Čas na rutinní security prohlídku. „Nůž, pistole, ostré předměty, boxer nebo něco co by se dalo považovat za zbraň?“ ptá se holohlavý muž se 140 kily ve svalech a zlehka mi ohmatává bundu a kalhoty, jako kdyby jeho prsty byly malými motýlky. „Moje péro, pošeptám mu do ucha, když mě propouští“, neunikl mi jeho letmý úsměv. Zřejmě nejsem první, kdo přišel dnes s tak lákavou nabídkou.

Příjemný začátek bohužel v zápětí pokazila šatnářka Roxy, která si naúčtovala 60,- za dva kusy oblečení. Poté co vyndala mikinu z mojí bundy z toho najednou totiž opravdu byly dva kusy. Optal jsem se, zda by nebylo možné, abych tedy alespoň dostal jen jeden lísteček. „Bohužel, ne“ odvětila slečna šatnářka. „Bohužel, ne“ opakoval jsem po ní šeptem a zhluboka se jí díval do očí, dokud neuhla pohledem. „Tak to vám nepovím, že vám vzadu u svetříku kouká cedulka, třeba si příště rozmyslíte, s kým máte tu čest“ dodal jsem v duchu.

S kamarádem Olim jsme se vydali na lahodnou desítku za 45,- poměr spermatu a chcanek jsem odhadoval zhruba na 40:60, Oli usoudil, že jde spíš o 20:80 a tudíž, že na nás šetří. S jeho zkušenou analýzou jsem se nehodlal po druhém loku přít, nebylo totiž vůbec o co.

Koncert začíná! Baro Chandel, čtveřice zhulenců co s náma sdílí budovu zkušebny. Neomylně rozdávají stoner rock na aparáty z roku, kdy ještě neexistoval zvuk, nicméně je to skvělý a zábavný. Prostě jim to věříte, a ještě jim u toho hopsaj afra, takže se na to dobře kouká. Po třetí písničce si basák postěžoval panu zvukaři na něco jdoucího mu z odposlechu.

Do ticha zahrál a z odposlechu na velkolepé stage se ozval umírající krocan v posledním stádiu bronchitidy. Rozesmál jsem se tak, že se bubeníkovi zvedlo rozevláté afro pod prudkým pohybem zvednutého obočí.

Po chvilce bylo všechno zase ok a já si jen postesknul, že nejsem zhulenej, protože to k tomu stoner rocku tak nějak patří. Působila na mě dobře i jejich komunikace s publikem a úvod songu “Tohle je o tom, jak jsme s kapelou jeli na welness do Jižních Čech a místo za saunu jsme utratili prachy za maty”, nejsem v plebsoidním slovníku tak moc zběhlý, otočil jsem se na svého průvodce s tázavým „Maty? jako…?“, „Automaty, bedny.“

Musím říct, že v takových chvílích jsem rád, za každou překladatelskou pomoc a vstřícný přístup mého kamaráda, který se mnou má takovou trpělivost. Výraz jsem samozřejmě neznal, z Vinohrad byly automaty vymýceny již před několika lety.

Následně jsme se s Olim navzájem přemluvili k ještě jedné desítce s příchutí hnisavých vředů a syfilitidy.

Pak přišel na řadu headline Zeal & Ardor, bylo to dobrý, někdo po mě hodil flaštičku Coly, jednu Colu s Jackem jsem vypil a pak jsem si po vystoupení koupil hezkej pin, protože se mi to líbilo.

Plácnutí mých dvou lístečků na pultík šatnářky již značil konec večera, kdy se v podstatě už nestalo nic světoborného.

Pro shrnutí, z mého reportu byste si vesměs měli odnést jen jednu věc, bookujte Baro Chandel a jděte na ně. Takže dvě věci.

Jidáš

Autor článků je zpěvák kapel Saved By The Fortune, Screws a Fall From Everest