Co ho k jeho cestě přimnělo? Jak vzpomíná na svoje bývalé kapely? A v čem vidí největší rozdíly mezi tuzemskou a britskou scénou? Nejen o tom v obsáhlém a upřímném rozhovoru od Gumiho!

V úterý přijedeš se svou britskou kapelou PARTING GIFT do pražskýho Chapeau. Co při týhle příležitosti prožíváš nejvíc? Jsi nervózní, natěšenej nebo v tobě ožívá nostalgie? 

Je to pro mě rozhodně důležitej den a jsem vlastně celkem nervozní, což se mi už zas tak moc často neděje. Na Prahu mám spoustu skvělejch vzpomínek a dala mi toho strašně moc a tak doufám, že se všechno vydaří a tamní bude bavit to, co jim během těch našich 30 minut ukážem. Vím taky, že dorazí spousta kamarádů a někteří členové rodiny, takže se na všechny moc těším.

O Vašem novém singlu “Without Sin” jsi mi prohlásil, že “naplňuje vizi jakou jsi měl od začátku” a že jsou PG “tvým hudebním dítětem”. Dokážeš ve stručnosti vyjádřit, co můžeme od nových PG očekávat? 

‘Without Sin’ je nejblíže tomu, kam s Parting Gift směřujeme. Ta kapela je mým dítětem v tom smyslu, že když mě napadlo ji před cca 2 lety založit, měl jsem v hlavě název a spoustu hotových songů (beze zpěvů) a taky menší plán na to, kam bych postupně chtěl tu kapelu směřovat.

Tohle vše bylo předtím, než do kapely přišel Zac, což taky událo věcem dost směr. Ta dynamika nám zůstala a funguje to pořád tak, že já píšu nástroje, Zac píše zpěvy, většinu textů a pak to dáme všechno dohromady ještě s Georgem (bubeníkem) a Jackem (druhým kytaristou). Právě k nám přišel novej basák Elliott a náš line-up je teď skvělej. Měl jsem na lidi obrovský štěstí a moc si jich vážim, jsou úplně nejlepší. Nemůžu se dočkat až začneme dělat na první desce.

Naše nové EP (vychází 22. března na Fearless Records) byla taková menší odbočka od našich uměleckých plánů a ve spoustě věcí jsme dost zariskovali. Po téhle tour začíná dost intenzivní práce na debutovém albu, takže se vůbec nezpomaluje.

Ty songy budou dost jiný. Už nejsou postavený kolem riffů tak, jako jsem to dělal dřív.

Vraťme se, ale zpátky do historie. Kdy v tobě uzrálo rozhodnutí nasměrovat své další kroky do UK? A jak zpětně tohle rozhodnutí hodnotíš? V čem Tě, jak po osobní, tak muzikantská stránce život na ostrovech nejvíc obohatil?

Rozhodl jsem se někdy na začátku 2016 definitivně, ale přemýšlel jsem o tom už dlouho, donutila mě nakonec okolnost v osobním životě a hodnotíce zpětně, byla to ta nejlepší věc, co se mohla stát. Mimo to jsem cítil čím dál větší potřebu něco vybudovat od nuly a udělat to na 110%.

Tak nějak jsem tenkrát věděl, že člověk musí jít tam, kde věci fungují, pokud chce svoje umění dostat k co nejvíce lidem, ale ještě jsem úplně netušil jak velká to je pravda. Stejnej princip funguje v USA (hudební svět má hotspoty v LA, NY a Nashville), takže tohle není výsada Evropy.

Nebýt lidí v tomhle UK hudebním světě, nebyli bychom nikde. Nejvíc mě asi obohatilo to množství lidí ochotných dřít do krve pro něco, co milujou. Na pracovní morálku, kterou vidím u lidí v hudbě v UK, jsem v Čechách nikdy nenarazil ani zdaleka (neříkám, že tam nikdo takovej není!).

Jedna věc je muzika. Druhá je osobní život. Jak vlastně vyplňuješ dny krom hraní v kapele? Jak se dá v UK uživit z pozici cizince, tak abych neživořil a zároveň měl čas se plnohodnotně koncentrovat na kapelu? 

