Jak ten čas utíká, je hrozný. Jen při zamyšlení, že to bylo nedávno, co jsem viděl úplně první upoutávku na tenhle fest. A ejhle, letos už se konal pošesté. A nebylo tomu nikde jinde než v krásném areálu koupaliště ve Volyni, kde vedle areálu nenajdete jediný barák a protivné sousedy, kterým zrovna vadí hlučná hudba, za to zde najdete hustý les, který zvuk krásně zadrží. A na druhé straně, směr náměstí, také nejsou žádné domy vyloženě v blízkosti areálu, tak byl dokonale zajištěn klid (aspoň v tomhle ohledu haha).

Přestože tu v loňských letech hrálo spousta peckových kapel, které jsem nejednou viděl na koncertech v Praze, jednalo se o moji premiéru tady. A ta vyšla na jedničku. Nejen atmosférou, ale hlavně prostředím, spoustou srandy a dobrých kapel, se spoustou kámošů… Tohle jsou věci, proč stále na koncíky chodím. A chodím na ně rád i do klubu, i když zrovna nejsou kolem lesy. A jak konkrétně se mi na tomhle festivalu líbilo bych vám rád zmapovat v tomhle reportu. Nejen pomocí svých keců, ale tradičně i fotek.

 

 

 

Na akci jsem dorazil s partou kámošů v sobotu kolem půl druhý z Prahy. Nutno podotknout, že zrovna dohrávali svůj set Just for Being, kteří předešlý den nemohli hrát kvůli silné bouřce. U vstupu byla slyšet písnička Forever, která mi od nich nejvíce utkvěla v hlavě. Jeden čas jsem si jí v hlavě přehrával pořád, občas i teď. Tentokrát jsem je nestihl, i když jsem to původně v plánu ani neměl. Počítal jsem s tím, že budou hrát v pátek, ale vše se díky zásahu přírody zkomplikovalo.

Nezbývalo, než se “ubytovat” a obdivovat krásy vnitřku koupaliště a jeho okolí. Překvapilo mě hlavně to, že se nejednalo o klasický koupaliště, jak jsem si původně myslel a jel sem i s tímto vědomím, ale o uměle vytvořený, betonový bazén se skokánky na druhé straně. V kombinaci se znaky kotvy nad hlavní stagí, vůní konce léta a jídla z protějšího bufetu a okolí, ideální místo na punkrockovou letní párty. I když punkrockových kapel tu moc nebylo, i tak nádherné místo. Je super, že se člověk může ve chvíli volna jít osvěžit do vody, což mnozí také činily. Proti jiným, “větším” fesťákům příjemná změna a ne nadarmo pořadatelé kdysi dávno vybrali tuhle lokalitu.

Při pohledu na bazén mi okamžitě bleskly hlavou videoklipy od Look-out a amerických kapel, kde je bazén a všichni přítomní do něj skáčou, baví se kolem něho, prostě klasická swimming pool party (v tomhle případě swimming pool punk párty).

 

 

Dost už bylo opěvování areálu a přejdeme rovnou ke kapelám. Začneme u Chasing Christy, které jsem viděl jako první. Okusil jsem jejich novou tvorbu, kterou nemám neposlouchanou (album Dreamcatcher, vydané letos). Proti původnímu snad ostřejší vokály, ale stejně jako u svého předchůdce melodické refrény a podobný styl hudby. Posun, hlavně co se týče zpěvu, tam určitě je.

Na jejich vystoupení se mi líbilo, že všichni členové se při něm hejbali na pódiu a vybízeli lidi k tomu dělat bordel. Kromě toho to ani hudebně nebylo nijak nudný. Mně osobně se jejich vystoupení líbilo a svojím projevem rozhýbali i pár lidí vepředu nakonec někdy od půlky jejich setu. A kluci jsou mladí a pokud jim to vydrží, mají před sebou spoustu dalších alb, kde se můžou posunout ještě dál hudebně. Takových kapel by u nás mělo být určitě více.

Fotek z jejich vystoupení se mi vzhledem k užívání show a příležitostného pivka s kámošema nepodařilo pořídit. Stejně jako na, po nich hrajících, Darko – na nich jsem sice nebyl, slyšel jsem je od posezení před vám již známým bufetem z předchozího vyprávění. Ti hrají melodický HC, místama to zní spíš jako melo punkrock, podobný např. Strung Out nebo A Wilhelm Scream. Poslech to byl příjemný. Nevím, jestli to bylo jen zdání, ale chvílemi mi jejich set přišel jako mix punkrockových riffů s emotivnějšími pasážemi – něco jako kdybyste smíchali Strung Out nebo Pennywise s Touché Amoré, ale to je čistě můj subjektivní pocit.

