V další části našeho seriálu o podstylech hardcoru se zaměříme na žánr, který mě osobně je nedá se říct úplně blízký, ale bližší určitě. Bude jím Powerviolence a jak už je takovou nepsanou tradicí v tomhle seriálu, nejprve se podíváme trošku do historie, pak na kapely, co tenhle žánr formovaly a nebude chybět ani česká scéna. Takže Hadrabáku, směle do toho!

Historie a vznik

Vznik se datuje koncem 80. a počátkem 90.let, kdy se začal prosazovat převážně v Kalifornii. Už v té době byla kalifornská “scéna” zastoupená spousty hardcore punkovými a Trashcorovými kapelami. A právě kombinací těchto dvou stylů, do níž se přidaly ještě prvky Grindcoru, vznikl Powerviolence. Rychlostí, s jakou jsou hrané skladby, je podobný spíše Grindu, avšak většinou zde nenajdete uchrochtané pasáže, charakteristické pro některé grindcorové kapely, ale spíše ječáky nebo rychlý zpěv, podobný právě Thrash-hardcorovým kapelám. Podobnost ke Grindcoru lze nalézt také v krátkosti písní, což není pravidlem u všech Powerviolence kapel, ale u většiny ano (skladby jsou dlouhé kolem půl minuty).

Prvopočátky

Průkopníky tohohle žánru byla kapela Infest z Kalifornie. Ta vznikla v září roku 1986 a její vznik se pojí s labelem Slap-a-Ham records, který v té době sdružoval kapely podobného ražení. Založena byla jejich kytaristou Mattem Dominem. A právě tenhle borec se spolu Ericem Woodem (oba byly členmi kapely Neanderthal) dal vzniknout tomuhle stylu. Oba chtěli založit svůj vlastní hudební styl, což se jim povedlo. A díky tomu, že se styl v začátcích hrál hlavně v Kalifornii, byl jeho původní název West Coast Powerviolence (Kalifornie se jak známo nachází na západním pobřeží USA, proto tenhle název).

Uplně první demo kapely Infest z roku 1987:

 

LP Slave vydané 1988:

 

A v takovémhle stylu se nesou koncíky nejen kapely Infest. K Powerviolence patří kácející se publikum vepředu a spoustu stage divů, podobně jako u hardcoru:

 

Co se týče hudebního provedení, tak Infest byly kombinací youth crew hardcore punkových kapel s noisovými a Sludge zvuky kapel jakými jsou třeba Lärm nebo Siege. Spousta kapel tohohle ražení byla v té době byla inspirována právě prvky ze Sludge metalu nebo Noisu.

 

Pro porovnání LP od Lärm. Zvuk tolik charakteristický pro staré punkové a hardcorové kapely. Podobnost s Minor Threat není náhodná:

 

Diskografie k poslechu a porovnání s Lärm:

 

Rozšíření žánru

Počátkem 90.let se začaly objevovat další významné kapely žánru, kterými byly třeba Man Is the Bastard, Crossed Out, No Comment a Capitalist Casualties. Přestože všechny jmenované kapely byly dost známé, za mě z nich asi nejvíce vyčnívají Capitalist Casualties.

 

Inspirací u těchto kapel byly kapely podobného ražení, jako např. Dirty Rotten Imbeciles, která hraje spíše trashcore staré školy. Tuhle kapelu bylo možno několikrát vidět i v Čechách, třeba v roce 2010 na Obscene Extreme. Tihle veteráni se stále těší popularitě a velkému množství fanoušků. A to nejen u nás.

Dalšími známými kapelami, kterými byl Powerviolence ovlivněný v počátcích, byly kapely jako Negative FX, Cryptic Slaughter, Septic Death nebo Corrosion Of Conformity.

Jedno z nejstarších alb Negative FX:

 

 

Ještě většího rozmachu dosáhl žánr kolem roku 1993, kdy vznikla kapela Spazz, jedna ze zásadních kapel v utváření a vývoji stylu. Basák a zároveň zpěvák kapely Chris Dodge vlastnil label Slap-a-ham records, který v té době kromě Spazz sdružoval kapely jako No Comment, Crossed Out, Infest, již zmiňované Neanderthal.

 

V roce 1994 vznikla další známá kapela tohohle žánru Charles Bronson. Ta měla na rozdíl od ostatních P-V kapel té doby textově blízko k hardcoru a částečně metalu. Kapela pocházela z Illinois a aktivní byla mezi lety 1994 – 1997. Na svém kontě má 7 nahrávek – pět sedmipalců a jedno studiový album z roku 1997 Youth Attack. To si můžete poslechnout pod následujícím odkazem:

 

O čem vlastně jsou texty P-V kapel?