Mimo kapelu teď dodělávám vysokou školu, ale moje priorita je jasná; dělat kapelu. Jsem “self-employed”, takže dělám spoustu věcí dohromady, třeba kurýra na kole. V Británii je dost velká tzv. gig economy, což je ideální pro někoho jako já (flexibilní, ale není garance práce). Postupem času se hodlám přesunout do produkce a psaní songů s ostatními umělci, to mě dost baví. Mimo to ale celkem žádnej osobní život nemám a všechen čas dávám kapele.

Prove You Pride, Home For Real, Skywalker. To je výčet tvejch kapel, ve kterých jsi u nás působil. Jak na každou z těhle kapel vzpomínáš?

Každá z nich mě toho hrozně moc naučila, Skywalker určitě nejvíc. Jsem za to vše moc vděčnej. Počátek všeho bych datoval do Home For Real, to byly super časy a díky nim mám hodně pozitivní vztah třeba k Liberci. Důležitý období. Jediný, co bych řekl k Prove Your Pride je, že jejich zpěvák Chris (taky bývalej zpěvák Hopes) bydlí teď se mnou v Manchesteru!

Hodně zásadní etapu v tvým životě odehrálo působení ve Skywalker. Jak se Ti líbí jejich ubíráni “v době po tobě”? A jak bys popsal jejich pozici, kterou si za ty roky koncertování na ostrovech vybudovali?

V jejich EP Sugar House jsem měl ještě hodně velkej podíl. Nic na čem jsem nepsal nebo nenahrával ještě nevydali, takže těžko říct. Hudební sféra, ve který se pohybujou jde víc a víc mimo mě, ale vidím, že se jim  v Evropě daří. To je super.

Osobně se mi u tebe líbil tvůj proaktivní přístup, kterým jsi vynikal vlastně ve všech kapelách, ve kterejch jsi hrál. Zároveň jsem měl a stále mám pocit, že jsi v tomhle směru trochu unikátem. Bylo vidět, že jsi jsi ty věci bral vážně a profesionálně. Na rovinu: je Byla ta laxnost a občasnej kecálismus věc, která Tě třeba na tuzemských muzikantech drásala?

Díky moc! Jo, vždycky jsem to bral hodně vážně, což mě občas staví do těžkejch situací, ale dlouhodobě se to vyplácí. Setkal jsem se s v český hudbě např. s lidma, který nabyli dojmu, že toho strašně moc dokázali. Nebo s přístupem, že abys byl muzikant / umělec, musíš bejt egoista. Podle mě asi ta největší hloupost, co jsem kdy slyšel.

Já se osobně snažim, abych to za všech okolností dělal ze správnejch důvodů, což pro mě znamená snažit se dělat hudbu, jakou jsem nikde jinde neslyšel. Když se tomu bude dařit, jen super. Je to asi nekonečná cesta haha. V Čechách je strašná spousta nadanejch lidí a hrozně doufám, že si toho svět brzo všimne. To je něco, k čemu bych moc rád aspoň trochu přispěl.

Když to pojmem trochu víc ze široka, kde vidíš největší rozdíl mezi domácí scénou a tou na západní Evropě (fungování kapel, labely, radia, promoteri)? Co chybi našimcům a v čem mají naopak výhodu? V čem to prostřední funguje líp?

Nejsem na tohle vůbec expert a sám se na to snažím přijít, ale některý rozdíly jsou dost zásadní. Například množství umělců v Čechách, který dělaj něco, co by mohlo bejt úspěšný globálně (písně v angličtině), ale chybí jim hudební / umělecká identita. Klasickej příklad je, že vykradou svoji oblíbenou kapelu z USA a vše zní třeba dost super, ale je jasný, že tomu nikdo ani trochu neuvěří (tuhle chybu jsem samozřejmě v minulosti udělal sám).

Celkově hledání inspirace v rámci žánru, ve kterým se chce člověk pohybovat, většinou nefunguje. Každej posluchač to vycejtí, jen některý to zvládnou i pojmenovat. V tomhle větším světě alternativní nebo třeba indie hudby (např. v UK) se podle mě daří těm, který dělaj něco, co nikde jinde nenajdeš a pak na tom makaj dnem i nocí. Co se týče hudebního průmyslu v ČR, moc toho nevím, ale vím, že globálně moc nesměřuje.

