materiálu. Kluci si letos opět střihli tour po boku německých Caliban, a novým albem oslnili jak celé Rusko, tak i značnou část publika u nás, včetně mě.
Maniak – Husky
Pes, který štěká, nekouše. Tímhle příslovím bych si nebyl u nový desky reprezentanta BigBossu tak jistý. Kluk, který táhne celý label vyprodává shows. Minimálně uchazeč o interpreta roku v rapovým rybníčku. Songy, který vám nevadí pustit si xkrát za sebou, jsou přítomny v hojném počtu. Aktuální placka Husky není jen jednorázovka. Do rozborů textů je dost zbytečný se pouštět, na význam přijde každý sám. Track Luxus a špína je jednou z nejvíc upřímných výpovědí doby. Nutno podotknout, že v tracku zdatně asistují McGey a Rest z TyNikdy a rapový metuzalém Orion z formace PSH.
VelkáTlustá0 – Hořkost/Sladkost
Tohle je trochu mimo kategorii.
Hudební maskot Klubovna Nights, skvělý člověk, “Youtuber”, hláškomet a hlavně umělec.
Tohle vše je Lukáš Sochor aka VelkáTlustá0. Letos se vytasil s novinkou Hořkost/Sladkost. Tenhle divnorap se skvělým beatem vás sejme. Občas donutí přemýšlet, občas skvěle rozesměje. Dvojalbum vás bude bavit od první do poslední minuty. Vlastně ani nevím, co tímhle chci říct. Prostě si to poslechněte.
Mike Shinoda – Post Traumatic
Mike, kterýho můžeme znát jako frontmana Linkin Park, v Post-traumatic odhaluje citlivou duši a smiřuje se s odchodem Chestera Benningtona. Album je progresivní a je vidět, že Fort Minor Shinodovi chybí. Ten rap je pořád skvělý. Album je komplexní a už v dubnu uvidíme, jak bude znít naživo.
The World Alive – Violent Noise
The World Alive urazili od dob Life Cycles dlouhou cestu, ale pořád je to stejně zábavná muzika. Posun je slyšet a rozhodně bych se těšil, kdyby je nějaká produkce dovezla k nám. Nová poloha oproti předchozím kouskům je příjemnější a navíc to není tak utahaný jako třeba Life Cycles.
Umístění pod čárou
James Cole – Stanley Kuffenheim
Panic! At the Disco – Pray For The Wicked
AKCE
Papa Roach v Olomouci
Bounty Rock Promotion se letos vyšvihli a každým rokem vytahují laťku v Olomouci výš a výš.
Po minulém roce s Billy Talent letos dovezli další top věc a to Papa Roach, kteří odehráli sice novější set, ale publikum si i tak s Jacobym a bandou vystačilo. Pět starších známých pecek, kterými PR novější set proložili, dav rozpoudilo a nikdo se nenudil. Pomyslnou korunkou byl support lokálních Sunset Trail, pro který to byl jeden z vrcholů kariéry.
Festivalové léto
Letos jsem s Klubovnou obrazil dva fesťáky a doufám, že jsem pomohl rozšířit naše dobrý jméno ať v Hradci na RFP, nebo ve Velmezu na FajtFestu.
Rokáč, který je pro mě srdeční záležitostí a byla to moje čtvrtá návštěva, byl super. Poprvé jsem byl přítomný u rozhovoru s „velkým“ jménem. Ať už s fenomenálními Ho99o9, nebo Enter Shikari. Z Hradce si chci vytáhout jména, která podle mě stojí za zmínku a nesepsal je Gumi v reportu. Rozhodně zmíním zlatíčko Kapitána Dema, bobry z velkoměsta Hentai Corporation, kteří jsou fenoménem dnešní doby, a rozhodně Touché Amoré, na který jsem se hodně těšil. Paradoxně je zprasil zvuk hangáru.
Teď o FF a pověstným kopci u Velmezu. Takhle skvělou atmosféru jsem nezažil ani v Hradci na letišti a rozhodně se zařadím mezi každoroční návstěvníky, protože tohle nesmíte minout. Nejlepší akce léta pro lidi, kteří mají nejraději core muziku.
Atilla
Tohle pro mě byl koncertní zážitek roku nejenom kvůli Fronzovi. Před otvíračkou jsme distribuovali merch a už ten zájem byl skvělý. No k samotnýmu koncertu řeknu asi jen dvě slova: výbuch energie. Nevím, jestli nebyl LMB na Fronziakovo ego malý. Od tohodle člověka by se měli lidi učit, jak pracovat s crowdem. Lidi šíleli od první minuty do poslední. #Ananasnapizzunepatří
Eskimáci odvedli kvalitní výkon jako vždy. Se vzrůstající tendencí koncertů si možná zaslouží i vetší klub a publikum, ale to je otázka na pořadatele. A The Browning?
Jeden velký objev, který kdyby nebyl zastíněný dvěma většíma kapelama, klub utáhne sám.
OBJEVY ROKU
Glad For Today
Kluky jsem letos viděl poprvé živě, poznal je i osobně a stydím se, že šli takovou dobu mimo mě.
Naživo to má koule jak málokdo, Honza s Tomem to vpředu solidně hajpují. Za mě rozohodně kandidáti, kteří by měli mít možnost dostat se do většího rybníka. Světovost nechybí ani jejich EPčku, které vydali pár dní zpět. Tenhle talent z Hradce by měl být víc vidět. K dokonalosti jim chybí už jen účet na Spotify.
Crystal Lake
Jestli u mě někdo vyhrává titul kytarová kapela roku, tak jednzonačně tahle Godzilla z Japonska.
Samurajové se přijeli ukázat na Fajtfest a tos’ neviděl! Strojová přesnost, bubeník šlapal jak švýcarský hodinky a jestli budou roboti s kytarou někdy přesní jak týpci z týhle kapely, tak potom budeme moct říkat, že se technologie někam posunula. Jejich nová deska Helix v Evropě vychází 8. února. Takže to čekuj.
Severals
Co napsat k tomuhle objevu z Plzně. Když jsem je viděl poprvý na RfP tak jsem si říkal, že to bude další český metalcore. Zdání klamalo. Místo klasiky se člověk dočká překvapivé směsi, která funguje dokonale. Další vystoupení na FF jsem si už užil víc a bavil se muzikou, kterou už jsem jednou slyšel. Navíc mají obrovský plus za skvělou designovou plachtu na FF! O úspěchu skvělé kapely svědčí i to, že si je vybrali jako support pro část východní Evropy i americký BMTH Bad Omens.
Takhle obsáhlý shrnutí roku jsem nečekal ani já sám. Tak chápu, když tohle už ani nebudeš číst. Všem přeju hlavně ať to v dalším roce co nejvíc šlape.
Z Moravistánu za Klubovnu Navrcc
https://www.instagram.com/p/Bp1kVL0nF5Y/
