Počátky elektronicoru

Samotný vznik se datuje na počátek 21. století, konkrétně kolem roku 2000. Po boomu nu-metalových kapel a nu-metalu celkově se zrodila nová módní vlna metalcoru a právě z ní electronicore vzešel .

Vyznačuje se většinou mixem nebo střídáním ostrých kytarových riffů (často ve stylu breakdownů), tolik charakteristických pro metalcore nebo deathcore s taneční hudbou. Tou taneční hudbou může být techno, dubstep, trance, elektro, house nebo dance.

Nejčastěji jsou u metalcorových kapel používány syntezátory, které zmírňují zvuk do jemných, až melancholických pasáží a udržují jeho kolísavý zvuk po celou délku skladby. Ty střídají ostré, breakdownové (downbeatové pasáže). Kromě syntezátorů jsou také často používané Sekvencery, které vydávají zvuk tuc, tuc alá nějaká technoparty – v podstatě se jedná o elektronické bicí, které hrají délku úderu na základě nastavené amplitudy.

Hájemství Enter Shikari

Jednou z prvních kapel, která se velkou měrou podílela na vzniku stylu byli Enter Shikari. Kapela, kterou jste mohli vidět několikrát (nejen) v Praze a letos jí tam uvidíme opět.  ES vznikli v roce 1999 pod původním názvem Hybryd ve složení: Chris Batten (baskytara), Roughton “Rou” Reynolds (zpěv, klávesy) a Rob Rolfe (bubeník).

Enter Shikari v bláznivé náladě

V roce 2003 se ke kapele připojil kytarista Liam “Rory” Clewlow znám též jako Rory C. Jeho příchodem se sestava zkompletovala a dostala nové jméno. V roce 2006 byla kapela natolik známá a rozšířená mezi fanoušky, že vyprodala Download festival v londýnském klubu Astoria. Svoje první studiové album vydali až v roce 2007. Album se jmenovalo Take to the Skies a u něj bych rád dodal, že se ve své době umístilo na 4. místě britské hitparády, což bylo pro kapelu možná překvapivé, ale o to cennější. Kapela byla tou dobou, ale již solidně profláklá díky tehdejší populární sociální sítí MySpace, kterému v té době vládli také například Artic Monkeys nebo Lily Allen.

Symbolem tohoto žánru se staly i charakteristické covery desek a merche viz. obal alba Take to the Skies

Druhé vydané album Common Dreads, vydané v roce 2009, už nezaznamenalo takový úspěch jako to první. V britském žebříčku alb se umístilo na 16. místě. Až třetí album, vydané 2012 pod názvem A Flash Flood of Colour přineslo opět vysoké umístění v britském žebříčku (na 4. místě stejně jako jeho první předchůdce). V té době mnohým fanouškům po celém světě známá kapela, se vydala na tour po světě. Tour měla stejný název jako album. A dosud se jedná o zcela zásadní kapelní počin, který umně zkombinoval moderní hardcore, cit pro britpop a samozřejmě i nejrůznější eletronické a taneční prvky.

Postupem let odehráli spoustu koncertů v Evropě i za mořem. Zahráli po boku kapel jako jsou Stray From the Path, Hundredth, August Burns Red, Silvestone nebo třeba Bring Me The Horizon.

V roce 2015 pak vydali zatím poslední a o něco méně povedenou desku The Mindsweep. Kapela se těší velké popularitě i u nás. Hraje u nás v průměru dvakrát, až třikrát do roka, jak v klubech, tak i na festivalech.

Vidět je bude možné i letos. Konkrétně pak 13.7. na Aerodrome festivalu po boku Linkin Park nebo Machine Gun Kellyho. Tímto bych vás rád na tuhle akci pozval, jejich vystoupení určitě bude stát za to.

Kromě hudby se Enter Shikari angažují politicky. Kritizují glogalizaci, plýtvání a také současný systém, který je založen na konzumu a s ním spojeném drancování přírody. Jejich texty napsal zpěvák Rou Reynolds. V roce 2015 v rozhovoru pro Kerrang! magazine (časopis v Anglii, věnovaný rockové hudbě) napsal, že “Shikari jsou vzácným úkazem na britské rockové scéně, politicky orientovaným, Rou zůstává záhadným členem skupiny”. Často se setkáváme s tím, že kapela je označována jako punková. Rou k tomu dodává: “Pro nás je to druhá přirozenost. To je to, co je součástí této hudby. Pokud to budete komentovat, řekněte, že to není punk, ale pouze hlučný pop”. Ve stejné době se také zajímal o to, jestli lidé čtou texty – apeluje na ně, aby je četli a teprve poté, aby je ocenili jako noise-pop.

A právě prostřednictvím textů si kapela zakládá na tom sdělit, své poselství fanouškům.

