Přesně deset let po tom, co jsme zažili pravděpodobně nejdeštivější ročník Mighty Sounds, tehdy ještě v Olší u Tábora, jsme se vypravili na Čápův dvůr se stejnou předpovědí počasí. Tentokrát jsme ale byli připraveni na nejhorší, takže nás neúnavný přeháňky nemohly zaskočit. Pořadatelé ale taky letos nezaháleli, louku moc neposekali a díky tomu jsme se k blátu dostali až v sobotu na večer, kdy pršelo asi jen po stočtrnácté. Ale pojďme od Karly Mráčkové k jádru Mighty Sounds, k muzice. 

Mighty otevřelo brány po třetí hodině s místníma My Hard Lesson, a postupně se přidala punková klasika SPS a punkrockoví Rabies, kteří se mimochodem letos zúčastnili finále soutěže Planetrox. Já si do startu vybrala australskou hardcore punkovou střelu Clowns. Na největší stage předvedli šílenství, který celej start vykoplo do neskutečnýho tempa. Skoro bych řekla, že by si zasloužili pozdější čas a klidně i komornější stage, protože jejich hardcore-punkovej projev by se vyjímal v přítmí krytý stage líp. Jejich show všechny bavila a docela mě překvapilo, jak málo se tu o nich ví, tak jsem se to rozhodla napravit a připravila pro vás s touhle partičkou rozhovor. Takže stay tuned. 

V pátek nás bavili staří dobří The Rocket Dogz, psychobilly punk jak se sluší a patří. Velký obecenstvo si přilákal i hanácké hřebec Jirka Drtil. Měl sice tu nejskromější(a bez debat nejhezčí) Black Coffee Stage, ale na svý akustický rytmy a nekompromisní smysl pro humor si nastřádal pořádnej kotel posluchačů. Protože jsem se část večera věnovala Clowns, nestihla jsem spoustu výborných kapel. Australani nás ale vytáhli na jejich krajánka jménem Donny Benét, kterej dle jejich slov dělá zatraceně sexy muziku. Vydali jsme se teda společně na osmdesátkový rytmy, texty plný lásky a hudbu plnou saxofonu a kláves. Vzhled Donnyho stojí sám o sobě za zmínku – černej kudrnatej mullet, porn-stache a podmanivý pohyby. Radio Stage 1 zažila tu nejvíc sexy 80s party a moc mě mrzí, že Donny neměl nějakej celonoční setík. Pokud budete mít někdy šanci, doporučuju, už pro tu srandu, na něj zajít. Večer jsme si uzavřeli s H2O, kteří nám dali přesně to, co jsme čekali. Poctivej oldschoolovej hardcore punk, kterej byl rozhodně na největší stage zaslouženě. Moshovalo se, circle pit taky proběhl a kdyby nezačalo pršet, tak jsme si to s klukama mohli udělat fakt hezký. 

V sobotu začalo pršet zhruba ve stejnou dobu, kdy začal program, což bylo pro kapely v krytých stagích docela výhodou. Podívali jsme se teda na skáčko v podání Spicy Roots, potom jsme využili toho, že zrovna nepršelo a šli se podívat na akustickej set od polských CF98, kteří si potom střihli i klasickej set na Lucky Hazzard stage. Pak už jsme si to zamířili na Skywalker, který jsme během 14 dnů viděli snad víckrát, než za celej rok dohromady. To ale není úplně na škodu, protože kdo kluky zná (je vůbec někdo, kdo je nezná?), ví, že ho čekaj poctivý breakdowny a trochu tohou moudra mezi jednotlivýma songama. A to my rádi. Náš Klubovna/Mighty tým se průběžně rozděloval, takže někdo stihnul rock’n’rollový Queens of everything, někdo českou folkovou legendu Záviše. Jednou z nejčastěji hrajících kapel na Mighty sounds jsou určitě Jaya The Cat, kteří nás rozehřáli na večer, kterej měl přinést jména jako Cockney Rejects, While She Sleeps nebo Turbonegro. Cockney Rejects nakonec bohužel na poslední chvíli zrušili účast a zastoupili je místní Pirates of the Pubs.

Na co jsme netrpělivě čekali, byli zmiňovaní WSS. Pár dnů před Mighty Sounds oznámili, že zpěvák Loz se nebude účastnit zbývajících koncertů, otázkou tedy bylo, zda ho někdo zastoupí, nebo to kluci utáhnou sami. Nakonec se toho zhostil Griffin Dickinson z SHVPES a zvládnul to navzdory všem předkoncertním očekáváním naprosto skvěle. Jasně, skalní fanoušci nemůžou bejt nikdy uspokojení, protože Loz je Loz, ale nedá se svítit, takovej je život a my určitě nebyli zklamáni. Největší fanouškovskou základnu si přivezl headliner letošních Mighty sounds, norská rock’n’rollová legenda Turbonegro. Pokud vám to nic neříká a krom corovejch věcí si rádi dáte změnu, mrkněte na tyhle nestydatý kluky. Jejich image, texty a sexy aura, která he doprovází, si získala srdce nejednoho punkáče. Jejich fanbase si říká Turbojugend, je rozesetá po celým světě a neváhá za kapelou jezdit všude, kam se kapela hne. Vzhledem k tomu, že kapela zase tak moc výjezdy nedělá, Turbojugend si dělají i vlastní srazy a prej je to docela zážitek. Po Turbonegro jsme si dali pauzu a příjemnej rozhovor s klukama, jejichž tvář bohužel jen tak neuvidíte – dali jsme si sedánek s Moscow Death Brigade. Ti později večer zaplnili Jameson stan, kterej by praskal ve švech, kdyby nějaký měl. Koncertu se účastnil i maskot, krokodýl, takže párty sestava byla kompletní. Pokud máte rádi elekto/techno a rap, tak vás tahle trojice bude bavit. V sobotu jsme ještě stihli hiphopový srdcaře, švédský Looptroop Rockers, kteří to spolu táhnou už od devadesátek. V sobotu jsme se teda se spoustou kapel vrátili do minulosti a moc nás to bavilo.

