Rok 2018 byl pro kapelu poměrně produktivní. Stihli jste si zahrát na RFP, Fajtfestu a Dřemfestu, natočili jste 3 klipy, dali si výjezd do Švýcarska a mini tour se švýcarskýma Artifiction. Potom jste vykopli nový EP Glitch a vyjeli s ním do světa, konkrétně teda na divokej východ. Budete v 2019 pokračovat v podobným tempu? Jaký jsou vaše výhledový plány?

Dominik: Plány jsou takový, že začínáme dělat zase na novým matroši a plánujeme udělat za rok, rok a půl plnohodnotný album. V tuhletý chvíli se připravujeme na fesťáky jako takový, jak po technický, tak po komerční stránce, takže až budou prachy na vybavení a album, tak ho dáme dohromady.

Ondra: Tempo bysme chtěli zachovat stejný, tři klipy za rok, a když budou prachy a vybavení, tak album.

Pavel: Taky jsme se v kapele shodli, že bychom rádi víc koncertovali v zahraničí. Chceme udělat nový singly a spíš se celkově připravit na příští rok.

S ohledem na loňský festivaly – kde byste si chtěli letos zahrát a kam si chcete čistě divácky zajet?

Pavel: Chtěli bysme si zahrát na Summer punk párty Volyně, na Brutalu a na Mighty. Divácky chceme určitě na Rokáč.

Teď se pojďme podívat na ten váš zájezd na východ. Kolik koncertů jste si v rámci podzimní tour zahráli? Je nějakej, kterej pro vás byl něčím výjimečnej?

Ondra: Měli jsme Polsko, tři koncerty na Ukrajině a dva v Rumunsku. Výjimečný byly ty na Ukrajině.

Pavel: Rozhodně Kyjev a Lvov, naprosto rozdílný koncerty oproti všem ostatním, co jsme doteď měli.

Dominik: Jak vybavením, tak lidma, který na koncerty přišli. Bylo to s nima strašně jednoduchý, protože pracuješ s takovým publikem, který si to přišlo užít. Je to rozdíl, když máš tady 200 lidí na koncertě a ani jeden se v podstatě nehejbne, ať se snažíš, jak se snažíš. Na Ukrajině prostě přijdeš a je to mrda od prvního tónu.

Ondra: Tam ty lidi přijdou prostě na muziku, a když se jim to líbí, tak si to užijou a je jim jedno, že tě doteď neznali.

Bavili jsme se během toho, co jste na Ukrajině byli, že je u publika na východě cítit vděk a rozdílnej přístup.

Všichni shodně: Je, strašně. Oni jsou rádi, že tam na ně přijede podívat někdo ze „Západu“.

Nejzásadnější byly, předpokládám, koncerty s Bad Omens. Měli jste možnost s nimi dát krom koncertu i pivo a nějakej ten small talk, nebo jste se jen vystřídali na podiu? Jak na vás působili? A jak jste si užili jejich show?

Ondra: Jo, přišli za náma na pivo a pokecali jsme si. Bubeník byl teda celou dobu nafrčenej, objímal nás a všichni jsme byli hrozně skvělí, i když si to druhej den nepamatoval. Ale jinak působili skromně a normálně.

Dominik: Za mě to byli v pohodě lidi. Ten průser, co se o nich na sociálních sítích píše s ohledem na jejich chování, jim spíš způsobují jejich promotéři nebo management, ti jim kurví jejich PR. Není to o tom, že by se chovali nějak zle. Nebo tak aspoň nepůsobí. Jinak jejich koncerty mají technicky vyřešený, všechno je krásně slyšet, až je to takový sterilní. Někomu se to nemusí líbit, protože je to pro někoho třeba až moc uhlazený. Ale jsou to profíci na velký úrovni, o tom žádná.

Jak se vám koncertovalo na tour ve Švýcarsku vs. na východě?

