NULTÝ DEN:

Do areálu jsme se dostali již okolo 13 hodiny. Brzký příjezd v ještě lehce rozestavěném areálu však měl svoje opodstatnění. Finále soutěže Planetrox. Ta se letos poprvé uskutečnila právě na Rock For People a přinesla nelítostnou bitvu o cestu za kanadským snem. I přes prvotní technické patálie, které bohužel trochu odskákali slovenští metalcoristé Landless a Hello Officer, přinesla tato soutěž velmi kvalitní výkony. Nejtěsnějším možným rozdílem se nakonec stali vítězi talentovaná indie kapela I Love You Honey Bunny, která konkurovali například Doonie Darko. Soutěžní odpoledne, ale mělo ještě jeden velký objev, kterým se stala další slovenská kapela Me Againts All. O všech zúčastněných kapelách, ale bezpochyby ještě hodně uslyšíme.

Jelikož jsme měli i tentokrát svého zástupce v porotě, prošvihli jsme bohužel vystoupení domácích klubových stálic Burning Steps a Just For Being. Závěrečnou tečku za velmi náročným prvním dnem na festivalu vykouzlili Krang, kteří předvedli neskutečně divokou show, ve které strhli aklimatizující se dav. Během jejich setu došlo i k drobnému střetu mezi fanoušky kapely a poměrně zbytečně vyhroceně reagující ochrankou. Ten však Krang vyřešili oboustranným smírem a zaperlili na výbornou. Po nich již následoval DJ set Dead Sailor, bubeníka z Mandrage, díky kterému se dřevěná podloha otřásala v základech. Na neoficiální entrée to byla tedy pěkně divoká party!

DEN PRVNÍ:

První den festivalu jsme zahájili jako přes kopírák po Valašsku. Vlajku Krang teď ovšem vystřídali staří dobří Criminal Colection. Na ty se i přes poměrně brzkou po dopolední hodinu sešla velmi solidní návštěva. Velmi diskutovaný hangár se rychle zaplnil a Criminal Colection zažili atmosféru, která jim musela připomenout jejich jihoamerická dobrodružství. Dav totiž jejich refrény často přejímal jako fotbalově znějící chorály.

I naše další návštěva pak mířila za domácí kapelou. Tentokrát jsme zavítali na nu-metalové harcovníky, kteří si po loňském vystoupení zvýšili reputaci a zamířili na výrazně větší stage. Legendárním Cocotte Minute tento comeback rozhodně slušel a popasovali se s ním s neuvěřitelnou lehkostí a uvěřitelností. Zeller opět pokračoval v plavbách na vlnách lidských rukou a show bavila pařící mládežníky v předních řadách i jejich rodiče o několik desítek metrů dál.

Priorita dne, ale i festivalu pro nás byla jinde. O pár minut později totiž spustili svůj doslova dechberoucí set (a nehledejte v tom narážku na všudypřítomný prach) kanadští Comeback Kid. Ti se pustili do svého setu s neskutečnou energií, která byla cítit po celou dobu jeho trvání. Letošní RFP trápili vytrvale technické problémy, ale během tohoto setu do sebe zapadaly i nejmenší dílky do skládačky a výsledkem byl za nás nejlepší výkon letošního festivalu! Kapela i po 17 letech na scéně ukázala neskutečnou energii, která mě strhla do brutálního pitu, jehož výsledkem byl loket v obličeji a přistání na tvrdou zem. Ovšem s úsměvem na tváři, protože vystoupení CBK bylo nefalšovanou euforií.

Máme pro Vás připravený rozhovor s Comeback Kid. Těšíte se?

Mimochodem, krátce po drsném střetu s loktem jsme se potkali v davu i s hostem naší poslední točené Klubovny, rapperem Rennem Dangem. Renné se svěřil s jakým úžasem sledoval pit, který byl dle jeho slov totální „insane“. A to to z dálky vypadalo ještě docela klidně… Krátce po setu jsme se s Comeback Kid i sešli a natočili s nimi rozhovor, který Vám přineseme nejrychleji, jak to bude možné.