Také NežFaleš aneb 1.republika a Modřany se nemají za co stydět. I po asi milionté, co jsem je viděl, pořád ta kapela hraje s nadšením a má pro mě určité kouzlo. I spousta punkáčů ji cení. A většina zná i jejich texty, takže se jejich vystoupení zvrhnout v hromadné zpívání textů. Zahráli jak mix věcí z nového alba Zločin z Vášně, vydaného letos, tak i starý hity jako Opouštím Paříž nebo Halucinogen. Žádná faleš, prostě poctivý punkový řemeslo, ve kterým je hlavně textově cítit závan starý Anglie a je vidět, že je ovlivnily kapely téhle éry jako Ramones nebo Clash.

 

 

Po nich nastoupila další punkovka, konkrétně SPS. Další z kapel, kterou mam okoukanou a která se žel nikam neposouvá. Na každý akci hraje směsku svých starých a ještě starších hitů (z těch nejstarších třeba God Save mr. President nebo Svoboda 89, nebyl koncert, na kterým by tyhle pecky nehrály). Pořád tak nějak stejní, i tady to tak bylo, přesto si je rád poslechnu.

Po nich jsem netrpělivě vyhlížel další kapelu, na kterou jsem se moc těšil. Tou byli Siberian Meat Grinder. A to byl parádní nášup, který ještě umocňoval hrubý až chraplavý hlas zpěváka v proslovech. A přestože se nejedná o lopata HC, pařilo se na ně slušně. Bylo vidět, že spousta přítomných se na ně těšila nebo je má v oblibě a ten relativně malý prostor pod podiem celý pařil. Měřítkem co do počtu diváků na ně pařila půlka lidí.

Svým stylem HC místy s rychlými pasážemi a hrubým hlasem se kotel rozjel v docela slušnou a tvrdou melu. Něco mezi pogem, hopsáním a strkáním do sebe. Někteří vyloženě strkali do druhých. Bylo vidět i pár lidí letících ze zábradlí před podiem do davu, kde v té mele rychle zahučely. A i když jsem o téhle kapele slyšel pár věcí, co nebyly úplně ok, tak takhle nějak má vypadat HC. Hodně fanoušků přišlo i k nějakýmu tomu šrámu v kotli, s čímž se v té velké mele dalo počítat. Vše se ale obešlo v rámci slušnosti a žádný úmyslný surový vrážení se zde nekonalo (aspoň jsem nic takového nezahlédl). Zpěvák odehrál celé vystoupení v masce. Jelikož je příslušníkem radikálních antifas v Moskvě, nedivím se, že se tím chrání. A jak můžete vidět na jedné z fotek, došlo i na červenou světlici v průběhu jejich vystoupení. Podobně jako na Rozpor na Mighty.

 

 

Nejvíce jsem se těšil na The Casualties po nich. To jsou staří punkáči, pohybující se na scéně už pěkně dlouho (tuším od roku 1996). Jsou důkazem toho, že pokročilejší věk nemusí nutně ubírat na dravosti. Tady to jasně předvedli. Přestože se jedná o klasický punk o 3 akordech v ostřejší verzi, bylo na nich vidět, že nepatří do starého železa a v ten moment jsem z nich cítil spoustu punkové energie. Je těžký říct, jestli byly lepší oni nebo SMG hrající před nimi, ale pokud bych se měl k jedním z nich přiklonit, byly by to právě oni. Poslední vydané album mají na svém kontě z loňského roku. Čekal jsem, že zahrajou něco z něj, vystoupení se ale neslo v duchu starých hitů. Snad nejvíc mě potěšila písnička Punkrock Love.

A jsme na konci. Musím říct, že mě tenhle festival velice mile překvapil a rozhodně se jedná o jeden z lepších menších festivalů. Můj obdiv patří organizátorům za to, že se to i pošesté za sebou podařilo uskutečnit na tomhle skvělém místě, protože kolem zařizování festivalů je spousta starostí, někdy i dohadů (kdo někdy pořádal nějaký koncert, ví, o čem mluvím).

Nechci závěrem psát otřepané fráze, přesto se k tomu částečně uchýlím. Touhle cestou bych rád poděkoval našemu dvornímu otci Gumimu, který mi umožnil se na festival dostat, dále všem kámošům a známým za trpělivost se mnou a projevenou náklonnost a v neposlední řadě všem, co si přečtou tenhle report. Sdílejte, komentujte, hejtujte, protože vy jste ti, co nás drží nad vodou a díky komu máme touhu se posouvat dál.

 

Pro Klubovnu Hadrabák