Pavel: Rozdíl už je jenom v tom, že je to západ versus východ. Kór v tom Švýcarsku, kde to funguje úplně jinak. Spousta míst, kde se hraje, jsou vybavený centra dotovaný od měst, který se snaží tu kulturu rozvíjet a dávají do toho prachy, i když to není výdělečný. Na tom se pak odráží to, že jsou jejich kluby strašně dobře vybavený, co se týče zvuku a zázemí pro kapely. A hlavně jsou všichni hrozně fajn a starají se o tebe, se vším pomůžou a poradí. Mají tam třeba v rámci klubu i ubytko pro kapely a mají pro tebe nachystaný jídlo.

Dominik: Zatímco na tý Ukrajině je to „támhle je stage, támhle zvukař“ a dál se s tebou nikdo nebaví.

Ondra: Tam ti dají vodu, a pokud ji nevypiješ, tak ti ji vezmou a dají ji někomu jinýmu. Ale i fanoušci byli ve Švýcarsku takoví, že se moc neprojeví, jestli je to baví nebo ne. To má prostě společný celej ten západ. U nás lidi paří na věci, za který si víc zaplatí. Nebo takový to, že jdeš na kapelu kamarádů a máš ty lidi rád.

Co bylo to nejhorší, co vás na tour překvapilo? A co se vám naopak líbilo? Klidně vysolte nějakej bizárek, kterej se vám během některé tour stal.

Pavel: Tak do Švýcarska jsme si vzali našeho kamaráda Zacha, kterej nám řekl, že bude náš manažer. On byl předtím manažer Sto zvířat. Akorát nám zapomněl říct, že má maniodepresi a bere prášky.

Ondra: A na ty prášky se nakalil jako kurva, takže si nepamatuje od pátku do neděle nic. Byl nepříjemnej, chtěl tam mlátit lidi, Zdeňkovi roztrhl ucho, Svátovi dal hlavičku a normálně ho vypnul. Potom se Sváta nachcal a zblil tam celou backstage. Týpci (=organizátoři) byli úplně v klidu,vzali kočkolit, celý to zasypali a tím to vyřešili. Zach se tam potom chtěl pořezat za to, že dal Svátovi hlavičku. No šílený. Nakonec se sundal i Dominik, tak jsme se o něj postarali a udělali mu pomník jak Samba kingovi. No takže tohle byl takovej bizárek ze Švýcarska. A Ukrajina je celá bizárek, no.

Pavel: Tam je toho tolik, že ti to můžem říct, ale nevím, jestli stihnem večer koncert (pozn. Klubovny: You Me At Six). Ale třeba to, že tam jedeš 700km denně, protože je tam všechno strašně daleko. Mají šílený cesty, do toho třeba přechod pro chodce uprostřed „dálnice“.

Ondra: Přijeli jsme do Lvova a rozmrdali jsme auto, to bylo hned druhej den na tour. Pak jsme do totálně narvanýho auta museli nacpat Sašu (promotér z Ukrajiny) a jeho obří lodní kufr, kterej nechápu, jak se tam vešel, takže jsme měli na sobě 700km věci naložený až po strop. A když jsme ho po čase vysadili, tak jsme se tam stejně skoro nevešli. Taky byl dobrej bizárek na hranicích s Ukrajinou, protože po nás chtěli plnou moc k autu, který patří Kašpiho tátovi. To nás zaseklo na tři hodiny. A taky šílenej byt, kterej nám domluvili ve Vinnytsii, kterej místní nazvali typical soviet union příbytek. My jsme si to teda užili.

Dominik: No a pak taky to, jak se nám na konci zkurvila převodovka. Prostě 4 dny na hotelu bez možnosti s tím něco dělat (pozn. Klubovny: klukům se na tour dvakrát rozbilo auto, jednou dveře na začátku tour a podruhé spojka v době dvou státních svátků a víkendu v Rumunsku, takže na opravu, která trvá max. hodinu, čekali 4 dny). Abych to shrnul, zažili jsme hezký chvíle a zažili jsme naprosto šílený chvíle.

Ondra: A ty jsme zvládli s noblesou a stmelilo nás to jako kurvy.

No Anička říkala, že jste si poradili celkově moc dobře, vzhledem k tomu, co se dělo.

Pavel: Anička to zvládla naprosto skvěle. Fakt klobouk dolů.

Dominik: Ta to zvládala líp než Pešan.

Plánujete letos další zahraniční výjezdy? Budete si tentokrát dávat na něco pozor?