Kousek za pitem na Comeback Kid se objevil i host naší poslední točené Klubovny – Renne Dang. Velmi pak ocenil brutální pit, který označil za “insane”. A měl pravdu!

Se stejnou vervou jsme hned po dotočení interview utíkali ze zákulisí na hlavní stage, kde už v té době váleli rozporuplně přijatí Moose Blood. Jedno z nejzajímavějších, ale také nejkontroverzněji vnímaných jmen mladé punkrockové scény střídalo tu lepší, tu horší momenty. Frontman Eddie si vybral občas trochu slabší vokální momenty, které ale kapela dokázala vždy včas vybalancovat. O tomhle jménu ještě rozhodně uslyšíme. Takto již řadu let slýcháme o You Me At Six, kteří úspěšně navázali na svoje letošní vystoupení v Lucerně. A to i bez přítomnosti jejich fanouška Tomáše Rosického.

To o headlinerovi prvního dne, Die Antwoord již slyšel dozajista každý, kdo prošel opáskováním na festivalu. Jihoafrické duo výstředních ex-manželů předcházela pověst trochu naživo nepřesvědčivé sebranky, kterou ze sebe, ale velmi rychle strhli. Precizní show plná dech beroucích produkcí, secvičených choreografií, ale i překvapivě bezprostředních momentů udělalo z kopce pod hlavní stagí jednu velkou rave party.

Skvělou show však předvedli také Cage The Elephant, v oblasti pódiové zábavnosti to bylo doslova na diplom. Indie piedestal byl v tu dobu hmatatelný, jak za časů legendárního vystoupení Muse na stejném festivalu. První oficiální den nasadil laťku zkrátka ohromně vysoko.

DEN DRUHÝ:

Druhé oficiální dopoledne se neslo zejména v rytmech domácího indie. Nás, ale primárně zajímalo až vystoupení australských party boys, Deez Nuts. To, ale proběhlo asi jinak, než si všichni představovali, tedy alespoň na první pofidérní pohled. Za majkem totiž tentokrát nestál populární JJ Peters, ale kytarista RealBad, který své přezdívce dostával od prvního momentu. Nepříliš dobře naladěný zloun totiž v davu počastoval jednoho provokatéra, ale jinak se svojí krizovou situací Deez Nuts popasovali na výbornou. Jasně JJ, ale jeho zástup si s nelehkou úlohou poradil na výbornou a kapela ukázala nejenom „koule“ proto nerušit show, ale hlavně skutečný „stay true“ postoj. Tentokrát se nejednalo o žádný party hardcore, ale nasranou smečku, která se pere s nelehkou úlohou do rozervání těla. Pro mě osobně za tenhle výstup Deez Nuts neskutečně stoupli v ceně. O tom, jak bylo složité se s nelehkou situací vyrovnat, se dozvíte v dalším rozhovoru, který jsme pro Vás na RFP natočili právě s Deez Nuts.

Deez Nuts se letos na RFP museli vyrovnat s nelehkou situací. Nejen na ní jsme se jich pak ptali v dalším plánovaném rozhovoru.

Velká očekávání přinášelo i vystoupení švédských Imminence. Loni v Chapeau uchvátili Prahu, tentokrát jí však v kombinaci s velmi tragickým zvukem v hangáru, který trval po celou dobu festivalu naopak trochu zchladili. K „dobru“ mu přidal i poměrně nezvykle nejistý výkon frontmana Eddieho Berga a o jedno z největších zklamání festivalu bylo bohužel rozhodnuto.

To Northlane naopak svůj status rostoucích hvězd corové muziky jedině potvrdili. Precizní muzikantský výkon a ještě dominantnější výkon zpěváka Marcuse potvrdil tezi, že právě z téhle kapely roste další jméno, které by se mohlo, co do kvality, ale hlavně popularity postavit mezi takové velikány jako jsou kapely typu Architects nebo Parkway Drive.

