Baro Chandel je začínající pražská kapela, jejíž členové jsou z různých částí republiky a potkali se až v Praze na konci roku 2015. Ústředním duem jsou dvojčata Petr (bicí) a Pavel (kytara, zpěv), které dobře doplňují Péťa (kytara) a Michal (baskytara, doprovodný zpěv). V této sestavě se kapela ustálila přibližně půl roku před koncertní premiérou, která proběhla na festivalu Propadák v Jičíně. Po pouhých dvou vystoupeních v létě je čekal podzim plný koncertů a zdá se, že v nastoleném režimu pokračují i na začátku roku 2017. Do toho stihli natočit singl a dvoupísňové demo, které si můžete poslechnout třeba na Bandcampu. Co chystají, jak skládají muziku a střípky z jejich prvního roku se dočtete v rozhovoru níže.

Kapela je v promo materiálech nejčastěji označována jako stoner rock, což odpovídá, ale v dnešní době samozřejmě slyšíme i určité přesahy. Co mě na nich naprosto uchvátilo je výborný cit pro rytmus. Nikde nic neplave, vše sedí tam, kde má (na nahrávce i naživo). A to se jim daří i přes nápadité aranže. Žádný přístup sloka-refrén-sloka. Samozřejmě za to může to, že základ bicích a basy je v podstatě bezchybný, takže na něj můžete vršit další věci bez strachu, že se celá skladba zhroutí. V pomalejších pasážích hodně evokují Black Sabbath či jiné rané hard rockové kapely. Jindy zase skladba padne do zasněné pasáže s ozvěnami psychedelie, aby se následně zvedla mohutná vlna postavená na poctivém riffu. Těžké kytary doplněné o řízné vyhrávky nebo sóla jsou to, co klukům skutečně jde. Poslouchat je při sekání dřeva – určitě si zlepšíte osobní rekord. Zpěv u Baro Chandel dodává celé věci další rozměr. Je to přesně ten druh hlasu, který si vaše holka zamiluje a vy jí to nemůžete mít za zlé, protože vám taky buší srdíčko o něco rychleji. Přechází se od smutných pasáží po hodně ukřičené a ve všech polohách je hlas dost charismatický. Jen bych vzhledem k charakteru hudby čekal na nahrávkách zpěv o něco tvrdší.

Naživo z nich vychází solidní energie a to hráli ve většině případů na malých pódiích. Věřím, že tuhle kapelu časem uslyšíme i na větších koncertech. Rozhodně doporučuji podívat se na ně naživo. Na konci článku najdete seznam nadcházejících koncertů.

Baro Chandel: Naše kariéra závisí na přímotopu

Kapela se na rozhovor sešla v plném počtu a povídali jsme si přes hodinu o všem možném. To zajímavé se dočtete na řádcích níže. Pokud není uvedeno jinak, tak je odpověď za celou kapelu.

Baro Chandel, Klub Famu | Foto: Lucie Mihálová

Už víme, že nejste původně z Prahy. Tak odkud tedy přesně jste a jak fungují lokální scény?

Petr a Pavel: Jilemnice. Jilemnice je mrtvá. U nás se nic neděje, nikdo tam nehraje. Žádná scéna, tam jsou jenom zábavovky a obrovská síť rastamanů a psedorapperů. Možná nějaký punkáčí. VHS je třeba celkem známá kapela, ale že by tam vzniklo něco kloudnýho, to se říct nedá.

Michal:  Rožnov pod Radhoštem. Tam je dobrá scéna. Především punková a to hlavně díky lidem okolo (bohužel již zaniklého) klubu VRAH. Lidi se tam ale pořád snaží.

Petr: Jsem z Horažďovic a tam moc kapel není, v Sušici to žije kulturně víc.

Je tohle vaše úplně první kapela?