Británie je z mýho pohledu nejbližší brána do světa a třeba Francie má taky celkem funkční hudební průmysl a tak se spoustě francouzských umělců daří globálně, např. M83, Phoenix, Gojira, Daft Punk, David Guetta atd. Je nejspíš pravda, že tohle funguje oboustranně; pokud víš, že je možnost, že tvoje kapela může vyrůst celosvětově, budeš to brát o to víc vážně a řekl bych, že v Čechách je pro rockovou hudbu tahle pravděpodobnost dost malá. Třeba z Polska to jde (Behemoth a spousta dalšího metalu), tak se snad poštěstí a z Čech to už brzo půjde taky, třeba alespoň ve větším množství než je hrstka lidí jako jsou ‘dné’ anebo kapely, co dělají world music. Moc nevím jak by se tohle ale dalo ovlivnit.

V Čechách je rozhodně míň toxický prostředí internetu, alespoň to tak vnímám. Taky musím říct, že mít najednou srovnání s kapelami na globálním poli je dost tvrdý a zejména na psychiku je to opravdu hodně náročný. Umění sice není závod, ale ten business kolem toho je rozhodně neúprosnej.

Možná, že v Čechách je to taková čistší forma tý světový scény, ale to bude z části proto, že se do ní vlastně nijak moc neinvestuje. Myslím, že to největší z ČR teprve vzejde a těším se na to. Čeští umělci mají super příležitost přijmout svoje kořeny, nehrát si na Ameriku a dostat svoji (anglicky zpívanou) hudbu do světa. Hudba z Čech podle mě nemusí bejt česky, aby byla real, viz například Lenny.

Zastavím se ještě u jednoho bodu a tím jsou hudební media. My se známe poměrně dlouho ještě z dob, kdy jsme psali pro stejnej web a pokoušeli se něco inovativně budovat. Ja vás zaregistroval , třeba v plátku Rock Sound. Za jak velkej deficit považuješ, že u nás podobný platformy příliš neexistujou nebo nemaj takovou silu? A jak na tebe naše žánrova žurnalistika z dálky působí?

Obrovská škoda a obrovskej deficit. Možná velkej důvod, proč se ten českej domácí hudební svět zas tak moc nevyvíjí. Znovu, nebýt třeba toho tisku, nebyli bychom nikde. V Čechách je toho málo, ale vím, že lidi na akce chodí a nebejt Klubovny nebo třeba Headlineru, asi by o nich nevěděli? O to víc si lidí v českém hudebním tisku vážim.

Pocházíš ze silný liberecko-jablonecký líhně, kde se vylíhlo spoustu talentů napříč snad všema myslitelnejma žánrama. Nezdá se Ti, že ten vliv lbc na zbytek republiku v poslední době trochu zeslábl? Jak velkej vliv na dění v LBC muže mít to, že spousta muzikantů postupně přesídluje do Prahy nebo ciziny?

Liberec mě na začátku inspiroval hrozně moc. Vděčim tomu městu za hodně. Myslim, že je přirozený a správný se ve svým “oboru” posunout tam, kde jsou příležitosti, ale o to víc si opět vážim těch, co zůstanou a snažej se to tam rozvíjet. A ti, co odejdou, ale jsou si vědomi svejch kořenů a mluvěj o nich, jsou tomu místu nakonec prospěšní taky! Trochu věřim, že je v Liberci něco ve vodě, protože kreativních lidí a velkejch dříčů je tam spousta, tak se těšim, až odtamtud zase něco super vzejde.

Do UK se v uplynulejch měsících presídlila i část Pilot Season, který s tebou teďka nahrávaj nový tracky. Co od nich podle tebe můžeme čekat?

Suprově napsaný songy a vykrystalizovanou uměleckou identitu, o čemž jsem už mluvil. Aleš a Otomar jsou oba ohromně nadaný, tak jsem rád, že můžu zkusit přispět. Ukázkovej příklad lidí o kterejch se svět musí dozvědět.

PS se vydali do Anglie, aby zvýšili svoje šance na mezinárodní úspěch. Myslis si, že je to lepší varianta k tomu, aby se jim to skutečně povedlo? Myslis, že by se podobně odvážným krokem mělo ubrat i víc kapel, který věří, že mají na to uspět na mezinárodním poli?

Stoprocentně. Spousta lidí jim říkalo, že to nemá smysl a já jsem rád, že je neposlechli. Doufám, že se vše povede a v jejich šlépějích se vydá víc českých muzikantů, protože je v Čechách spousta lidí, kterým by to možná změnilo život.

Gumi, 2019