Sice pod názvem Fluff17 ale již osmnáctá verze každoročního Fluffu ve čtvrtek 20. července znovu zaplňuje Rokycany potetovanými a subverzivně oděnými příznivci undergroundové hardcorové hudby. Sjíždějí se z blízkých i vzdálených konců Evropy a rozkládají stany v oblasti místního letiště, kde od sedmi hodin odpalují lineup srbské kapely Radost Stradanje a Eaglehaslanded první dávkou brutálního screama. Přestože čtvrtek je pouze rozehřívací den a neplatí se vstupné, je už připravená jak veganská kuchyně s tofu burgery a seitan kebaby, tak Psychtent, který před vstupem z kempu do areálu (a tím pádem po celou dobu zadarmo) nabízí již po šesté v rámci Fluffu vlastní lineup zaměřený hlavně na experimentální, elektronickou a post-punk hudbu. Ten otevírají nekompromisním stylem české noisové projekty Poprvé a za peníze a Eine Stunde Merzbauten a dále ambientní mág Izanasz, který zaplavuje vstup svou uhranivou zvukomalbou. Tudy už proudí posluchači na třetí kapelu, totiž Solbrud z Kodaně, kteří vypouštějí vlnu za vlnou krásného atmosferického black metalu připomínajícího Deafheaven. Do podobného stylu zabíhá i jihoafrická kapela Wildernessking, jejichž set zaujme větší proměnlivostí a chaotičností ale nenabízí tak konzistentní hloubku jako Solbrud. S nimi pro teď končí hlavní lineup a warm-up dokončuje Psychtent, který pod kontrolou elektro-ambientních projektů Selectone, Obelisk of Light, M-N a Sssnursula & Sun Drugs DJs šíří až do dvou do rána podivné zvukové vlny předznamenávající další tři dny plné unikátních podnětů.

Na Fluff nás letos zajelo více. Tohle je teprve první pohled z mnoha!

V tyto dny se areál otevírá v poledne a je přístupný s páskou za tisícovku (na celou dobu) nebo pětistovku (jeden den). V pátek je již připraven na plný počet účastníků, což není více než pár tisíc; veganskou kuchyni doplňují různá další teplá jídla i sladkosti (palačinky, zákusky a zmrzliny), otevírá se knihovna s různorodou sbírkou zínů v angličtině, češtině a dalších jazycích, naproti Infoshop tent s dalšími zíny, merchendisem a později koncerty, a od něj po okruhu areálu mnoho dalších stánků hlavně s oblečením, vinyly a samolepkami. Všechny produkce jsou nezávislé – a dalo by se polemizovat, že tu místy panuje, až anti-kapitalistická DIY etika s odporem ke komerčnosti větších festivalů – a mnoho z nich má politický náboj; anti-nacionalismus je tu všude a anarchismus, feminismus i straight edge jsou bohatě zastoupené mezi účastníky, kapelami (mnoho z nichž frontují ženy) i merchem. Fluff je zkrátka festival s názorem a hlavně přesahem. Na konci stánků se nachází další stage, který přes den slouží jako open stage a v noci hostí pod jménem All Go No Slow vlastní lineup zaměřený na grindcore. Zde se ve tři hodiny objevuje první páteční kapela, totiž Dûrga z Valencie, jejichž agresivní post-rock slouží jako krásný úvod dne. Mezitím začínají vedle ve stanu první hardcorové kapely hlavního lineupu, totiž Heatseeker z Varšavy, Worst Days z Rhode Island a Teething z Madridu, zatímco velikou main stage otevírají ve velkém stylu němci Red Apollo s kombinací zasněných melodií a těžkých úderů přípomínající post-metalovou legendu Isis. S main stage je otevřený celý areál, včetně dlouhého pultu naproti ní kde nabízejí svůj merch dnešní kapely. Jako druzí jí ovládají francouzi Geraniüm, jejichž moderní crust punk kloubí brutální d-beat s epickými melodickými postupy.

Páteční Psychtent zatím otevírá experimentální projekt Moving Spaces koláží nalezených zvuků, po kterém následují první Psychtent kapely, včetně all-female post-punkové skupiny Levitations. Ve stejném genderovém složení se na open stage objevují norky Lucky Malice s pozitivním punkovým setem, zatímco na main stage rozjíždějí jeden z nejlepších koncertů festivalu francouští Nine Eleven, kteří představují svůj neúnavný atmosferický hardcore s podmanivou elegancí. Dalším dokonalým setem navazují japonci Heaven in Her Arms, jejichž tužebný post-rock a intenzivní screamo emocionálně devastuje publikem a vrcholí v epickém závěru. Po nich bere stage Doom, jedna z klíčových kapel anglického crustu druhé poloviny osmdesátých let; i 30 let po vzniku mají dost brutální energie na pořádný kotel. Následuje další prvotřídní koncert, tentokrát od obnovené post-hardcorové legendy City of Caterpillar, kteří se vrací v plné síle a dokazují svou relevanci nejen jako vynálezci jemných atmosferických přechodů v agresivní výbuchy. Psychtent se mezitím znovu zvrhává v podivné zvukomalby například od skvělého dark ambient projektu Tooth Decay, zatímco hlavní lineup uzavírá emocionálně intenzivní hardcorová exploze Řeků Ruined Families. Poslední koncerty uvnitř se konají v Infoshop tentu – totiž akustické solo projekty jako ztělesněná zoufalost Proti všem nebo američan Jonah Matranga, který kombinuje punkovou energii a osobitost s líbivou melodií – a na AGNS stage, kde vyniká třeba norský experimentální grind Brutal Blues nebo brněnský sludge metal Nikander doprovázený řezavým vokálem.