Při vší úctě by měli ještě hodně cvičit, aby z nich byli takoví muzikanti jako Mastodon. Profesorská show amerických hvězd i přes očekávanou statičnost kapely ani na chvíli nenudila a jednalo se o suverénně nejlepší instrumentální výkon festivalu. Tentokrát nepadla Grammy daleko od stromu (ani logiky).

Vrcholem večera ovšem bylo pro většinu návštěvníků, včetně naší Lenky která se řadí mezi hardcore fanynky jinde, ano čekalo se hlavně a především na Paramore. A to i několik hodin předem. Paramore jsou zejména pro dámskou část osazenstva zkrátka kult, generační záležitost a obdiv ke kapele a především frontmance Hayley nikterak nepopírá i několik fan fatal několik domácí klubové scény. Jedné z nich, sympatické zpěvačce kapely Nanosféra se dokonce povedl ještě před vystoupením povedl kapitální úlovek v podobě společné fotografie. Ostatní fanoušci se museli spokojit alespoň s vystoupením, na které čekalo několik let.

do teď se klepu proboha! děkuju! 💛❤ #ultrakadim #paramore #hayleywilliams

A post shared by 🌕 ŽANET VARG👽VÁ (@zzzanetufon) on Jul 5, 2017 at 11:37am PDT

Fotka, která obletěla domácí Instagram

A počkat se vyplatilo. Akční Hayley připomínala hyperaktivního mopse, který dokonale zastínil zbytek kapely. Té zprvu trochu chyběla energie, ale postupem času jejich show nabrala na grádech a slzící dav neznechutil ani očekávaný déšť, který ze začátku připomínal spíše krouby. Tohle byly, ale slzy štěstí. Naše Lenka by mohla vyprávět…

DEN TŘETÍ:

Třetí, respektive pro některé dokonce ještě čtvrtý den festivalu byl na návštěvnících znát. Tu a tam už přijížděla rychlá, která odvážela zdecimované a vyčerpané tváře návštěvníků. A přitom bylo vážně o co stát. Závěrečný den se totiž nesl v duchu historických okamžiků.

Ten první přišel hned k obědu, kdy se s festivaly loučili dobří kluci z Peček – CityLights. Kapela během nultého dne vydala nový klip, ale bohužel taky prohlášení, že se rozhodla ukončit svojí činnost. Jedna z nejzásadnějších kapel posledních let, tak pojala RFP jako festivalovou derniéru, kterou doplní ještě koncert na doufejme vyprodané Sedmičce.

Hned po nich se na Jack Daniels stagi loučila další generační kapela, brněnští Rattle Bucket. Ti svou rozlučku anoncovali ještě dříve, což se možná ještě více promítlo do návštěvnosti, ale i zainteresovanosti publika, které rozhodně nešetřilo pohyb ani dojemnými momenty. Velkolepé rozlučky s festivaly se účastnil i původní bubeník Tom Brtník, který opět ukázal, že bušit medvědí silou rozhodně nezapomněl. Krásná nostalgická atmosféra, jako fanoušci oběma loučícím se kapelám připravili, byla jedním z nejúžasnějších momentů nejen závěrečného dne.

Přepisovala se ale i současnost. A s kým jiným, než se Skywalker. Klukům se totiž povedlo něco neuvěřitelného. Jako první kapela domácí core / pop-punk scény se totiž představili na druhé největší stagi festivalu. Tak trochu úsměvně na stagi s názvem „Komerční banka“, což bylo i terčem několika narážek a vtípkům, kterým musí Skywalker občas čelit. Zpátky k muzice. Na kapele byla ze začátku znát trochu pochopitelná nervozita, ze které se ovšem velmi rychle oklepali a s obrovským podiem se popasovali na výbornou. Dalším skvělým momentem byla i viditelná podpora od členů spřátelených kapel jako Call Tracy, Criminal Colection, Hopes, Citylights, Pilot Season, Glad For Today a mnoho dalších. Skywalker opět posunuli věc o kus dál a snad se podobné pocty dočkají i další zmíněné kapely. Šance na to rozhodně je.