Některé kapely se ve svých textech inspirovaly myšlenkami anarchismu, konkrétně se pak jedná o texty o právech zvířat, proti válkám, diktátu systému apod. Mezi takové kapely bych zařadil třeba právě Charles Bronson, kteří jako jedni z prvních v téhle branží měly blízko k Straight Edge. Konkrétně 2 jejich členové uznávali tuhle myšlenku.

Naproti tomu kapela Despise You ve svých textech kritizovala společnost a její texty obsahovaly témata jako je Misantropie, drogy a s nimi celkově spojené městské problémy.

Další z nahrávacích společností Fiesta Grande stála za vznikem Powerviolence festivalu v Berkeley, Kalifornii, v letech 1999 – 2000.

České Powerviolence kapely

K jedné z nejznámějších a nejstarších kapel tohoto žánru u nás patří bezesporu Ostravská úderka Sheeva Yoga, hrající od roku 1997. Tempem, rychlostí a délkou skladeb, které většina z nich trvají kolem minuty by se v tomhle ohledu dali zařadit spíše do Grindcoru, ale podobnost s grindcorem je spíše právě díky krátké délce skladeb. Hudebně se je nebojím zařadit do žánru Powerviolence, i když se nejedná o Powerviolence ovlivněný starými nebo novými Trashcorovými kapelami, ale spíše o jejich rychlejšího následovníka. Protože jako každý styl, i Powerviolence prošel v průběhu let jistým vývojem a změnami. Navzdory tomu, že kapela hraje takhle dlouho je pro fanoušky tohohle žánru trošku nedoceněná, protože jí v pomyslném žebříčku a oblíbenosti předčily další kapely.

A kapelami známějšími jsou třeba Lahar, kteří mají texty směřující spíše do hc, ale do téhle “škatulky” bych se je nebál zařadit. Jejich hudba vychází spíše z Trashového základu. Představovat jí myslím není potřeba, všem fanouškům tohohle stylu (a nejen jim) je u nás dostatečné známá. Mikrofonu se v ní chopil Banán, kterého můžete znát z kapel jako Hlinomaz, Hanba, nyní I´m Pentagon, dřívě ještě velice známí a legendární Balaclava.

 

Další z řady známých kapel je kapela Lycantrophy. Jako jedna z mála má za mikrofonem zpevačku a drtí rychlý a nekompromisní P-V grindcorového ražení. Textově se inspirovaly hlavně v anarchismu a jejich texty krom textů o právech zvířat jsou o policejní brutalitě např.

 

Nebál bych se sem zařadit i Stolen Lives. To je kapela z Nového města nad Metují, taky stojící hodně na anarchistickém základě. Rychlé tempo s rychle odsýpajícími zvuky bicích připomíná punkový rytmus, zvuky kytar zase jsou místy typické pro Trash. Takže celkově je to P-V s Trashovým základem. Na svém kontě mají 1 album a 4 splitka. Ty mají s kapelami Time of my Life, D.F.C., Rapsöd a Lahar. Mně osobně se nejvíce líbí splitko s D.F.C (D.F.C. je brazilská kapela, která představuje to, jak by měl vypadat moderní trash s powerviolence; jsou to Brazilci, kteří tím opravdu žijí).

 

 

Hadrabákův názor

Přestože mi přijde, že je tenhle styl v poslední době trošku na ústupu a jeho “sláva” z 90.let je ta tam, pořád má co říci k aktuálnímu dění a myslím, že dlouho mít bude. Podobně jako hardcore, Trashcore a další styly, ze kterých vznikl. Vlastně hardcore a Powerviolence stojí z mého pohledu na podobném základě, alespoň ten podobný Trashcoru k němu má nejblíže.

Powerviolence je zkrátka v poslední době trošku na ústupu, stejně jako celá undergroundová scéna. Přestože se pořád těší množství fanoušků, ale nových fans moc nepřibývá. Nová fanouškovská lavina je zatím v nedohlednu. Ústup je daný i tím, že v pomyslném žebříčku oblíbenosti je na prvním místě hlavně hardcore. Svoje místo však má a vzhledem k rostoucí nespokojenosti lidí se systémem a problémy dnešního světa čekám jeho rozšíření a další vlnu kapel. Sice to nebude takové jako v dobách jeho vrcholu, ale svoje místo na poli undergroundu má a mít bude i nadále. A to je nejen vzhledem k událostem posledních týdnů jedině dobře.

PS: za využití úvodní fotografie děkujeme našemu dobrému kamarádovi xMartinezzPhotography!