Gumi neměl kvůli vytížení čas postovat všechny moje postřehy a zážitky, takže tady vám přináším ještě jedno krátké shrnutí mých zážitků. Přijeli jsme ve středu asi kolem 4 odpoledne. Příjemné překvapení bylo poměrně krátké čekání ve frontě na opáskování – pásek sám o sobě ale nepotěšil plastovou sponou, jaká se dávala např. na NSD. Kemp už byl poměrně slušně zaplněn, ale najít místo se i tak dalo celkem bez problémů. Tady bych začal s poznámkami k areálu – žádné orientační body a především jen jeden velký stan kde byli sprchy + pítka, o první zážitky tedy bylo postaráno ještě před vstupem do areálu… Voda se sice dala koupit i ve stáncích s občerstvením, ale 3€ za 1,5l mi přijde jako nehoráznost. Plusem naopak bylo, že v zmíněných stáncích bylo vždy chlazené pivo za 1,50€ což přijde vhod (točené pivo v areálu 4,50€). Co se kapel týče, v bodech rozepíšu postupně všechny dny a jejich highlights.

Den 1
Steel Panther – parodie klasických glam metalových kapel. Jejich show rozhodně pobaví. Tahle kapela je především o visuálu a zábavě, nečekejte nic deep – pivo, prsa a metal.
Linkin Park – vychvalujících reportů už je na internetu napsaných nespočet, ale i přesto sem šel na jejich koncert lehce skeptický. O to větší jsem měl radost z toho, co přišlo. Ze začátku převládala novější tvorba, která i přes popovej nádech po live remixu dostala trochu divočejší vibe a poměrně sem se s ní dokázal ztotožnit. Ke starejm peckám nemám co dodat – všechno naprosto dokonalý a stejně jako pro Gumiho to pro mě byl splněný dětský sen.
Linkin Park zaperlili minimálně stejně dobře jako nedávno v Praze!

Den 2

Avatar– švédský melodic death metal s charismatickým zpěvákem a teatrální á la cirkusovou show. Tuhle kapelu sem neznal a opět se mi potvrdilo, že i když kapela hraje jako první, určitě se vyplatí dát jí šanci. Za mě objev tohohle fesťáku.
The Dillinger Escape Plan – matadoři metalcoru s neuvěřitelně energickou show. Nevim co víc dodat … jedna z kapel který jsou skvělý na desce a ještě lepší live. Rozhodně neprováhejte poslední možnost je letos vidět na domácí půdě!
Architects – kapela se cestou zasekla a dorazila o cca. 20 min později. I přes zkrácený set stihli rozpoutat absolutní peklo a největší wall of death, která byla za celý festival k vidění. Jejich neskutečná pokora a oddanost fanouškům se jim z publika vždycky vrací a to dělá každý jejich koncert neopakovatelným zážitkem. Brutal Assault 2017, vidíme se v pitu!
A Day To Remember – pop punk, heavy breakdowny a chytlavý popěvky, to je definice týhle kapely. Hlas zpěváka sice u zpívaných pasáží značně pokulhával, ale to většinu lidí zas až tolik netrápilo. Fajn kapela, fajn show, ale já se asi v půlce setu přesunul, abych si našel dobrý místo na kapelu, která pro mě byla hlavním tahákem celýho festivalu.
Pendulum – live D´N´B kdy to není jen o jednom člověku stojícím za pultem ale o celé kapele… Ten rozdíl je cejtit! Sliboval sem si od jejich vystoupení hodně – tahle kapela mě vlastně přivedla k elektronický hudbě – a jejich live show pro mě byla zážitek na celej život. Nekompromisní tvrdý dropy vybízeli k divokýmu moshpitu a u melodických pasáží se celé publikum oddávalo singalogům. Pro mě nejlepší vystoupení na Nova Rocku.
Blink 182 – naivně jsem očekával, že se mi po Pendulum dostane dalšího splněnýho snu a zazpívám si hity, který sou spojený s mejma teenage years. To co přišlo, bylo ale hořké zklamání. Kapela působila od začátku arogantně, komunikace s publikem mizivá a samotnej hudební výkon tragédie. Tohle nezachránila ani ta nostalgie. Po ani ne půlce setu sem si šel spravit náladu na Slayer.

Už, aby byla Brutal!

Den 3
Code Orange – hned na začátku dne nás čekal brutální beatdown v podání Code Orange. Přímočará show kapely, která se z hraní v pražský sedmičce dostala na velký pódia (předkapela pro SOAD). Sešla se celkem početná skupinka mosherů a všichni sme odcházeli hned na začátku dne pořádně rozlámaný. O týhle kapele ještě určitě uslyšíte, pokud máte blízko k HC.
Pierce the Veil – tahle kapela má sice pověst slaďárny pro holčičky, ale i když to není zrovna deathcore, rozhodně jsem rád že jsem na ně zašel. Zpěvákův hlas a melodické kytarové vyhrávky mají co nabídnout každýmu, kdo se dokáže přenést přes předsudky. Za mě super koncert.
Prophets of Rage – hlavní hvězda týhle show byl jednoznačně Tom Morello. Kromě jeho sólování to byla hlavně přehlídka největších hitů Cypress Hill a Rage Against the Machine. Potěší, ale čekal sem trochu víc.
System Of A Down – přiznám se bez mučení, že na rozdíl od většiny lidí sem si k nim nikdy úplně nenašel cestu a tak sem jejich show sledoval z zpovzdálí. Na Klubovně najdete report z jejich pražského vystoupení.

Den 4
Eskimo Callboy – tahle párty sebranka nikdy nezklame. „Let’s party, get naughty! So baby rock your body! Let’s party, get naughty and that’s the way it goes.“. Víc netřeba dodávat.
Machine Gun Kelly – na MGK jsem se hodně těšil. Jeho vystoupení bylo super, ale odezva od publika už byla o dost slabší. I přes veškerou snahu rozhýbat crowd se otevřel moshpit asi jen na dvě písničky a zbytek setu bylo publikum víceméně mrtvé. Velká škoda, ale určitě si to půjdu vynahradit, až se MGK na podzim vrátí do Prahy.

Bohužel jsem z osobních důvodů nestihl Green Day, který uzavírali poslední den. Tohle bylo takový stručný shrnutí těch koncertů, který mi přišli jako nejzásadnější z toho, co sem viděl a i tak se to dost natáhlo. Tímto bych chtěl poděkovat Gumimu a všem ostatním z Klubovny za to co dělají a doufám, že naše spolupráce bude dál pokračovat. Pokud vše vyjde, čekejte reporty z Brutal Assaultu, Frequency Festivalu, anebo třeba Fluffu.

Ps: pokud máte otázky nebo připomínky pište do komentářů!
Pro Klubovnu Filip Maxa