Úhledně nachystaný areál nás vítá již časně odpoledne a kromě slunečních paprsků je plný stánků a polehávajících lidí. Rozrostla se jak nabídka jídel, tak pití. Kromě standardního Krakonoše je k dispozici také stánek s pivním speciálem, ciderem a výborné kafe. Fakt výborné. Veganského jídla je dokonce víc, než neveganského. Vše ve skvělé kvalitě. Jen od veganského guláše jsem čekal alespoň minimální podobnost s gulášem běžným (bohužel ani malinko), ale ostatní ochutnané jídlo bylo naprosto super. Jde sice o detail, bez kterého by festival také fungoval, ale proč to neudělat návštěvníkům hezké se vším všudy, že. Korýtko k umytí rukou působí stále jako na letním táboře. A to mýdlo! Mýdlo, co voní jako ve školce, dýchá nostalgií.

Necháváme rokli roklí a odbočujeme do lesa. Ten skrývá kromě, letos velmi zdařilých, instalací i Stage na hovno. Na první pohled mě dostane přidružené sídlo Zasranýho čaje, které se rozrostlo na vytuněnou kopuli jako z pouště, o které zrovna hovoří Matěj Balga. O Matějovi by se toho dalo napsat hodně, ale spíš bych všem doporučil vyrazit na jeho přednášky nebo si počkat na knihu (má vyjít ještě letos). Tenhle šílenec totiž nejen, že objel svět na kole, ale hlavně o tom umí skvěle (a vtipně) vyprávět a vše doplňuje i výborně zpracovanou prezentací. Jeho podání cesty, kterou se spíš jen nechal unášet, se skvěle hodilo na odpoledne pod stromy s hrníčkem čaje nebo kelímkem piva. Snad se takové lenivé zahájení programu podaří i příště. Atmosféru jen lehce ruší hlavní pódium, kde zrovna hraje místní romská kapela Quatro Boys Jičín. Hluku se však vzhledem k lokalitě nedá vyhnout.

Instalace v lese jsou každoročně očekávaným zpestřením a letos tomu není jinak. Například hanba: Ohrádka, kde zaujme jak zpracování se zavěšenými klacky a jejich otisky na druhé straně, tak židle s nápisem handba uprostřed a vtipné vzkazy pro Propadák. Stezka mezi stagemi je označena předměty zavěšenými nad hlavami návštěvníků a les je plný drobností, které si můžeme prohlížet. Zaujme i pás s průhlednými pomalovanými okýnky, kde se můžete vyfotit. Pro ty kreativnější se vedle hlavní stage nacházely výtvarné dílny. Propojení jičínské výtvarné a hudební scény je zapříčiněno společným prostorem bývalých kasáren, kde jsou zkušebny kapel i ateliéry výtvarníků. Škoda toho nevyužít.

Foto: Martin Zikán

Pod hlavní pódium v rokli nás vtáhne hned následující vystoupení kapely Acute Dose. Válíme se v posekané trávě, pozorujeme mraky a kromě debat s postupně přijíždějícími kamarády posloucháme příjemný melancholický pop. Silně zefektovaná kytara nabízí rozličné polohy a společně s příjemným vokálem hezky kreslí po plátně, které napíná precizní rytmika. Na chvíli si odskočím zpět do stanu Stage na hovno, abych spatřil námrdy od Dildo Boyz. Plzeňský výsadek je letos početný a kromě nich bude šance spatřit ještě Lusky a Acid Row. Kluci se s tím od začátku neserou, lítají po stanu kam to jde a sypou to do lidí hlava nehlava.

Foto: Martin Zikán

Zpět do rokle a velký žánrový skok k hravým Radical Miracle. Vladimír Němeček nahrál nejdříve demo, na které se pokoušel sbalit další muzikanty a povedlo se mu to více než dobře. Jde o zkušené hráče, které můžete znát z jiných (někdy doprovodných) kapel. Na první pohled se tahle sbírka muzikantů především velmi dobře baví. A nejen hudebně, oni se na tom pódiu fakt pořád smějí. Skladby mají super groove a na letní festivalové pódium se fakt hodí. Kromě nápaditých kompozic zaujme výborný zpěv. Určitě největší překvapení letošního ročníku a kapela, o které doufám, ještě uslyšíme.

Atmosféru trochu ochlazuje dívčí sbor L a d a v bílých topech a modrých vzorovaných sukních. Děvčata sice zpívají dobře, ale jejich umístění mezi kapely mi přijde debilní. Zvlášť, když jediným instrumentem je akordeon, který ani nehraje celou dobu. Na začátek programu by děvčata seděla víc a možná bych je i vydržel poslouchat celou dobu. No nic, tak dáme pivo. Zato následující Acid Row se s tím nepářou od prvního akordu. Plzeň, no. Špička, na klubové scéně v současné době velmi populárního, stoner rocku nehraje na postupné zahřívání. Menší část publika do toho jde s nimi. Zbytek se snaží kapela dostat ze sedu hudbou i všemožnými hláškami. Daří se jim to. Frontman pohazuje tu stojanem od mikrofonu, tu kytarou nebo čím se dá házet. Kotel vře, hází se řepama a tak. Znáte to.

Foto: Martin Zikán

Následující minus123minut dostávají skvěle připravené publikum, čehož bez okolků využívají. Jedná se o náročnější hudbu, ale to samozřejmě nikomu nebrání v tanci, takže frčíme dál, jen ve volnějším tempu. Trio, které vede Zdeněk Bína, bylo úkazem již ve svých začátcích, a to jak hudbou, tak koncertním nasazením (stovky koncertů v době největší slávy). Ukázali to i při drobném selhání techniky, kdy basa s bicími prostě hráli dál, dokud se vše nedalo do pořádku a nebýt Zdeňkova upozornění, snad by si toho ani moc lidí nevšimlo. Hudba se stejně jako desky přesouvá mezi jazzem a world music s výrazným funky nádechem. Radost z hudby je všudypřítomná a musím říct, že kapela do rokle zapadla… no jako prdel na hrnec. Zdá se, že se jim návrat na koncertní pódia daří. To je moc dobře.

Když už se už úplně setmí, tak zhasnou světla i na hlavním pódiu, kam nastupují Madhouse Express. Psychedelická stálice svůj set místo světel obarvuje projekcemi. Set zahajují tahlými pasážemi, ve který potěší i příjemně vytažená basa. Ke konci už se hudba více rozhýbe, a to i díky skvěle zpracovanému coveru Willie The Pimp od Franka Zappy. Po Madhouse už zbývají jen doznívající Tygroo ve stanu, zbytky piva a cideru, potlach při měsíčku, a tak.

Letošní Propadák provázelo několik kapek, kterých bylo tak málo, že ani nemá smysl je zmiňovat. Naopak musím zopakovat, že pořadatelé letos udělali festival opravdu komfortním a jen těžko si představím, že by to šlo ještě vylepšit. Dvě kapely byly oproti původnímu programu nahrazeny, ale za to mohou kapely. Jejich chyba. Letošní Propadák navštívilo zatím nejvíce lidí, a to jak z Jičína a okolí, tak odjinud. Pár věcí by si zasloužilo zlepšit nebo dělat jinak, ale jako celek stojí festival za návštěvu.

Foto: Martin Zikán

Foto: Martin Zikán

Foto: Martin Zikán

Foto: Martin Zikán

Foto: Martin Zikán

Foto: Martin Zikán

Foto: Martin Zikán

Foto: Martin Zikán

Foto: Martin Zikán