Během Fajtfestu jsme měli možnost si popovídat s klukama z Polaris, s Jamiem a Danem, kteří zahráli se zbytkem kapely v pátek večer. Set to byl skvělý a rozhodně víme, proč si je Fajtfest letos vybral jako jedny z headlinerů. Probrali jsme s nimi mimo jiné jejich rodnou Austrálii, tour s Architects nebo jejich vztah k Parkway Drive.

Ahoj, moje první otázka na vás se týká Fajtu, je to menší festival s rodinnou atmosférou. Máte něco podobného u vás v Austrálii?
Jamie:  Myslím, že Unify festival začínal dost podobně, byl to menší festival s tvrdou muzikou, který pak vyrostl.

Dan: Jojo, Unify začínal podobně, to máš pravdu. Tohle je taky festival, kde se kempuje, že jo?

Jojo, je to přesně tak, jak říkáš.

Jamie: V Austrálii nemáme nic takového, ale Unify začínal zhruba se třemi tisíci lidí a teď to roste. Festival je každý rok větší a větší. Je to dokonce jeden z prvních festivalů, kde jsme hráli. Každý rok tam jezdím a mám to tam rád. V tomhle vidím ve Fajtfestu něco podobného, jako je na Unify. Je tu skvělá komunita, spousta lidí, co se každý rok vrací a atmosféra je tu opravdu skvělá.

Dan: A především se podívej na to prostředí. Kde jinde můžeš hrát vedle sjezdovky na kopci s rozhlednou? Chci se jít na tu rozhlednu podívat, musí tam být super výhled.

Jo, to určitě všichni běžte. Jedete teď evropskou tour. Zažili jste někde nějaký stejný festival jako je Fajtfest?

Jamie: Tyjo, rozhodně ne, každý festival je jiný. V rámci tour jsme hráli na spoustě festivalů, na každým tu atmosféru načerpáš ale všude je jiná. Hráli jsme třeba na TechFestu v Anglii, což je taky kempovací festival. A ten má atmosféru zas úplně jinou.

Dokázal by jsi říct, čím by to mohlo být?

Jamie: Ani nevím.

Dan: Každý festival je jiný. Na každém dostaneme jiné zkušenosti. První den byl třeba obrovský festival Full Force, kde jsme se probudili na opuštěné ropné farmě, kde byly asi 50 metrů vysoké stroje, které vypadaly, že každou chvíli spadnou. Set Parkway Drive na tomhle festivalu bylo to nejvíc skvělé vystoupení, co jsme viděli. Zároveň jsme viděli hrát Cannibal Corpse na pláži hned vedle jezera, což taky nevidíš tak často. My jsme na pláži taky hráli poprvé. Bylo to naprosto úžasné.

Další den jsme hráli v Nizozemsku. Ten den bylo asi největší vedro za celou dobu naší tour. Třeba v Rakousku jsme hráli na festivalu, který byl v areálu střední školy, což bylo dost cool. Dneska hrajeme na sjezdovce, na dalším festivalu v Milánu jsme se úplnou náhodou stali headlinery.

Jamie: To bylo takové malé překvapení, protože původní headliner měl problémy s letem, takže to zůstalo na nás. Každý den je jiný. Užili jsme si i pár skvělých klubových akcí, ale pořád nehrajeme dost festivalů a chceme hrát víc.

Na tour s Architects jsem si vaši show moc užil. Jak se hrálo vám a co vás tour s takhle velkou kapelou naučila?

Jamie: Naučili jsme se hrozně moc, byla to největší šnůra v kuse s takhle velkou kapelou. Fanoušci po celou dobu tour byli skvělí. Taky pozorovat každý den lidi od Architects nám dalo hodně. Trochu nám to změnilo pohled na některé věci a jak je dělat. Díky možnosti sledovat produkci jsme získali spoustu zkušeností i v téhle oblasti. A pokud někdy dosáhneme jejich velikosti, máme solidní základ pro to, jak koncerty dělat. Byla to velká škola.

Dan: Když vidíš kapelu, na kterou jsi chodil, když jsi byl mladší, dá ti to úplně jiný rozměr toho, co za tou show stojí. Jak moc velká práce je nachystat jejich show.. Učili jsme se od nich den co den a byl to fakt intenzivní kurz hudební produkce. Mají dost specifickou show a ani jednu show jsem nevynechal. Nikdy mě to nepřestane bavit, jak od Architects, tak třeba od Parkway Drive. Nikdy se toho nepřejíš. Je to skvělá show. Taková spousta věcí, co se můžeš naučit. Každý večer vidíš něco, čeho sis předtím nevšiml.

Jamie: Třeba když jsme hráli na Full Force první show a Parkway Drive předtím zvučili, tak jsme na to koukali s otevřenou pusou. Nikdy jsme s nimi nezažili evropskou produkcí a to bys nevěřil, kolik práce za tím stojí.

Dan: Jsme hrozně rádi za to, že jsme tohle mohli vidět. Je to, jako kdybys chodil na základku a viděl absolventy vysoké školy metalu. A ty si říkáš: „Wow. Co mám dělat pro to, abych tohle dokázal taky?“

Je to tak moc konzistentní, je to úplně nová úroveň show.

