Olaf Olafsonn působí na české hudební scéně přes 10 let. Například v The Puppits, The A-Bomb nebo východoněmeckém revivalu Fünf. Nejdůležitější a nejaktuálnější je však psychedelická kapela Olaf Olafsonn and the Big Bad Trip, které se z velké části věnuje tento rozhovor. Dále Olafa můžete znát jako pořadatele koncertů(pod hlavičkou Fuzz fest), prodejce gramodesek, zvukaře (živě i ve studiu) a nově také jako hudebního novináře. Často nejde pro drsnější slovo daleko, my jsme si však povídali v klidném duchu.

Olaf Olafsonn and the Big Bad Trip

Protože vím, že jsi fanoušek Master’s Hammer nejde se na úvod nezeptat: Těšíš se na jejich vystoupení na Brutal Assault nebo měli zůstat koncertně neaktivní?

No já se na Brutal těšim tak nějak celkově. Minulej rok, když jsme tam mrzli v kraťasech ve dvanácti stupních ve frontě a nestihli Vektor jsem si řek, že už nikdy, ale jakmile oznámili Emperor, tak bylo jasný, že pojedu. Master’s Hammer jsou jen úžasnej bonus a jsem zvědavej, jak hraje kapela, která jen vydává desky, který Franta Štorm nahrává v Indii na notebook.

Kapela Olaf Olafsonn and the Big Bad Trip (dále jen BBT) funguje skoro dva roky. Za tu dobu jste stihli vydat dvě EP, jeden singl navíc, natočit video, hrát v zahraničí a předskakovat zahraničním kapelám u nás. Je něco z čeho máš skutečně největší radost?

Absolutně největší radost mám z toho, že spolu dokážeme fungovat jako komunita, že nikdo úplně nepyčuje, jsme schopný si vyjít vstříc, táhnout za jeden provaz a ač je to někdy těžký, tak mít k celýmu tomu jakž takž zodpovědnej a “profesionální” přístup. Zbytek už jsou jen takový malý lidský radosti.

Teď to funguje, ale předpokládám, že nějaký čas trvalo, než jste si sedli. BBT je hodně konceptuální kapela jak hudebně, tak vším okolo: vizuály, masky, atd. Předpokládám, že velkou část jsi měl připravenou předem. Je těžké sehnat muzikanty, kteří jdou do kapely s tím, že hodně stojí na jednom člověku?

Čoveče BBT je takový spíš dílo náhody než úplně promyšlenej koncept. Celý to začlo někdy v zimě 2014, kdy jsem si chtěl nějak odpočinout od celýho rokenrolu a punku a dát si dohromady takovej malej psychedelickej jamovací projekt, kde by se jen hrálo, sem tam by se vystřídali muzikanti, nic náročnýho. Taky jsem se trochu chtěl vrátit odkud jsem vyšel a to byl psychedelickej blues rock Loose Blues, někdy v hlubinách času a prostoru. Oslovil jsem teda pár kémošů, se kterejma jsme si nějak sedli a říkal jsem si, že by nebylo špatný s nima hrát, protože jsou to buď nadaný nebo geniální muzikanti – o kytaře a bubnech jsem měl jasno, basáka jsem potkal úplnou náhodou ve Vagonu, kdy mi řek, že jsme se tři roky neviděli, protože tři roky byl v jiný dimenzi, kde jenom  počítal matiku.  Kluci spolu začli nějak jamovat beze mě, protože se jim ten nápad líbil, někdy snad v únoru jsme se sešli všichni a prostě nás osvítilo nějaký božský světlo a to hraní nám šlo samo, bez nějakýho velkýho kompozičního úsilí. Tak vlastně vznikly Chakry, který jsme natáčeli měsíc předtím, než jsme měli první koncert v Chapeau Rouge s Flies are spies from hell.

Masky jsem měl připravený už dopředu, protože to tu nikdo nedělá a přišlo mi to zajímavý, ale po těch skoro dvou letech a desítkách odehranejch koncertů toho nápadu už hořce lituju…

Hraje se v nich špatně nebo jde spíš o to, jak vypadáte na pódiu?

Někdo ze Slipknot během letní festivalový sezony prohlásil k maskovanejm kapelám něco ve smyslu: “Get ready to get grilled right on the stage.” To si myslim mluví absolutně za všechno. Přidám k tomu svojí krátkozrakost, fakt, že gasmaska se zapaří prakticky ihned a všeobecně blbý světlo v malejch a středních klubech a máš tu fakt psychedelickej koktejl, kdy na konci koncertu si tu masku přehřátej a dehydratovanej sundáš a jen matně vzpomínáš, co se poslední hodinu dělo.

Máte promakané obaly, plakáty, masky,… Co bude dál? Chcete celý psychedelický kabaret posunout ještě jinam nebo je tohle cílová stanice? Nebo naopak půjdou masky z praktických důvodů pryč?

Tak za tyhle všechny věci může naše Queen Irma (manažerka kapely, pozn. aut.). Ono je blbý, že já jsem trochu megaloman a vždycky vymyslim nějakou hovadinu, takže během příštího roku chcem vydat čtyři 25 minutový EP, na bandcampu, který potom vydáme jako dvou LP. Takže se lidi dočkaj poměrně velkýho projektu. Sám jsem ale zvědavej, jak nám to půjde a jestli jsme schopný to ufinancovat. Masky pryč rozhodně nepůjdou, spíš naopak.

Video k albu Plague od Olaf Olafsonn and the Big Bad Trip v režii autora článku

Všechny věci pod hlavičkou BBT jsi nahrával ty. Je to proto, že tu není nikdo komu bys věřil, že zvládne udělat nahrávku podle vašich představ? Nový projekt budeš opět nahrávat ty?

