V neděli 4.11. se v Praze poprvé představil Joe Mulherin, kterého všichni známe spíš pod jménem nothing, nowhere. Pro svůj první koncert u nás zvolil Café V lese, které od začátku zaručovalo, že se bude jednat o hodně intenzivní zážitek. Zájem o tuhle akci byl obrovský a nám se poštěstilo si s Joem na chvíli sednout a popovídat si o všem možném. A musím říci, že takový klid a pohodu jsem dlouho z nikoho necítila.

 

Jsi v Praze poprvé. Jak se těšíš na svůj první koncert tady?

n, n.: Těším se moc. Nikdy jsem nebyl v Praze, v České republice. Vlastně ani v Evropě. Je to pro nás kulturní šok, ale v tom nejlepším slova smyslu. Dozvěděli jsme se spousty věcí.

Vraťme se na úplný začátek. Začínal jsi na SoundCloudu a teď máš koncerty ve vyprodaných klubech a arénách. Myslíš, že je v dnešní době rap pro lidi zajímavější a atraktivnější než dřív?

n, n.: No, myslím, že rap měl vždy své místo na hudební scéně. Řekl bych, že dnes už trochu přesahuje i rockovou hudbu. Ta podle mě ještě před pár lety dominovala „mainstreamu“. V dnešní době je to spíš rap. Kdo ví, možná se to zase změní, ale právě teď si myslím, že rap je větší než kdy dřív.

 Jasný, chápu. To bylo k rapu, ale ty jsi otevřený mnoha žánrům. Byl jsi na tour s kapelami jako jsou Real Friends, nebo La Dispute. Řekni mi, jaké byly reakce hardcore fanoušků na tvoji hudbu?

n, n.: Jooo. Myslím, že ty reakce byly lepší, než jsem vůbec čekal. Bylo to… Já vlastně nevěděl, co úplně čekat. Bylo to poprvé, co jsem na takové tour byl. V mé tvorbě je hlavně rap, byl jsem nervózní. Na druhou stranu si myslím, že dneska je to normální. Dnešní posluchači jsou otevření novým věcem… takže na žánru už třeba tolik nezáleží.

To je pravda. No a co se týče žánrů, jak bys popsal n,n.? Pokud někdo netuší, co děláš?

n, n.: Většinou tomu říkám experimentální hudba. Mám rád, když ty věci zní jinak.

Právě. Kombinuješ prvky různých žánrů a tak se v tom může najít spousta lidí…

n, n.: Jasně. Je to trochu emo, trochu post-hardcore, rap… Takže tak.

K: Fajn. Tak pojďme dál.

Ráda bych se zmínila o tom, že v tomhle průmyslu, který je hodně spojený s drogami a alkoholem, sis vybral jiný životní styl. Jsi sXe vegan. Jaká byla tvoje cesta k takovému rozhodnutí?

n, n.: Myslím, že tohle přišlo, když jsem byl vlastně ještě dítě. Viděl jsem děcka stejného věku, jak se opíjí a užívají různé látky. Pro mě osobně to bylo něco, čeho jsem se nechtěl účastnit. Nemám rád, jak po tom lidi vypadají. Neříkám, že to je tak špatné pro každého, ale po mých zkušenostech a po tom, co jsem viděl, jsem se rozhodl, že tyhle věci do svého těla pustit nechci.

No a pokud jde o veganství… Začalo to vlastně tak, že jsem koukal po nocích na YouTube na různá videa a dokumenty. Rozhodl jsem se, že to zkusím a už je to přes 7 let. Byl jsem dokonce na nějakých farmách, kde člověk viděl celý ten proces se zvířaty a měl to „z první ruky“. Takže jsem chtěl, aby se tohle z mého života vytratilo.

To mě přivádí k další otázce. Vím, že máš vedlejší projekt „Lil Tofu“. Můžeš nám o něm něco říci?

n, n.: Asi bych to nenazýval ani vedlejším projektem (rozzáří se s usměvem od ucha k uchu). Je to spíš prostě něco, co jsem začal dělat, když jsem se nudil. Začalo to jako vtípek s mým nejlepším kámošem. Byli jsme u mě doma a chtěli jsme dělat hudbu, nějaký rap… No a tak se zrodilo „Lil Tofu“. Je to vtipné. Nevím, třeba ho jednou pustím do světa.

Po tom, co jsi v létě zrušil tour, dlouhou dobu o tobě nikdo neslyšel. Můžeš nám říci, co se stalo? Protože teď jsme častěji svědky toho, že umělci bojují s tím, co mají uvnitř. Spousta z nich si za poslední dva roky vzala život. Co si o tom myslíš ty sám?

n, n.: Musím říci, že je to strašný tlak. Když jsi muzikant… když se staneš muzikantem a buduješ si nějakou kariéru, přichází s tím i tlak. Jsou to uzávěrky, alba, očekávání… A občas prostě nevíš, jak se správně nasměrovat. Víš, není žádná škola, co by tě připravila na…úspěch? Jestli to tak můžu říci.

To je něco, s čím jsem se musel vypořádat. Nebyl jsem tím stejným člověkem, kterým jsem byl dřív.

To, co se stalo v létě… Vždycky jsem bojoval s úzkostí a panickou poruchou. Najednou to bylo neúnosné. Z jakéhokoliv důvodu, všechno bylo špatně. Potřeboval jsem prostě pauzu a najít se uvnitř.

Bylo toho hrozně moc, co jsem dělal. Strávil jsem tu dobu meditováním a poznáváním sebe samotného.

Očividně se teď cítíš lépe…

n, n.: Jasně. Pokračuju v tom pořád, protože to miluju a nechci ztratit něco tak skvělého, co teď mám.

Super. Tak teď něco trošku radostnějšího. Viděla jsem spousty fandů s tetováním inspirovaným právě tebou. Vzpomínáš si na moment, kdy jsi poprvé viděl někoho s takovým tetováním?

n, n.: Jasně, že si vzpomínám. Je to neuvěřitelné, kolik jich je. Někdo má třeba na zápěstí vytetováno „n,n.“, někdo zase „reaper“ logo na předloktí. Když jsem je viděl poprvé, bylo to… Uff. Došla mi slova.

Najednou jsem měl pocit, že to, co dělám, má smysl. Že se třeba něco může změnit. Je mi jasné, že nezměním svět, ale pokud to pomůže několika lidem na jejich cestě…tak je to vážně super. Tetování je takový symbol. Je jich hrozně moc, je to skvělý pocit.

Poslední věc. Co máš v plánu dál?

n, n.: Čeká mě tour po USA a potom určitě budu skládat další hudbu. Těším se na svoji rodinu a přátele. Taky na to, až si pomazlím nějaká zvířata. Takže asi tak.

 

Fajn. Vypadá to, že jsme asi u konce. Děkuju, že sis našel chvilku času, díky za odpovědi a budeme se těšit na jakékoliv další příště.

n, n.: Joo, bylo to fajn. Díky moc!

Kača / foto: Aneta Puteani

View this post on Instagram

ONLINOVKA: A máme tu další dnešní rozhovorový zářez, kterým se stal rozhovor s tajuplným @nothingnowhere 🤫 Káča si pro svůj debut nemohla vybrat zajimavějšího hosta. Už brzo si dozvíte víc na našem @klubovna_cz webu ❤️ #nothingnowhere #Ruiner #Klubovna #Dread

A post shared by Klubovna – www.klubovna.net (@klubovna_cz) on Nov 4, 2018 at 8:00am PST