O první velké překvapení dne se postarala soutěž Planetrox, které se letos zúčastnila mimořádně silná sestava ve složení Anteater, Glad For Today, Rabies a Hentai Corporation. Štěstí se nakonec ve velmi těsném souboji usmálo na místní rodáky Glad For Today, kteří vytěžili maximum z příznivého losu a masivní fanouškovské podpory. Favorizovaní Hentai Corporation si chuť napravili alespoň trojicí koncertů na RFP. Objevem večera soutěže se pak stala sympatická formace Anteater. Večírek pro nedočkavé pak v narvaném stanu opanovali John Wolfhooker a později Skyline.

První oficiální den programu pak otevřel možná nejsvětlejší bod celého programu – Boston Manor. Britská alternative-rocková senzace potvrdila a posílila skvělej dojem z únorového předskakování americkým Good Charlotte. Přivítalo je víc než solidně zaplněné šapitó druhé největší stage a kapela davu naservírovala velmi chutnej rockovej oběd. Set Boston Manor zároveň dokazoval o jak silný ročník se letos jednalo. V minulých ročnících rozhodně nezbývalo zvykem, aby takováhle kapela v podstatě otevírala program. Boston Manor se s novým albem posunuli od pop punku k alteranative rocku a nás si získali. Ostatně se o nich víc dozvíte z našeho rozhovoru s frontmanem, kterýho pro vás ochotně zpovídala Panda.

Na jeden z nejlepších výkonů festivalu navázali němečtí indie sympaťáci Leoniden, kteří prokázali, že z nich vyrostla jedna z nejzajímavějších německých formací posledních let. Jejich show byla neskutečně energická, zábavná a navnadila nás už teď na listopadový koncert v Praze. S dobrou formou přijeli do Hradce i The Amity Affliction, kteří si rozhodně zlepšili dojem po jejich vystoupení v Meet Factory.  Na obdobně rozlehlé stage si pomalu, ale jistě začíná zvykat i Nothing,Nowhere, který se s kapelou ještě víc sehrál. Od emotivního vystoupení v Cafe v Lese ještě víc zapracoval na stage prezentaci a ukázal, že z nej roste velmi zajímavý umělecký počin let budoucích.

You Me At Six patří mezi festivalové stálice a tomu odpovídala i návštěva na stage Evropa2. Nezklamali, ale upřímně nás ani nenadchli. Jejich set ve Futuru na začátku roku byl tak nějak víc a asi jsme měli velký očekávání. The Truth Is Out There na začátku potrápily lehčí technické komplikace, které však ustáli a dali vzpomenout na výkon z KlubovnaFajtFest Night v RockCafe, včetně skákajicího kolečka kolem frontmana Hanziho. S nekompromisní náloží se vyřádil jeden z černých koních celého festivalu Turnstile. Pětice z Baltimoru přinesla ráj pro všechny moshery, kteří byli permanentně v akci.

Nejdiskutovanějším bodem programu se stal podle očekávání třaskavý headliner – Bring Me The Horizon. Kapela předvedla skvělou show, která ovšem místy taky dost pokulhávala. Třeba v komunikaci. Sykesova hláška “Whats up Prague” ostatně během pár hodin v areálu zlidověla, ačkoliv Oli nebyl rozhodně jedinej, kdo si myslel, že si zajel do Prahy. Skvělou projekci občas zašlápla vyprázdněnost hraničící s estrádností. Eurodancové vložky potěšili pařící, core kids logicky nemohla potěšit absence songů z nejtvrdší kapelní éry. Pouštěné samply jsou už evergreenem, stejně jako fakt, že faktickým leaderem kapely je hlavně Jordan Fish. Zvláštně působila i nekomunikace o absenci kytaristyho Leeho. A je vlastně otázka, jak tuhle kapelu hodnotit. Já si tu otázku pokládám doteď. Bezesporu se jedná o zásadní kapelu pro “naši scénu”, ve které už fakticky příliš neangažuje a dlouhodobě cílí jinam a to do mainstreamu, kde se dá nad lecčím přimhouřit oko. Na RFP z toho byl trochu kočkopes, který dokázal stejně tak potěšit, jako vytočit. Long story short – naše reakce jsou tedy, stejně jako u většiny publika, rozporuplné.