Nevím, kolik jejich fanoušků četlo texty. Já patřím mezi ty, kteří znají jejich hudbu, ale jejich texty jsem nestudoval. Možná je to tím, že u nich jako pro mě “větší kapely” jsem nepočítal s tím, že jejich texty budou mít takový přesah. Přesah obdobný textům hardcorových kapel, které mají podobná témata ve svých textech.

Skladba lidí, kteří na ně chodí, je různorodá. Díky spojení elektroniky s rockem či hardcorem chcete-li, mají spoustu fanoušků nejen z punkové a hardcorové scény, ale také těch, kteří poslouchají například britpop. A právě na ně chce kapela textově více působit a ovlivňovat je.

Další zásadní jména žánru

Tady bych rád zmínil kapelu, která určitě za zmínku stojí. Jsou jimi američtí Attack Attack!. Podobně jako jejich předchůdci i oni změnili jméno. Z původního názvu kapely Ambiance se přejmenovali právě na tento název. Byly jednou z prvních amerických kapel hrajících tento styl.

A narozdíl od jejich jmenovců z Anglie, dá-li se to tak nazvat, hrají ostrý hardcore s agresivním řevem a spousty downbeaty něco ve stylu – Ostrý řev a kytary nahrazuje elektronická část, znějící jako dance music. Změna probíhá u většiny skladeb naprosto nečekaně a v průběhu melodického refrénu.

V repertoáru hudebních nástrojů u nich najdeme klávesy spojené se syntezátory. O typický zvuk samplů se určitě nejedná a není v jejich hudbě slyšet. Naopak o melodické zpěvy v refrénech, ve stylu á la refrény některých screamo kapel není nouze. Nemůžu si pomoct, ale při poslechu hlavně melodických částí se mi vybaví starší časy, kdy jsem byl pečený vařený na koncertech SLP Agency. Možná právě ty refrény mi připomínají tehdejší atmosféru akcí a hudbu. Někomu se naopak tento druh clean vokálů může zdát, až poněkud “vykleštěný”. Stejně jak se leckomu nepodařilo přenést přes, až koločářské intra.

Ještě bych rád zmínil kapelu I See Stars, kterou budou znát starší fanoušci metalcoru a vyznavači melo a pop-punku. V jejich albu 3D je velice dobře slyšet vliv syntezátorů.

Také u většině fanoušků známý Bring Me The Horizon lze najít prvky elektronicoru. Jasný příkladem je třeba album Sempiternal a z něj úvodní písnička Can You Feel My Heart. Heartbeat zde jede naprosto nefalšovaně a hodně procítěně, takže název k písničce dobře sedí.

Lehce temnější klip k písničce

„Can you hear the silence?

Can you see the dark?

Can you fix the broken?

Can you, can you feel my heart?“

Úryvek z textu kapely. Tuhle písničku mam mimochodem hodně rád od prvního poslechu. Řekl bych, že na mě zapůsobila svojí originalitou a právě pěkně udělanými elektronickými efekty v ní. Mimochodem nechybělo moc a místo BMTH jsme se dnes mohli bavit o společné kapele Oliho Sykese a Alexe Turnera (Arctic Monkeys), kterou spolu kdysi založili. Naštěstí jim to, ale neklaplo a svět tak místo jedné, dostal hned dvě zásadní generační kapely.

Na poli párty-hardcoru jsou poměrně zajímavou kapelou nizozemští Haribo Macht Kinder Froh. Jejich styl není čistě Electronicore, je to mix beatdownového lopaťáckého hc a v průběhu písničky beatdowny najednou vystřídá taneční hudba á la drum´n´bass. Měl jsem možnost je vidět před lety v Praze v Chapeau Rouge a jejich vystoupení byla neskutečná prdel. Nejen, že se moshovalo, ale při tanečních pasážích také všemožně kroutilo prdelemi, dělali se různé akrobatické kousky, jako třeba hvězda apod. Konec vystoupení se nesl v duchu lítajících gumových medvídků Haribo od fanoušků.

A tady jeden z mála klipů, ve který je vidět i zběsilý moshování z jiných akcí…

Vydavatelství a nahrávací studia

Nejznámějším vydavatelstvím tohoto stylu je Sumerian Records. Label vzniklý ve Washingtonu a L.A roku 2006. Label, zastřešující především americké kapely vyznávající lopaťácké pojetí metalcoru. Ze známějších kapel zastřešovali a zastřešují třeba Asking Alexandria, After the Burial, Born of Osiris, Betraying the Martyrs a spoustu dalších. V neposlední řadě také Stray From The Path.