PaP: Jak u nás v Jilemnici jede scéna těch zábavovek, tak by logika říkala začít na tomhle. Několikrát se nás lidi z těhle kapel ptali, jestli s nima nechceme hrát. Se naučíš tři akordy, budeš čtyři hodiny hrát někdě na vesnici, pak po tobě půjdou ty třináctky, ale nás to nikdy nelákalo. Takže pro Petra je Baro první kapela. Pavel hrál 3 měsíce speed metal, ale nestíhal drbat to prázdný éčko, tak musel skončit.

Michal: Hrál jsem v Rožnově v několika kapelách (většinou na kytaru), zmínil bych však pouze kapelu PLAYBACK REVIAL, ve které jsem hrál cca 7 let (kytarový bigbeat/rock – vlastní tvorba). Hrál tam mimo jiné basák z Telefonu a jejich zpěvák Ctib nám psal velkou část textů.

Petr: Měl jsem kapelu na gymplu v Sušici, ale málo jsme zkoušeli a bylo to na tom vidět.

PaP: Míša s Péťou jsou tak čtyřicátý lidi, který na popud našich hrozně seriózních inzerátů typu „máš-li osobitej výraz, nemine tě po show příraz“ zavítali k nám do zkušebny . Tahali jsme na zkoušky různý lidi, ale nikdy to nebylo vono. Zbyli nám z toho tak dva tři dobrý kámoši, který jsou v pohodě, ale s hraním to nevyšlo. S klukama jsme si sedli na hned. To mezi těma čtyřiceti šaškama poznáš, kdo tě baví.

Basák Michal (zkušebna Baro Chandel) | Foto: Martin Zikán

Udělali jste někdy nějaký fail na koncertě? Zvučení tři hodiny nebo něco takového proběhlo?

Největší fail byl na Pilníkově, protože tam jsme měli hrát od pěti. Přijeli jsme ve dvě a to jsme vyjížděli v deset. Měli jsme půjčenou dodávku, takže jsme se cejtili jako velký rockstars, takže jsme koupili Tequilu, Jamesona. Všechno padlo cestou, že jo. Teď jsme ještě čtyři hodiny seděli ve čtyřicítkách na Sluníčku. Pivečka, gin tonic tam padal. Byli jsme všichni úplně nametený. Kytary jsme nechali v autě, takže struny roztažený na dvojnásobek původní dýlky. Pak jsme na pódiu neslyšeli vůbec nic. Byli jsme úplně v hajzlu. Spadnul činel, padaly paličky, Pavel zahák strunu o snímač. Míša pak musel utýct do lesa, jak z toho byl na nervy. Ale to přijde fail jenom nám, lidem pak přijde, že to je sranda. Ale že by se nám stalo něco hroznýho, to ne, i když teď jsem dostali záznam z koncertu v klubu FAMU a tam všechno hrajem tak 3x rychlejc. Song co má 3:40 jsme tam sfoukli za 2:50. Tak zase to měli lidi rychle za sebou.

Hraje se vám lépe v klubech nebo venku? Víc vám vyhovuje, když se nemusíte hýbat a nemáte kam jít nebo jsou malé pódia omezující, že byste se i prošli někam?

My jsme si velký pódia moc nevyzkoušeli. Na léto se moc netěšíme, protože jak se nám dobře hraje v klubu, tak nám teď přijde že to venku nebyla taková sranda. Je to taky tím, že jsme venku hráli jednou ve dvě a podruhý ve čtyři. Nemělo to takový kule. Možná kdyby byla tma. V klubu je atmosféra lepší. Ve tmě seš v transu hned. Myslíme, že na velkým pódiu by nás to taky bavilo, ale ještě jsme to nezažili. Jednou jsme byli posraný a podruhý vožralý. Ty dva koncerty byly hned po sobě. První vnitřní jsme hrál ve Fatalu a to bylo něco úplně jinýho…

V Praze na vás chodí celkem dost lidí. Přijde vám, že to jsou pořád vaši kámoši?

