The Magic Gang letos vydali své první album a rovnou se jim poštěstilo předskakovat The Wombats na koncertech evropského turné. My je na tom pražském vyzpovídali.
V první řadě bych vám moc chtěla poděkovat za to, že jste si na nás udělali čas! Moc to pro nás znamená.
My dekujeme! Jsme trochu nervózní.
Během koncertu jste řekli, že jste v Praze poprvé.. Už jste měli čas se tu projít a obhlédnout nějaká zajímavá místa a podniky?
Angus: Abychom byli upřímní – ještě ne. Ale dnes v noci to bude šílené, protože Sean z The Night Café, druhých předskokanů, slaví dnes narozeniny. Takže se vydáme na cestu Prahou a snad taky uvidíme nějaká zajímavá místa.
Jak jste se seznámili s The Wombats? Nebo, jak to, že jim děláte support?
Angus: Myslím si, že si prostě poslechli naší hudbu a zalíbilo se jim to. Pak nám zavolali s nabídkou jet s nimi evropské turné a my to s velkou radostí přijali. Je to super zkušenost. Hrát tolik koncertů.
Letos jste vydali debutové album. Jak dlouho to všechno trvalo? Od psaní textů po finální vydání?
Angus: To je těžké říct, protože některé texty jsou staré třeba i tři, čtyři roky. Ale pak jsou tu i takové písně jako třeba Caroline, Take Care a I’ll Show You, které byly napsány měsíc před tím, něž jsme šli nahrávat. Takže když to shrnu – psaní zabralo několik let, ale samotné nahrávání něco kolem dvou týdnů. Nahráli jsme to docela rychle, ale pracovalo se tom déle.
Na jaký song jste nejvíc hrdí a proč?
Paeris: Myslím, že jsem vždycky měl zvláštní vztah k All I Want Is You. Je to jedna z těch písní, která mě nikdy neunaví hrát a baví mě.
Kristian: Moje oblíbená je I’ll Show You. Mám pocit, že je to jedna z nejupřímnějších písniček, kterou jsme udělali. Naše hudba se občas může zdát dvojznačná, ale tenhle song je takový přímý. A to je přesně ta cesta, kterou se snažíme jít a chceme psát texty více specificky.
Jack: Mám hodně rád Getting Along, protože si myslím, že je plná dobrých nápadů, divných akordů. Není to typická popová písnička, ale spíš taková chytlavá balada… a taky je velká sranda to hrát naživo.
Angus: Umm.. myslím, že moje oblíbená je Caroline. Protože má takovou delší formu, není to typický pop. A taky mám dost rád to poselství, které ta píseň má.
Hádali jste se během nahrávání? Měli jste mezi sebou nějaké rozepře?
Paeris: Rozhodně! (smích)
Kristian: Když jsme si pak na konci dne ale sedli, uvědomili jsme si, že každý chceme pro kapelu to nejlepší.
Jack: Jo. Museli jsme trochu odsunout ta naše ega, abychom mohli jednat za kapelu a dělat to nejlepší pro ni. Takže jsme se snažili být citlivější a pochopit názor druhých, když na to přišlo..
Angus: Takže, když jsme rozebírali nějakou písničku a někdo řekl, že bychom tam možná mohli zkusit jiný text nebo dát ten akord později, snažili jsme se tomu vyhovět a najít nějaký kompromis.
Existuje někdo, kdo vás nejvíc inspiroval jako muzikanty? Mám na mysli někoho, ke komu jste vzhlíželi a on byl ten důvod, proč jste začali hrát..
Angus: Myslím si, že všichni máme oblíbené interprety napříč všemi hudebními žánry, které opravdu milujeme – The Beatles, The Beach Boys a Fleetwood Mac. Od toho se i dost odvíjí naše hudba, řekl bych. Máme hodně rádi takový ten klasický styl psaní písní. Asi je to možná i důvod, proč jsme začali hrát. Chtěli jsme ten styl trochu oživit a přinést novou hudbu.
Indie hudba se stává čím dál, tím víc populárnější.. Jaký na to máte názor? Protože původní záměr indie hudby je trošku jiný..
Jack: V Anglii to vypadá momentálně tak, že indie hudba je dost na ústupu.
Opravdu?
Jack: Ano.. Takže je dost těžké odpovědět, když je to u nás spíš naopak. Tam je to spíš zaměřené na urban music, rap apod. A nejúspěšnější hudba poslední dobou pochází právě z těchto hudebních žánrů. Obecně můžu říct, že kytarová hudba se stává méně a méně oblíbenou.
To je zvláštní..
Jack: V určitých pohledech nás to nutí dělat hudbu lepší a lepší. Chceme hudbu dělat pořádně a u každé písničky chceme cítit tu jistotu, že je to to nejlepší, co jsme mohli udělat.
Angus: Jo, přesně!
Paeris: Jak je to tady?
Obecně bych řekla, že se to pomalu zvedá. Za příklad bych mohla uvést třeba The 1975, kteří v roce 2013 hráli v Praze v hodně malým klubu a minulý rok ve velké hale, kterou skoro vyprodali. Na konci roku 2016 v Anglii vyprodali O2 arénu…
Jack: The 1975 jsou v Anglii taková vyjímka, dělají hodně velké věci..
Ale Arctic Monkeys taky..
Angus: Jo, Arctic Monkeys jsou ta největší kapela. Na světě je pár hodně úspěšných indie kapel, ale obecně je to spíš na ústupu.
Jaké jsou vaše hudební cíle? Čeho byste chtěli dosáhnout jako kapela?
Angus: Momentálně jsme dost nadšení z vydání alba. Původně jsme to začali dělat jenom z lásky a protože nás to bavilo. Chceme vydávat album každý rok a dělat to tak dlouho, dokud to bude možné a dokud se lidi nezačnou nudit.

Péťa v jejím prvním rozhovoru pro Klubovnu vyzpovídali kometu současné indie scény, o které ještě hodně uslyšíme!
A co nějaký festival?
Jack: Na pár festivalech v Anglii jsme už byli a to Glastonbury a Leeds. Ale abych byl upřímný, bylo by super být trochu výš v lineupu.
Angus: Fajn by bylo jezdit prostě po světě na festivaly, o kterých jsme už slyšeli a jsou populární. Něco jako Coachella například..
Mockrát děkujeme za rozhovor a přejeme hodně úspěchů!
Také děkujeme!
Péťa, 2018