S dalším z řady rozhovorů jsem zamířil do punkových vod. Tentokrát jsem vyzpovídal The Fialky. Kapelu, působící na české punkové scéně už pěknou řádku let, konkrétně od roku 2000, avšak do výraznějšího podvědomí fanoušků se dostala později. A i o tom bude tenhle rozhovor, který bude i u příležitosti vánočního turné a vydání reedice debutové desky Průser poprvé na vinylu. Na otázky odpovídal Kapitán Kečup.

Jste kapela působící na české punkové scéně někdy od roku 2000. Jak vzpomínáte na úplné začátky kapely?

Internet nebyl běžná každodenní záležitost, kredit ti na mobilu došel rychlejc než si si stačil domluvit pivko nebo rande. My jsme založili kapelu v hospodě, neuměli jsme na nic hrát nikoho jsme neznali, prostě jsme byli jen malí punkáči co jeli v létě na Anti-fest, za všechny prachy z brigády nakoupili kazety a šli na koncert, nejčastěji do KC Mlejn nebo na Opatov. První hraní jsme měli po malých hospodách a pak ve squotech Milada, Papírna a jednou dokonce i na Ladronce, ale raději než v Praze jsme na úplným začátku hráli na Dobříši a v Příbrami, kde jsme shodou náhod poznali kamarády z jiných kapel. Byla to úžasná romantická doba, o který bych mohl vyprávět hodiny, tak na úvod asi jen takhle;)

Vždycky jste měli osobitý styl a hráli „svojí verzi“ punku. Z tvorby je hudebně cítit ovlivnění jinýma kapelama, ale textově jste si vždy jeli podle sebe, nezávisle na aktuální trendech, zkrátka vždycky jste hráli svojí verzi punku. Chtěli jste to tak od začátku, nebo to vyplynulo postupem času, že jste chtěli být originální a jít svojí cestou? Shodli jste se kolektivě na textech a cestě, kterou chcete jít, co chcete hrát nebo panovali neshody a byla to otázka určitého kompromisu? Ve větším počtu lidí se někdy těžko dá shodnout na tom samém.

Kapela původně, asi první tři roky, hrála styl který pojmenovala pub punk, takže jako by hospodský punk. Po prvním roce když se sestava ustálila, nás bylo pět, z toho tři současní členové já, Ota a Tom a dva co odešli v roce 2003. Oni chtěli hrát víc metal a HC punk, my chtěli hrát melodický punk. Celkové nasměrování k takzvanýmu punku77 začalo v roce 2004, kdy jsme připravovali materiál na demo Nezlob (vyšlo 2005) a to se pak pojmenovalo a jasně definovalo v roce 2006 písničkou Punk77 na EP United, které vyšlo 2006 a bylo předzvěstí naší první oficiální desky.

Rok 1977 si určitě idealizujeme, ale milujem historky a kapely té doby a příjde nám, že ta punková horečka která ten rok nastala je pořád nakažlivá a pořád nás baví. Třeba jednou z věcí která na punku té doby byla skvěla je, že kapely hráli pestře a nebyli si tak podobné jako vlna co příšla později – jako punk82 a anarcho punk, taky vycházeli více z rock´n´rollu než dřevního metalu..

Každopádně my rádi hrajem na akcích kde je punk všech žánrů a je super vidět i naše hrdiny, kteří to také tak dělají.. Například nedávná akce, kde hráli společně The Adicts s Discharge a Anti-Nowhere League. Jinak textově se držíme témat které se nás osobně dotýkají, jsou našimi příběhy a jejich poselství má pro nás hodnotu. Případně je to prostě náš humor;) Nic na sílu a když klišé, tak s naší pointou!

Nejvíce vás mám spojené v začátcích s albem PRŮSER, které vyšlo 2007 u PHR. V té době jste se dostali do podvědomí většího množství lidí než předtím. Cítíte to tak, že tenhle rok byl pro vás zlomový a začali jste hrát na daleko více akcích? 

Ano, je to tak. Zlomové bylo EP United, které je vlastně základem desky. Konkrétně písničky Punk sex pivo, United a Punk77. Deska je náš oficiálně vydaný debut a od té doby co jsme ji vydali kapela hraje každý rok 50 až 60 koncertů a stále spolupracuje se stejnými kamarády z Papagájův hlasatel rec., kteří vydávají všechny naše nahrávky, s Honzou, který je všechny točí, s Robertem kterej dělá klipy, grafiku a posílá věci přes punkstore.cz. To co tenkrát tou deskou začalo platí dodnes. Jak by zazpívali kamarádi z E!E – „nic novýho nerozjíždět“.