Z českých luhů a hájů

Za mě sem určitě patří kluci z Attack the Hero (tímto je zdravím). Hlavně jejich album In Search of Inner Self, vydané 2015 ještě ve staré sestavě. Od té doby se sestava i členové změnili, z původní sestavy zbyl jen kytarista Honza Schmid.

Pak určitě stylově odlišní, ale i tak českému publiku známí, Saved by the Fortune. Hrají alternativní, melodický post-rock, pokud je mám zaškatulkovat s místy rychlejšími pasážemi, jindy s melodickými a pomalejšími okořeněné výškami ve zpěvech. Dříve ovšem hráli víceméně indiečko, kluci jsou matadoři, protože SBTF vydali první náhravku již v roce 2011 Tomu se říká vytrvalost.

Výše zmíněné kapely jsou stálicemi na české scéně. Poměrně mladou a ne tak dlouho hrající jsou další naši známí, konkrétně Fall From Everest. V těch mimochodem působí právě zpěvák SBTF, Ondra “Jidáš” Pacner. Občas s nimi navíc zaskočí, taktéž basák Saved By The Fortune – Sádlo.

Rozhodně se vyplatí zmínit také kapelu Evelynne. I když ze začátku hráli pop-punk, později se přeorientovali a začali hrát elektronickou muziku s kytarami. Pro mě to byla svého času jedna z velmi oblíbených kapel, i když jsem na ně slyšel i dost rozporuplné názory, inu Praha.

Měl jsem tu čest být na křtu jejich alba Anonymity, který se konal 27.11.2012 ve Futuru. Později vydali ještě jedno album s názvem Identity – to bylo v roce 2013. O rok později kapela ukončila svojí činnost.

Klip k písničce D.N.A. právě od Evelynne. Ta pro mě byla jednou z nejoblíbenějších písniček z alba Anonymity. V ní je krásně slyšet vliv elektroniky. Klip působí spíš jako reklama na nějakou taneční párty, než jako Elektronicore v podobě, jak ho známe třeba od Enter Shikari. Nutno podotknout, že takových kapel na poli Elektronicoru je spousta. Daly by se zařadit do kategorie partycoru.

Jisté vlivy stylu lze najít i u libereckých Attic Vanity, kde dříve působil například nynější úspěšný popový zpěvák Jakub Děkan. Jedná se o další z kapel, která také ukončila před časem svojí činnost. Ne, že by to byl typický zástupce žánru, ale určité prvky zde můžeme rozhodně najít.

Povedená přední strana obalu jejich posledního EP

Z aktuálního potěru se rozhodně vyplatí zmínit mladé metalcoristy Behind The Mirror, kteří se nikterak netají k obdivu kapel jako Attila nebo Emmure. Kombinují energický metalcore, drsnější a cleanovější vokály, pohrávají si se samply, a i přes vážnější tématiku textů si často myšlenkami pohrávají s party corem. Sledovat vývoj této kapely bude do budoucna ohromě zajímavé. My klukům rozhodně dlouhodobě fandíme, jejich novinka Age Of Mirrors rozhodně stojí za poslech!

Nejzásadnější kapelou v tomhle ohledu není nikdo jiný než The Truth Is Out There z Ostravy. K vidění byli několikrát v Praze a z větších akcí jste je mohli vidět loni třeba na Rock For People nebo Fajtfestu. Jejich styl je odlišný od výše zmíněných kapel. V jejich tvorbě najdete melodické pasáže podobné metalu, co se týče melodie. Co se týče zpěvu, tak se zde kombinují uřvanější a melodičtější pasáže. Jejich styl je vyloženě kombinací jak elektroniky, tak kytar a hc. Nedá se říct, že by něco výrazněji převládalo nad tím druhým.

Hadrabákův názor

Uvidíme, kam tenhle styl bude směřovat dál. Jestli ještě nějakou dobu zůstane “v módě” nebo jestli ho podobně jako předtím nu-metal nahradí jiný styl. Osobně mám rád electro kapely, i párty kapely si rád poslechnu. Je to dobrý relax od všech těch politických kapel a kapel s názorem (tím nechci říct, že tyhle názor nemají). Za mě je electronicore originální a způsob, jak odbočit od všech těch tuctových metalcore kapel, co hrajou jen nebo z větší části beatdowny.

Ať už ale tento směr pohyne v minulosti nebo naopak chytí svojí druhou můzu, tak je jedno jisté. Éra tanečních rytmů střídajících se v drsných pasážích, doba barevných triček v kombinaci s několika variacemi patek navždy změnila hardcorovou muziku. A to včetně naší scény, kde si tento směr vybudoval silnou základnu.

Jak se Vám článek líbil? Zanechte nám vzkaz a zachovejte přízeň na našem Facebooku a Instagramu!

Autor článku si koncerty umí řádně užít! / by xMartinezz Photographyx