Jako předskokana si Sohn zvolil zpěváka Gosse, který překvapil snad všechny přítomné. Nastoupil úplně sám, velice skromně oblečený a do obličeje mu přes čepici moc vidět nebylo. Když potom však spustil, všem spadla brada. Goss vystupoval uprostřed kruhu světel, které se rozsvicovaly do rytmu hudby. Hudbu si pouštěl sám, ale i to mělo svou nezaměnitelnou atmosféru. Jeho hudba by se dala vzdáleně přirovnat ke Sohnovi. Hlasové dipozice a skromnost Gosse vyrazily dech celému Paláci Akropolis.
Už od začátku byl znát velký talent bubeníka. Neseděl totiž za obyčejnou bicí soupravou. Napůl elektronická a akustická ohromila mnoho posluchačů a někteří z něj nemohli spustit oči, protože Sohnova hudba je rytmicky docela náročná. Sohn, vlastním jménem Christopher Michael Taylor, až na jednu písničku po celou dobu vystoupení seděl. Což na kvalitě vystoupení moc neubralo. Spíš to mělo takovou stálou atmosféru a lidé během koncertu ani moc netančili. Jen se pohupovali a nadšeně pozorovali.
Zazněly písničky jako The Wheel, Trumors, Rennen nebo Lessons. Ovšem největším překvapením byla zatím nevydaná For My Daughter, která nechala nejedno oko suché a byla opravdu velmi dojemná. Sohn tento song hrál sám jen na klávesy a celou dobu bylo v Paláci hrobové ticho. Následoval veliký potlesk.
Písničky v setlistě měly rychlý spád a Sohn během vystopení moc nemluvil. Po skončení jednoho songu, následoval téměr hned druhý. To návštěvníky trochu ochudilo o osobnější kontakt s hvězdou večera, ale na nikom nebylo vidět většího zklamání.
Světelná show byla originální nicméně nebyla jedna z těch velkolepých. Za kapelou stálo pět lamp rozsvícejíc se rytmu hudby. Na hlavního člena tria svítil celou dobu zepředu reflektor. Tomuto koncertu vládla velice imtimní nálada, která nebyla pro každého. Nicméně většina z návštěvníků evidentně tušila do čeho jde.
Jako závěrečný přídavek Sohn zvolil songy Artifice a Conrad. Přidavek si všichni užili podstatně víc než zbytek koncertu a konečně i trochu tančili. Christopher všem poděkoval. Řekl, že je to byl magický večer a že si velmi váží všech, co toho večera přišli. Na závěr se všichni vystupující uklonili a odešli. Sohn si při odchodu symbolicky plácnul s jedním z fanoušku v první řadě. Zkrátka žádné velké manýry okolo.
Koncert byl zkrátka komornější, což asi ne všichni fanoušci očekávali. Nicméně byla na nich vidět spokojenost a nadšení. I sobotní večeri se totiž dají trávit kulturně a přitom nikterak bouřlivě. A Sohn tomu byl velmi povedenou alternativou.