Která akce z těch větších v začátcích se vám nejvíce povedla nebo vám nejvíce utkvěla v paměti? 

Jé toho bylo spoustu, z každý akce jsme byli vypleskaný a na začátku třeba často do poslední chvíle nevěřili, že nás fakt někam zvou! Ale za mě je to asi koncert v roce 2003 kdy jsme hráli v Teplicích na takovým fesťáku poprvé společně s The Vibrators. Tam jsem viděl poprvý Peta, jejich basáka a od tý doby mi bylo jasný jak budu vypadatJ Dnes jsme kamarádi a s Vibrators jsme hráli nepočítaně, ale pořád jsou jejich písničky mojí inspirací a Pete žijící módní ikonou.

U alba PRŮSER ještě chvíli zůstaneme. Textově mi z něj nejvíce zůstala v hlavě skladba Náš styl, naše móda. Bylo to něco nového, něco, co mě přimělo zamyslet se nad tím, že punk není sekta a je o vlastním názoru. 

Celá myšlenka té skladby je o tom být sám sebou. A to že nás baví být punkáči je právě to skvělý, ale nesmí to mít pravidla. Já věřím, že punk je skvělý soundtrack k životu, ale ten si každej musí žít dle svých postojů… A krom toho sem chtěl těm dědkům říct ať si trhnou nohou stou jejich nostalgii.. Dneska si na to vždy vzpomenu a nikdy nikomu mladšímu neříkám, že jeho punk už, v uvozovkách, není pravej…

Když srovnáte dnešní dobu s mým v hlavě zafixovaným rokem 2007, jak vnímáte punk tenkrát a dnes? Co se na poli punku podle vás změnilo?

Punk vnímáme pořád stejně.  Vše bylo řečeno v písničce Punk Rock. Hlavní změna je v tom, že před tim sme se v neděli vyspali a v pondělí byli OK. Dnes je nám po víkendu blbě až do středy..

Teď se přesuneme do roku 2010, kdy jste vydali singl UNDERGROUND. V něm jste zmínili v trošku negativním smyslu hnutí ANTIFA a z doslechu jsem slyšel, že jste s nimi měli nějaké problémy. Můžete k tomu říct více? 

V textu se zpívá: “Antifašizmus, ekologie to jsou vážný věci, postav na tom business a zůstanou jen kecy”. Takže nic o Antifa, se kterými jsme nikdy spory neměli a vlastně nikoho z nich asi neznám. ..nakonec si myslim, že naše postoje jsou jasné z vícero písniček, i když to tam prvoplánově a polopaticky nezpíváme.. Skladba underground je o kalkulu/populizmu v muzice..

Teď zase z úplně jiného soudku. Blíží se Vánoce a s nimi spojená předvánoční akce Kids and Heroes, na které jste pravidelnými účastníky. Na téhle akci sice hrají každý rok skoro stejné kapely, ale vždycky se sejde hodně lidí a hlavně spousta z těch, co přes rok člověk nevidí (aspoň já to tak mám). Máte z téhle akce nějaké pikantní příhody? 

Ano, je to stejné protože si ty akce děláme my sami právě z těch kapel a celá myšlenka je hlavně o tom abychom se před Vánoci viděli a užili. Myslím, že tam lidi rádi chodí, i proto, že je tam skvělá kamarádská atmosféra. Příhod je mraky, hlavně z Prahy a neméně z Olomouce kde se přespává a celej den sedí v hospodě. Já nejradši vzpomínám na den kdy jsem jel do sámošky v pizza utě pro rajčatový juice a pak jsme s Jendou Peterkou všem namíchali parádní bloody mary.:)

Jaký máte vztah k Vánocům jako takovým? Máte je rádi nebo je neřešíte příliš?

Já je rád mám. Pustim si Yobs, jim cukroví a nedělám nic!

Máte už domluvené akce nebo festivaly na léto, na kterých vás lidi uvidí? Vím, léto je hodně daleko, ale zajímá mě to…

 Budeme asi na dvaceti festivalech, tak polovina je potvrzená zbytek se dotahuje. Příští rok máme už teď úplně plný. Celé jaro jedeme koncerty s  E!E a Totáčema,po létě si dáme podzim s N.V.Ú. a zakončíme zase KaH Vánocema.

To je vše. Díky moc za rozhovor a odpovědi. Uvidíme se na Kids and Heroes v Praze, kam chodím každý rok a ten příští určitě i jinde. Pokud chcete něco vzkázat našim fanouškům, lidem, kteří nás i vás sledují, je to vaše.

Díky za prostor a pokec! Vidíme se v Pod lampě, Stormu, 15tce, nebo Faválu!

Hadrabák, 2018