Jsou to jak kámoši, tak pokaždý nějaký nový lidi. Třeba na Desítce bylo hodně neznámejch lidí. Tam se nám povedla propagace, lepili jsme plakáty po Strahově a jako raut jsme udělali tousťák s vysočinou… Barman pak říkal, že byla stejná tržba jak na Strahov Open Air, to bylo super. FAMU bylo taky skvělý.

My máme štěstí, že se nám ozve někdo jako Olaf, nebo Lucka od Madhouse Express a nabízí nám další koncerty, že za celou dobu jsme se ani nemuseli nikam vsírat. Doteď jsme ještě nikoho neoslovili, kromě prvního koncertu.

„Hrajeme na základě toho, že si lidi myslej, že jsme dobrý a my je v tom rádi necháváme.“ 

Takže psaní do klubů a tyhle sračky, co všichni nesnáší, jste ještě neřešili?

My jsme hlavně doteď neměli, co poslat. Teď máme nahrávku.

Jak jste nahrávali? A vyjde nahrávka jen digitálně?

Je to nahraný na živo a dozpívaný. To je spíš takový jako další demo. Propagační, abysme měli víc než jednu věc. U Olafa měly původně vzniknout 3 songy. Nakonec jsme nechali jenom dvě, protože u jedný nedopadly moc dobře zpěvy a když jsme to šli nahrávat znova, tak se zesrala zvukovka a všechno mělo hroznou latenci (i když Olaf bude tvrdit, že jsme dementi a neumíme to zazpívat rytmicky dobře, což má vlastně pravdu), takže to nesedělo rytmicky, tak jsme se na to vysrali.

Kytarista Pavel (zkušebna Baro Chandel) | Foto: Martin Zikán

První vydanou věc (Dead Babe) jste nahrávali někde ve studiu? Zvukově je hodně jiná než to, co vyšlo teď.

Taky home made u Honzi Vacíka. Ale nahrávali jsme to po nástrojích. Taky jsme měli úplně jiný aparáty. Bubny jsme měli půjčený. Není to špatný. Dopadlo to vlastně skvěle. Jen ty nový jsou naživo, takže to má úplně jinou atmosféru. Víc nám to sedlo. Taky jsme věděli, do čeho jdem. Jsme víc vyhraný. Dead Babe jsme nahrávali dva měsíce, bylo to hrozně roztahaný. Teď to bylo za čtyři hodiny všechno hotový.

Takový lidi jako Olaf jsou pro nás teďka megadůležitý. To je hlavní důvod, proč jsme takhle schopný hrát, i když nic pořádnýho nemáme. Hrajeme prostě na dobrý slovo. Hrajeme na základě toho, že si lidi myslej, že jsme dobrý a my je v tom rádi necháváme.

Takhle nějak to bylo i s vaším prvním koncertem, ne?

No Berňák (jeden z organizátorů Propadáku a dalších akcí v Jičíně a člen kapely Wooden Ships) nám domluvil ten první koncert. My jsme do tý doby neměli vůbec ambice nebo kuráž s něčím vylízt. Potom jsme nahráli ve zkušebně nahrávky přes rekordér a pak si to dozpívali a pak jsme to smíchali, abysme měli prostě něco. Pak jsme to poslali Berňákovi, že bysme si zahráli na Propadáku. On byl totálně nadšenej (protože si trochu fouknul před obědem na chuť), přišel se podívat do zkušebny, libilo se mu to, tak nám domluvil ten koncert. Měli jsme datum, který nás dokopalo k tomu, abysme něco udělali.

Berňák obecně je dost výrazná osobnost v našem fanklubu. Pořád chodí na skoro všechny naše koncerty, jednou dokonce zaskočil na basu, když musel Mižu plnit povinnosti na dědině. Odezvy od těchhle lidí, to nás dost žene, že nám ještě neřekly, že to je trapný, jak to hrajeme furt dokola. Což je škoda, protože bysme možná udělali něco novýho.

Kolik věcí hrajete na koncertech? Skládáte něco nového?