Dominik: Ideálně ten západ. Nevíme, jestli se to stihne před létem, nebo na podzim. Pozor budeme dávat na to, abysme měli dobrý auto a nezahučeli v tom finančně.

Ondra: No a taky z pohledu komunikace. Mít spolehlivýho člověka, se kterým se dá komunikovat dobře, nebo si to budeme zařizovat sami. Ale člověka jsme teď snad našli, takže to bude v pohodě.

Na tour jste si vzali fotografku a zároveň jedinej ženskej element – Aničku Bartolotti. Výsledek je samozřejmě (zejména pro ty, kdo znají Aniččinu práci) skvělej. Jak se vám s Aničkou pracovalo?

Ondra: No úplně jednoduše, ono jí za tu dobu narostlo péro.

Pavel: Ty fotky jsou neskutečný. Anička byla úplně skvělá, nedala na sobě znát, že jsme totálně v prdeli, nepanikařila, vždycky si našla to svoje, ničím nás nesrala a já myslím, že i my jsme ji nesrali.

Ondra: Nás to mrzelo kvůli ní, když se posralo to auto, protože se musela připravovat do školy a měla s tím brikule, ale dala to asi do kupy.

Aničko, jak sis užila tour z pozice fotografky? Jak se ti se Severálama pracuje? Byla to tvoje první zahraniční tour/zkušenost?

Anička: Na tour už jsem byla, ale ne na zahraniční. Takže to byla hrozně dobrá zkušenost a jsem za to hrozně ráda, protože jsem si nedokázala představit, co to obnáší. Navíc jsem jela s vyloženě ne obří kapelou (SAMOZŘEJMĚ Severals jsou obří kapela, ale nejeli jsme tourbusem, haha), bylo to všechno docela na punk, takže zkušenosti skvělý. No a jak se mi s klukama pracuje? Když mi tour nabídli, tak jsem byla překvapená, protože jak fotím s Glad For Today, tak jsem nečekala, že mě na tour pozve jiná kapela. A potom jsem si uvědomila, že si ani nedokážu představit jinou kapelu než Glad a Severals, se kterýma bych byla schopná bejt 14 dní v kuse. Kluci jsou tak v pohodě, že jsem to vzala hned, když mi to nabídli. Říkala jsem si, že to s nima bude prostě skvělý. Že jim důvěřuju. Jsou to hovada, jsou to fakt magoři, ale zároveň v nich mám důvěru, že když bude průser, tak to pořešej. Proto jsem na to kývla, jela a nebála se. Když pak byl průser, tak se to nějak vyřešilo. Necejtila jsem se s nima, že bych byla nějak bezmocná. Navzdory tomu, že jsme se zase tak dobře neznali, tak jsem jim důvěřovala, že to půjde. A šlo to.

Byl pro tebe nějakej zásadní rozdíl mezi tour tady a v zahraničí?

Anička: Nejzásadnější bylo to, že to trvá prostě dýl. Po česku jsou většinou tour po víkendech a podobně, takže se pořád vracíš domů. Tady to bylo 14 dní v kuse někde támhle na východě v Târgu Mureș, takže to bylo spíš náročný v tom, že nemáš ten odpočinek a jedeš třeba pět, šest koncertů po sobě. V tom to bylo náročný pro mě – já pak jen sedím u fotek, upravuju, řešíme sociální sítě, hledáme wifiny a podobně. V tom to byl hodně velkej rozdíl oproti českým tour.

Takže sis to po stránce osobní i fotografický užila?

Anička: Jo, určite, i po tý fotografický stránce, protože když kluci hráli třeba s Bad Omens, tak hráli ve velkejch i zaplněnejch klubech a tam byly lidi i světla fakt dobrý.

Tvoje fotky dokonale zachycují atmosféru koncertu, děláš něco jinak než ostatní? Nějaký speciální hacks?

Anička: Já ani nevím upřímně. Myslím si, že co je důležitý v dnešní době, kdy se koncertní fotografie hodně rozmohla a na jednoho koncertního návštěvníka je jeden fotograf, jak jsme spolu viděly včera (pozn. Klubovny: koncert Good Evil Night), je postprodukce. Dokonce bych řekla, že je to dneska čím dál důležitější, protože se s tím dá krásně vyhrát. A i z fotek z malejch klubů se dají udělat relativně zajímavý fotky světelně a barevně, když si s tím člověk trochu pohraje.