Stejnou mírou brutalitý se projevuje první sobotní koncert temné švédské hardcore kapely Gust, v jehož inteznivním závěru zpěvákovi proudí krev z nosu na obličej. Vedle na open stage hned na to překvapují francouští Jarod krásným a silným screamem, z hlavního lineupu se pak představují Hyena s Madridu a Finisterre z Kolína s podobným stylem jako včerejší Geraniüm. Mezi nimi se na main stage objevují Pijn s Manchesteru s dalším atmosferickým post-hardcorem a ve stanu zuří grindcorový nářez the Gentle Art of Choking z Hamburku. V Infoshopu dnes nejsou koncerty ale přednášky a diskuse zaměřující se hlavně na etický životní styl a politický aktivismus, například mezinárodní kampaň SHAC proti pokusům na zvířatech; teprve v 9 večer se mění v hip hop stage, kde se představují české a slovenské rapové projekty jako Kolona, LEX a Johnny Násilník. Do té doby se na main stagi objevují francouzi Chaviré s dojemně podaným moderním screamem ala Touché Amoré, němci Svffer s perfektně odměřenou dávkou brutality a zoufalství a španělé Accidente s příjemně energickým ale celkem jednotvárným pop punkem, zatímco ve stanu kraluje bezejmená kapela z Plzně, jejichž monolitický řev je jako jeden hluboký pocit. Po nich přechází hlavní lineup v metalický hardcore v čele s devatesátkovou New York kapelou Burn, zatímco Psychtent už jede naplno a prochází řadou různých žánrů, než jej uzavřou výborná česká uskupení Pacino (vyhrocený post-punk) a Lionel Dixit (podmanivá elektronická experimentace). AGNS stage do té doby vrcholí skvostně brutálním moderním grindcorem britů Unyielding Love a extra rychlým německým hardcorem od Sickmark, zatímco v malém stanu u main stage se otevírá Underdogs stage, který představuje například český elektronický bizár I Love 69 Popgejů. Stejně bizarní je sousedící diskotéka, kde potetované masy již podruhé zakončují den plný extrémní hudby trsáním a občasným moshpitem na popové hity posledních dekád.

Neděli uvádí poláci Lie After Lie s moderním melodickým hardcorem a post-punková kapela Modern Love z Osla; i když hudebně to není nic nového, oba koncerty tvoří dobrý dojem, druhý hlavně díky excentrickému frontmanovi. Další post-punkové koncerty představují Past z Varšavy a češi Ette Enaka, kteří otevírají Psychtent pro řadu podobných kapel. Hlavní lineup je dnes obzvlášť zaměřený na screamo; vystupují češi Rutka Laskier, švédi Young Mountain, němci The Tidal Sleep, italové Shizune a další švédi Shirokuma, jejichž srdceryvná atmosféra jsou spolu s Rutka Laskier takřka nejintenzivnějším zážitkem náročného třetího dne. Ještě před nimi se na main stage objevují Despite Everything z Atén s dobře podaným melodickým punkem, zatímco v Infoshop tentu vyniká Throw Me off the Bridge s procítěnými texty. Jde o solo projekt baskytaristy francouzské kapely Birds in Row, jejichž nadcházející koncert je vrcholem dne i celého festivalu a zastiňuje předcházející americkou legendu Racetraitor. Přestože jejich vášeň lze sotva překonat, skoro se to daří angličanům Cassus, kteří dokonale uzavírají lineup svým chaotickým grind screamem připomínajícím zakladatele žánru Orchid. Hudba pak už pokračuje jen v Psychtentu, kde zaujme harsh noise projekt Paregorik nebo elektro hip hop producent Bílej Kluk, a v malém stanu, kde se otevírá takzvaná Archa Bláznů. Zde straší poslední posluchače dark ambient umělci Pachuka, Kluizaner a Aether a úplně nakonec drone doom duo Lhostejnost, jehož monolitická tíha úspěšně vysává poslední zbytky energie.

Většina lidí už je pryč a na diskotéce, kde tu noc hrají na rozloučenou punkové hity, si přeživší užívají poslední chvíle festivalu, který dokazuje že autenticita, nezávislost, a sounáležitost jsou stále aktivní v srdci evropské hardcore punkové kultury.

Pro Klubovnu Filip Maxa a Albert Ferkl