Rok 2018 byl pro mě hudebně velmi bohatý. Vybrat to nejlepší bylo těžké, protože konkurence byla obrovská. Tady je můj seznam TOP věcí za uplynulý rok, který není žádnou recenzí, ale čistě pocitovou záležitostí.

TOP 10 – ALBA
1) Don Broco – Technology (2.2.) 

Tahle deska mé nejoblíbenější britské kapely je skvost. Něco tak geniálně propracovaného jsem dlouho neslyšela.  Silný refrény, boží kytarový riffy, srdíčkový věci.. Jo, najdeš tam prostě všechno a rozhodně se u poslechu Technology nebudeš nudit.

2) Slaves – Beautiful Death (16.2.) 

Jonny Craig je pro mě tak trochu malý Bůh a jeho hlas je lékem na (téměř) všechno. Tuhle desku jsem si zamilovala okamžitě a odzpívala bych ji i pozpátku. Texty, ve kterých najdeš sebe… Přesně tím si mě Slaves s tímhle albem získali.

3) The Plot In You – Dispose (16.2.) 

Skladby “Feel Nothing” a “Not Just Breathing” jsou obrovskou srdcovkou stejně jako celá kapela. V porovnání se staršími materiály je to změna, ale pro mě samotnou změna pozitivní. Emoce se mnou cloumaly tak, že mě to samotnou překvapilo.

4) Panic! At The Disco – Pray For The Wicked (22.6.) 

Za 10 let, co je poslouchám, ušli dlouhou cestu a ta byla plná změn. Je to pro mě však jedna z mála kapel, která dokáže i po letech vydat tak kvalitní album. Brendon Urie je taková záruka kvality.

5) nothing, nowhere. – ruiner (13.4.)

Deprese, izolace od světa, úzkosti.. Tohle album tak nějak popisuje, jak Joe bojuje se sebou samotným. Je to hodně osobní a o to víc mě to baví. Měla jsem možnost udělat pro Klubovnu rozhovor s Joem a bylo to boží. Stejně jako jeho tvorba.

6) The Story So Far – Proper Dose (21.9.) 

Expertem na tuhle kapelu je tu Terka Moji 100% pozornost si TSSF získali (až) touhle deskou a nutno říci, že to byla láska na první poslech.

7) Deaf Havana – Rituals (3.8.) 

Při poslechu Rituals mám pocit, že je mi zase 15 a prožívám první lásky a zklamání. Někdo říká, že je to “popina”.. No třeba jo, ale výborná a extrémně chytlavá. Někdo zase, že Deaf Havana jsou moc “buchtí” kapela.. No a?

8) Black Foxxes – Reiði (16.3.) 

Nejdřív mě překvapilo, že se tahle deska vešla do mé TOP 10, ale po 5 vteřinách jsem si skoro říkala, zda by neměla být o něco výš. U poslechu tohoto alba jsem se až hroutila, protože množství emocí, které do hudby Mark Holley dokáže vdechnout.. Uff. Jestli Black Foxxes ještě neznáš, naprav to! Z jejich koncertu v Crossu jsem byla vážně dojatá.

9) Twenty One Pilots – Trench (5.10.) 

TØP jsou tak trochu kapela mého života. Mám je pod kůží (doslova). Tuhle desku vydali týden před mými narozeninami a začátky s ní byly trošku rozpačité. Miluju totiž jejich tvorbu na “Twenty One Pilots”, “Regional at Best”, ale nakonec i tahle deska mě dostala.

10) Ty Nikdy – Akta X (23.10.) 

Další překvapení. Konečně něco domácího. Dlouho očekávané album plné různorodých postojů a názorů. Baví mě, jak je ta deska hezky a zdravě drzá.

TOP 5 – AKCE

1) Rock For People 2018 – pro někoho byla problémem absence velkých jmen. Pro mě to byly nejlepší dny léta. Jako každý ročník RFP

2) Klubovní Pouštěčka (Goodbye Teri) – tahle říjnová akce byla skvělá. Koncerty, loučení, oslava narozenin a následný bolehlav. Ach jo, bylo to super.

3) Halloween vol.IV – Pražský Cross plný kapel všech možných žánrů, spousta zábavy a kamarádů, které v maskách ani nepoznáš. Velký dík míří za Káťou Jarou&spol.

4) Imminence – prostor Nové Chmelnice a možná i cena vstupenek.. Tyto dva faktory se postaraly o to, že prosincový koncert švédských Imminence byl dost komorní. Tím lépe pro všechny ty, co tuhle partičku milují stejně jako já. Nový songy, starý songy, akustický songy, Eddie a housle. Bylo to kouzelný.

5) Don Broco – Birmingham & Hamburg – číslo 5 jen proto, protože jsem dala přednost domácím akcím. Don Broco na domácí půdě ve velké aréně a později u německých sousedů v klubu pro 400 lidí. Oba koncerty byly nepopsatelný a DB se pro mě stali nejlepší live kapelou.

Live ukázka z koncertu mého života. Někde tam dole jsme s “Mambou” byly a bylo to neskutečný.

TOP 5 – OBJEV

1) Aiko – tuhle vílu jsem zaregistrovala už v SuperStar. Naživo jsem ji ale slyšela až na Pouštěčce v rámci Žižkovské noci a spadla mi brada. Boží stvoření, boží hlas.

2) Stifled – za rok fungování toho tihle kluci zvládli docela dost. Výhra Planetroxu, kanadská tour, odchod zpěváka.. Pro nás fandy je štěstí, že kluci dál tvoří a my se, doufám, máme na co těšit. Potenciál mají totiž obrovský.

3) Blackout Problems – tuhle mnichovskou bandu jsem objevila na United Islands of Prague úplnou náhodou a byla jsem nadšená. Nechápu, že jsem o nich nevěděla už dřív. Styď se, Kateřino.

4) Severals – tak jsem prostě pomalejší a kluků jsem si všimla až letos. Moje chyba. No myslím, že nás budou bavit dlouho.

5) The Valentines – tihle 3 kluci mě šíleně baví, i když jsou žánrově trošku vzdálení od mých oblíbených interpretů. Ale co.. už je to tak.

PRŮŠVIH ROKU
Skull Fest – vážně k tomu musím něco psát?

Kača, 2018

View this post on Instagram

| malej Jedi | #betterhalf #mondaymood

A post shared by Kateřina (@kac_kaca) on Sep 10, 2018 at 5:54am PDT