Už jste zmínili Parkway Drive, kteří jsou v Evropě z australských kapel asi nejznámější. Myslíte, že jednou dosáhnete jejich velikosti?

Dan: Jo, Parkway Drive jsou asi největší kapela, kterou Austrálie vyexpedovala.

Jamie: Oni ukázali světu, kde je Austrálie. Prokopali cestu ostatním.

Dan: Možná I Killed The Prom Queen připravili půdu, ale Parkway Drive teprve ukázali, co je Austrálie zač. Když začala vycházet alba, jako Horizons od Parkway Drive nebo Youngbloods od Amity Affliction, a my byli na střední škole, bylo to pro nás zásadní. Nepochopili jsme, jak tohle dokáží Australské kapely. Všechny tehdejší velké metalové kapely byly buď ze Severní Ameriky nebo z Evropy. Ať to byli Bullet For My Valentine, Bring Me The Horizon, Avenged Sevenfold a další kapely, u kterých jsme čerpali inspiraci- Nebo Lamb of God, Slipknot, Atreyu. Všechny tyhle kapely jsme hltali, ale až Parkway Drive nám ukázali, že se může kapela dostat ven z Austrálie. Navíc, vznikli pár kilometrů od nás, v Byron Bay, což pro nás bylo v té době neuvěřitelné. Slyšet jejich první nahrávky pro nás bylo inspirací se odhodlat a jít dělat hudbu. Nevěřili jsme, že se prostě můžeš zvednout a jít hrát shows pro lidi, které to baví.“

A když vás k nim někdo přirovná, jaký to je pocit?

Dan: Pocit jako „Wow, neblázni, to ne!“.

Jamie: Nebo „Ok, kde jsou kamery? Honem, kde jsou?”. (smích)
Dan: Je to pro nás obrovská pocta, když nás k Parkway Drive přirovnávají. Oni nás hodně ovlivnili. Je to pro nás pořád neuvěřitelné, jsou obrovská kapela. Poprvé, když jsme hráli společně na festivalu v Austrálii, tak to bylo: „Hele kámo, koukej, jsme na plakátu s Parkway Drive!”. Obrovská věc pro nás. A taky náš hodně podporují.

Když si vezmeme celou Austrálii, máte něco, co vás odlišuje od ostatních australských kapel? Dost se třeba teď mluví o Northlane.

Jamie: Tohle všechno, ať už třeba porovnávání s Northlane nebo s kýmkoli jiným, je pro nás obrovskou ctí a jsme za něj ohromně rádi. Northlane byla kapela, která vydala první album, a já si řekl „Wow, ti jednou budou obří“, od prvních shows hráli pro stovky lidí. Je hrozně fajn mít kapely ze stejného města, pomáhat si navzájem, jen oni jsou asi známější. V Sydney je skvělá komunita a jsme za ty kluky moc rádi. Navzájem se podporujeme.

Slyšeli jste poslední singl od Northlane? (Talking Heads)

Dan: Senzační.

Jamie: Skvělý song. Trošku změnili styl, ale to vůbec nevadí. Má to větší rozhled, těšíme se hrozně na to nové album, až bude venku celé.

Dan: Oni jsou hrozně kreativní a pořád tvoří. Především tvoří to, co chtějí slyšet oni a nezajímají se o názory ostatních.

Jamie: Když na ně někdo křičí “Chceme další Singularitu” (pozn.red. album od Northlane), tak na to neslyší. Ta deska je opravdu dobrá, ale nechtějí se nechat svazovat.

Máte celkem dobrý čísla na streamovacích platformách. Řídíte se nějak čísly např. ze Spotify při vytváření setlistu na různých tours nebo festivalech?

Jamie: Sem tam se podíváme, jak jsme na tom u novinek.

Dan: Snažíme se nekoukat na počet streamů, jako to dělají děti na Instagramu u počtu liků. Není to zdravé. U sestavování playlistů, je dobré to vědět, ovšem že bychom se tím nějak řídili, se říct nedá. Většinou tvoříme podle oblíbenosti songů nás samotných. Vždy se snažíme přijet s něčím, co jsme ještě živě nehráli. Takže teď hrajeme vždycky několik nových kousků, které jsme ještě nehráli a do toho přidáme pár známých Hlavně nás ten set nesmí zabít, když dáme dohromady hodně rychlých a intenzivních songů, tak nás to zničí.

Tak a jsme u konce. Chtěli byste něco vzkázat českým fanouškům?

Jamie: Jsme rádi zpátky u vás v České republice. Díky, že chodíte na naše koncerty, že tu můžeme hrát, že jsou tu všichni na nás milí. Máte tu fajn jídlo, a hlavně skvělý pivo. Brzy se sem vrátíme zpátky. Díky, že můžeme dělat to, co nás baví. Díky vám.

A vám my děkujeme za čas a za rozhovor.

Text: Navrcc / Foto: Lucka Bernatíková