V minisouboji electro corových kapel mezi The Truth Is Out There a Eskimo Callboys překvapivě jednoznačně zvítězí autentičtější TTIOT, kteří mají sice menší mezery v komunikaci s publikem, ale po hudební stránce Eskimo Callboys překvapivě přehráli. Německá party core sebranku ovšem taktéž zradil opravdu velmi špatný zvuk, který se stal největší slabinou letošního ročníku.

Drobné technické patálie se nevyhli ani nové neoddiskutovatelné královně domácího popu, Lenny. Ta uchvátila precizní živou show a pódiovkou, která by si nezadala ani s jejími o dost známějšími zahraničními kolegyněmi. Díky Lenny, ale i dalším rostoucím indie nadějím, roste naděje, že i budoucnost domácího popu nemusí být úplně nahnědlá.

Poslední rozněžnění a zároveň i závěrečný vrchol festivalu nepřišel s Evanescence, ale s Lower Than Atlantis. Bezprostřední výkon sympatické a skvěle hrající kapely dostal z davu i poslední zbytky sil a emocí. Jen by tomu slušela větší návštěva.

Ta se ovšem v překvapivé míře objevila na olomouckých Sunset Trail, kteří na RFP předvedli svůj pravděpodobně nejlepší výkon za dobu existenci kapely. Skvělý pohyb, pódiovka i komunikace s davem. ST zaznamenali po svém tour s Caliban úžasný progres, sebevědomí, které ale zároveň nepůsobí arogantně, bylo znát na hony a v příštím roce si rážně řekli o větší, než jen boční stage.

Poslední pozůstalé a na nohou stojících poté vzpružili ještě The Bloody Beartoolts. Raveový diktát, který pozitivně šokoval asi všechny přítomné. Zábavný hudební mish mash plný samplů, ostrých kytar a skvělé práce s publikem dal loni vzpomenout na další nečekaný objev na závěr festivalu. Rap‑beatdownové šílence Ho99o. Gig, ve kterém exceloval hlavně bubeník, se stal příjemným šokem a tou nejlepší tečkou nad nečekaně tvrdým ročníkem RFP.

SOUHRN:

Letošní Rock For People čelil nejedné z nástrah, se kterou se, ale popasoval se ctí. Počasí sice občas ukazovalo svou nevlídnou a nevyzpytatelnou tvář, občas se organizátoři museli potýkat s nepříjemnými technickými výpadky a jedním z největších mínusů byla i kvalita stánků a „osvěžovačích stanic“. I ti největší pivomíři tentokrát pivo raději vynechávali a na tomto bodě se dá rozhodně zapracovat. Stejně jako na funkčnosti mobilní aplikace, která neustále padala, na druhé straně si pořadatelé dokázali poradit hezky po staru a dodali dostatek tištěných prográmků.

Na druhou stranu klobouk dolů před organizací jako takovou. Areál po roce opět zkrášlil, přibilo autogramiád a zajímavých aktivit v areálu, organizátoři se tentokrát rozhodli mladé tuzemské kapely vytáhnout přímo do areálu a hlavního programu (tyto kapely tak byly konečně obsazeny do role hlavních vedlejších hvězd) a ještě více, tak utvrdili pocit, že RFP rozhodně nehodlá stepovat na místě a žít ze staré slávy. Naopak se snaží rok od roku posouvat a jít s dobou. Skvěle fungovalo i tradiční infocentrum.

Návštěvnost sice mohla být větší, ale celkově pozitivní dojem z RFP stále jednoznačně přetrvává. „Rokáč“ si po osudovém bouřlivém roku připisuje na svoje konto další povedený ročník a nezbývá než doufat, že se tato dlouhodobá vzestupná tendence potvrdí i v příštím roce. Údajně se totiž chystají velké věci!

V závěru jen dodám, že se ještě budete moc těšit i na naše tradiční pofestivalové video!

za Klubovnu Gumi

Gumi, Terka a Romana