Poslední den byl pro nás už odpočinkovějšího rázu, všechny ty deště a jejich následky na obyvatelnosti stanu vyústily v předčasnou cestu domů, takže jsme toho do kvantity moc nestihli. Kvalitativně jsme ale měli výbornej vzorek. Neděli pro nás otevřela kapela, která má na září plán jasnej – poletí si dát pár koncíků do Kanady díky výhře v letošním Planetroxu a to hradečtí Glad For Today. Ti měli sice nevýhodu v načasování, začínali totiž program posledního dne a kryli se s Gutalax, ale nakonec měli Jameson stage zaplněnou a dokonce počet mosherů vzrostl během setu z jednoho na dva. Jejich show není absolutně co vytknout, navzdory Tomovýmu zdravotnímu stavu dali kluci ze sebe, klasicky, všechno a ukázali, že jsou sehraní a naprosto evidetně Ready for a show na kanadské půdě. Já vim, kluci, toho názvu písničky budete brzo litovat, haha. 

Potom přišlo pro nás asi největší překvapení letošního Mighty, dvojice The Picturebooks. Stojíte a sledujete dva lidi, kteří zvukem připomínaj čistou Ameriku a přes počáteční úvahy, proč hrajou jen ve dvou, pochopíte velmi rychle, že jich vůbec není potřeba víc. Energie, která vás strhne i během bílýho dne, kombinace podmanivejch melodií a šílenec za bicíma. Za mě osobně čistá láska, která se mi potvrdila během našeho rozhovoru(a ten očekávejte do konce léta). Jelikož část našeho týmu v neděli vzdala boj s počasím, Pandí část reportu tady končí, ale nezoufejte. Protože vás nechceme o nic ochudit, fotografka Neny, která pro vás tři dny poctivě dokumentovala, co šlo, pro vás sepsala závěrečnou stať. 

Kvůli nepřízni počasí utrpěl poslední den festivalu hlavně terén před Mighty stage. Na náladě Mighty people to ovšem vůbec nebylo znát. Příznivci houpavých tanečních rytmů ocenili energickou partičku Buster Shuffle, která už tradičně přiváží z východního Londýna svůj mix Ska a rock’n’rollu. Pánové umí udělat show, roztančit publikum, hlavní stage jim sice slušela, ale já osobně jsem si je víc užila na MS 2016, kde ve stanu dokázali vykouzlit komornější atmosféru.  

A pokud patříš mezi ty, kterým koluje v žilách punková krev, určitě sis nenechal ujít návrat stálic punkové scény – legendárních PLEXIS. Pánové byli velkým odpoledním lákadlem Jameson stage a stan byl zaplněn až po okraj(a nebylo to deštěm). Jsou prostě věci, které nestárnou a nezevšední a mezi takové evergreeny od PLEXIS určitě patří. Fungovat od roku 1982 je určitě úctyhodné a třeba pánové přijedou oslavit na Mighty svou čtyřicítku.

Následovala o dost mladší kapela, ovšem základnou fanoušků, alespoň tou, co dorazila na Jameson stage, si můžou směle konkurovat. Stan opět zaplněn, tance, pogo, zpěvy nechyběly. Já na Houbě miluju především energii, která je při každém koncertu z pódia znát. Nikdy jsem nezažila, že by si koncert jen tak odehráli, vždy budí dojem, že si každý song užívají stejně tak, jako lidi pod pódiem. A to je při počtu tolika odehraných koncertů úctyhodné. A když zazní tóny „Tady mě máš…“ utíkám vstříc pogu. 

Neděle byla celkově ve znamení návratů. Mighty stage po půl osmé večer ovládli znovuzrození PIPES & PINTS a dali si tak repete na hlavní stagi, stejně jako minulý rok, kdy představovali svou novou posilu Travise. A vyplatilo se i tentokrát. Bahno nebahno, circle pit jeden za druhým, z pódia se valila skvělá nálada spolu s melodickými tóny skotských dud. Můžeme je považovat za stálice (na MS už po deváté), které ovšem nikdy neomrzí a vždycky nabídnou něco nového – třeba jako letos – album „The Second Chapter“ které vyšlo teprve květnu.

BLOODSUCKING ZOMBIES FROM OUTER SPACE byli dalším návratem a sázkou na jistotu. Naposledy svůj osobitý horrorbilly styl předvedli na Mighty před třemi lety. Příznačným nástrojem pro tyhle živé neživé je výrazný kontrabas a samozřejmě nezaměnitelný vizuál. Skvělá předkapelka pro headlinery festivalu – partu s balkánskými kořeny DUBIOZU KOLEKTIV! Tyhle týpci z Bosny umí udělat neuvěřitelnou atmosféru a na Mighty se vrátili již po třetí. Velká škoda, že počasí nepřálo a start koncertu byl proto lehce znepříjemněn. Ale s příchodem největších hitů byl déšť zapomenut a ve finále sloužil jako fajn osvěžení. Pokud jste si z jakéhokoliv důvodu museli nechat Dubiózu ujít, máte šanci ulovit lístek na příští jaro, ale pospěšte si, nezadržitelně ubývají. A S blázincem jménem Dubioza Kolektiv jsme letošní Mighty hezky uzavřeli.

Milý Mighty Sounds, děkujeme za hudbu, veganský nebe, nekonečný party a spolupráci, jmenovitě Markétě Štechové za veškerou ochotu a pomoc.

Panda (@pandaxsranda) a Neny