Myslím, že v případě Severals ti jde na ruku to, jaký používají světla, co?

Anička: Ti mají skvělý světla, to určitě, ale chce to mít je trochu nakoukaný, protože tam mají i stroboskopy a z toho pak mám plno temnejch fotek, kdy to zrovna nevychytám. Obecně platí, že je dobrý čekat na ty momenty a hlavně to, když člověk kapelu zná a ví, jak se asi budou chovat. Třeba Pája a jeho legendární záklony.

A jak jsi to prožívala jako jediná holka téhle výpravy? Přece jen jsou tihle chráněnci někdy pořádný sousto.

Anička: To bylo jediný, čeho jsem se vyloženě nebála, protože jak jezdím s Glad, tak taky bývám jediná holka a tak jsem si tak nějak zvykla. Severals s tím museli počítat, když mě pozvali s sebou, takže si asi nemyslí, že jsem nějaká pipka. Každopádně to bylo celý v pohodě a až ke konci na nás všechny působilo to, jak jsme byli zaseklí na jednom místě, že už všichni chytali ponorku, protože jsme chtěli domů. Ale jinak jsem neměla problém.

Teď se dostáváme k  EPčku, který vyšlo na podzim. Jaká je hlavní myšlenka stojící za EP Glitch? Co má název a celá image symbolizovat?

Dominik: Napsali jsme pár textů a uvědomili jsme si, že ty texty píšeme a směřujeme je k tomu, co nás v tuhletý době sere, ale zároveň jsou to věci, který mají nějaký východisko. O věcech, který jsou problém, ale dají se jednoduše vyřešit, jenom člověk musí chtít a kouknout se na to nějakou sebereflexí a jinejma očima, než se na to koukáme teďka. Hovoříme tam o lidských problémech, politických problémech, o společnosti a o přírodě. O tom, co vnímáme, že je problém.

Pavel: Když jsme dali dohromady pár písniček, tak jsme viděli, že je něco spojuje. Řekli jsme si, že chceme na něco upozornit. To EP jako takový je složený z těch různjech problémů, který dávaj dohromady ten Glitch, protože v dnešní době to slovo strašně dobře vystihuje všechny možný problémy. Ty problémy jsou udělaný lidma a tím, že je někde něco špatně. Věc, co se na chvíli objeví a můžeš ji vidět, ale když se nebudeš soustředit, tak si toho nemusíš vůbec všimnout. A o tom to je. Právě proto se k tomu váže i ten vizuál, kterej koresponduje se všema písničkama.

Každej, kdo vás v poslední době sleduje, vidí, že si hrajete nejen s texty, ale i s vizuálem. Klipy a texty jsou provázaný a dávaj dohromady příběh. Budete v podobných tendencích pokračovat? A co další vydání divácky populárních Behind The Scenes?

Pavel: Až budeme dělat v roce 2020 plnohodnotný album, tak na to určitě navážeme ve smyslu, že budeme chtít zase mít album a klipy jako ucelenej celek. Glitch jako takový bereme za ukončený. Tam jsme udělali EP, vydali 2 klipy a tím to končí.

Dominik: Taky máme to štěstí, že vizuály od vymýšlení grafiky, přes texty a klipy dělám já, takže to můžeme realizovat za minimální peníze. A když už děláš takovej projekt, tak proč z toho neudělat takovej koncept. Když už ten song má nějakej sound a nějakej ksicht, tak by to mělo mít tu podobu po všech stránkách od promo fotek přes cover art až po klipy jako takový.

Pavel: Naše priorita je to, aby to znělo a vypadalo dobře. V týhle chvíli ještě pracujeme na tom zvuku, na to se chceme v roce 2019 zaměřit.

A co ty Behind The Scenes?