Panda(xsranda) se během probíhajícího festivalu korunovala na PártyPandu, protože za nás navštívila a propařila všechny hlavní party tahouny, kteří vévodili Evropa2 stage v nočních hodinách. První den se o to postaral Scarlxrd, druhý den Tommy Cash a třetí den Panjabi MC. Britský trap/rap/metalový unikát Scarlxrd si sebou vzal na hypovačku a pouštěčku DJ Jacky P, kterej nám svým vzhledem připomněl kombinaci Spuda a Marka z Trainspottingu. DJ Jacky P začal zahřívat nedočkavce před startem docela nescarlxrdovskými hity, až se někteří divili, jestli jsou na správným místě. Naštěstí po nástupu Scarlxrda přešel k tomu, co si Lxrd dělá sám, tedy pořádný metalový podmazy, samplovej řev, kytary a basy. Nástup byl tak basovej, že nás tlakovka málem odvála až na zvukařskej plotek uprostřed stanu. Show byla plná mlhy, moshovaček nadstandardní velikosti a prachu, kterej usedl díky následujícím dnům asi až dneska. Jak píše na YT uživatel Lassegotdasauce: Roses are red, violets are blue, when I listen to Scarlxrd my neighbors do too, tak to rozhodně můžeme potvrdit, za nás teda dobrý. Scarlxrd, krom dnes už odhalené tváře bez masky, ukázal, že umí udělat show, která zaplní nejen kluby, ale i obrovský festivalový prostory. A to byl den první. Dobrá nálož, co říkáte?

Druhý den otevřeli Hopes, kteří se museli porvat s kocovinou i brzkým startem. Budíček to byl nekompromisní a započíst druhý (a pro některé již třetí den) moshující rozcvičkou nebylo od věci. Zapojil jsem se taky a nakonec mě to stalo opětovně vyhozený rameno. I tyhle příběhy prostě k fesťáku patří. Druhým z dalších domácích chodů v úvodu dne byli olomoučtí Sunset Trail, kteří se popasovali se ctí s obří stagí, která dala vzpomenout na jejich ruská dobrodružství s Caliban. Zúročené zkušenosti se ovšem vyplatily.

A stejně tak tomu bylo i v případě Skywalker, které čekala dosavadní největší pódiová výzva – hlavní stage na RFP. Kapela ovšem působila naprosto uvolněným dojmem, který zapůsobil výrazně líp, než před dvěma lety, kdy premiérovali na velké stagi. Dav dostal za odměnu premiéru nového songu a SKW doživotní zážitek s velkou podporu fanoušků v jejich tričkách. Domácí hody ve velkých prostorech uzavřeli I Love You Honey Bunny, kteří se mohou s klidným svědomím chystat na Sziget. ILYHB se zpětně ukazují jako jedna z nejlepších voleb v tuzemské historii Planetroxu. Sympaticky působil i deep pop od Giudi, které by podobně, jako o den později v případě The Lighouse Journey, slušela větší návštěvnost, ale konkurence byla holt, jak je u RFP zvykem, velká.

Tom Greenan nás sice při rozhovoru příliš vřele neuvítal, ale jeho schopnosti na stagi nás naprosto přesvědčili. K tanci a poslechu jsme si taky oprávněně užili show Bad Omens, které pojí i společná koncertní historie s tuzemskými Severals a Sunset Trail. Festivalovou klasiku předvedli Our Last Night, kteří si svou show upgradovali o létající balony, so Jared Leto. Dav se ale bavil náramně. O jeden z vrcholů letošního ročníku se pak postaraly Nova Twins, které v praxi ukázaly, co je to hudební girl power! Takže holkám určitě dejte šanci, až budete přemýšlet, co si pustit.

Druhý večer byl na Evropským cirkusu ve znamení estonský rapový nakládačky v podání Tommyho Cashe. Tommy nám na úvod naservíroval svou uměleckou videotvorbu, která mimochodem vychází z jeho výstavy „The Pure and The Damned“ v Tallinu. Potom už jsme mohli(když jsme se teda hodně snažili; vysvětleno dále) sledovat nástup mistra vizuální divnosti(což já osobně miluju na Tommym nejvíc). Rozladění byli hlavně fotografové, ale asi si každej mohl všimnout, že Tommyho na scéně nebylo zrovna moc vidět. Ne, že by se tam nepohyboval, ale světla měl nastavený tak, aby jeho vizuální tvorba hrála prim. Mohli jsme tak sledovat to nejbizarnější, co se na celým RFP dalo najít, od použití předělaných uměleckých děl s obličejem Tommyho po sympatický sestřih z Pornhubu. Padly všechny jeho hitovky, Tommy nás hudebně bavil, ale zrovna v tomhle případě si myslím(a lidi, co ho zažili před Crossem v roce 2016, to i potvrdí), že Tommy se hodí do menších, možná spíš klubových prostor. Ne, že by prostory nezaplnil, ale atmoška se prostě nedala s předchozím koncertem srovnat.

Kdo nás naopak příjemně překvapil, byli Rudimental. Sympatický výkon, jamování, výborný výkon zpěváků. Last minute gigem nás pak potěšili Hentai Corporation, kteří za doprovodu Radkových hlášek donutili dav přebíhat na Kytary.cz z vystoupení kapely “Rudý Mentál”.