Pozor, Chakry (první album BBT: Chakra Meditations, pozn. aut.) jsme nahrávali u mýho skvělýho kamaráda Domči Pecky ve Zkušebnách Praha na Chodově a ta spolupráce byla super. Blbý je, že prostě kdykoliv přibereš dalšího člověka (a pokud je zrovna vytíženej tak, jako Domča, kterej jezdí s kapelama po celým světě), je ta spolupráce trochu náročnější. Já jsem typ, co chce mít všechno tady a teď, chce mít všechno pod kontrolou a když k tomu nikoho nepustíš, tak případný chyby můžeš vyčítat jen sám sobě, což mi přijde poměrně v pořádku – a já si stojím za tím co dělám. Každopádně si taky myslim, že je důležitej i pohled zvenčí, takže ty nový nahrávky budu nabírat sám a finální verzi pojedem mixovat a masterovat nejspíš do Londýna.

Proč zrovna Londýn? Je pravda, že u nás master pro vinyl umí dělat velmi málo lidí?

Londýn bylo první město, kde jsme hráli venku a máme tam poměrně dobrý kontakty. Dost nám s tim všim pomoh Ben Etchells z The Vultures, který mi přišli vždycky skvělý jak hudebně, tak zvukově, tak bylo jasný, že bych to vez k němu. Vinylovej mastering je spíš fyzikální věc a u nás se do toho nikdo moc nepouští, ale uvidíme, těmhle věcem osobně moc nerozumim. Je ale dost možný, že se to přes ten rok naučim, že jo…

„Co tady fakt chybí, jsou střední kluby, kde by se dalo hrát do noci, s poctivým zvukem a bez toho šílenýho pay to play systému.“

Kromě hraní s kapelami také pořádáš koncerty, takže české klubové prostředí musíš znát hodně dobře. V cizině jsi hrál jen párkrát (zmiňovaná Anglie, Německo a Švýcarsko), takže to nebude úplně férové srovnání, ale je něco, co tě překvapilo v porovnání s hraním “doma”?

Ono je jasný, že jako kapela na tour máš trochu jiný podmínky než kapela domovská. Co mě ale total překvapilo všude, kde jsme venku hráli, byla naprostá profesionalita všech, dochvilnost, i na malý kluby výborný vybavení a celková vstřícnost všech. Ale jak říkám: Touring je život v bublině, kde se potkáváš jen s lidma, který tě chtěj slyšet a který se o tebe rádi postaraj. Ale don’t burst my bubble, že jo…

Přijde ti, že jsou kluby u nás stále na stejné úrovni nebo se něco zlepšuje?

Obecně si myslim, že je to teďka na takovým rozhraní. Vagon je pořád stejnej, to je jasný a díky bohu za to, ale za poslední nevim, dva roky, vzniklo pár malejch klubů, který jsou super, ale prostě vybavení a podmínky jsou tristní. Já jako chápu, že ne všichni můžou mít zvuk jako Akropolis, ale co tady fakt chybí, jsou střední kluby, kde by se dalo hrát do noci, s poctivým zvukem a bez toho šílenýho pay to play systému. Každopádně ta DIY malá scéna hrozně jede a díky bohu za to.

Každý rok pořádáš Fuzz festy baví tě to ještě nebo jde spíš o rutinu a setkávání s kamarády?

Hele ono tě tohle musí bavit. Na Fuzz festu jsem nikdy nevydělal žádný peníze (a častokrát jsem nevydělal ani na pivo pro kapely), ale jak je to takovej Feast of friiends, tak už to beru spíš jako takovej večírek pro kémoše, který jsem dlouho neviděl. To, že náhodou všichni hrajou v kapelách je samozřejmě jen náhoda.

Olaf Olafsonn and the Big Bad Trip

Necelé dva roky jsi pořádal NAPUNK v Napa Underground na Malé Straně. Proč už tahle akce, která představovala nové kapely, neexistuje?

Protože Napa už neni, end of story 😀

Plánuješ něco podobného nebo to je uzavřená kapitola a chceš pokračovat jiným směrem?

Funda ze Surovin mě přemlouvá, ať něco dělám tam a asi se to stane, jen netušim kdy. Už jsem ve fázi, kdy nehodlám nic hrotit a tyhle věci prostě přijdou.

Zmínil jsi partu kamarádů, co mají kapely. Funguje kolem psychedelie něco jako scéna? Nebo to jsou spíš nezávislé partičky kamarádů, co si hrabou na svém písečku?

Myslim, že to je spíš taková garage/pychedelic/stoner “scéna” lidí, co se spolu baví. Teďka tu jsou nějaký takový pokusy od třeba River promotions, ale podle mě většina “psychedelickejch kapel” a to ve světovým měřitku je spíš hipsterká mrdka, která řeší hadry, klobouky a z jaký série maj polobotky, než něco, co by tě dokázalo odpálit mimo tuhle planetu.

Díky moc za rozhovor a těším se na tvoje sloupky, které budeš pro Klubovnu psát každých čtrnáct dní. Občas se novináři ptají na vzkazy fanouškům nebo pozvání na koncert a tak. Mě by na závěr zajímalo, jestli je nějaká otázka, kterou bys chtěl dostat a nedostal ji. Taková ta, co si pokládáš vždycky, když vedeš imaginární rozhovor pro Rolling Stone. Klidně si ji polož a odpověz si.

Jaký jsou vaše vzory nebo influences?
“Bach, Black Sabbath a black metal”

Podívejte se také na první článek ze série Česká hudební bída, který Olaf Olafsonn píše jako host Klubovny.