Šest. Šest je našich a dva covery. My nejsme nikdo takovej ten typ člověka, co by prostě přines něco hotovýho z domova. Teď nás dost limituje zima. Nechce se nám do zkušebny prostě, jak tam je zima. Doufáme, že tu zimu nějak přežijem a pak přijde to období jara, kdy vylezou kytičky a my zase něco uděláme. Nebo si musíme koupit přímotop. Naše kariéra závisí na přímotopu (v době kdy rozhovor vyšel již Baro Chandel přímotop vlastní).

Takže se teď flákáte a čekáte až bude teplo?

Máme desítky minut nápadů a daly by se z toho použít riffy, ale je to o tý práci. My nepracujeme prostě systematicky, že bysme se v něčem hrabali. Všichni máme spoustu vymyšlenejch fragmentků, ale nikdo nepříde s tím, že má pět vteřin úplně skvělý věci a teď z toho uděláme song. Vždycky ty věci vyplynou. Něco jsou tři věci složený dohromady a něco vzniklo za dvacet minut, taková ta klasika. Přijdou nám sympatičtější věci, co vznikly za jednu zkoušku a pak se časem proměnily do toho, co hrajeme teď.

Přijde mi, že vaše muzika je dost sofistikovaná na to, aby to vznikalo za jednu zkoušku.

To jsou právě většinou pospojovaný věci. To je nápad, co jsme si jednou někde zahráli a pak jsme projeli ten mobil vždycky a „tohle by bylo super dát k sobě, změnit tóninu“ a tak. To jsou spíš ty starší věci, kdy ještě Baro byli jen bros Podzimex a měli půlrok na to se v tom šťourat. Ale třeba ty dva songy, co jsme nahráli u Olafa, jsou právě věci, co vznikly během dvaceti minut. Ale jsou zase nejpřirozenější. Ten vývoj se děje v průběhu.

Takže nová deska nebo EP se nechystá?

Chceme nejdřív posbírat ňáký zkušenosti, poznávat lidi a dělat si zázemíčko. My z branže nikoho ani neznáme a nevíme ani, u koho bychom to chtěli dělat.

Jaké jsou tedy další plány? Přijde mi, že jedete dost v tý cikánský mentalitě: Jedete v maringotce, občas zastavíte a co bude za tři měsíce moc neřešíte, ne?

Zatím moc ne. Nikdo z nás není ten manažerskej typ, kterej by řešil věci do budoucna, vymejšlel píčovinky. My se nebojíme, že poslední domluvený koncert máme v dubnu a pak nebudeme mít kde hrát. Nám přijde, že pokud to bude pokračovat na týhle vlně, tak ty věci prostě přijdou. Na jaře, v létě chceme hlavně vyjet z Prahy. Protože tady hrajem furt, jelikož nemáme káru a všude se dostanem busem, zapřáhnem pár kámošů, který nám odnosej aparaturu. Doteď snaha si domluvit něco mimo Prahu závisela na těch nahrávkách, teď už aspoň něco máme, takže se není na co vymlouvat.

Chcem prostě hrát a poznávat další lidi. Pro nás je super, že po roce hraní máme možnost hrát se zavedenejma kapelama, který tu už nějak fungujou, mají kvalitní věci venku a vědí, jak se to dělá. Zatím se nějak vezeme a uvidíme. Ale, že bysme si řekli, že do konce tohodle roku musíme natočit alespoň nějaký epíčko, plánovali merch,. soutěže a abysme byli za rok na Óčku, o to nám nejde. To, co nás baví, a co nám na tom přijde super, se nám vrací bez lezení někomu někam. Máme z toho dobrej pocit.

Baro Chandel můžete v nejbližší době vidět:

27.1. Chapeau Rouge, Praha
9.2. Fatal, Praha.
18.2. Skatehall, Jilemnice
24.3 Žižkovská noc, Praha

Kde je můžete sledovat:

Facebook
Bandcamp
Bandzone

Foto: Václav Pata

Bubeník Petr (zkušebna Baro Chandel) | Foto: Martin Zikán

Kytarista Petr (zkušebna Baro Chandel) | Foto: Martin Zikán