Závěrečný den jsme zahájili se sympatickými Normandie, kteří byli ještě před pár lety k vidění na menších klubovkách po České republice. A upřímně na obří stagi působili občas trochu ztraceně, mnohem lépe by jim sedla jedna z menších stagí letošního areálu. Naopak SHVPES to poměrně sedlo a fanoušci kapel jako Fever333 si přišli dozajista na své. Obdobně můžeme mluvit o raketách Yonaka, kteří se po tour se zmiňovanými BMTH a F333 rozehráli do sympatické formy. Jejich čas ale ještě přijde. Nenechali jsme si ujít ani loňské vítěze Planetroxu Stifled, kteří se pokusili navázat na výborný výkon z jejich setu před Sum41. V tomto případě naopak můžeme mluvit o přesunu na větší prostor. Součástí setu byla i rapová vložka frontmana Nicka.

Příjemným zpestřením programu bylo i zařazení Mig21, kteří do závěrečného “indie dne” přirozeně zapadli a oživili program mnohem efektivněji, než například Chinaski před dvěma lety. Našlapaný závěr potěšil Missio a Frankem Lerem – oba tyhle sety musíme ohodnotit jako povedené. Na závěr dne se nám pak dostalo nečekané výzvy a to zkusit si roli DJů na obří VISA Stagi. Výzva to pak byla především v případě pokud se bojíte vejšek, strach byl však překonán již v zárodku a my si užili parádní a nečekanou party s desítkami lidí pod improvizovanou stagí. Večer posledního dne pak patřil indie a my se postupně dostali na sety Manic Street Preachers, Pale Waves a Franz Ferdinand. A upřímně to byla taky příjemná změna. Zajimavé bude sledovat převážně Pale Waves, kteří mají na to se stát novou stěžejní kapelou indie scény.

Poslední noční hitparádu v šapitó si vzal na starosti Panjabi MC a dva další MC’s indickýho etnika. Jeden dělal bordel, druhej měl buben(bubeníci odpustí mou neznalost terminologie) a Panjabi MC si vzadu rozjížděl svou show. Bylo to vtipný, tancovalo se, padl jeho nejznámější devadesatkový hit Mundian To Bach Ke a zbytek pokračoval nejnáhodnějšími hiphop, RnB a elektro songy, který měly, jak jinak, indickej zvuk. Měl asi nejmenší účast ze všech zmiňovaných a možná by se taky hodil na menší stage, ale párty to byla rozhodně skvělá a důstojně uzavřela celou naši oslavu 25. výročí existence tohoto skvělýho festivalu. 

Samotný závěr fesťáku pak patřil Redzedovi s Forgenem, kteří se postarali o parádní zavírák plný moshpitu a nekonečného pohybu na stagi. Ostatně celý ročník RockForu byl ve znamení pohybu vpřed, od vylepšeného a rozšířeného areálu, větších stagí, přes větší výběr gastra, nabídky piva, až po vymakananý “přestávkový program”, kterému letos vévodila například karaoke stage nebo různé jiné atrakce. A v pohybu jsme byli i my. Letos jsme pro vás pořídili rekordní počet rozhovorů a výstupů a upevnili si k RFP už tak maximálně pozitivní vztah.

Hlavním tématem se sice podle očekávání stal možná trochu kontroverzně vnímáný headliner prvního dne, ale z mého pohledu by mělo být hlavní téma trochu jiné – domácí kapely a velikost stagí. Pozitivem bylo vlastně už to, co jsme mohli vidět na Stifled před Sum41. Pokud se kapela týhle možnosti nezalekne, můžeme z toho jedině vytěžit. A kapely jako Skywalker, I Love You Honey Bunny nebo na třeba ve finále Planetroxu Glad For Today z toho letos vytěžili maximum. Bylo a je skvělý vidět současnou mladou hudbu na velkým prostoru a možnosti reálný konfrontace s mezinárodní úrovní. Samozřejmě někdo z toho vyjde hůř, někdo zase líp, ale na většině domácích kapel byla letos vidět opravdu velká snaha se s tou výzvou popasovat. Dokonce ani Leoš Mareš nezůstal mlčet.

Rock For People se s tou svou výzvou popasovali opětovně na výbornou a letos i v mnohem ambicioznejším a aktualizovanějším hávu. Ať už z hlediska line-upu, prostoru pro nové žánry, přístupu k novinářů, informovaností návštěvníků nebo správy Instagramu. Naše závěrečné dík tak patří lidem, kteří se na letošním RockForPeople podíleli. Ať už to byli David Nguyen s Filipem Štanclem, nebo Lucka Čunderlíková, která nám předávala včasné informace ohledně rozhovorů a podílela se na jejich uskutečnění. Děkujeme za důvěru, šanci a prostor. Tak zase za rok. Třeba se dočkáme ještě mohutnějších červencových Vánoc, než tomu bylo letos.

Za Klubovnu s láskou,

Text: @gumi_krc a @pandaxsranda

Foto: @jimmypuda