Pavel: No my teď neděláme tak často Behind The Scenes, protože spoustu lidí by náš humor nemuselo pochopit. Když budu mluvit za kapelu, tak nechceme působit jen jako amatérská fajnová kapela, která jen kalí a dělá bordel. Jako jo, jsme to my, lejem první ligu, ale hudebně se to nemá projevit. Což byl třeba Fajtfest. A taky jsme se z toho poučili a chceme to brát víc vážně.

Dominik: Fajtfest byl skvělej, ale my jsme podcenili to, že se nedá přežít třídenní fesťák, kalit a třetí den hrát. My jsme to uchopili špatně, dělali jsme si z toho prdel a nebylo to na místě. Ale taky nás to poučilo.

Pavel: Nehroutíme se z toho a je to pro nás další velká zkušenost. Jako prdel si budeme dělat pořád, ale ať taky působíme trochu seriozněji. Ale Behind The Scenes časem zase budou.

V Choice máte na hostovačku Toma Volára z GFT. Uvažujete o dalších featech, nebo nějaké další spolupráci?

Ondra: Aktuálně není s kým.

Dominik: Pokud by měla spolupráce měla bejt, tak spíš v rámci tour s nějakou kapelou. My jsme na feat chtěli Glady, protože Tomáš je skvělej a má skvělej scream a to byl asi jedinej člověk, kdo se nám hodil do toho songu. Další feat jen v případě, že by to mělo benefit pro tu druhou kapelu a pro nás, jinak asi ne.

Hodně se mluví o vašem posunu oproti předchozím dvěma rokům. Změnilo se u vásněco krom sestavy?

Dominik: Trávíme víc času ve zkušebně, než v hospodě. Já jsem si jistej, že moje vokály nebyly oukej třeba před rokem. Proto jsem začal chodit zkoušet každej den a konečně to má nějakej výsledek.

V loňským roce proběhly i personální změny. Ustálila se aktuální sestava, nebo hledáte někoho do party?

Pavel: Teďka se to ustálilo, pokud bysme hledali někoho k nám, tak kytaristu na pozici hosta.

Ondra: Musel by to bejt někdo naladěnej na stejné vlně. Ta Ukrajina nás stmelila jako svině, všichni fungujeme a víme, co od koho čekat. Takže jsme teď opatrní, koho si mezi sebe pustit.

Dominik: Když to shrnu tak Zdeněk (kytarista) odešel, máme novou manažerku a hledáme člověka, kterej bude znát náš materiál a to co děláme, a bude schopnej s tím pracovat a jezdit s náma jako zvukař.

Co vás hudebně baví? Který kapely vás nejvíc ovlivnily/inspirovaly?

Pavel: Mě určitě baví Architects, Nothlane, spousta ostatních kapel tohoto žánru, pak třeba moderní rock jako jsou You Me At Six, Twin Atlantic, Lower Than Atlantis. A taky mám rád Chinaski.

Ondra: Tak já mám rád Maidny, pak mě baví Taylor Swift, tu mám rád. Já si dost ujíždím na úchylárnách. Tvrdá hudba je dobrá, ale spíš mě inspirujou jiný věci. Mám rád Katy Perry, Auroru, Nothing more, Mumford & Sons, Greta Van Fleet, westernovou hudbu, Emmure, Attila, Foster The People a Little Big.

Dominik: Hudebně mě baví z tvrdý hudby Northlane a kapely jim podobný. Mám rád Currents, Crystal Lake, Thornhill, You Me At Six, Agent Fresco. Jinak co nás ovlivnilo pro naši hudbu obecně… Začalo to rozhodně u Architects a přeměnilo se to v Northlane, což je pro nás nr.1 zdroj informací, jak se to má dělat.

Pavel: Northlane je co se týče zvuku pro nás hodně velká inspirace.

Nějaký poselství na konec?

Všichni: Jebej. Jo nebo ne.

Ondra: Aleš Bejr for president.

Pavel: A nedávejte řetízek do jinýho hrníčku.

Kluky najdete všude na internetech, třeba:

Web: http://severalsofficial.com/home

FB: https://www.facebook.com/svrls/

IG: https://www.instagram.com/weareseverals/

EP Glitch najdete na Spotify a Bandcamp:

Spotify: https://spoti.fi/2A4gfnM

Bandcamp: https://severals.bandcamp.com/releases

text: @pandaxsranda